Ivan V. Alexejevič (1666-1696)

12. června 2016 v 12:18 | Ally |  Předkové
Ze svazku cara Alexeje I. Michajloviče a Marie Miloslavské vzešlo třináct dětí, z toho hned čtyři synové. Nejmladším z nich byl Ivan Alexejevič, narozený 6. září 1666 v Moskvě. Ivan byl od samého počátku slabé děcko, často stonal a brzy se ukázalo, že je i po mentální stránce zaostalý. Když v šestnácti letech zemřel jeho starší bratr Alexej a další bratr Fjodor utrpěl úraz, který jej zmrzačil, dvůr si s neklidem uvědomoval možnost toho, že právě Ivan je možným příštím panovníkem. I proto se car po manželčině smrti rozhodl znovu oženit a jeho volba padla na Natálii Naryškinovou, která mu dala zdravého a silného syna Petra. Sám Alexej však zemřel roku 1676, nemocný Fjodor jej následoval roku 1682, a jeho nedospělí bratři (Ivanovi bylo čtrnáct, Petrovi pouhých deset let) se stali figurkami v nebezpečné hře o moc.

Ivan a Petr na dobové litografii

Tradičně měli na dvoře rozhodující roli příbuzní carevny. Tou byla Natálie Naryškinová a její rodina se lačně sápala po dominanci nad říší. Jenže vznikl druhý tábor, složený z příbuzenstva zesnulé Marie Miloslavské. Jejich zbraní se stal fakt, že Ivan byl starší z obou bratrů, a tedy právoplatný car. Za Ivana a jeho nároky se prala hlavně jeho sestra Sofie, sama již dospělá, inteligentní a nesmírně ambiciózní. A zatímco se nad Kremlem stahovaly těžké mraky pohromy, Ivan si hrál se svými vyřezávanými hračkami a pravděpodobně ve své prostoduchosti, která pro něj byla stejným požehnáním jako pro jeho příbuzné neštěstím, nic netušil a nechápal. Bojaři postavení před volbu dali přednost zdravému Petrovi, ale co mělo skončit teprve začínalo. Sofie a Miloslavští horečně přesvědčovali veřejnost a hlavně Střelce, ruskou obdobu pretoriánů, že Ivan je právoplatný car. Střelcům stačilo málo, aby se dostali do ráže a dramaticky prosící carevna Sofie mohla slavit triumf, když na jaře 1682 dvacet pět tisíc Střelců v kožešinou lemovaných kloboucích a rudých pláštích vtrhlo do Kremlu. Kromě pocitu, že hájí práva skutečného cara, mnozí nenáviděli rodinu Naryškinů. Sofie neustále přilévala olej do ohně. Obvinila Naryškinovy z otrávení svého bratra Fjodora a trvala na tom, že i Ivanovi hrozí záhuba. Střelci se proto vehementně dožadovali, aby jim byl Ivan ukázán. Čtrnáctiletý hoch, mentálně i fyzicky postižený, byl bez sebe hrůzou, když ho i s Petrem carevna Natálie vzala za ruku a z vrcholku schodiště představila po zuby ozbrojenému zástupu. Těžko říci, zda tušil, co se skutečně děje, když se situace zanedlouho vymkla kontrole kvůli chování jednoho z arogantních bojarů a začala nemilosrdná jatka. Spolu s Petrem se v jednom ze sálů tiskl k nevlastní matce a všichni tři se choulili v rohu. Výsledek vzpoury Střelců byl triumfem pro Miloslavské. Naryškinové byli odstaveni od moci, někteří zabiti, a bylo rozhodnuto, že Ivan se stane carem. Nebylo už možné odstranit jednou provolaného Petra, proto došlo k věci dosud v Rusku neviděné: bratři měli vládnout spolu.



Korunovace dvou carů

25. června 1682 byli chlapci společně korunováni. V chrámu byl umístěn dvojitý trůn. Jelikož se nestihly vyrobit dva stejné trůny, byl prostě široký stříbrný trůn jejich otce doplněn přepážkou. Za trůnem byl zakrytý prostor, odkud jejich vychovatel hochům radil s odpověďmi během ceremoniálu. Ivan a Petr oba byli korunováni Monomachovou čapkou, potom Ivan, jako starší, si na hlavu posadil originál, Petr se musel pro zbytek ceremonie spokojit s věrnou kopií. Zatímco Petr se se svou matkou odstěhoval do vesnice Preobraženskoje, Ivan zůstal v Kremlu, v péči své sestry a tet. Rozuměl dostatečně na to, aby věděl, že je nyní car, ovšem na této skutečnosti jej pranic netěšilo a jen toužil být nechán na pokoji. Regentkou se stala Sofie a ta také oba bratry ovládala. Během setkání s bojary a při vládních sezeních skrytě chlapcům našeptávala, jak mají odpovídat. Ivan jí nikdy nedělal problémy.

Za několik let však Petr dospěl a rozhořel se nový boj: který z bratrů jako první bude mít následníka. Sofie věděla, že jako starší by byl Ivanův syn právoplatným carem, kterého by mohla vychovat a opět ovládat. Bylo tedy třeba najít nevěstu a Sofie se rozhodla pro Praskovju Saltykovovou. Dívka nebyla ze svého ženicha ani trochu nadšená, ale i tak se roku 1684 konala svatba. Vytoužený dědic však nepřicházel. Teprve když se o pět let později oženil i Petr, oznámila Praskovja své těhotenství. Tak náhlý příchod dítěte po pětiletém čekání dal vznik pomluvám o tom, že Sofie dovolila švagrové vzít si do postele milence. Je-li to pravda už dnes není možné dokázat. Praskovja povila celkem pět dětí, naneštěstí pro Sofii samé dcery: Marii (1689-1692), Feodosiji (1690-1691), Jekatěrinu (1691-1733), Annu (1693-1740) a Praskovju (1694-1731).

Idealizovaný portrét Ivana v dospělosti

Když se Petr v roce 1689 konečně rozhodl zakročit proti nevlastní sestře a sesadit ji, Sofie se opět pokusila využít Ivana k tomu, aby vzburcovala Střelce. Opět tvrdila, že jeho život je v nebezpečí a zároveň jej přinutila, aby sám chodil mezi nimi a naléval jim vodku. Střelci však tentokrát nezareagovali, naopak jich spoustu přeběhla k Petrovi, a Ivan sám, zřejmě unavený vším, co se kolem něj dělo, podpořil bratra. Po Petrově vítězství Ivan se svou rodinou nadále zůstal v Kremlu, kde zastával roli vládce během ceremoniálů, které Petr sám nemohl vystát. K Ivanovi se vždy choval laskavě a s úctou, oblíbil si jeho manželku a s jeho dcerami počítal do budoucna jako s výhodnými nevěstami pro své spojence. Cizí diplomat v té době napsal, že Ivan, který trávil většinu času postem a modlitbami, byl "senilní, ochrnutý a téměř slepý". Jeho pouť životem skončila 8. února 1696, bylo mu pouhých dvacet devět let. Petr jej nechal se všemi poctami pohřbít v kremelském chrámu Archanděla Michaela.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist