Vicky: Princess Royal

18. dubna 2016 v 19:20 | Ally |  Anglie
21. listopad 1851 byl podle královny Viktorie tmavý, mdlý, větrný a deštivý den. Londýnský vzduch byl těžký kouřem valícím se z komínů. V Buckinghamském paláci panovala už od čtyř hodin ráno napjatá atmosféra. Mladá královna, která se vdávala za svého bratrance Alberta sotva před devíti měsíci, přiváděla na svět své první dítě. K nervozitě už tak značné se do podvědomí mnohých vkrádaly i nepříjemné vzpomínky. Lidé měli dosud v paměti jak korunní princezna Charlotte, Viktoriina starší sestřenice, zemřela při porodu. Právě díky její smrti nastoupila na trůn malá královna. Krátce před druhou hodinou odpoledne však lékař mohl unavené královně oznámit: "Ach, madam, je to princezna!" Vzápetí bylo novorozeňátko dle protokolu slavnostně předvedeno shromážděným dvorským a církevním představitelům, než bylo svěřeno pečlivé chůvě a kojné.

Princezna Victoria Adelaide Mary Louise byla pro své rodiče zprvu zklamáním. Princ Albert oznámil její narození svému bratru v dopise, kam připsal: "Albert - otec dcery. Budeš se mi smát." Viktorie samotná pak přiznala svému strýci Leopoldovi Belgickému, že litovala narození děvčátka, ovšem byla zároveň Bohu vděčná za to, že porod proběhl dobře a dítě prospívá. Na syna konec konců nemusela čekat dlouho - budoucí Edward VII se narodil o necelý rok poté! Holčička byla pokřtěna 10. února 1841, v den prvního výročí svatby svých královských rodičů. Jako nejstaršímu dítěti jí byl udělen čestný titul; namísto "Princess" byla známá jako "Princess Royal". Doma jí říkali nejprve "Pussy", později "Vicky".



Od prvního okamžiku byl pro Vicky pečlivě nalinkován vzdělávací systém. Především princ Albert kladl velký význam na neustále zdokonalování sama sebe a všech ostatních. Ve svých dětech viděl ideální příležitost jak přivést k životu své ideály vysoké morálky, intelektu, uměleckého vnímání a neúnavné práce. Jeho děti měly být výkvětem dokonalosti lidství. Baron Stockmar, věrný rádce a přítel královského páru, pomáhal utvářet prostředí, kde měly tyto vzácné květinky vyrůst. "Předmětem vzdělávání je rozvíjet a posilovat dobré a potlačovat či umenšovat zlé předpoklady naší přirozenosti … Vzdělávání musí regulovat přirozené instinkty dítěte a udržovat jeho mysl čistou." Albert a Viktorie však nevyprodukovali ideální potomky a mnohé ze zvolených metod měly za následek přesný opak toho, čeho měly dosáhnout. Výjimkou byla Vicky. Vysoce inteligentní a bystrá, v pěti letech už kromě angličtiny plynně ovládala i němčinu a francouzštinu, potíže jí později nedělala ani latina. Dále dostávala pravidelné lekce z literatury, přírodních věd, dějin, otec sám ji vyučoval filozofii a politologii. Pečlivá, trpělivá a disciplinovaná, princezna byla splněným snem svého otce (pokud právě nedostávala výprask za občasnou neplechu), a nedostižným vzorem pro osm mladších sourozenců. Nasadila laťku tak vysoko, že na ni žádný z bratrů a sester nikdy nedosáhl. Bylo tedy známkou její (i jejich) přívětivé, dobrácké povahy, že se mezi dětmi i tak rozvinuly úzké, oddané vztahy. Bratr Bertie, který jako následník trůnu především trpěl nepěknými srovnáními s ní, se od Vicky dočkal vždy jen podpory a útěchy, něžná princezna Alice v ní pak našla nejbližší přítelkyni na celý život.


Vicky a Alice

Svůj debut na veřejnosti jako reprezentantka královské rodiny si Vicky odbyla v osmi letech, kdy doprovázela matku při slavnostním otevřením Uhelné burzy v Londýně. Holčička v hedvábných šatičkách zeleno-bílé barvy, s černou sametovou pláštěnkou a saténovým bonetem s růžovými pentlemi a peřím, byla pyšná na to, že je "jediná urozená dáma na místě." O něco větší roli sehrála o tři léta později. Jako sotva jedenáctiletá tehdy pyšně poslouchala projev svého otce při otevírání první Světové výstavy v Hyde Parku, zatímco stála opodál mezi matkou a sourozenci. Život Vicky byl však i přes tituly a formalitu poměrně prostý. Vychováváni záměrně vzdáleni dvoru, intrikám a také zahálce, děti neměly zkušenosti se společností, a v případě dívek, ani s módou. Jako zjevení se tak princezně, právě dospívající v ženu, zdála návštěva francouzského císařského páru, Napoleona III a jeho španělské manželky Evženie, v roce 1855. V 19. století byla císařovna považovaná za velmi krásnou - vysoká, s nesmírně ladnými pohyby, výrazným nosem, něžnýma modrýma očima a měděnými vlasy, nemohla se více lišit od jediné další panovnice, kterou Vicky znala - královny Viktorie. Princezna se do Evženie zamilovala onou obdivnou dívčí láskou, která je citlivá na krásu a je zcela prosta žárlivosti. Jako nestarší byli Vicky a Bertie přizváni, aby také dělali hostům společnost. Poprvé v životě se k nim někdo choval s absolutním taktem, neplísnil je, nedožadoval se nemožných výkonů a neustále nekritizoval. Oba sourozenci Francouzům zcela podlehli, a když návštěva skončila, nepokrytě plakali. Jediné, co je utěšovalo, bylo vědomí, že za čtyři měsíce se královna s manželem zavázali vykonat návštěvu Paříže na oplátku, a oni pojedou s nimi.

Cesta do Paříže změnila pro obě děti mnohé. Královna Viktorie se v pozdějším životě ohlížela na tuto návštěvu chmurně jako na bod, který v Bertiem, jak věřila, zcela rozhodl o tom, že povede život bohéma. Na druhou stranu Vicky získala důležité zkušenosti v mezinárodních vztazích monarchů a pařížské dny plné barev, divadelních představení, plesů, přehlídek a jásajících davů v ulicích, pro ni zůstaly jedním z nejkrásnějších zážitků jejího života. Císařovna Evženie se dívky "ujala" a zachránila ji před módním faux-pas. Anglická královna bez špetky vkusu šokovala Paříž svými modely, které zcela postrádaly eleganci, rafinovanost (ale například i funkčnost), na kterou byli tamní obyvatelé zvyklí. Její dcera však byla kritiky ušetřena. Evženie si z Anglie vyžádala před návštěvou pannu v životní Vickyně velikosti, a princezně poslala několik překrásných rób. Nebyl to poslední dárek, který císařovna mladé dívce věnovala. Když nadešel čas loučení, Vicky se mohla pochlubit také drahým náramkem s diamanty a rubíny, v němž byl vložen pramen císařovniných vlasů. Přirozeně se při loučení rozplakala a Bertie také.



Princeznina pozornost se však měla brzy obrátit k jiným věcem. Ačkoliv byla Vicky jednou z nejžádanějších nevěst v Evropě, královna v jejím případě nikdy nepotřebovala dlouze přebírat seznamy vhodných princů, jako to následně dělala s jejími sestrami. Už když bylo Vicky pouhých šest let, přišel baron Stockmar, ten nepostradatelný rádce rodiny, s návrhem ženicha, a tento návrh byl nadšeně přijat dívčinými rodiči, kteří v něj nikdy nepřestali doufat. Objektem jejich tužeb byl Princ Friedrich z rodu Hohenzollernů. O devět let starší než Vicky, Friedrich, přezdívaný rodinou Fritz, byl synovcem pruského krále a po svém otci další v následnictví. Jeho otec musel v revolučním roce 1848 na čas uprchnout z Německa do Anglie, aby unikl pravděpodobnému lynčování, a od té doby navázal s anglickými panovníky kladné vztahy. Nebylo to však jen jeho honosné postavení, co na Fritzovi viděl Albert. Princ manžel zůstal po celý svůj život Němcem, a ačkoliv neúnavně pracoval pro Anglii, nikdy se nevzdal nadějí pro svou rodnou zemi. Silně toužil po sjednocení německých států, po staletí rozdrobených a nyní slabých, a to za pomoci ustanovení moudrého konstitučního monarchy. Fritz, který projevoval liberální postoje, čímž se odlišoval od zbytku své autokratické rodiny, a který jednoho dne měl usednout na trůn nejmocnějšího z německých států, byl na tuto roli kandidát snů. K něčemu takovému však potřeboval i spolehlivou, dobrou ženu, která by sdílela jeho vizi - a přesně za tímto účelem byla vychována anglická Princess Royal.

Vicky a Fritz se poprvé setkali právě na otevření Světové výstavy. Fritz byl už vzrostlý mladý muž, Vicky pouhé dítě. Ihned jej překvapila, když s taktem na jeho kostrbatou angličtinu odpověděla perfektní němčinou. Na výstavě se Vicky nabídla pruskému princi jako průvodkyně a ohromila jej znovu, tentokrát mírou svých znalostí, zvědavosti a také tím, že bez ostychu vyslovovala své názory. Princ z rodu, kde ženy ještě i na počátku 20. století byly dobré jen do domáctnosti, k dětem a do postele, byl malou slečnou okouzlen. Jak se svěřil příteli: "Neumíš si představit, jak sladká byla tehdy princezna. Tak dětská prostota sloučená s ženským intelektem … a … vznešeností … Zdála se až příliš dokonalá, skutečně tak dokonalá, že jsem se několikrát podivoval, zda je skutečně lidskou bytostí." Fritz byl také příjemně překvapen, ve srovnání s vlastním domovem, uvolněnou atmosférou panující v královské rodině, kde se manželé milovali a aktivně se angažovali ve výchově svých dětí. Cesta do Anglie ještě více podpořila jeho utvářející se politické názory a navíc se mezi ním a "dokonalou" princeznou rozběhla první nevinná korespondence, v níž trpělivě a s něhou až překvapivou na mladého armádního důstojníka odpovídal na nadšené, zvídavé dotazy dítěte.

Princess Royal


Uplynulo několik let a ačkoliv nikdo nic oficiálně neřekl ani se k ničemu nezavázal, sňatek anglické princezny a pruského prince se stal všeobecně očekávanou záležitostí. Jen tři týdny poté, co patnáctiletá Vicky plakala nad odjezdem z pohádkové Paříže, přijel do Balmoralu Fritzův otec Wilhelm, aby si ji prohlédl. Královna Viktorie byla nervózní. Nedělala si iluze o svém vlastním vzhledu a měla ve zvyku tvrdě kritizovat své děti, proto měla vážné obavy z toho, že drobá, baculatá Vicky nebude shledána dostatečně hezkou a odmítnuta. Fritz byl konec konců vzrostlý, elegantní, modrooký a zlatovlasý teutonický rytíř, dokonalé ztělesnění germánské mužské krásy. Vicky se podobala své matce, avšak měla na rozdíl od ní rovný nos, chyběl jí drobný předkus a velké oči nebyly vyboulené. Byly to právě velké, modré oči, živé a odrážející princeznin intelekt a všeobjímající zájem, které byly jejím nejlepším rysem. Ke královnině úlevě byla Vicky shledána pohlednou - a vhodnou. Prusům se sice nezdál její zvyk mít vlastní jasné názory, Vicky je však vyjadřovala způsobem velmi úslužným, téměř omluvným, což tuto závadu alespoň částečně napravilo.

Brzy na to přijel na skotskou vysočinu samotný Fritz, vyzbrojený souhlasem svého otce. Čtrnáctiletá Vicky se mu zdála přesně tak okouzlující, jakou si ji pamatoval, a vyloženě protrpěl první den návštěvy ve společnosti prince Alberta na honu. Přál si být s někým docela jiným. Hned druhý den nervózně požádal královský pár o ruku jejich dcery. Viktorie a Albert plakali štěstím. Jejich dlouholetý sen se jim naplňoval před očima. Vicky nebyla přítomna a ani se jí nikdo neptal. Královna Viktorie, dramaticky rozervaná mezi touhou dítě vdát a zároveň jej neztratit, si vymínila, že Vicky se bude vdávat nejdříve po dosažení sedmnácti let, a Fritz ji samotnou o ruku požádá teprve za rok. Dovolili Fritzovi, aby dceři věnoval náramek, ale vzápětí si uvědomili, že s takovým dárkem bude nutné i vysvětlení. Za několik dalších dní se celá urozená společnost vydala na výlet do přírody, během nějž v jednu chvíli Fritz a Vicky zůstali trochu pozadu. Fritz utrhl snítku bílého vřesu a nabídl jej Vicky spolu s prvním polibkem. Řekl jí o své naději, že jednoho dne přijede do Pruska. Odpověděla, že by ráda přijela na rok. Když narvhl, aby přijela "navždy", tvář se jí pokryla jasným ruměncem. "Urazil jsem vás?" zeptal se Fritz, načež ho děvče ujistilo, že nikoliv.


Po návratu z procházky princezna vtrhla do pokoje svých rodičů. Když se jí Albert zeptal, zda jim chce něco říci, Vicky jen vydechla, že ano, že má velmi ráda prince. Otec jí prozradil, že Fritz již o jeho dovolení požádal, a zda si dívka přeje to samé. Dostal kladnou odpověď. Princezna Vicky tak s otevřenou náručí přijala budoucnost, která pro ni byla tak pečlivě připravována.

 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist