Velkokněžna v exilu a na útěku (část IV.)

7. října 2015 v 12:47 | Ally |  Olga Alexandrovna
Když se velkokněžna Olga Alexandrovna konečně dostala do bezpečného dánského exilu a shledala se se svou matkou, byla ubytována v jednom z křídel zámku Amalienborg, pod střechou svého bratrance, krále Christiana X. Bohužel král Christian k ruským příbuzným právě nepřilnul a často se k nim choval tak hrubě, že se za něj styděla i jeho manželka. Jednoho večera Olga seděla s matkou nad pletením, když se objevil lokaj, na první pohled vyplašený a zahanbený. "Poslal mě král," zašeptal, "abych vás požádal o zhasnutí všech světel. Jeho Veličenstvo mi přikázalo vám říci, že poslední účet za elektřinu, který musel platit, byl příliš vysoký." Olga s úžasem a jistým zadostiučiněním pozorovala, jak její pobledlá stará matka vzápětí přivolala vlastní služebnictvo a rozkázala rozsvítit celý palác od suterénu až po střechu. Všem zůčastněným stranám se ulevilo, když se bývala carevna s rodinou odstěhovala z paláce do vlastního domku Hvidore.

Marie Fjodorovna a Olga v exilu

Jelikož velkokněžna Xenia si vybrala za svůj exilový domov Anglii, připadla Olze nesnadná úloha matčiny společnice, sekretářky i pečovatelky. Jenže Olga měla i vlastní život, manžela a dva rozpustilé malé synky. Ačkoliv je měla ráda, carevna vdova si rovněž neustále stěžovala na to, jak jsou hluční, a peskovala svoji dceru, že je nedokáže mít pod kontrolou. Pryč byly časy, kdy zlobivé dítko uklidňovala chůva ve vzdálené části paláce. Olgu také trápil chladný odstup, který si matka udržovala od jejího manžela. Sňatku s Nikolajem Kulikovským sice požehnala, ale zůstával pro ni nerovným partnerem, který se téměř vetřel do jejího rodinného kruhu. Když přijeli hosté, vyžadovala nepodmíněnou Olžinu přítomnost, ale její manžel pozvánku nedostal nikdy. Naštěstí pro Olgu si z takových věcí Nikolaj Kulikovský nic nedělal a byl manželce dokonalou oporou v nelehké situaci.



Olga se snažila optimisticky hledět do budoucnosti, zvláště když okolo sebe na mnoha ruských emigrantech neviděla nic jiného než deprese a melancholii, touhu po "starých dobrých časech". Olga neměla v povaze sedět a stýskat si. Minulost však vymazat nemohla, a čas od času se tato minulost neúprosně vracela. V roce 1925 se Olga rozhodla setkat se ženou, která o sobě tvrdila, že je její neteř velkokněžna Anastázie Nikolajevna. S pochybnostmi i s nadějí Olga cestovala do Berlína. Veškeré naděje se však zbořily hned v okamžiku, kdy vstoupila do dveří nemocničního pokoje, kde mladá žena ležela. "Ist das die Tante?" byla první věta, kterou "Anastázie" pronesla a v Olze kleslo srdce. Nevěřila, že před sebou má svou neteř a s tímto přesvědčením také po několika dnech odjela, nicméně neznámé jí bylo upřímně líto a během dalších měsíců jí poslala několik povzbudivých dopisů a drobných dárků. Bohužel tento fakt se jí měl vymstít. Když se o něm dozvěděli "Anastáziini" podpůrci, prezentovali jej jako pokrytectví. Podle nich Olga věděla, že "Anastázie" je opravdová velkokněžna, ale kvůli penězům ji byla ochotná zapřít. Celá epizoda se měla Olze vrátit ještě mnohokrát, ačkoliv ona sama se s ní odmítla dále zabývat. Nebylo to naposledy, co ji kontaktovali její zmizelí "příbuzní." O mnoho let později se na jejím prahu zjevit mladík, který tvrdil, že je carevič Alexej. Olga beze slova naslouchala jeho vyprávění o zázračném útěku z Ruska a jeho následných cestách a hledání, když se náhle mladý muž zvedl a prostě odešel. V Olžině pohledu si musel přečíst, že mu nic nevěřila.

Olga a její sestřenice Olga a Alexandra Hannoverské, 1923

V roce 1928 zemřela po krátké nemoci bývalá carevna vdova Marie Fjodorovna, a zanechala svým dcerám krabičku s některými šperky, které se jí podařilo propašovat po revoluci z Ruska. Olga a Xenia se rozhodly je prodat a alespoň na krátký čas zažehnat finanční problémy, které obě sužovaly. Ocenění šperků a následný prodej svěřily svému bratranci, anglickému králi Jiřímu. Konečná suma, na niž byl obsah krabičky ohodnocen byla přes 500 000 liber, ale něco se stalo. Cena, kterou za šperky zaplatil nový kupující byla jen 350 000 liber a suma, kterou za své dědictví dostaly obě Romanovny byla pouhých 100 000 liber, z nichž 60 000 dostala Xenia a 40 000 Olga. Nedlouho poté se nejkrásnější z prodaných kousků záhadně objevily ve vlastnictví anglické královny Mary. "Nikdy jsem nechápala, k čemu došlo," přiznávala po letech Olga. "Nikdy jsem o tom moc nepřemýslela ani o tom s nikým nemluvila." Pro velkokněžnu Olgu, ani na pokraji chudoby, majetek a peníze mnoho neznamenaly. Prodala tedy Hvidore a přestěhovala se s manželem a dětmi na farmu Knudsminde, mezi chudé, ale poctivé vesničany.

Manželé Kulikovští se práce neštítili a brzy jim hospodářství kvetlo pod rukama. V polovině 30. let měli koně, krávy, prasata a drůbež. Olga pečovala o domáctnost společně se svou věrnou služebnou Mimkou a Taťánou Gromovou, kdysi chůvou Anastázie Nikolajevny, která u ní našla útočiště po krkolomném útěku z Ruska přes Finsko. Olga byla oblíbenou figurou mezi ostatními vesničany a ženy z okolí ji pravidelně navštěvovaly. Poprvé od roku 1914 si Olga připadala spokojená. Vrátila se k malování. Ruské kostely, paláce a vojáky nahradily v jejích akvarelách květiny, vesnická stavení a její děti. Některé povedené kousky se jí podařilo i prodat. "To byly poklidné roky," vzpomínala. "Měla jsem svého manžela, své syny. Nikdo nás neobtěžoval. Nebyli jsme bohatí, ale dokázali jsme si na sebe vydělat. Všichni jsme tvrdě pracovali, a bylo to nádherné - žít rodinný život pod vlastní střechou." Když synové dospěli, oženili se s dánskými děvčaty. Brzy přišla vnoučata a velkokněžna Olga věřila, že v rodné zemi své matky bude moci strávit poklidný zbytek života.

Olga se svými syny
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist