na Blog.cz

Deník Olgy Romanovové, nejstarší dcery posledního ruského cara, poskytuje unikátní perspektivu první světové války a revoluce roku 1917. Až doposud nikdy nepřeložené do angličtiny, deníky velkokněžny Olgy jsou důležitým primárním pramenem pro historiky. Co víc, vypovídají příběh rodiny, která nalezla svou skutečnou důstojnost, když ztratila korunu. Překladatelka Helen Azar klade zvláštní pozornost na nuance ruského jazyka, stejně jako na detaily dvorského života a válečných nemocnic, aby vykreslila živoucí ozvěnu historických událostí, které doznívají ještě dnes.

Ačkoliv podtitul prodává knížku jako "svědectví o revoluci", příliš toho o revoluci z Olžina pohledu nenajdete. Krátce po abdikaci otce si totiž deník z neznámých důvodů přestala psát a už nikdy se k němu nevrátila. To, co kniha skutečně nabízí, je však intimní vhled do světa a myšlení plavovlasé velkokněžny, kterou zastihla první světová válka a rozklad carství v okamžiku, kdy dospěla a měla vyjít budoucnosti vstříc. Helen Azar se podařilo něco, o co se pokusilo jen málo jiných, a většinou neuspěli: díky ní vyvstává Olga Nikolajevna z dějin konečně jako samostatná, uvažující osoba, která měla pevné místo uprostřed své rodiny. Není zde "jen jednou ze čtyř dcer", stává se konečně skutečnější. Autorka pečlivě vybrala nejzajímavější a nejdůležitější z Olžiných denníkových záznamů od roku 1914 do roku 1917, ovšem jelikož deníky byly spíše než čímkoliv jiným suchým zaznamenáváním událostí, doplnila je mnoha dosud nepublikovanými dopisy, které Olga psala svému otci. Ty naopak přetékají detaily a pocity. Aby dovyprávěla příběh velkokněžny, nahradila její chybějící záznamy po březnu 1917 deníkovými zápisky jejího otce, nicméně zde musím poznamenat, že ji tak vlastně opustila, a Olga opět mizí mezi kolektivním "děti". Konceptem se kniha podobá obsáhlejší a širší A Lifelong Passion, a mohla by být považována za její "malou sestřičku".