Stará pracovna

5. května 2014 v 12:38 | Ally |  Alexandrovský palác
Nikolaj vyrostl v Gatčině, kde carská rodina žila ve stísněných pokojích původně určených slžebnictvu, a možná i proto vždycky dával přednost útulným malým "kamrlíkům" před velkými halami, které by si s carem spojovala veřejnost. I pro svou pracovnu si vybral místnost nevelkou, a zařídil ji tak, aby byla pohodlná, ale zároveň bylo po vstupu do ní jasné, že patří muži, zatímco zbytek obývaných prostor ponechal k zařizování manželce a designérovi Meltzerovi. Bylo zvykem, že když zemřel člen carské rodiny, jeho pokoje v různých palácích zůstavaly netknuté, uzamčené, a mladší generace z nich byla takřka vyloučena. Stejně tomu bylo i v Alexandrovském paláci. Nikolaj ale tyto místnosti nechal otevřít a pečlivě si je prošel. Musel to pro něj být zvláštní zážitek. Do většiny pokojů se nový nábytek nakoupil, ale pro svoji pracovnu si Nikolaj vybral z kusů ve starých pokojích, zřejmě i pro osobní historie, které se s nimi pojily.

Pracovna byla tmavá a starý nábytek ji stylově řadil o několik desetiletí dřív. Stěny byly původně zdobené barvnou tapetou, ale Nikolaj ji nechal odstranit a nahradily ji ořechové panely, viditelné zbytky stěn pak nechal přemalovat na tmavě červenou. Na podlaze ležel anglický koberec v orientálním stylu, sešitý dohromady v proužcích. Po vzoru svého otce si Nikolaj nechal do pracovny nastěhovat široký divan, na němž mohl spát, pokud pracoval dlouho do noci, nebo se do paláce vrátil pozdě. Na sezení se téměř nepoužíval, protože návštěvníci si sedali na židle okolo stolu.



Ačkoliv místnost mohla působit dojmem "z druhé ruky", všechny materiály v ní použité byly té nejlepší kvality. Spoustu z věcí, které si Nicky vybral ze starých palácových prostor bylo také třeba zrenovovat, a pokud si myslel, že volbou těchto kusů nábytku ušetří, pak se mladý car spletl, jelikož opravy nakonec stály skoro víc, než co by zaplatil za nábytek nový. Jedinou židli pro carovu pracovnu opravovalo naráz skoro dvanáct lidí, jen aby bylo všechno "v naprostém pořádku", ovšem to vedlo k nekonečným zdržením a Nikolaj a Alexandra to považovali za hloupost, stejně jako celou palácovou byrokracii. Pokud se v židli uvolnila pružina, bylo třeba vyplnit hned několik oficiálních papírů a tak trvalo nekonečně dlouho, než se taková maličkost vyřešila. Z toho důvodu se většinou "škody" hlásily v době, kdy se Romanovci načas přesunovali do jiných sídel.

Carův stůl v pracovně byl ve tvaru písmene L, a stejně jako stoly všude jinde, se téměř ztrácel pod záplavou fotografií rodiny, většinou v rámečcích od Fabergého. Nikolaj si zde také pečlivě rovnal knihy, diáře, psací potřeby a kuřivo. Všechno mělo své přesné místo a Nikolaj byl schopen postřehnout jakoukoliv drobnou změnu. Aby nedocházelo k nepříjemnostem, měl carův komorník u sebe "mapu", aby všechno dokázal správně na stole urovnat. Nikolaj tento svůj zvyk obhajoval tím, že chce mít všechno v pořádku, aby cokoliv dokázal najít třeba i potmě.


Divan ve staré pracovně. Malý stolek a židle v levém rohu fotografie byly pro careviče Alexeje, když si přišel hrát, zatímco jeho otec pracoval.

Obrazů bylo v místnosti požehnaně. Kromě miniatur zobrazujících členy romanovské dynastie a dalších příbuzných, například Nikolajových anglických bratranců, bylo možno obdivovat hlavně práce dvou významných viktoriánských malířů Alma-Tadema a Poyntera. Vojenská tématika se na stěnách střídala s pohledy na exotická místa, snad i ta, která během své cesty po Asii Nikolaj jako mladík navštívil. Celkově byl jeho vkus v umění z pracovny zcela jasný. Měl rád realismus, jasné barvy a tématiku, která mu byla blízká, kterou znal. I proto mnoha malbám dominovali koně. Moderní umění doby nebylo carovi po chuti. Považoval ho za nedisciplinované a primitivní. To dobře ilustruje příhoda s malířem-impresionistou Serovem. Když car uviděl svůj portrét od tohoto umělce, jeho reakce byla: "Ale vždyť ještě není hotový."

Nikolaj sbíral drobné starožitnosti a během let se mu podařilo shromáždit úctyhodnou sbírku buddhistických sošek, které jsou dnes majetkem Ermitáže. V pracovně měl rovněž zásobu půvabných věciček z dílny Fabergé, a ty mu často sloužily jako překvapivý dárek pro hosty. Kromě rodiny Nikolaj v této místnosti nikdy nepřijímal ženy, takže se jednalo hlavně o zlatá pouzdra na cigarety nebo diamanty obsypané držáky na procházkové hole. Když se zásoba začínala tenčit, stačilo přikázat, aby se dojelo do Zimního paláce, kde se nacházel hlavní "sklad" pro tyto cenné předměty.

Ve stěnách a okolo mramorového krbu se schovávalo spoustu tajných zásuvek a skříněk. Proto, když se do paláce nakonec dostali revolucionáři a carská rodina byla odsunuta na Sibiř, byly dřevěné obklady strhány a zničeny v chamtivém honu za možnými cennostmi.

 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lisi Lisi | Web | 9. května 2014 v 10:58 | Reagovat

Zajímavý přístup k vybavení pracovny. Zaujala mě hned zmínka na začátku, že se po smrti Romanovců jejich pokoje zamykaly a nebyl k nim přístup, což Nikolaj porušil. To předpokládám bylo asi po nějakou stanovenou dobu, ne?

2 lifeisfine lifeisfine | E-mail | Web | 20. května 2014 v 16:39 | Reagovat

Veľmi zaujímavý článok. Tak oko tento blog, ktorý sa vskutku dobre číta. Odkiaľ tie informácie berieš? :)

3 Luďka Luďka | E-mail | Web | 19. května 2015 v 15:13 | Reagovat

Historická pracovna je sice historická, ale proč by si v ní člověk nemohl dopřát trochu moderny https://www.primazidle.cz/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist