Fjodor III. Alexejevič (1676-1682)

29. srpna 2013 v 20:59 | Ally |  Předkové
Po smrti "laskavého" cara Alexeje Michajloviče připadl trůn nejstaršímu z jeho žijících synů Fjodorovi. Narodil se 30. května 1661 Alexejově první manželce Marii Miloslavské jako deváté dítě a třetí syn. O jeho dětství víme málo. Jeho hlavním vychovatelem byl mnich Simeon Polocký, který jej vzdělával v cizích jazycích (polštině a latině), a rovněž ve svém svěřenci probudil zájem o malířství, architekturu a hudbu. Když mu bylo dvanáct let, carevič nešťastně spadl s koně a poranil si páteř (jiná verze uvádí, že jej přejely sáně), což mělo za následek časté postonávání a omezení pohybu. Fjodor si například nebyl sám schopen nasadit klobouk a chůze bez opory hole pro něj byla takřka nemožná. Některé prameny uvádějí, že Fjodor byl znetvořen a napůl paralyzován záhadnou nemocí již od narození. Jako mnoho lidí své doby neunikl Fjodor kurdějím, rovněž trpěl na úbytě.


Křehkému, laskavému chlapci bylo sotva patnáct let, když ho přinesli k umírajícímu otci, jelikož sám to nezvládl. Alexej synovi požehnal a zakrátko zemřel. 18. června 1676 byl Fjodor slavnostně korunován. Tak jako jeho otec byl dostatečně inteligentní a jelikož měl lehkou vadu řeči, brzy si pro malou výřečnost vysloužil přezdívku "Nejtišší". Pod vlivem dvou neurozených přátel z dětství, Ivana Jazykova a Alexeje Lichačeva, Fjodor u dvora brzy zavedl polské způsoby ceremonií i odívání (ruské kaftany byly vytlačeny západními obleky), a polština se stala hlavním komunikačním jazykem ve vysokých kruzích.


Car nemohl dlouho zůstat bez nevěsty. Jeho volba padla na dceru vojvody Semjona Grušeckého z Ukrajiny, Agátu - Agafiju. Mladá nevěsta sdílela Fjodorovy sympatie k moderním vlivům přicházejících z Polska, a spolu s ním podporovala vznik polských a latinských škol v Moskvě. Agafija k velké radosti cara brzy otěhotněla, ovšem pouhý rok po svatbě ji právě porod syna Ilji stál život. Zemřela tři dny po porodu a dítě ji následovalo o necelý týden později. Mezi neurozenými přáteli a manželkou byl Fjodor také pod vlivem příbuzných své matky, Miloslavských, kteří vycítili možnost více se v zemi prosadit, a také proto odsunuli do pozadí a z panovnického sídla v Moskvě carevnu vdovu Natálii i s jejím malým synem Petrem. Fjodor se k nevlastnímu bratrovi však nechoval nikterak krutě. Povolal k němu několik učitelů, platil za jeho domácnost a v každém hmotném slova smyslu se o něj postaral, jak se patřilo.

Fjodor si nepotrpěl na přehnané okázalosti, avšak striktně vyžadoval spořádanou organizaci veškerého dění a práce. A snad právě proto, že si byl vědom, že jeho zdravotní stav se může kdykoliv zhoršit a on tak má jen málo času, snažil se co nejvíce zlepšit chod zděděné říše. Ze své malé ložnice vydával rozkazy k založení prvního vysokého učení v Rusku v podobě moskevské Slovansko-řecké duchovní akademie i vůbec nejdůležitější události své vlády: spálení knih o pořadí "stupňů urozenosti" (razjardanych knig) v lednu 1682. Po dlouhá staletí se ruská šlechta rozdělovala na vyšší a nižší, a dle stupně urozenosti v rodině, o nichž se vedly pečlivé záznamy, si pak jednotliví členové rodin dělali majetnické nároky i nároky na místa u dvora, která se také tradičně dědila. Neustálé rozrůstání rodin však vedlo pouze k chaosu a zmatkům a ty zase ke třenicím a otevřeným nepokojům. Fjodor svým zásahem nejenom zabránil mnoha konfliktům, ale také zrušil zvyk dědění dvorských funkcí, takže bylo možné dosazovat osoby, které byly pro danou pozici vhodné.


Fjodor, u jehož dvora se konečně "dalo volně dýchat", toho však za krátkou dobu své vlády stihl více. V souladu se svou laskavou povahou vydal zákony, podle nichž se rušil například starý zvyk pohřbívání nevěrných žen za živa. Nadále jim mělo být dostatečným trestem doživotní vězení v klášteře. Bylo rovněž zakázáno týraní vězňů a zločinců, což se vztahovalo i na obvyklé sekání rukou a nohou za krádeže. Namísto toho byl zločinec i s rodinou odeslán na Sibiř. Velkou novotou bylo také zřízení chudobinců. Moskevské ulice byly opraveny a ve městě se začaly zvedat i první kamenné budovy. Sám Fjodor pomáhal navrhnout Malý palác v Kremlu a několik dalších církevních staveb.

14. února 1682 se Fjodor, sedm měsíců po smrti první manželky, znovu oženil. Nově po jeho boku stanula Marfa Apraksinovová. Pouhé tři měsíce po sňatku se však Fjodorův zdravotní stav prudce zhoršil a 7. května mladý, a tolik nadějný car, zemřel bez potomků. Jeho smrt otevřela cestu na trůn jeho sourozencům, mezi nimiž byl i Petr Alexejevič, budoucí Petr Veliký.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist