Carevna Alexandra Fjodorovna (část IV.)

30. června 2013 v 14:57 | Ally |  Nikolaj a Alexandra
Její sestra vjížděla do Petrohradu jako nevěsta za halasného jásotu, vyzvánění zvonů a všeobecného nadšení. Alixin vlastní vstup do hlavního města v roce 1894 však byl docela jiný, než jak si jej všichni představovali. Po smrti Alexandra III., během oněch temných dní v Livadii, kdy se Nikolaj poukoušel vzpamatovat z nově nabytého titulu a ztráty otce, kdosi navrhl, aby se jeho sňatek s Alexandrou uskutečnil v tichosti a přímo v paláci. Nikolaj i jeho matka, oba zcela zdrceni, byli pro, ovšem Nikolajovi strýcové o něčem takovém nechtěli ani slyšet. Carská svatba byla státní událost, ne soukromá, a na jejich nátlak nakonec bylo odsouhlaseno, že nevěsta musí ještě počkat. 27. října se konečně celá společnost vydala z Jalty na smutnou, pomalou cestu do Petrohradu, na jejímž konci čekal ze všeho nejdřív velkolepý pohřeb zesnulého cara, po kterém následovalo oficiálních dvanáct měsíců státního smutku. Svatba byla stanovena na 26. listopadu, tedy týden poté, co byl Alexander III. pochován. Datum bylo vybráno záměrně, neboť bylo zároveň narozeninami carevny vdovy, a tak bylo o omluvu více, proč státní smutek na jeden den přerušit. Alix sama však cítila nepříjemnost celé situace. V dopise sestře se svěřila, že "svatba mi připadala jako pokračování bohoslužeb za mrtvého, s jediným rozdílem, že místo černých šatů jsem měla bílé." A opravdu, po městě už se šířily pověrčivé řeči o tom, že nová carevna, přicházející za rakví, přináší do Ruska bědy. Nicméně Alix, jakkoliv sama byla uvnitř zkroušená, nikdy nedala Nikolajovi příležitost, aby si snad vůči ní připadal provinile. Hned druhého rána mu napsala do deníku: "Nikdy jsem nevěřila, že může existovat tak naprosté štěstí, takový pocit jednoty mezi dvěma lidmi. Miluji tě, ta dvě slova mají v sobě můj život."



Novomanželé plánovali bydlet v Zimním paláci, neužívaném jako sídlo od doby, kdy byl zavražděn Nikolajův dědeček Alexander II., ovšem všechno se událo tak rychle, že jejich pokoje nebyly dosud připravené. Nicky a Alix, i proto, aby mohli dělat společnost stále zdrcené carevně vdově, se tedy prozatím usadili v Aničkovově paláci, kde jim však brzy začalo být velmi těsno (měli k dispozici všeho všudy tři pokoje) a navíc Nikolaj byl okamžitě zavalen prací. Alix mu nikdy nevyčetla, že na ni nemá čas, příliš dobře chápala jeho povinnosti a povinnost pro ni byla svatá. Největší radostí pro oba bylo, když se mu občas podařilo ukrást chvilku pro sebe. To pak zabalil manželku do drahých kožešin, posadil ji do saní a projížděli se spolu až za hranice města. V té době však také začaly spory mezi Alix a její tchyní. Obě ženy měly nejlepší snahu spolu vycházet, ovšem jejich povahy byly zcela rozdílné, až na zásadní věc: obě byly velmi dominantní. Rozmrzelost pramenila například z toho, že jako carevna vdova měla Marie Fjodorovna přednost před Alix jako vládnoucí carevnou, což se Alix nezamlouvalo. Obě navíc milovaly Nickyho a obě mu chtěly radit. První ošklivá rána jejich vztahu však byla ohledně šperků vyhrazených vládnoucí carevně. Alexandra po nich nikterak zvlášť netoužila, nicméně podle pravidel jí patřily, a tak očekávala, že jí je tchyně předá. Marie Fjodorovna to ovšem odmítla a Alix se nechala slyšet, že je jí to jedno a stejně by je nenosila, což bylo samozřejmě jen uražené gesto ponížené carevny. Marie Fjodorovna si uvědomila svou chybu a šperky vydala - i když ne všechny....

Alix se také potýkala se steskem po domově a bratrovi. Připadala si osmělá, tím více, že Nikolaj na ni často měl za celý den jen hodinku. Bylo tedy požehnáním, když přišlo jaro a ona zjistila, že je těhotná. Nadšení celé rodiny neznalo mezí a velkokněžna Ella věnovala mladší sestře téměř veškerý svůj čas, aby ji zabavila a starala se o ni. A Nikolaj, vědom si nepříjemností společného bydlení s matkou, nabídl Alix, že si vybudují vlastní domov (kromě stále neobyvatelného Zimního paláce) v Carském Selu. Volba ovšem nepadla na přepychový palác carevny Kateřiny, ale na mnohem menší Alexandrovský palác. Alexadra a Nikolaj vybavovali a předělávali místnosti dle vlastního vkusu, až jej téměř dokonale přeměnili na středostavovský anglický dům. Někteří členové rodiny, uvyklí pompě a nádheře, jim to nemohli odpustit, jiní, společně s nimi samotnými, obdivovali útulnost, která byla Alixiným cílem především. Neopomenuli připravit ani horní patro paláce, kde byl pokojík pro očekávané dítě.

Obklopené lékaři, manželem, tchyní a dalšími příbuznými, po dlouhém a bolestivém porodu, položili Alix do náruče její první dceru. Ačkoliv všichni doufali, že bude chlapcem, nikdo si nedělal starosti, jelikož carevna i car byli mladí, a dozajista po zdravé holčičce budou následovat i synové. Alix a Nikolaj nikdy nelitovali, že jejich prvorozená je dcera. Pojmenovali ji Olga a Alexandra se zapojila do péče o ni s nadšením. Neustále nahlížela do dětského pokoje, což nesmírně znervózňovalo chůvy, nejraději ji měla v kolébce hned vedle sebe, zatímco pletla, psala či jinak pracovala. Sama dítě koupala a také kojila, což se nesetkalo s pochopením její královské babičky Viktorie. Ona, Nicky a "Olenka" byli dokonale šťastnou rodinou.


Po svatbě a narození dítěte však Alix čekala událost v jejím životě asi nejvýznamnější - korunovace. Byla stanovena na květen 1896 a konala se v souladu s tradicemi v Uspenském chrámu v Moskvě. Alixina korunovační róba stála 4 620 rublů a drobné doplňky k ní celých 12 000. Do Kremlu přijela ve zlatém kočáře, doprovázena tchyní, a sotva jí Nikolaj pomohl vystoupit, oba se poklonili ikoně Svaté Panny Iverské, jak bylo zvykem. Alix si během krátké doby osvojila způsoby pravoslaví a upnula se k němu celým srdcem. Vždy měla sklony k mysticismu a víry v nadpřirozeno, a vstup do pravoslavné církve, která ze všech křesťanských církví nejvíce funguje na principu zázraků a duševních prožitků, pro ni bylo bránou k hlubokému duchovnímu poznání. Tak jako Bůh uskutečnil její sen být Nickyho ženou, nyní se konala její svatba s Ruskem. Německá princezna vychovaná v anglickém duchu se v ten den definitivně stala Ruskou - a to nejen symbolicky. Stejně jako Nikolaj i ona byla příliš pohnutá a rozechvělá během dlouhého obřadu, a necítila nic než nesmírnou tíhu zodpovědnosti vůči Bohu a zemi, když si Nikolaj na okamžik sňal korunu a posadil ji na její hlavu, aby ji vzápětí nahradil jednou menší. Pro oba byl tento den nejvýznamnější v jejich životech.

Alix, odedávna trpící bolestmi zad a migrénami, během nekonečných ceremonií trvajících hodiny a dny nesmírně trpěla. Neřekla jediné slůvko a všechno se snažila splnit do detailu dokonale, nicméně její zamlklost a bledost už tehdy byly špatně vykládány jako nezájem a arogance. Když v den korunovace konečně mohla odejít do své ložnice, zhroutila se v slzách a uklidnil ji teprve pohled na Olenku vrnící ze spaní v kolébce. Nicméně nic špatného by se jí bylo nevrylo do paměti, kdyby jen několik dní po korunovaci nedošlo k neštěstí na Chodynce, při němž bylo kvůli špatné oganizaci ušlapáno několik tisíc lidí a mnoho dalších zraněno. Car i carevna byli otřeseni a jejich prvním impulsem bylo slavnosti předčasně ukončit. Jenže tak jako před jejich sňatkem začali strýcové a příbuzní dotírat a přesvědčovat. Není přeci možné urazit zahraniční vzácné hosty a jen tak je poslat domů. Francouzská ambasáda pořádá ples, do kterého vrazila celé jmění. Není možné, z diplomatického hlediska, ples odřeknout. Tváří v tvář takovýmto politickým argumentům nakonec k přerušení oficiálních oslav nedošlo. Ples na francouzské ambasádě se konal. Nikolaj a Alexandra se dostavili bledí a se zarudlýma očima, netančili a odešli brzy. Nicméně to nebylo důležité. Pro veřejnost to, že se ples vůbec konal , znamenalo, že carovi je bolest jeho poddaných zcela lhostejná. Tento dojem nic nemohlo smazat, ani to, že Nikolaj zaplatil za pohřeb obětí a poskytl finanční kompenzaci postiženým rodinám, ani to, že Alix osobně navštěvovala nemocnice a snažila se všemožně pomoci. Z největší oslavy jejího života se stala pochmurná tragédie.


Nakonec si všichni oddychli, když bylo "veselí" u konce. Vyčerpaná Alexandra posledních několik dní vydržela jen silou vůle, a byla vděčná, když se jí vzápětí ujala Ella. Carští manželé se uchýlili na její panství Iljinskoje nedaleko Moskvy, kde kdysi Alix strávila překrásné léto, a kde se také utvořila její představa o "pravém Rusku". Existují dohady, že Alexandra byla v té době opět těhotná, ovšem vypětí a únava, které přinesla korunovace, vedly k samovolnému potratu, a v Iljinském se měla vzpamatoval. Buď jak buď, pobyt tam ji rozhodně osvěžil, a ona načerpala síly na nadcházející cestovní "turné" po evropských královských dvorech. Rakousko, Prusko, Francie, Anglie.... Alix a Nicky byli půvabný mladý pár s vybraným chováním a v Evropě zanechali příjemný dojem. Alexandra se navíc pyšnila dceruškou, která rovněž sklízela všeobecné nadšení. Cesta jí rovněž umožnila po dlouhé době obejmout milovanou babičku Viktorii, s níž se následně jen velmi těžko loučila. Nemohla ještě vědět, že je to naposledy, co se viděly.


Po návratu do Ruska Alix plánovala, že se pokusí získat si přízeň petrohradské společnosti. Ačkoliv ji samotnou zábavy nikterak nezajímaly, vše pečlivě plánovala. Ovšem její plány zůstaly nenaplněné, neboť nevolnosti ohlásily příchod dalšího dítěte, a ona tedy musela vše zrušit ze zdravotních důvodů. V létě 1897 porodila druhou dceru, Taťánu, která se jí v budoucích letech měla stát nejdůvěrnější společnicí. Už o rok později otěhotněla znovu a roku 1899 už se všichni těšili na následníka. Když v červnu ale Alix po dlouhém a bolestivém porodu přivedla na svět třetí dceru, Marii, ani car už nedokázal své zklamání skrývat. Dlouho se procházel po zahradě, než zašel za manželkou a novorozeňátkem. A Alexandra sama, kolébající v náručí nedělňátko Marii, začínala být již myšlenkou na syna, který nepřicházel, posedlá. Byla to její touha a povinnost. Její životní cíl.

 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Aféla Aféla | Web | 4. července 2013 v 15:59 | Reagovat

Miluji tento obraz, a zvlášť tento detail. To jemné a měkké světlo svíček jak se odráží ve špercích, ale především v obličejích Alix a Nikolaje. Je to nádherné.

2 nar.soc. nar.soc. | 4. července 2013 v 18:05 | Reagovat

"k neštěstí na Chodynce, při němž bylo kvůli špatné organizaci ušlapáno několik tisíc lidí".
Tato událost plně osvětlila neudržitelné způsoby carské vlády.
Dopředu oznámené rozdávání "carských" koláčů, které bylo lajdácky zajištěno, musilo samozřejmě padnout na samovládce celé Rusi. Bude to pokračovat opakovaně až do konce carské vlády. Pak se stejná neštěstí zopakují pod patronací bolševiků.

3 janiske janiske | 15. října 2013 v 18:50 | Reagovat

Mohla bych se zeptat kdy bude další pokračování je to velmi zajímavé

4 Ally Ally | E-mail | Web | 15. října 2013 v 19:06 | Reagovat

[3]: DObrý den, bohužel jsem poslední dobou hodně zaneprázdněná, ale pokusím se dodat pokračování do příštího týdne.

5 Josefína Josefína | 16. března 2014 v 15:46 | Reagovat

Dobrý den chtěla bych se zeptat kdy bude další pokračování další kapitoly o Carevně Alexadře? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist