Fabergého dača Levašovo

9. prosince 2012 v 16:08 | Ally |  Fabergé


Dnes je toto sídlo rodiny Fabergé jen další zašlou legendou odvanulé doby. Jen najít je je obtížné, a vstoupit do něj téměř nemožné. Celý pozemek dnes patří Horskému institutu a je hlídán čtyřiadvacet hodin denně. Před více než sto lety, v roce 1900, si prominentní a slavný klenotník Carl Fabergé postavil daču mimo Petrohrad, v městečku zvaném Levašovo. O sedm let později tuto daču předal svému druhorozenému synovi Agathonu Fabergému.


V té době se dače přezdívalo "malá ermitáž", protože tam bylo uloženo mnoho drahých kamenů. Dům byl vyzdoben starožitným nábytkem, malbami, rytinami a sochami slavných umělců. Večery byly plné zábavného rozprávění s přáteli a hosty, stoly se prohýbaly pod vybranými lahůdkami a v krbech plápolal oheň. Dodnes se dochoval kachličkový krb se svými překrásnými detaily, nikoliv však neporušen. Při bezohledném pátrání po nevyslovitelném bohatství totiž "lovci pokladů" rozmlátili a vytrhali ze zdí většinu krbů i topných těles.

Levé křídlo domu bývalo zimní zahradou, kde se pěstovaly především pomeranče, a podle očitých svědků to bylo místo nadmíru krásné. Dnes je na tuto samou část budovy jen smutný pohled: strop dávno spadl a pod nohama se při každém kroku drtí zbytky ozdobného štukování.



Po bolševickém převratu v roce 1917 se vyrojily stovky chtivých hledačů bohatství, o němž se po dlouhá staletí v zemi jen básnilo. A ani poté, co už zdánlivě nebylo kde co vzít, se hledalo urputně dál. Stačilo jen naznačit, že možná někde existuje tajná skrýš, a mánie se nedala zastavit. Tomu padla za oběť i Fabergého dača, tím spíš, že se věřilo, že Fabergé u sebe přechovával část kolekce šperků patřící carevně. Po revoluci uprchl Carl Fabergé do Británie a tři z jeho synů se usídlili v různých koutech Evropy. Nejmladším byl Nikolaj, poslaný z Petrohradu do Londýna již v roce 1903, aby zastupoval rodinou firmu v zahraničí. Synové Jevgenij a Alexander se na počátku 20. let usadili v Paříži a založili firmu Fabergé & Cie, která obchodovala, jak jinak, se šperky a luxusními doplňky.


Agathon, druhý syn Carla Fabergého, pracoval v dílně svého otce již od roku 1895. Jako jediný zůstal v Petrohradě a nepřipojil se k rodině v exilu. Byl odsouzen k smrti a veden na popravu zastřelením celkem třikrát - ovšem vždy na poslední chvíli si vždy dovedl vzpomenout na nějaký tajný poklad, o jehož existenci věděl pouze on sám. Vzhledem k tomu, že celá jeho rodina z Ruska utekla jen s tím, co měla na sobě, nebyl důvod pochybovat o tom, že domy, které jim patřily, uchovávají četná cenná tajemství.

Agathon byl nakonec donucen mluvit a ve zdi jeho dači bolševici opravdu objevili sejf s mnoha cennostmi. Další šperky byly nalezeny v bývalém bytě Fabergého v hlavním městě, ale i tak i dnes historici hádají, že se jednalo jen o špičku ledovce. Vzhledem k tomu, že rodinný archiv byl zcela zničen, však zůstává možnost objevení pokladu jen v rukou náhody a štěstí. Agathon byl uvězněn až do roku 1921, a nakonec se mu podařilo ze země uprchnout v roce 1928.




Podle legendy existují tři místa, kde se mohou Fabergého poklady skrývat. První leží na území dnešní Litvy, kam majetek svého bývalého zaměstnavatele odvezl bývalý Fabergého účetní Otto Bauer. Druhé je pravděpodobně opravdu jen smyšlené. Někde na hranicích s Finskem měla prý Agathonova žena zakopat šperky pod jistým "důležitých" stromem. Škoda, že hranice je dnes jiná než tehdy a všude samý strom... Konečně třetím místem má být dača v Levašově. Mnozí věří, že sejf nalezený ve zdi bolševiky zdaleka není jediný, koneckonců oblíbeným pořekadlem Fabergého bylo "Nikdy nesnášej všechna vejce do jedné ošatky."


Ať už je pravda jakákoliv, když se dnes někdo dostane do domu, přepadne ho smutek - tak známý všem, kteří cítí, jak nám uniká něco fascinujícího, co už se nikdy nevrátí. Kdysi výstavní sídlo pomalu a za nevšímavosti okolí chátrá. Krovy hrozí spadnutím, dřevěné tapety se rozpadají pod lehkým dotekem. Architektonický skvost však stále dává tušit svou bývalou krásu, kterou nemohl žádný chtivý hledač pokladů zničit.








Fotografie: © Liliya Belaya
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Japonský dům a rozhovory Japonský dům a rozhovory | Web | 9. prosince 2012 v 16:40 | Reagovat

Kdyby to sídlo bylo opravené, tak vypadá velmi pěkně, takové stavby mě moc lákají a líbí se mi. Koukla bych se tam někdy :)

2 Sunbeam Sunbeam | 9. prosince 2012 v 20:50 | Reagovat

Je toho veľká škoda :( muselo to byť krásne...

3 Lisi Lisi | Web | 10. prosince 2012 v 16:57 | Reagovat

Na první pohled jsem si řekla, pane bože, to je barabizna. Svým způsobem má tento dům podobný osud Lázním Kyselce.
Hodně mě zaujal syn osud Agathona, podala jsi ho velmi napínavě, celou dobu jsem byla zvědavá, jestli přežil.

4 Soňa Soňa | 10. prosince 2012 v 19:10 | Reagovat

Při pohledu na takto chátrající sídla, která už jen vzdáleně připomínají lesk a slávu starých dob, mě vždy rozbolí srdce. Je to smutné, něco zničili bolševici, o zbytek se postarali Němci za války. Bohužel v Rusku je mnoho takto strašně poničených staveb. Taková torza jde ale najít i u nás, bohužel a my s tím nic nejspíš nenaděláme, protože ti nahoře o tom rozhodli jinak. Stačí si jen připomenout lázně Kyselka. Je to smutné.
Nikdy se ale nepřestanu divit, kde Ally ty informace sháníš :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist