Kokošníky

14. září 2012 v 13:09 | Ally |  Život v carském Rusku
Kdo by neznal onu nesmírně elegantní obloukovou ozdobu hlavy pro ženy známou jako kokošník? Jsme uvyklí vídat ji na obrazech i ve filmech, stejně jako na fotografiích z dob minulých i těch současných. Kokošník je součástí ruského folkloru a tradice po staletí, i když několikrát mu hrozilo zapomenutí. Ještě dříve, než se kokošník objevil v Rusku, podobný módní prvek byl populární v tudorovské Anglii, kde jej navíc doplňoval černý závoj zakrývající vlasy. Zatímco v Rusku dříve slovo kokošník označovalo mnoho stylů dámských ozdob hlavy, v současné době je spojováno především s postupně se zvedajícím půlměsícovým obloukem vyztužené látky, k němuž je připojena široká stuha zavazující se pod vlasy.


Kokošník se v Rusku objevil někdy v šestnáctém století (i když podobné pokrývky hlavy byly nalezeny i v hrobech v Novgorodě a datují se do 10. - 12. století) a jeho název pochází ze staroslovanského výrazu "kokoš" - "slepička", a odkazuje na její ozdobný červený kohoutek. Nosily jej jak šlechtičny tak prosté ženy. Krom toho, že byl ozdobou, kokošník zároveň pečlivě zakrýval vlasy. Pokud chodila vdaná žena prostovlasá, neodráželo se to dobře na pověsti její rodiny. Neprovdaná děvčata měla k dispozici podobně tvarovanou čelenku, která však vlasy neskrývala. Té se říkalo povjazka. Povjazky i kokošníky si ženy obvykle samy nevyráběly (na rozdíl od jiných kusů oblečení), kupovaly je od zkušených řemeslníků, a smamozřejmě čím bohatější žena byla, tím nádhernější a zdobnější byl i její kokošník. K jeho výzdobě se používaly výšivky květin z hedvábných nití, často se také výrobce uchyloval ke zlatu a nejoblíbenější byly perly. Některé kokošníky byly opravdu drahé, a rodina je uschovávala s velkou péčí a předávala je svých dcerám a manželkám z generace na generaci.



Již v sedmnáctém století však kokošníkům hrozil zánik. Na trůně seděl inovátor Petr Veliký, nikterak se netající svou touhou co nejvíce se přiblížit západnímu světu. Brzy zakázal nošení kokošníků ve vyšších vrstvách společnosti. Nové oblibě se tak kokošníky začaly těšit až na konci 18. století, kdy zálibu v tradiční ruské módě našla carevna Kateřina Veliká. Pro ni navíc využití kokošníku sloužilo jako propaganda. Vládkyně narozená v Německu tak dávala jasně najevo, že se cítí být Ruskou.


V té době už byl kokošník v mysli mnohých nedílnou součástí ruské kultury a během napoleonské invaze do Ruska na počástku 19. století se stal jedním ze symbolů ruského patriotismu. Opět jej nosily ženy všech věků i společenského postavení. Žádná svatba ani svátek se bez kokošníků neobešly. Podle některých pověr také nevěsta měla nosit jeden a ten samý kokošník od chvíle, kdy se vdá, až do narození svého prvního dítěte.

V roce 1834, kdy car Nikolaj I. vydal Zákoník ruského dvora , který krom nejrůznějších nařízení obsahoval také Edikt o dvorském šatu, zahrnul kokošníky mezi atributy tohoto oficiálního úboru, v němž se dámy měly nadále u dvora objevovat. Pro příslušnice carské rodiny byly původně kokošníky vyráběny ze šperky pošitého sametu, ostatní se musely spokojit s prostší perlovou verzí. Na počátku 20. století mladé velkokoněžny a princezny nosily kokošníky saténové.


Vdané ženy měly ke kokošníku připjatý závoj sahající k zemi. V této době se objevovaly také značně extravagantní verze kokošníků, kdy dle hesla "čím více, tím lépe" nosily dámy díky všem šperkům a krajkám a zlatým výšivkám na hlavě několik kilogramů přetékající nádhery. Ke konci devatenáctého století se však i nejurozenější ženy začaly zdobit prostší verzí kokošníků nebo naopak zcela opustily kokošníky a raději volily tiáry, které však stále měly půlměsícový tvar. Největšími dodavateli takových tiár byli Fabergé a Bolin a staly se nesmírně oblíbenými i mezi zahraniční šlechtou. Carevna Marie Fjodorovna věnovala několik takových tiár své sestře, anglické královně Alexandře. Některé z těchto tiár jsou dodnes ve vlastníctví anglické královské rodiny.


V době po pádu impéria a nástupu komunismu se kokošníky stáhly na venkov, kde i nadále zůstaly součástí slavnostního oděvu, ovšem ve velkém se objevovaly pouze v ilustracích k pohádkám a ve filmech. Emigranti představili kokošníky ve velkém na západě, kde se staly oblíbenou módou hlavně ve dvacátých letech. Kokošník už není každodenní nutností, koneckonců vdané prostovlasé ženy již nečelí pomluvám a vyobcování ze společnosti. Nicméně stal se pojítkem s tradicí a minulostí, a jistě se shodneme, že je jedním z nejkrásnější a nejoblíbenějších symbolů ruské kultury.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 14. září 2012 v 14:26 | Reagovat

Zajímavý článek, poučil jsem se.

2 Crazy-Lune Crazy-Lune | E-mail | Web | 14. září 2012 v 16:24 | Reagovat

Já taky ;)[1]:

3 Soňa Soňa | 14. září 2012 v 22:51 | Reagovat

Je to vynikající článek, mě se kokošníky moc líbí a jsem ráda, že jsem se dozvěděla víc informací, děkuju Ally.

4 lilly lilly | 29. září 2012 v 14:03 | Reagovat

Ahoj, je to otazka trochu odveci, ale neviem kam inam by som ju mala napisat, nevie sa aku mali Romanovci krvnu skupinu?

5 Ally Ally | 2. října 2012 v 12:05 | Reagovat

[4]: Tak to bohužel netuším.

6 madla madla | E-mail | 5. října 2012 v 21:57 | Reagovat

Alespon vím konečně po x letech jak se tato ozdoba jmenovala. Vždycky jsem je viděla v ruských pohádkách nebo v ilustrovaných knihách.

7 Ivet Ivet | 22. prosince 2012 v 10:39 | Reagovat

Ahoj Ally, nevím, ale přijde mi, že velkokněžna Olga se čím byla starší méně smála. Na fotkách z dětství vypadá moc mile a později se tváří moc smutně. a Taťána také. Nevíš proč? :)
Díky!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist