Velkokněžna v exilu a na útěku (část II.)

28. ledna 2012 v 14:29 | Ally |  Olga Alexandrovna
Zatímco car se svou rodinou se chystali na chudé Vánoce daleko v Tobolsku, jejich příbuzní uzavření v Ai-Todor správně tušili, že jejich vlastní smrt se možná blíží mílovými kroky. Jediné, co je zachránilo, byly neustálé spory sovětu v Sevastopoli a v Jaltě. Jaltský sovět navrhoval bez prodlení Romanovce v Ai-Todoru popravit, zatímco sevastopolský sovět byl zdráhavější a trval na tom, že se počká na přímé rozkazy z hlavního města. Tehdy "pro větší bezpečí" byli Romanovci narychle vystěhováni ze svého sídla a odvezeni do Dulbertu, domu připomínajícího pevnost, uprostřed lesů. Jenže bývalá velkokněžna Olga se svým manželem a synkem byli ponecháni bez dozoru v Ai-Todor, prakticky svobodní! Důvod? Pan Kulikovskij a jeho manželka byli přeci obyčejní občané! Nikolajův neurozený původ, který mu způsobil značná příkoří v uplynulých letech, byl náhle vítězstvím - jenže ne sladkým. V Ai-Todoru zůstali docela sami, zcela vydáni na pospas náhodným drancovníkům. Strach byl součástí každého dne a hodiny.


V březnu 1918 byl podepsán nechvalně známý Brest-litevský mír, v rámci jehož uzavření měly Němcům připadnout do područí velké prostory v západním Rusku - včetně Krymu. Sověti v Jaltě už nadále nehodlali čekat, až budou muset nenáviděné Romanovce vydat Němcům, jejichž císař, ironicky, se jako jediný z evropských státníků snažil zajistit jejich bezpečnost. Bývalý námořník a nyní komisař, který střežil Romanovce, Zadorožný, dostal včasné varování, že se z Jalty vydává na cestu jednotka s úkolem zlikvidovat Romanovce. Přestože kdysi sám volal po jejich smrti, za dobu jejich věznění Zadorožný, tak jako mnoho z jeho kolegů, poznal skutečné osoby pod vším okázalým pozlátkem, a nyní něco takového nehodlal dopustit. Okamžitě poslal varování do Ai-Todor, a jelikož si byl vědom, že proti jaltským vojákům nemůže vězně ubránit, vydal se narychlo do Sevastopole pro posily. Jenže do Sevastopole to bylo dál než do Jalty..... "Málem jsem omdlévala rozčilením," vzpomínala po letech Olga. "Zavinula jsem děťátko do ručníků a rychle jsme se s manželem vydali k pobřeží. Tam jsme se několik hodin schovávali mezi kameny a nakonec jsem se vypravili do Dulbertu. A tam jsem stála, já, Romanovna, a žebrala jsem komunisty, aby mne vzali do zajetí!" Olga i její muž věděli, že pod ochranou sevastopolských komunistů jim prozatím nic nehrozilo - nebo přesněji, měli větší šanci přežít. Jenže do domu nebyli vpuštěni, a tak jim nezbylo než jít dál. Po dalších několika hodinách došli do vsi, kde jim byl poskytnut útulek na noc.


"Ráno nás vzbudily hlasy. Srdce se mi skoro zastavilo, ale pak se objevila čísi rozesmátá tvář a bylo nám řečeno, že nepřítel se nám v noci vyhnul. A naši lidé z Dulbartu byli volní." Na císařův rozkaz byl urychleně odeslán oddíl k záchraně vznešených zajatců. Dorazili sotva několik chvil poté, co se sověti z Jalty probojovali do domu, a tak byli Romanovci zachráněni opravdu v poslední chvíli. Jenže jejich pocity byly značně smíšené. "Nevěděla jsem, zda mám být šťastná nebo ne. Tady jsme byli, Romanovci, zachráněni před vlastními lidmi naším úhlavním nepřítelem císařem! Tak strašné ponížení!" stýskala si Olga ještě po letech. Němci všechny komunisty v domě popravili, včetně Zadorožného, který se právě vrátil ze Sevastopole, a to bez ohledu na všechny carské zajatce, kteří je prosili, aby tyto vojáky ušetřili. "Ti popravení nám vrátili víru ve vnitřní dobrotu ruského lidu," řekla Olga, a nikdy Němcům jejich popravu neodpustila.
S německou okupací Krymu se všechno zdánlivě uklidnilo. Romanovci byli opět na nějakou dobu v bezpečí, ale Olgu neopouštěl tíživý pocit budoucích útrap. Ze severu opět začaly proudit zprávy, tentokrát méně mlhavé a stále horší. Tak se rodina doslechla, že velkokníže Michail byl odvezen do Permu, že velkokněžna Ella a další jejich příbuzní jsou vězněni na Sibiři, a nakonec i že carská rodina byla přemístěna do Jekatěrinburgu. Přesto si stále Olga, opět žijící se zbytkem rodiny na pobřeží Harax, mnohem blížeji Jaltě, odmítala připustit možnost, že jsou všechny tyto zvěsti pravdivé a doufala v to nejlepší. Sami se všichni snažili žít jak to šlo. Po útrapách a strachu uplynulých měsíců například pořádali i pikniky, ovšem šlo spíše o vycházky a povídání než o jídlo, protože toho bylo pomálu. Jak ale Olga napsala: "Bylo zlé, že navzdory všemu násilí, které jsme viděli v roce 1917, nikdo z nás nepředvídal děs roku 1918. Věřím, že to bylo naší zkázou: pořád jsme čekali, že ozbrojené síly a rolníci nám přijdou na pomoc. Byla to slepota a hůř, a kolik z nás za tuto bláhovost zaplatilo životem!"

Ještě než skončil rok 1918, v listopadu, se mírová idyla Krymu rozpadla. Němci se ocitli v ruském obklíčení a chvatně začali poloostrov opouštět. V nastalých zmatcích, kdy se bolševici nebezpečně blížili k Oděse okupované Francouzi a s britskými loděmi kotvícími v Sevastopoli ale bez přímých rozkazů, se na jaře 1919 carevna Marie Fjodorovna uvolila přijmout několik britských důstojníků, ovšem na jejich naléhání, aby opustila zemi, měla jedinou odpověď. "Má matka byla neoblomná. Neustále jim říkala, že je její povinností zůstat v Rusku. Nelíbila se jí myšlenka, že by měla utíkat. Navíc odmítala to, čemu říkala "nesmysly" o vraždách v Jekatěrinburgu. Vlastně jsem to tehdy dělali všichni."

Velkokněžna Olga byla tehdy podruhé těhotná a to ji stavělo do morálního konfliktu. Cítila povinnost zůstat se starou matkou a starat se o ni, ale zároveň nyní měla sama povinnosti matky, a ty jí velely opustit co nejrychleji nebezpečné pobřeží. "Bylo to hrozné rozhodování. Co všechno zhoršilo byl fakt, že Sandro, který jediný by mi mohl pomoci, již odplul na palubě britského křižníku. Chtěl jet do Paříže a urgovat nezbytnost rozdrtit komunistické nebezpečí. Byla jsem dcerou matky. Ale byla jsem i manželka a matka."

Nakonec se s manželem rozhodli odjet na Kavkaz, kde prozatím Rudá armáda utrpěla jen porážky od generála Wrangella. Carevna vdova byla trpce rozhořčená, trvala na tom, aby Olga zůstala s ní, a ze všeho vinila jejího manžela. "Bylo to smutné a hořké rozloučení," vzpomínala Olga bolestně. "Plakala jsem, když jsem od ní odcházela. Byla tak rozzlobená. Řekla, že mému manželovi nikdy neodpustí. A já, vědoma si nebezpečí všude kolem, jsem se jen ptala sama sebe, zda ji ještě vůbec někdy uvidím."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 jerryX jerryX | 30. ledna 2012 v 22:34 | Reagovat

Dost zajímavé čtení, je pravda, že císař byl jediný, kdo se snažil pomoci.
Hloupá  nenávist k Němcům už k nám moc nepromlouvá, zvláště, když známe pak další bolševické zločiny. Postřílení bolševiků Němci je zvláštní, byl přece už Brest-Litevský mír. /značně diletantský, nebo´t Lenin Němce přeceńoval/
I když nemuselo k tomu dojít, kdyby Rusko přijalo německé mírové návrhy z podzimu 1916. Carevna byla pro / to bylo tupci vnímáno jako zrada!/, ale car v Mogilevu s kartami v ruce a veselou pánskou a dámskou společností
chtěl ,,bojovat do posledního dechu´´. Stupidní válečné šílenství...Zlo plodí vždycky jen zlo ...:-)
Cara aspoń omlouvá nevalný intelekt, ale co Viléma II? Inteligentní a navrch poloviční Angličan a tak ubohé myšlení, ten nejstupidnější nacionalismus!

2 Ally Ally | Web | 31. ledna 2012 v 14:31 | Reagovat

Inu, váš názor na Nikolaje už nezměním (a často se jen divím, co vlastně čtete :D ), ale chtěla bych dodat, že Alexandra NIKDY nebyla pro uzavření míru s Německem.

Co se týče Viléma II., ten by vás hnal, kdybyste ho označil za polovičního Angličana! A nijak přehnaně inteligentní také nebyl. Jeho hlavní vlastností bylo velikášství.

3 jerryX jerryX | 4. února 2012 v 10:49 | Reagovat

Možná byste i změnila, ale chtělo by to fakta. To co Nicky zanechal písemně, mluví za vše. Vy se na něj díváte z pohledu jeho krásné rodiny a já se ptám, jak vykonával své funkce cara a hlavy rodiny? Jak ochránil svůj lid a svou rodinu?Mimochodem , maršálové Koněv, Žukov i Tuchačevskij vynikali velikášstvím a pohrdáním lidskými životy.Kdepak se to naučili? Všichni v carské armádě!
O carevně a jejímu postoji k mírovému jednání se spekuluje. Nicméně, připadá Vám jako člověk, schvalující válku?
A Vilém? Ano, inteligentní člověk by nešel do 1.světové války. Ale polovičním Angličanem de facto byl, v tom je ten nacionalismus tragický a nesmyslný...

4 Ally Ally | Web | 4. února 2012 v 13:11 | Reagovat

Dívám se na Nikolaje ze všech stran, a ačkoliv neschvaluji mnoho z jeho názorů a kroků, přeci jen mi nikdy z ničeho nevyšel jako hloupý člověk bez morálky. To, co po sobě zanechal, ve mně budí docela jiné domněky a pocity než ve vás. Ale to se stává....

Alexandra nenáviděla válku. A snažila se jí zabránit. Ale nikdy, nikdy by nepodporovala vyjednávání s Německem. Její deníky, její dopisy, všichni kdo ji znali, mluví zcela jasně. Už za války byla obviňovaná z ůráce pro Německo - a ze všech obvinění, kterým kdy čelila, bylo tohle to nejnepravdivější.

Vilém byl sice napůl Angličan krví, ale vychován byl jako Prušák, cítil se tak a nikoho o tom nenechal na pochybách. Proto jsem reagovala na vaši poznámku, že byl poloviční Angličan. V jeho případě psychologie "nurture" byla silnější než "nature".

5 jerryX jerryX | 6. února 2012 v 23:17 | Reagovat

1.Mužský a ženský pohled. A taky věk a zkušenosti.Vám by připadalo neuvěřitelné, že Nikolaj seděl v Mogilevu u końaku ,karet a dámiček a večer psal dopisy plné lásky Alix.A já Vám říkám-muži takoví jsou! Vy říkáte- to jsou pomluvy jeho špatných přátel-jenže proč se od něj distancovali takřka všichni generálové? Petrohrad byl daleko, to muselo být kvůli Nickyho chování v Mogilevu. Zkuste o tomhle něco zjistit - to je věc, co mě zajímá.
Nejde o to, že objevil náhle půvab mládeneckého života, to je přirozené-jde o to, že nebyla pro to vhodná doba- na frontě umíraly zbytečně tisíce nevinných lidí. A to mu odpustit nemohu...
2.Zda byla Alix v kontaktu s bratrem a zda byla pro vyjednávání, to jsou vážně dohady. Jenže tady bych se zastal dokonce Stürmera, toho, co si své premiérství koupil u Rasputina za 10 OOO rublů měsíčně, na rozdíl od tzv. vlastenců-ve skutečnosti omezených fanatiků, byl pro jednání. Jednat se mělo , to rozhodně. Např. ve 30-ti leté válce se protistrany v pauze mezi boji běžně scházely - např. Valdštejn s českými emigranty. Alix mi připadá trochu fanatická v náboženství, které nikdy nepochopila, ale pochybuji, že by ji někdy oslovily pochybné ideje nacionalistů.

3. No ono ti angličtí králové byli také německého původu a původ Romanovců taky nebyl příliš ruský. Jak je ten nacionalismus stupidní...:-)

6 louis vuitton uk louis vuitton uk | E-mail | Web | 7. dubna 2012 v 9:13 | Reagovat

outavě napsané články,kupa informací o Romanovcích co jsem nikde jinde česky nenašla.prostě jedním slovem: výborné!

7 coach outlet online coach outlet online | E-mail | Web | 7. dubna 2012 v 9:13 | Reagovat

utavě napsané články,kupa informací o Romanovcích co jsem nikde jinde česky nenašla.prostě jedním slovem: výborné!

8 [coach outlet] [coach outlet] | E-mail | Web | 7. dubna 2012 v 9:13 | Reagovat

blog je krasny potrebovala som o Otma nieco vediet do skoly a hned som to nasla na tvojom blogu

9 coach factory outlet coach factory outlet | E-mail | Web | 7. dubna 2012 v 9:13 | Reagovat

a som si prave zacala pripravovat svoj a chcem sa opytat ci by si mi prosim nemohla pomoct s designom?

10 BenyF BenyF | E-mail | 16. ledna 2017 v 16:25 | Reagovat

I found this page on 11th place in google's search results. You need some search engine optimization. Many webmasters think that seo is dead in 2017, but it's not true. There is sneaky method to reach google's top 5 that not many people know. Just search for:  pandatsor's tools

11 TomkoW TomkoW | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 9:06 | Reagovat

Čekám na nový zajímavý článek na svém blogu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist