Car Nikolaj II. Alexandrovič (část VII.)

23. listopadu 2011 v 19:23 | Ally |  Nikolaj a Alexandra

Zatímco v hlavním městě se rozpoutalo peklo, car seděl ve svém přepychovém vlaku, který ho unášel do Mogileva. Když mu dorazily zprávy o bouřích v Petrohradě, poslal dotaz Protopopovi. Je situace opravdu tak vážná? A Protopopov obratem odpověděl, že všechno je pod kontrolou a car si nemusí vůbec dělat starosti. Nikolaj pouze trval na tom, že pokud by se měly nepřístojnosti opakovat, je třeba použít vojenskou sílu k obnovení pořádku. Nemohl si dovolit válčit "doma", když válka s Německem ještě neutichla. Nikolaj seděl v klidu ve vlaku. A v hlavním městě se bouřily vojenské jednotky a přidávaly se k nespokojeným občanům. Teprve po několik dalších hodinách dorazila k carovi úpěnlivá prosba od Rodzjanka a docela s ním otřásla. Ihned nařídil posílit oddíly, ale bylo už pozdě a navíc jeho nejvěrnější již dlouhé měsíce tleli v hromadných hrobech někde v Polsku.

Veškerý pořádek v hlavním městě vzal za své a členové Dumy, dosud podléhající carovi, vytvořili urychleně takzvanou Prozatímní vládu ve snaze nastolit klid. A prvním rozhodnutím Prozatímní vlády bylo to, že car Nikolaj II. Musí bezpodmínečně abdikovat. To už se Nikolaj v Mogilevu probral a urychleně nařídil návrat do hlavního města, ovšem na všechno už bylo pozdě. Když zjistil, že cestu mu odřízly revolucionářské hordy, rozhodl vrátit se do města Pskov, v němž měl svůj hlavní stan generál Ruzskij. Ovšem vřelého přivítání se car nedočkal. Generál už přešel na stranu Prozatímní vlády, stejně jako většina ostatních vysokých i nižších důstojníků. Teď teprve se před Nikolajem rozvinula celá situace bez přikrašlování. Pokud byl zděšen, nedal to na sobě znát. Zachoval si svůj obvyklý klid, nerozčiloval se, přemýšlel. A nakonec pod naléháním generálů, zbaven věrných jednotek, s rodinou odříznutou bez pomoci poblíž bouřícího hlavního města a ve snaze zabránit občanské válce, se rozhodl vzdát trůnu. To už věděl, že k vlaku se blíží reprezentanti nového pořádku Gučkov a Šulgin, a tak raději jednal rychle, aby se nezdálo, že se sklání před revolucí. Psal se datum 2. března (dle starého kalendáře). Podle platných zákonů by vláda přešla na jeho syna, a to bylo přesně to, co Nikolaj udělal. Sepsaný manifest prohlašoval, že novým panovníkem bude Alexej Nikolajevič. Jenže to carovi na klidu nepřidalo. Poté, co vše prodiskutoval s doktorem, uvážil Alexejův zdravotní stav, a také poté, co se dověděl, že syn by byl s největší pravděpodobností odloučen od rodiny, otec převážil nad panovníkem a Nikolaj nechal sestavit nový manifest. V něm pak ve čtvrt na dvanáct večer, o samotě, jak si to přál, abdikoval za sebe i svého syna (pomineme nyní protiprávnost tohoto aktu) ve prospěch svého mladšího bratra velkoknížete Michaila. Hrabě Fredericks, jeho nejvěrnější přítel, podpis následně povtrdil a rovněž se podepsal. Na všech dokumentech ovšem zůstal čas 3:05 odpoledne, tedy doba, kdy Nikolaj podepsal první manifest, aby se zachoval dojem, že Nikolaj jednal z vlastní vůle ještě před příchodem komisařů.


Onen osudný dokument má následující znění:

"My, Nikolaj II., z Boží milosti Imperátor ruský, král polský, velkokníže finský, atd., atd.... dáváme všem Našim věrným poddaným na vědomí:

V těchto dnech bojů proti vnějšímu nepříteli, který se již po tři léta snaží vnutit svou vůli Naší otčině, si Bůh přál, aby Rusko čelilo nové a obtížné zkoušce. Obtíže v zázemí hrozí, že budou mít fatální dopad na rozhodující směr této těžce vybojované války. Osud Ruska, čest Naší hrdinné armády, blaho lidu a celá budoucnost Naší drahé země vyžadují, aby válka byla dovedena za každou cenu k vítěznému konci.

Náš krutý nepřítel se horečně snaží, právě teď je v rukou Naší udatné armády, ve shodě s našimi slavnými Spojenci jej svrhneme jednou provždy.

V těchto dnech, které jsou pro existenci Ruska rozhodující, myslíme, že bychom měli poslechnout hlasu Našeho svědomí a ulehčit Našemu národu pevné sjednocení a semknutí všech jeho sil, abychom urychlili cestu k vítězství.

Z těchto důvodů, v souladu s říšskou Dumou, považujeme za svou povinnost vzdát se koruny a složit autokratickou moc.

Jelikož si nepřejeme být odloučeni od Našeho milovaného syna, předáváme dědictví Našemu bratru, velkoknížeti Michailu Alexandroviči, a dáváme mu Naše požehnání. Ukládáme mu, aby vládl v naprosté shodě s představiteli národa v legislativních institucích, a aby složil ve jménu Naší milované vlasti svatou přísahu.

Vyzýváme všechny věrné syny země, aby splnili svou vlasteneckou a svatou povinnost a poslouchali cara v této chmurné hodině zkoušek. Žádáme je, aby pomáhali jemu a zástupcům národa vésti ruský stát cestou prosperity a slávy.

Bůh pomáhej Rusku!"

Abdikace byla přijata všelijak. Jásotem i skepsí, zoufalstvím i radostí, ale většinou byla veřejnost poněkud zmatená. Navenek stále vznešený a nezlomený, uvnitř stále nechápající a s pocitem nekonečné zrady a znechucení, Nikolaj upadl so melancholie, které už ho nikdy neměla opustit. Vše bylo o to horší, že již po několik dní nebylo možné spojit se nijak s Alexandrou a dětmi uvězněnými v Carském Selu. Ale snad poprvé v životě už teď za Alix nespěchal. Nevěděl, jak se jí podívá do očí. Zůstal proto ještě několik dní v Pskově. Sem za ním okamžitě z Kyjeva přispěchala jeho matka, a v její společnosti našel alespoň chvilkovou útěchu. Bylo to také naposledy, kdy se viděli.

O několik dní později, 21. března (dle nového kalendáře), bylo carovi Prozatímní vládou oznámeno, že je zatčen a bude eskortován do Carského Sela. K carskému vlaku byl připojen vagón s komisaři a takto se Nikolaj vydal na smutnou a nervózní cestu domů. Druhého dne vstoupil do Alexandrovkého paláce, poprvé jako vězeň. Jeho vůz byl zastaven ještě před bránou. "Kdo to jede?" zněla otázka, zodpovězená jedním z vojáků: "Nikolaj Romanov." Když vystoupil a zamířil do budovy, Nikolaj automaticky salutoval, a snad si ani nevšiml, že mu na pozdrav nikdo neodpovídá. Jeho kroky vedly ihned do dětských pokojů, kde se setkal s Alix. Nikdo nebyl svědkem jejich shledání. Pak šli společně k dětem, oba docela klidní.

Během prvních týdnů v zajetí bylo Nikolaji dovoleno každý den jít na krátkou procházku pod doledem stráží. Nicméně raději než chození stále dokola na malém prostoru odhazoval sníh, kterého bylo v březnu stále spoustu. Když se oteplilo, směl jezdit na kole, ovšem poté, co mu jeden z vojáků způsobil pád, když do kole vrazil bajonet, toho nechal. Večery trávil s Alix a dětmi, většinou všem předčítal. Každý den byl urážen, ale nikdy nedal posmívačům to zadostiučinění, aby se rozhněval nebo dal najevo cokoliv jiného než zdvořilost. Stejnou zdvořilost, kterou ukázal Kerenskému, který se na něj přišel podívat, nejdříve jako na nějaké zajímavé zvíře, a odchízel navzdory své vůli poněkud okouzlen. Nikolaj se nyní domníval, že on i rodina budou odesláni do Anglie, dokonce si začal i balit věci. Věřil, že král "Georgie" je přijme s láskou, a snad jednou, až bude po válce, se budou všichni moci vrátit domů do Ruska a žít klidně někde na jihu, nejlépe v Livadii.

Osud však měl jiné plány. Příliš brzy se ukázalo, že královské zajatce žádná ze zemí nechce přijmout, ať již citovali jakékoliv důvody. A nikdo nevěděl, co s nimi. Hovořilo se o velkém veřejném procesu s bývalým carem, ale ani ten se náhle nezdál důležitý, jelikož Prozatímní vláda sváděla urputné boje s rostoucím vlivem revolucionářů. Kerenský, odpovědný za bezpečnost rodiny, se nakonec rozhodl odeslat cara s manželkou i dětmi na bezpečnější místo, než bylo Carské Selo. Jeho volba padla na sibiřský Tobolsk. Život jako by se pro Nikolaje skoro zastavil. Nacházel se v jakémsi podivném světě, který měl pravidelý, pomalý rytmus. A je skoro paradoxní, že Nikolaj našel v Tobolsku duševní klid, poprvé od doby, kdy nastoupil na trůn. Byl zbaven nesmírné tíhy, které si vždy cenil a vážil, ovšem pod její tíhou se příliš často hroutil. Nepřestal se zajímat o vývoj války, některé zprávy mu rvaly srdce, jiné ho plnily alespoň drobnou nadějí. Ústrky na vlastní osobě, a dokonce ani na rodině, jaj netrápily zdaleka tak jako útrapy země, za kterou se stále cítil odpovědný. Vždy byl věřící, ale jeho víra v Boha a jeho vedení se ještě více prohloubila.

"Pevně věřím, že osud Ruska, můj vlastní a ten mé rodiny, je v rukou Božích," napsal. Ze zlaté kolébky jej tento osud vedl nejprve do Tobolska, následně do Jekatěrinburgu. Zde, již zcela vyčerpán, si přestal psát deník, v němž nevyhnechal jediné datum již od svýách třinácti let. Poslední slovy v něm bylo: "Z venku nemáme žádné zprávy."

V časných ranních hodinách 17. července 1918 pak v dešti kulek skončila životní pouť muže, který měl nejlepší úmysly, ale tichou povahu, důvěřivého a obklopeného mnoha špatnými lidmi. Muže, který by byl perfektním konstitučním panovníkem, ovšem bylo mu předáno samoděržaví. Netušil, že smrt je tak blízko. Do posledního momentu nevěděl. A když mui pak byl přečten rozsudek, nestačil si uvědomit jeho význam. Padl během vteřiny a nemusel se tak dívat na brutální vraždu své ženy, dětí a těch několika málo věrných, kteří s ním směli zůstat.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Mniška Mniška | E-mail | Web | 23. listopadu 2011 v 22:13 | Reagovat

Příběh této carské rodiny znám, dověděla jsem se o něm hlavně biografie Alexandry. Tohle bylo takové připomenutí a zároveň pro mě zase jiný pohled, pohled převážně na cara (než na carevnu). Dojímal mě jejich příběh, hlavně fakt, že car nemyslel nic špatně, slepě se řídil tradicemi a nehleděl na to, že doba už je někde jinde a samoděržaví už je zastaralé. Ono vůbec život v carských palácích v Rusku byl velmi nezáviděníhodný, to už mě zaujalo, když jse mčetla několik životopisů o Kateřině II., panovníci museli mít silnou osobnost, aby ty pomluvy a různé skandály dokázaly vůbec ustát. Tohle byl skvělý článek!

2 jerryX jerryX | 23. listopadu 2011 v 22:26 | Reagovat

Pár věcí se mi nezdá - 1.Nikolaj neodjel do Pskova o své vůli,vlak tam byl odkloněn revolucionáři./domnívám se, že v tom měl prsty generál Alexejev i generál Ruzskij/
2. Car se nejdříve radil s lékařem ohledně Alexeje a pak hned abdikoval ve prospěch svého bratra /ńechme stranou, že Michail byl zoufalý hlupák /
3.Po abdikaci se vrátil vlakem do Mogileva, až tam byl zatčen a dopraven do Carského Sela.
4.Kerenskij pak  vyslýchal Alexandru, co se týká cara, spíše jej přestal nesnášet a snažil se rodině upřímně pomoci. O obdivu se mluvit nedá./car nesahal Kerenskému po kotníky/
5. Velmoci se zachovaly k carské rodině hanebně- zejména Anglie,Francie a Dánsko. Pomoci chtělo Německo i finský maršál Mannerheim.
6.K čemu je konstituční panovník? Opět musím citovat francouzského krále Karla X.:,,Lepší sekat dříví, než vládnout jako anglický král.´´ Nicméně vládnout jako Nikolaj by dokázal skoro každý.

3 TommySýkora TommySýkora | 24. listopadu 2011 v 8:51 | Reagovat

bohužel caer neumněl vládnout a přízpůsobit se 20 století ,kdyby daL Dumě více pravomocí tak by se lid a duma zastala ,, musím říct že vládl ve velmi obtížné době  a to nebylo lehké , kdyby víc dal na rady lidí kteří to s ním myslely dobře tak katastrofa nebyla veliká

4 jerryX jerryX | 25. listopadu 2011 v 22:36 | Reagovat

Car dal lidu Ústavu a Dumu v roce 1905 proti své vůli a v Dumě byl za celou dobu pouze jednou. Je překvapivé, že na druhé straně celkem trpěl svobodu tisku-karikatury Rasputina,který botou vykopávé cara z carevniny postele, mě přišla docela ostrá.
Jak kdosi řekl :,, Bylo to samoděržaví bez samoděržavce,´´ Slabý, ale vysoce konzervativní car - to muselo skončit. Spíš nechápu, jak mohl vydržet na trůnu celých 22 let.

5 Ally Ally | Web | 7. prosince 2011 v 9:02 | Reagovat

Jerry, víte, záleží z jakých knih člověk čerpá a co mu připadá věrohodnější ;)

6 jerryX jerryX | 8. prosince 2011 v 21:59 | Reagovat

To, že je někdo hanebně zavražděn, z něj ještě kladnou postavu neudělá.:-(

7 Katy Katy | 18. prosince 2011 v 18:00 | Reagovat

[6]: Když Mikuláše tak nesnášíte, proč tedy na tenhle blog pořád chodíte???

8 jerryX jerryX | 18. prosince 2011 v 22:17 | Reagovat

1.U historické postavy se nedá mluvit o nesnášení. Dá se jen hodnotit.
2.Protože jsem se o tom doslechl už v roce 1983-84 a tak mi to téma nějak zůstalo.
3.Řekl bych, že jsem spíše zastáncem tradičního pohledu na cara, čímž jsem ale tady, připouštím, výjímkou.
4.Alexandry se spíše zastávám, snad ani Rasputin nebyl v jádru zlý člověk. Neměl výchovu a zkazil jej úspěch.
5.Poctivě se snažím hledat polehčující okolnosti u cara, ale nenacházím je. I když v poslední době se spíš přikláním k názoru, že byl hloupý.
6.Já myslel, že lidé, co o tématu něco vědí/přečet jsem o tom možná víc, než desítku knih/, jsou tu vítáni.I když jsem zoufalý amatér, rusky mluvím jak mar´tan a v Rusku jsem bohužel nebyl.
7.Stačí? ¨:-)

9 louis vuitton uk louis vuitton uk | E-mail | Web | 7. dubna 2012 v 9:07 | Reagovat

outavě napsané články,kupa informací o Romanovcích co jsem nikde jinde česky nenašla.prostě jedním slovem: výborné!

10 coach outlet online coach outlet online | E-mail | Web | 7. dubna 2012 v 9:07 | Reagovat

utavě napsané články,kupa informací o Romanovcích co jsem nikde jinde česky nenašla.prostě jedním slovem: výborné!

11 [coach outlet] [coach outlet] | E-mail | Web | 7. dubna 2012 v 9:07 | Reagovat

blog je krasny potrebovala som o Otma nieco vediet do skoly a hned som to nasla na tvojom blogu

12 coach factory outlet coach factory outlet | E-mail | Web | 7. dubna 2012 v 9:07 | Reagovat

a som si prave zacala pripravovat svoj a chcem sa opytat ci by si mi prosim nemohla pomoct s designom?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist