Olga Alexandrovna ve víru války

4. září 2010 v 10:06 | Ally |  Olga Alexandrovna
V den vyhlášení první světové války, 1. srpna 1914, byl právě car na vojenské přehlídce v Krasném Selu, doprovázen i svou nejmladší sestrou Olgou Alexandrovnou. Velkokněžna znepokojená nejnovějšími zprávami ze zahraničí se na bratra obrátila s dotazem, zda jsou dohady o válce reálné, a neměla by pro jistotu zůstat v Krasném Selu pro případ, že by byl její pluk Achtyrkých husarů odvelen na frontu. V takovém případě se s nimi chtěla rozloučit a povzbudit je. "Netrap se tím, miláčku," řekl jí Nikolaj. "Žádná válka nebude. Můžeš jít klidně domů a odpočinout si."

Tím ukonejšena, odjela Olga do Petrohradu. Právě v okamžiku, kdy po dlouhém dni vklouzla do vany, přispěchal k ní od Nikolaje zvláštní posel, který jí oznámil, že válka byla přeci jen vyhlášena. Velkokněžna se rychle oblékla a spěchala zpět na místo přehlídky. Při loučení se s regimentem viděla odcházet i další - a mezi nimi zachytila pohled Nikolaje Kulikovského, své tajné lásky. Na okamžik ji chytil za ruku, zašeptali si několik nezřetelných slov a pak byl náhle pryč. "Dívala jsem se za ním. Svěřila jsem ho Bohu. A když odešel, nebylo nic, co by mne drželo v Petrohradě. Město se mi stalo vězením. Tak jsem šla za svým manželem a řekla mu, že odcházím jako zdravotní sestra na frontu a nikdy se k němu už nevrátím. Neodpověděl. Myslím, že mi nevěřil." Princ Petr Oldenburský opravdu netušil, že už jeho žena nevstoupí do jeho paláce. Jejich manželství v podstatě neexistovalo jinak než na papíře, a temperamentní Olga už dále nehodlala marnit svůj život ve zlaté kleci.
Olga Alexandrovna


Prvních pět měsíců strávila velkokněžna ve městě Rovno na polsko-rakouské hranici, kde právě bojoval její vlastní regiment Achtyrských husarů. Nemocnice byla umístěna mezi ubytovnami dělostřelců a velkokněžna sdílela pokoj ještě s jednou sestrou. Příliš mnoho času však v tomto pokoji netrávily - nemocnice měla zoufalý nedostatek personálu a tak Olga spolu s ostatními pracovala obvykle až patnáct hodin denně bez oddechu, někdy i déle, jelikož každý den přibývalo pacientů. Kromě zaměstnanců byl rovněž nedostatek obvazů, léků i povlečení.

Narozdíl od ostatních členů carské rodiny Olga nespravovala vlastní nemocnici, byla zde pouze obyčejnou zdravotnicí, teprve později byla nemocnice pojmenována na její počest, což si vysloužila svou prací. Ranění vojáci nechtěli věřit, že tato drobná žena s nevýrazným obličejem, která se o ně tak pečlivě starala a nikdy nešetřila konejšivými úsměvy, je sestra jejich cara. Mnoho z nich se křižovalo, kdykoliv prošla kolem. Kdykoliv mohla, prosila písemně svého bratra o zásoby pro nemocnici, ale vždy si uvědomovala, že může pomoci jen jediné z tisíců nemocnic, a to ji deprimovalo. Denně se setkávala s utrpením, které si doté doby jen málokdo dovedl představit. Děsilo ji vyprávění vojáků o tom, že proti německým samopalům vybíhali s klacky v rukou. A jako carská dcera si připadala osobně zodpovědná za každého vojáka, kterého do nemocnice přivezli. Přesto se nevzdala. Zdědila pevné zdraví i nezdolnou vůli svého otce, a tak se snažila zmírnit utrpení ostatních. Požívala všeobecné popularity mezi raněnými i personálem, ovšem ta se měla ukázat jako značně vrtkavá....

Poté, co se válečné štěstí obrátilo k Rusku zády a Nikolaj II. se ujal vrchního velení, byla nemocnice přesunuta na východ do Kyjeva. Morálka na bojišti, ve městech i v samotných nemocnicích byla pod bodem mrazu. "Brzy jsem si všimla, že někteří doktoři a sestry se na mne nechtějí podívat," přiznávala Olga ještě po mnoha letech. Jenže u toho nezůstalo. Jednoho večera pracovala Olga v převazovně, když si náhle koutkem oka povšimla druhé sestry, která držela nad hlavou obrovskou nádobu s vazelínou, připravená rozbít velkokněžně hlavu. Olga právě v ten okamžik vykřikla a sestra nádobu upustila a zmizela v temné ulici. Do nemocnice jí nebyl návrat povolen, tak se přesunula do kláštera. Co přesně ji k tomuto činu vedlo se nikdo nedozvěděl.

O několik dní později bylo Olze řečeno, že se na ni někdo přišel podívat. Prošla dveřmi a vzápětí všichni pacienti viděli carovu sestru, jak se vrhá do náruče špinavého, zarostlého muže. Byl to plukovník Kulikovský, který využil týdenní dovolenou a přišel ji navštívit. Sotva těch několik společných dní uplynulo, Olga se již ve svém rozhodnutí nenechala zviklat. Jela především proto, aby své rodině sdělila, že hodlá usilovat o rozvod a vdát se za muže, kterého skutečně miluje. Nejprve jela do Carského Sela, kde zastihla carevnu. Té se však honily hlavou zcela jiné věci.

"Ubohá Alicky," vzpomínala soustrastně Olga. "Byla cela utrápená a nevyspalá. Řekla mi, jak postrádá Nickyho. Obě jsme při loučení plakaly. Ovšem návštěva, které jsem se nejvíc děsila, byla ta u mé matky. Byla jsem připravena na hroznou scénu, ale ona zůstala zcela klidná a řekla, že mě chápe. A to byl vlastně hrozný šok." Olga si s matkou nikdy nerozuměla, avšak Minnie nebyla slepá a svoji dceru milovala dost na to, aby si přála její štěstí. Když pak odjela z Petrohradu, netušila, že je to naposledy, kdy vidí toto město, které tolik milovala. Jenže v nemocnici se věci nelepšily, jelikož sem přicházely na výpomoc zdravotní sestry jasně dávající najevo, že jsou "rudé".

            Večery Olga začala trávit se svou matkou, jelikož carevna vdova z bezpečnostních důvodů opustila Aničkovův palác a usadila se na čas právě v Kyjevu. Koupala se však jinde - ve vlaku patřícímu jejímu švagrovi velkoknížeti Alexandru "Sandrovi" Michajloviči, kterého povinnosti přivedly na Ukrajinu a byl ubytován právě ve svém vlaku kousek za Kyjevem. Jelikož v nemocnici byl nedostatek paliva na ohřívání vody, využívala Olga vanu a vodu, které poskytl právě Sandro.           Ke konci roku 1916 přijel za sestrou velkokníže Michail. Nehovořili spolu o šedém soumraku, který oba cítili se stahovat nad Ruskem, ani o konfliktu, který jejich dřívější nerozlučnost značně narušil (šlo o Míšovo manželství s Natašou). Místo toho se vrátili do dětských let, kdy hráli schovávanou v prostorných sálem Gatčiny a tajně kradli pamlsky. Když se loučili, Olga nepokrytě plakala. Bylo to naposledy, co se viděli. Pak přišla návštěva také od Nikolaje, ale čas nedovolil žádný důvěrný rozhovor, který by si oba přáli. A opět se bratr se sestrou nevědomky loučili už navždy.

I v nastalé atmosféře nejistoty a strachu, kterou Olga cítila v Kyjevu na každém kroku, a před níž ji neustále varoval Sandro, však problesklo stříbrné štěstí. Nikolaj zrušil její manželství s princem z Oldenburgu, a tak po třinácti letech mohla Olga konečně podat před oltářem ruku muži, kterého milovala. Dcera, vnučka a sestra carů se vdávala za obyčejného vojáka v malé kapli, a z rodiny byla přítomna pouze její matka a švagr. Manželství bylo uzavřeno, Olga zhltla večeři - a večer se vrátila opět do nemocnice. "Ale byla jsem šťastná. Pocítila jsem v sobě novou sílu, a tehdy, v té kapli, když jsem stála vedle svého milovaného Kukuškina, jsem se rozhodla čelit budoucnosti, ať by mi už přinesla cokoliv. Byla jsem hluboce vděčná Bohu za štěstí, které mi daroval."
Olga jako nevěsta
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 jerryX jerryX | 5. září 2010 v 22:19 | Reagovat

Tohle je nesmírně zajímavý lidský osud,doufám, že to dokončíte. Mám ale dojem, že jsem někde četl, že se Nikolaj II. té svatby v Kyjevě krátce účastnil. Sice by mi to na něj nesedělo, ale on mě překvapuje pořád,negativně a pozitivně.Byli to všichni dost zvláštní lidé...

2 Lisi Lisi | Web | 6. září 2010 v 8:29 | Reagovat

Souhlasím s tím, že se jedná o zajímavý lidský osud. A jak si tu čtu ty články o jiných členech rodu, tak rozhodně není jediný.

3 Ally Ally | Web | 6. září 2010 v 9:25 | Reagovat

[1]: Nikolaj na svatbě opravdu nebyl, ale byl za sestru šťastný. Dokončení v podobě útěku z Kyjeva a následném pobytu na Krymu a na Kavkaze se chystá.

[2]: To rozhodně. Vlastně mne překvapilo, jak zajímavý osud měli prakticky všichni členové poslední romanovské generace.

4 louis vuitton uk louis vuitton uk | E-mail | Web | 7. dubna 2012 v 8:52 | Reagovat

outavě napsané články,kupa informací o Romanovcích co jsem nikde jinde česky nenašla.prostě jedním slovem: výborné!

5 coach outlet online coach outlet online | E-mail | Web | 7. dubna 2012 v 8:52 | Reagovat

utavě napsané články,kupa informací o Romanovcích co jsem nikde jinde česky nenašla.prostě jedním slovem: výborné!

6 [coach outlet] [coach outlet] | E-mail | Web | 7. dubna 2012 v 8:52 | Reagovat

blog je krasny potrebovala som o Otma nieco vediet do skoly a hned som to nasla na tvojom blogu

7 coach factory outlet coach factory outlet | E-mail | Web | 7. dubna 2012 v 8:52 | Reagovat

a som si prave zacala pripravovat svoj a chcem sa opytat ci by si mi prosim nemohla pomoct s designom?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist