Kapitola XXI: Dopisy ze Sibiře (část 2.)

24. září 2010 v 10:54 | Ally |  Vzpomínky na ruský dvůr
Dalšího dne carevna napsala znovu:

Dnes je svátek Panny Nečekaných radostí. Vždy jsem předčítala denní žalmy, a jak víš, dělám to opět. Je výročí naší společné poslední cesty do Saratova. Pamatuješ, jak pěkné to bylo? Ta stará svatá žena je nyní mrtvá, ale já u sebe stále mám její ikonu... Včera to bylo devět měsíců, co jsme byli vzati do zajetí, a více než čtyři měsíce, co jsme sem přijeli. Která z anglických chův to byla, kdo mi napsal? Překvapila mne zpráva, že Nini Vojejkovová a její rodina nedostali ikony, které jsem jim poslala před odjezdem. Srdečně pozdravuj svého starého věrného sluhu a Nasťu. Letos jim pro jejich vánoční stromeček nic dát nemohu. Jak smutné. Má drahá, jsi báječná. Kristus ať je s Tebou. Poděkuj za mne otcům Janovi a Dosifeji, že na mne pamatovali. Píšu dnes ráno v posteli. Jimmy spí skoro pod mým nosem a nemůžu pořádně psát. Ortipo mi leží u nohou a zahřívá je.


Představ si, že mi laskavý komisař Makarov poslal před dvěma měsíci obrázky: svatého Simeona Nesterovského, malé Zvěstování z ložnice, čtyři malé tisky z mého Šeříkového kabinetu, pět pastelů od Kaulbacha, čtyři zvětšené fotografie Livadie, Taťánu a mne, Alexeje jako vojáka, Alexandra III., Nikolaje I., a také malý kobereček z mé ložnice.

Postavila jsem si teď lenošku do ložnice. Mezi jinými polštáři je i jeden naplněný lístky růží, které mi věnovaly tatarské ženy. Celou cestu byl se mnou. Na poslední chvíli, než jsme odjeli z Carského Sela, jsem jej s sebou vzala a spala na něm ve vlaku i na parníku, a ta krásná vůně mne konejšila. Máš nějaké zprávy o Gaharnovi? Napiš mu a pozdravuj ho. Jeden z našich známých raněných, Sirobojarský, ho navštívil. Dnes je 22 stupňů mrazu, ale jasné slunce. Pamatuješ na milosrdnou sestru K.M. Bitnerovou? Teď učí děti. Jaké štěstí! Dny utíkají. Opět je sobota a večer budeme mít v devět bohoslužbu. Roh přijímacího pokoje byl vyzdoben ikonami a lampami. Je to útulné - ale není to kostel. Tolik jsem si zvykla chodit téměř denně do kostela ty tři léta války.

Měla bys napsat panu Gilliardovi (právě jsem musela doplnit plnicí pero). Chtěla bys nějaké makaróny a kávu? Doufám, že Ti brzy budeme moci něco poslat. Snadno se tu postím a obejdu se bez čerstvého vzduchu, ale spím špatně. A přesto mě žádný kousek těla příliš netrápí. Mému srdci je lépe, jelikož žiji tak klidným životem, téměř bez pohybu. Jsem strašně hubená, ale teď to není tak nápadné, ačkoliv mám ruce jako hůlky. Také jsem hodně zešedivěla.

Celá rodina je v dobrém duchu. Bůh je nám blízko, cítíme Jeho podporu a často nás překvapí, že dokážeme vydržet události a oddělení, které by nás kdysi zabili. Ačkoliv strašně trpíme, v našich duších je mír. Trpím hlavně kvůli Rusku, a také trpím kvůli Tobě, ale vím, že nakonec se vše v dobré obrátí. Jen už ničemu nerozumím. Jako by se všichni zbláznili. Denně na Tebe myslím a stále Tě miluji. Jsi báječná a já vím, jak dokonale jsi dospěla. Pamatuješ na obrázek od Nestorova "Kristova nevěsta"? Ještě Tě láká klášter, i navzdory Tvému novému příteli? Kde jsou milosrdné sestry Marie a Taťána? Co se stalo s princeznou Čakovskou a vdala se za svého nápadníka? Stará madam Orlovová mi psala, že její vnuk Ioann zahynul ve válce, a jeho snoubenka ze žalu spáchala sebevraždu. Teď jsou pohřbeni vedle jeho otce.

Pozdravuji své drahé hulány, Jakovleva, otce Ioanna a další. Za všechny se pomodli. Jsem si jistá, že Bůh se nad Ruskem smiluje. Nevykoupilo se již ze svých strašných hříchů?
Miláčku, spal tento dopis. Bude to tak lepší. Neponechala jsem si nic ze své drahé minulosti. Všichni Tě líbáme a žehnáme Ti. Bůh je veliký a nezapomene na ty, kteří se obklopují Jeho láskou. Drahé dítě, budu na Tebe myslet hlavně o Vánocích. Doufám, že se znovu potkáme, ale kde a jak je v Jeho rukou. Všechno musíme svěřit Jemu, který je lepší než my všichni.

---------------------------------------------
 Během prosince jsem ke své radosti dostala dopisy od cara, Alexeje a velkokněžen Olgy, Taťány a Anastázie. Car psal v odpověď na můj dopis, který jsem zaslala k jeho svátku:

Tobolsk, 10. prosince 1917
Velice Vám děkuji za milá přání na můj svátek. Naše myšlenky a modlitby jsou stále s Vámi, Vy ubožátko. Její Veličenstvo nám čte všechny Vaše dopisy. Je hrozné pomyšlení, čím vším jste si musela projít. My jsme všichni v pořádku. Je tu docela klid. Škoda, že tu nejste s námi. Políbení a požehnání bez konce od Vašeho milujícího přítele N. Pozdravujte ode mne své rodiče.
Nikolaj a děti (kromě Marie) v Tobolsku
--------------------------------------------

Dopisy od dětí jsem zhltala, protože dávaly tolik detailů o životě rodiny v Tobolsku.
9. prosince Taťána napsala:

"Drahoušku, často na Tebe myslím a modlím se za Tebe, a také o Tobě často mluvíme a vzpomínáme. Je smutné, že se nemůžeme vidět, ale Bůh nám jistě pomůže a setkáme se v lepších časech. Nosíme šaty, které nám poslali Tvoji milí přátelé, a Tvé dárečky máme pořád u sebe, aby nám Tě připomínaly. Žijeme klidně a v míru. Dny rychle ubíhají. Ráno máme vyučování, procházíme se od jedenácti do dvanácti před domem na místě, které je kvůli nám ohrazeno plotem z vysokých prken. Společně obědváme dole, někdy jsou s námi i Alexej a Mamá, ale většinou obědvají nahoře sami v pracovně Papá. Odpoledne chodíme ven, když není zima tak na půl hodiny. Pak je nahoře čaj, pak čteme nebo píšeme. Občas Papá předčítá nahlas a tak to jde každý den. O sobotách máme večerní bohoslužby ve velké hale v devět hodin. Až do té doby totiž musí kněz sloužit v kostele. O nedělích, když to máme povoleno, chodíváme do blízkého kostela v osm hodin ráno. Jdeme pěšky zahradou, vojáci, kteří jdou s námi, stojí všude okolo. Mši pro nás slouží samostatně, a pak je mše pro všechny. Bohužel o svátcích se musíme spokojit s malými bohoslužbami doma. Museli jsme to tak udělat i 6. (den sv.Nikolaje) a bylo smutné, že tak velký svátek nemůže být v kostele, ale člověk nemůže mít všechno, co chce, že? Doufám, že Ty alespoň můžeš do kostela. Jak je Tvému srdci a Tvým ubohým nohám? Chodíš k doktorovi ze Tvé nemocnice? Pamatuješ, jak jsme si Tě dobírali? Zdravím Tvé staré služebníky. Kde je Tvůj bratr se svou ženou? Už se jim narodilo děťátko? Bůh Ti žehnej, můj miláčku. Všechny naše dopisy jdou přes komisaře. Jsem ráda, že Eristovovi rodiče jsou k Tobě hodní. Jeho si dobře pamatuji, ale nikdy jsem neviděla jeho rodiče. Isa ještě nepřijela. Navštívila Tě? Něžně Tě líbám a zdravím.
Tvá T."

---------------------------------------------

"Má drahá Anuško, jakou jsem měla radost ze Tvého dopisu. Děkuji Ti za něj a za věci. Psala jsem Ti včera. Je to zvláštní, že bydlíme v domě, kde jsi byla ubytovaná Ty. Pamatuj, že tenhle balíček posíláme tajně, takže se o něm nezmiňuj. Zřejmě je to jedinkrát, kdy to můžeme udělat. Včerejší dopis jsou posílala přes komisaře. Pořád na Tebe myslím, má drahá. Hodně mezi sebou o Tobě mluvíme, a také s Žilikem, Valjou, princem Dolgorukým a panem Gibbsem. Nosím Tvůj náramek a nikdy jej nesudavám, ten, který jsi mi dala 12. ledna, na můj svátek. Pamatuješ na ty příjemné večery u krbu? Jak pěkné to bylo. Viděla jsi Grotena a Lineviče? Inu, sbohem, drahá Aňo. Líbám Tě a zdravím. Tvá T."

-------------------------------------------

Od velkoknížete Alexeje, 10. prosince 1917:

"Má drahá, doufám, že jsi dostala pohlednici ode mě. Moc, moc Ti děkuji za tu houbičku. Tvoje voňavka nám Tě hodně připomíná. Každý den se modlím k Bohu, abychom zase mohli žít všichni spolu.
Bůh Ti žehnej,
Tvůj A."

------------------------------------------

Od velkokněžny Olgy, stejné datum:

"Miláčku jaká radost byla spatřit Tvé písmo a všechny Ty drobnosti. Vřelé díky za všechno. Tvá voňavka nám Tě tolik připomněla, Tvoji kajutu na jachtě atd. Bylo to velmi smutné. Často na Tebe vzpomínám, líbám Tě a zdravím. My čtyři bydlíme v rohovém modrém pokoji, zařízeném docela útulně. Naproti nám je malá místnost, která slouží jako šatna Papá a Alexeje, pak je jeho ložnice, kde spí i Nagorný. Hnědý pokoj je ložnice Papá a Mamá. Pak je tu obývací pokoj,velká hala a za ní otcova pracovna. Když hodně mrzne, je tu velká zima a od oken táhne. Dnes jsme byli v kostele. Přeji Ti poklidné a slunečné Vánoce. Bůh Ti žehnej, drahá. Opět a znovu Tě líbám.
Vždy Tvá milující Olga"
-----------------------------------------

Od velkokněžny Anastázie:

"Má drahá a milá, velmi Ti děkuji za malý dáreček. Bylo tak hezké ho dostat, aby mi Tě zvláště připomínal. Často ne Tebe vzpomínáme a mluvíme o Tobě, a v modlitbách jsme vždy spolu. Pejsek, kterého jsi mi dala, je pořád s námi a je moc hodný. Upravili jsme si pokoje pohodlně a všechny čtyři bydlíme spolu. Často sedáváme u oken, díváme se na procházející lidi a tak se rozptylujeme... Dělali jsme několik krátkých her pro zábavu. Procházíme se v zahradě za vysokým plotem... Bůh Ti žehnej.

AN."
----------------------------------------

Od carevny:

"Mé drahé dítě, je zvláštní psát anglicky po devíti únavných měsících. Riskujeme tím, že posíláme tento balíček. Jen slib, že spálíš vše, co píšeme, jelikož by Ti to mohlo hodně ublížit, kdyby někdo zjistil, že jsi s námi ve stálém kontaktu. Proto neodsuzuj ty, které se Tě bojí navštívit, jen nech, aby čas lidi uklidnil. Nedovedeš si představit radost, kterou nám udělaly Tvé sladké dopisy. Četla jsem je několikrát sobě i ostatním. Všichni sdílíme bolest, strach, a je tak radost, že jsi konečně volná. Nebudu hovořit o tom, čím sis prošla. Zapomeň na to, odhoď to pryč jako staré jméno. Znovu žij.

Člověk toho má tolik co říci, a nakonec tak neřekne vůbec nic. Nejsem uvyklá psát nic závažného, jen krátké dopisy a pohledy. Tvá voňavka nás naprosto odzbrojila. Kolovalo kolem stolu a všichni jsme Tě před sebou jasně viděli. Nemám žádnou "bílou růži",kterou bych Ti poslala, a mohla jsem jen navonět šátek zbytkem. Díky za Tvou fialovou lahvičku, hezký, modrý hedvábný kabátek a vynikající těstoviny. Děti a jejich otec byli tolik dojati věcmi, které jsi poslala, které si tak dobře pamatujeme a nechali jsme většinu v Carském Selu. Nemáme teď s sebou téměř žádné takové věci, takže Ti bohužel nemohu nic poslat. Doufám, že se k Tobě dostalo jídlo, poslala jsem Ti také alespoň pět malovaných přání, vždy je poznáš podle mého podpisu. Vždycky si představuji nové a nové věci!

Ano, Bůh je úžasný a seslal Ti (jako vždy) ve velkém trápení nového přítele. Žehnám mu za všechno, co pro Tebe udělal, a nemohu než poslat mu obrázek, tak jako všem,kteří jsou k Tobě laskaví. Omluv mé špatné písmo, ale mám staré pero a prsty ztuhlé chladem. Dostalo se nám požehnání v podobě návštěvy kostela v osm hodin dnes ráno. Ne vždycky nám dovolují jít. Dámy k nám stále ještě nesmí, nemají doklady, a tak je neoblomný velitel nehodlá vpustit. Vojáci si už tak myslí, že s sebou máme moc lidí. Inu, díky jim všem Ti stále ještě mohu psát. Něco dobrého vždy vzejde ze všeho.

Spoustu věcí je obtížných...naše srdce jako by měla občas puknout. Naštěstí žádné místo tady nám Tě nepřipomíná. Je to tak lepší než doma, kde jsi byla všude. Ach, dítě, jsem na Tebe pyšná. Těžký život, těžká škola, ale ty jsi obstála tak dobře. Díky, dítě, za vše, co o nás říkáš, že za námi stojíš a vše jsi snášela vše pro nás a Rusko. Jen Bůh Tě může dostatečně odměnit, jelikož když Tě nechal pocítit hrůzy, dovolil Ti tak i trochu nahlédnout to dalšího světa. Naše duše jsou si teď blíže než kdy dřív. Cítím Tě opravdu blízko hlavně když si čtu v Bibli. Také děti neustále nacházejí pasáže, které Tě vystihují. Jsem tak spokojená s jejich dušemi. Doufám, že Bůh požehná mé výuce s Babym. Půda je plodná, ale je semeno dostatečně dravé? Snažím se, jak nejvíce mohu, jelikož na tom závisí můj život.

Drahá, neustále Tě mám u sebe. Nikdy se neodlučuji od Tvého prstenu, v noci jej nosím na náramku, jelikož z prstu by mohl sklouznout. Poté, co nás opustil náš Přítel, musíme nést i jeho kříž. Bůh ví, že je bolestivé být odříznuti od těch, kteří jsou nám drazí, hlavně když jsme po léta byli zvyklí sdílet společně každou myšlenku. Ale mé dítě vyrostlo a časem se osamostatnilo. Ve Tvé lásce jsme stále spolu. Přála bych si, aby to tak bylo i ve skutečnosti, ale Bůh ví všechno nejlépe. Člověk se naučí zapomínat na osobní touhy. Bůh je milosrdný a nikdy nezapomene na své děti, které mu věří.

Doufám, že tento dopis i balíček k Tobě doputuje bezpečně, ale ty nám o tom napiš nějak nenápadně. Nikdy zde nesmí vědět, že je obcházíme, jinak by to mohlo ublížit veliteli a on by byl odvolán.

Neustále něco dělám. Vyučování začíná v devět hodin (v posteli). Před dvanáctou vstanu, abych dala náboženskou výuku Taťáně, Marii, Anastázii a Alexejovi. Třikrát týdně mám hodiny němčiny s Taťánou a jednou s Marií, kromě toho s Taťánou čteme. Také vyšívám, šiji a maluji - vše s brýlemi, protože mé oči velmi zeslábly. Čtu hodně "dobrých knih", miluji Bibli a čas od času si přečtu nějaký román. Mrzí mne, že nemáme povoleny procházky jinde než před domem a za vysokým plotem. Ale alespoň se jim dostane čerstvého vzduchu a my jsme vděční za cokoliv. On je naprosto báječný. Taková pokora, zatímco celou dobu tolik trpí za naši zemi. Opravdový zázrak. Ostatní jsou všichni hodní a stateční, nestěžují si a Alexej je hotový anděl. On a já večeříme a obědváme většinou spolu, ale občas i dole s ostatními.

Nedovolují, aby k nám přišel na vyučování kněz, a dokonce i během večerních bohoslužeb stojí velitel a komisař poblíž, aby zabránili jakémukoliv rozhovoru mezi námi. Je s podivem,že je tu biskupem Hermogen, ale teď právě je v Moskvě. Z mého starého domova a z Anglie jsme dávno nedostali žádné zprávy. Slyšeli jsme, že na Krymu jsou všichni zdrávi, ale carevna vdova hodně zestárla, je smutná a uplakaná. Co se týče mě, mé srdce je zdravější, jelikož mám klid. Cítím naprostou důvěru a víru, že vše se v dobré obrátí, že tohle je to nejhorší a brzy se naplno rozzáří slunce. Ale těch obětí a nevinné krve, která bude ještě prolita! Bojíme se, že kamarád našeho Babyho z Mogileva byl zabit, jelikož jeho jméno bylo na seznamu kadetů zabitých v Moskvě. Ach Bože, zachraň Rusko! To je výkřik mé duše každého rána, poledne i večera. Jen nedovol ten hanebný mír!

Doufám, že se k Tobě dostal včerejší dopis zetě paní X. Je pěkné, že ho máš, aby spravoval Tvé záležitosti. Dnes mám myšlenky jen na Novgorod a strašného sedmnáctého. Rusko musí trpět i za tyto vraždy. Drahá, těší mne, že se Ti o mně zdá. Mně se o Tobě zdálo jen dvakrát a matně, ale jednoho dne budeme opět spolu. Kdy? To se neptám. Jen Bůh sám to ví. O co víc žádat? Jednoduše děkujme za každý den,který bezpečně skončil. Doufám, že nikdo nikdy neuvidí tyto dopisy, jelikož každá maličkost by mohla vyvolat bouři. To by nám mohli zakázat už i domácí bohoslužby. Svita a dámy mohou opustit dům pouze pod dohledem vojáků, takže proto přestali chodit ven. Někteří z vojáků jsou laskaví, jiní strašní.

Odpusť tenhle zmatek, ale spěchám a stůl je plný věcí na malování. Jsem moc ráda, že se Ti líbila má stará modrá kniha. Neponechávám si žádné Tvé dopisy - všechny minulost se stává snem. Zůstávají jen slzy a vděčné vzpomínky. Jedna po druhé všechny pozemské věci mizí, domy a majetek jsou zničeny, přátelé odcházejí. Žiji ze dne na den. Ale Bůh je ve všem a příroda se nemění. Vidím kolem sebe samé kostely (toužím je navštívit) a kopce a krásný svět. Volkov mne vozí na kolečkovém křesle do kostela naproti přes ulici obecní zahradou. Někteří lidé se klaní a křižují se, ale jiní se toho neodváží. Všechny naše dopisy a balíčky jsou prohlíženy, ale ten dnešní je výjimkou. On a Alexej jsou smutní, že Ti nemohou nic poslat, a já mohu jen obejmou své unavené dítě a držet je v náručí jako za starých časů. Cítím se stará, ach, tolik stará, ale jsem stále matkou tohoto národa, a trpím jeho bolestmi, a miluji jej navzdory všem jeho hříchům a zločinům. Nikdo nemůže z matčina srdce vyrvat lásku k dítěti, a ani tak nelze vyrvat vlastní zemi, ačkoliv černý nevděk Ruska k carovi mi zlomil srdce. Ne, že by šlo o celou zemi. Bůh se smiluj a zachraň Rusko.

Malá přítelkyně, Vánoce beze mne a v šestém poschodí! Mé milované dítě, již je to dávno, co jsem si Tě vpustila do srdce a nikdy Tě neopustila. V mém srdci je láska a odpuštění pro všechny, ačkoliv občas nejsem tak trpělivá, jak bych měla být. Zlobím se, když lidé nejsou upřímní, nebo když zbytečně zraňují a osočují ty, které miluji. On, na druhou stranu, snáší všechno. Psal Ti sám a v soukromí. Nezeptala jsem se ho. Prosím, poděkuj všem, kteří nám napsali anglicky.
Navždy Tvá A.

------------------------------------------
Vzrůstající chudoba a těžkosti, které se kolem vyhnanců svíraly, nemluvě o opuštěnosti jejich životů, nemohla nedosáhnout do carevniných dopisů, ačkoliv se snažila psát vesele. V rostoucí pietnosti jejích občasných dopisů jsem četla rozrušený a neobvyklý stav její většinou bystré a přesné mysli. 15. prosince 1917 napsala:

"Drahá maličká, opět Ti píši a Ty musíš poděkovat a odpovědět opatrně. Mé dámy ke mně stále nemohou přijít, ačkoliv už tu jsou jedenáct dní. Nevím, co se bude dít. Isa je opět nemocná. Slyšela jsem, že bude smět dovnitř, až přijede, jelikož má povolení, ale pochybuji o tom. Rozumím tvému rozhořčení nad tím, že tě nepřišla navštívit, ale zná vůbec Tvoji adresu? Je plachá a její svědomí je vůči Tobě zcela čisté. Možná pamatuje na má slova, která jsem jí řekla na podzim, že možná přijde doba, kdy i ona mi bude odebrána a nebude se smět vrátit. Bydlí se svou neteří v Goročivské. Zizi Nariškinová bydlím v Sergejevské 54.

Doufám, že dostaneš věci, které jsme Ti poslali k Vánocům. Anna a Volkov mi pomohli odeslat balíčky, takže jsem využila příležitosti Ti napsat. Určitě mi napiš, až se k Tobě věci dostanou. Dělám si poznámky do sešitu, kdy píši dopisy. Namalovala jsem nějaké pohlednice. Dostala jsi je? Některý den Ti pošlu trochu mouky.

Je jasno a slunečno a všechno se třpytí námrazou. V noci tolik svítí měsíc, že to na kopcích musí být krásné. Ale moji chudáčci mohou pouze chodit sem a tam po úzkém dvorku. Tolik toužím po svatém přijímání. Měli jsme ho naposledy 22. října, ale nyní jsou věci tak nejisté, že člověk musí žádat o povolení na úplně všechno. Čtu Šalamouna a spisy svatého Serafima, vždycky najdu něco nového. Jsem tolik ráda, že nic z Tvých věcí se neztratilo, má vlastní fotoalba jsou uložena v truhlách. Je to bez nich hrozné, ale pořád lepší, jelikož by bolelo je prohlížet a vzpomínat. Některé myšlenky musí člověk zahnat, jsou příliš významné, příliš živé v paměti. Pro nás je všechno minulostí a co chystá budoucnost nedokáži uhodnout, al Bůh to ví, a já všechno svěřila do Jeho opatrování. Modli se za nás a za ty, které milujeme, hlavně za Rusko, až budeš ve svatyni "Vše-slyšící Panny". Miluji její krásnou tvář. Požádala jsem Čemodurova, aby v neděli propašoval ven modlitbu a papír se jmény vás všech.

Kde je Tvá ubohá stará babička? Často myslím na její samotu a na všechny příběhy, které jsi mi psala o návštěvách u ní. Kdo Ti po telefonu popřeje hezké Vánoce? Kde je Sergej a jeho žena? Kde je Alexander Pavlovič? Věděla jsi, že Linevič se oženil a také Groten, hned jak ho pustili z pevnosti? Viděla jsi Máňu Rebinderovou? Letos v létě byli ještě v Pavlovském, ale co jsme odjeli nevíme o nich nic.

Kde jsou biskupové Isidor a Melchisedek? Je pravda, že Protopopov pomalu ochrnul? Ubohý stařík, chápu, že dosud nemohl napsat, jeho zkušenosti musí být příliš špatné. Jak zvláštní je náš život, že? Mohly bychom napsat celé knihy.

Zinaida Tolstá a její manžel jsou už nějaký čas v Oděse. Pravidelně píši, drahouškové. Rita Chitrovová je u nich, ale píše jen málokdy. Brzy čekají Lili Dehnovou, ale já od ní neslyšela už čtyři měsíce. Jeden z našich raněných Sedlov je také v Oděse. Víš něco o Malamovi?

Dal Ti Eristov Taťánin dopis? Bajda Apraksinová a celá rodina kromě manžela jsou v Jaltě. On je v Moskvě na církevní konferenci. Profesor Sergej Petrovič je také v Moskvě. Petrov a Konrád jsou v Carském. Je tam také Marie Běljajevová. Konstadius, náš starý generál, zemřel. Snažím se Ti napsat o všech, ačkoliv možná víš více než já.

Děti nosí brože, které jim poslala madam Suchomlinová. Svoji jsem pověsila na zeď. Vídáš někdy madam Orlovovou? Její vnuk Ioann byl zabit a její Alexej je moc daleko. Jak smutné pro tu ubohou stařenku.

Pletu punčochy pro malého. Poprosil o pár, jelikož jeho mají všechny díry. Moje jsou teplé a tlusté jako ty, které jsem dávala raněným, pamatuješ? Teď spravuji všechno. Jeho kalhoty jsou roztrhané a prošoupané, spodní prádlo děvčat jsou hadry. Hrozné, viď? Docela jsem zešedivěla. Anastázie je ke svému zoufalství velmi tlustá, jako bývala Marie, kulatá a obtloustlá v pase, s krátkýma nohama. Doufám, že ještě povyroste. Olga a Taťána jsou obě hubené, ale vlasy jim krásně rostou, takže mohou vycházet bez šátků. Prý noviny tvrdí, že princ Voloďa Trubecký se přidal se všemi svými muži ke Kaledinovi. Výborně! Jsem si jistá, že N. D. se také zúčastní, jelikož teď slouží v Oděse. Zjišťuji, že píši anglicky, a nevím proč.

Dozajista spal tyto dopisy, jelikož každou chvíli mohou znovu prohledávat Tvůj byt.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 jerryX jerryX | 27. září 2010 v 11:28 | Reagovat

Je vidět, že ty dopisy byly cenzurovány.Abych řekl pravdu, ta rodina je pro mě stále nepochopitelnější -měšťanská rodina, jak je nazval Gorkij, jenže zdá se mi, že snad žijící v nějakém jiném světě...
Jen dopis Olgy je zajímavý -popis domu pro osvoboditele, kteří nepřijdou...
Je příznačné, že carevna nazývá Protopopova ubohým staříkem, který ochrnul. Přitom se přes odpor všech zasloužila o jmenování tohoto ,,ubohého staříka´´, kterému bylo ve skutečnosti pouze 50 let, ale který byl už tehdy postihnut těžkou syfilitidou ,ministrem vnitra a posléze i zemědělství. Nemohl jí napsat? Možná, ale myslím, že ho to ani nenapadlo. Alix se v lidech vůbec nevyznala...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist