Michail a Nataša

10. srpna 2010 v 10:23 | Ally |  Recenze
Původní název: Michael and Natasha
Podtitul: The Life and Love of the Last Tsar of Russia
autor: Rosemary a Donald Crawfordovi
nakladatelství: Weidenfeld & Nicolson
rok vydání: 1997
počet stran: 448 (kniha obsahuje rozsáhlý poznámkový aparát a obrazovou přílohu)

Michael and Natasha


Anotace:
On byl velkokníže Michail Alexandrovič, vysoký, pohledný bratr cara Nikolaje II. Ona byla Natálie Wulfertová, neobyčejně krásná dcera moskevského právníka, a také manželka strážního důstojníka - muže, kvůli němuž se rozvedla se svým prvním manželem hudebníkem. Pro velkoknížete Michaila to byla láska na první pohled - vášeň, která nikdy neměla zaskomírat, a která vedla k pomluvám, krutému ponižování a vyhnanství. Ale jak by řekl jeden z Natašiných obdivovatelů: "Pro ženu jako ona se muž vzdá a zapomene na všechno."
Michail a Nataša je jedním z největších milostných příběhů všech dob, velká část z něj je vyprávěna jejich vlastními slovy, jelikož po sobě zanechali stovky dosud nepublikovaných dopisů, v nichž odhalují své radosti stejně jako zoufalství - neboť Nataša byla považována za zločince, zatímco on za šílence. Stopováni po Evropě carskou tajnou policií, obávanou Ochranou, Michail a Nataša zaměstnávali představivost společnosti v Paříži, Berlíně i Vídni, stejně jako v Petrohradě a Moskvě.
Ale "Michail a Nataša" je mnohem více než jen překvapivý milostný příběh v rámci posledního věku elegance. Je to také příběh o první světové válce, o hrdinství v boji a o událostech, které přivodili pád Nikolaje II. a jeho abdikaci v Michailův prospěch. Co se stalo pak změnilo chod dějin, a co se stalo s Michailem - posledním Romanovcem, který byl prohlášen carem - je příběh, který doposud nebyl vypovězen do podrobností.
Založen na soukromých denících, dopisech a dokuemntech dlouho skrytých v sovětských srchivech, "Michail a Nataša" nám nabízí fascinující pohled na dny revoluce, brutální vraždu a události, které měly uvrhnout Rusko na sedmdesát let do tyranie větší, než z čeho kdy byli carové obviňováni.
"Michail a Nataša" je neobyčejná romance, napínavé historické drama, a nakonec strašlivá tragédie. Je to příběh, který by si žádný spisovatel nevymyslel.

Mým pohledem:
Anotace se může zdát značně neskromná, nicméně z velké části je pravdivá. Michail a Nataša je nesmírně poutavě koncipovaná, nesmírně dobře napsaná kniha o tématu, které většina knih o Romanovcích buďto zmiňuje jako okrajovou epizodu, ačkoliv Michailova osoba byla ze všech možných pohledů nesmírně důležitá, nebo alespoň vykreslí Natašu jako ctižádostivou a bezskrupulní ženu. Poprvé se nám tedy dostává historické studie, která se dostává v daném směru tak daleko. Pravda, díky svému značnému rozsahu má kniha poněkud pomalé tempo, ale v předtuše blížící se katastrofy čtenář doufá, že ty pomalé, šťastné okamžiky, které tento nežádoucí pár zažíval (a že jich nebylo zase tak mnoho), jim vydrží ještě o chvíli déle. Bohužel - nakolik se dokázali vcítit do láskou sužované Nataši a výčitkami trpícího Michaila, nedokázali autoři věnovat hlubší pochopení carského páru. Nikolaj je prezentován jako naprosto neschopný, rozmazlený spratek, a Alexandra je prezentována jako nenávistná fúrie pohybující se na hranicích šílenství. Jinými slovy - autoři se drželi jejich obrazu jak jej vnímala široká veřejnost v době, kdy seděli na trůně. Zatímco Nataša, která ve své lásce chtěla uzurpovat Michaila jen pro sebe, a pranic jí nezáleželo na povinnostech, které vyplývaly z jeho postavení, je kladnou postavou a obětí intrikánů, Alexandra, pro niž byla povinnost vždy nade vše, a zle ji pohoršovalo, když je někdo nedodržoval, je zde temným našeptávačem v pozadí a nemá pochopení pro nic a nikoho, jen sama pro sebe. Je tedy nutno říci, že ačkoliv manželé Crawfordovi nám nabízí neocenitelně plastický obraz dosud přehlížené Nataši, zmínky o carském páru jsou vždy jen značně kusé a bez hlubšího vhledu. Je poměrně zajímavé číst zároveň "Michaila a Natašu" a "Celoživotní vášeň". Zde jsou dva velké milostné příběhy, které oba těžce ovlivnily běh ruských dějin. V obou případech to byla životní láska, naprostá oddanost - a zcela odlišný postoj k životu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 jerryX jerryX | 11. srpna 2010 v 9:48 | Reagovat

Stejně jako je Michail prezentován v dílech o carovi a carevně -,,ještě intelektuálně slabší a neschopnější, než Nikolaj´´, zní jeho nejčastější charakteristika.
Jenže jsou plusy a mínusy : jeho vůle vzít si ženu svého srdce a jeho návrat do vlasti po vypuknutí války. Nelze mu vyčítat ani rychlou abdikaci, tehdejší zmatek v Petrohradě by snad nezvládnul ani Petr Veliký. Ale pak tady máme věc sice pochopitelnou ale rozhodně ne hodnou obdivu -jeho pokornou žádost Leninovi z prosince 1917 , aby mohl užívat příjmení Brasov a mohl se vystěhovat z Ruska, což nesvědčí o jeho hrdosti a dále jeho bezstarostný život v Permu v roce 1918, kdy nevěřil, že se mu něco může stát, což zase nesvědčí o jeho vnímavosti...

2 Lisi Lisi | Web | 11. srpna 2010 v 16:00 | Reagovat

Zajímavé. O Michailovi si tu někdy psala, ne? Ale už si moc nepamatuji, jak dopadl.
Jinak takové milostné příběhy se dějí ve všech domech, že by člověk neuvěřil, že jsou skutečné.

3 jerry X jerry X | 12. srpna 2010 v 9:18 | Reagovat

Zastřelen 18.6.1918 v Permu společně se svým tajemníkem Johnsonem. Podle určitých teorií tato vražda měla sondovat reakci veřejnosti v případě popravy Romanovců. Veřejnost projevila naprostý nezájem...

4 Soňa Soňa | 12. srpna 2010 v 10:54 | Reagovat

Takže vlastně zbytečná vražda.

5 Lisi Lisi | Web | 12. srpna 2010 v 16:17 | Reagovat

[3]: Ta teorie zní strašlivě, nejprve vraždit na zkoušku, hrůza.

6 Ally Ally | 18. srpna 2010 v 11:06 | Reagovat

[2]: Ano, Michail už tu má svůj životopis. Byl kromě OTMAA asi nejnevinějším a nejnaivnějším z rodiny.... měl naprosto čistou duši. A Jerry má pravdu v tom, že Michailova vražda měla otestovat půdu....

7 Soňa Soňa | 19. srpna 2010 v 16:18 | Reagovat

Právě jsem dočetla knihu Luca Maryho Poslední dny Romanovců.Není to špatné,ale asi bych autorovi vytkla,že v některých částech knihy je jeho pohled zaměřen silně proti carskému páru a vytýká jejich chyby.Ale jinak to opravdu není špatná kniha,vyšla v roce 2008 a můžu ji doporučit.

8 Peta Peta | Web | 20. srpna 2010 v 12:43 | Reagovat

Souhlas

9 jerryX jerryX | 22. srpna 2010 v 22:13 | Reagovat

Chystám se to taky číst. Jenže , co se týče carského páru -tak takhle :jejich konec byl strašný, nebyli to zlí lidé, ale také jejich vláda to jsou POUZE CHYBY a první se stala už jejich nástupem na trůn.Oni ,nejen, že byli nezpůsobilí vládnout, bohužel se ani časem nic nenaučili. Jak píše Greg King, vládli ve 20.století a žili stylem století sedmnáctého!
I takoví konzervativci z 19.století jako Metternich a Karel X.,kteří žili o 100 let dříve/!/,měli modernější myšlení. Teď jde o to, jestli jsou tím Nicky a Alix vinni...

10 Ducii Ducii | Web | 26. února 2011 v 16:02 | Reagovat

Mohl by to být zajímavý příběh, nějak mi tento článek úplně utekl..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist