23. listopadu 1918

17. března 2010 v 19:39 | Ally |  Příběh ruského děvčete
Dnes se mi podařilo dokonale zahanbit gen. Danilova. Ten velký válečník a pyšný šlechtic se červenal jako malý kluk! A musím říct, že jsem měla o dělat, abych se nečervenala ještě více než on! Pravda, když mi lékař sdělil, co je dnes třeba udělat, neměla jsem slov. Nebylo to poprvé, a nebude to naposledy, ale když dojde na pomoc raněným při umývání, je něco trochu divného na pomáhání Gen. D.!
"Co že jste přišla dělat?" zeptal se nevěřícně, když jsem se před ním objevila s lavorem teplé vody a čistými osuškami. "Zvládnu to sám," prohlásil, když pochopil.
"Nebudete se se mnou hádat," prohlásila jsem přísně a připomněla mu své povinnosti zdravotní sestry. "Pomůžu vás se svléknout."

Velmi neochotně se podvolil, když jsem mu svlékla košili, pak jsem se decentně otočila, aby se mohl oprat se zbytkem. Když jsem se k němu znovu otočila, nešťastně seděl na posteli s přikrývkou přetaženou přes klín. Nejprve jsem zkontrolovala jeho zranění. Rána na hlavě se pěkně hojí, stejně jako rameno, ale moc se mi nelíbil pohled na tu ošklivou ránu, která se mu táhne přes břicho. Ujistil mě, že ho to ani nebolí, ale nechtěla jsem mu věřit. Pak jsem mu omyla ramena a záda. Když jsem se dostala k hrudi, připadala jsem si trochu divně a musela jsem potlačit úsměv. Celou dobu neřekl ani slovo.

Během uplynulých týdnů jsem již omývala mnoho vojáků, ale můj bože!, zdá se, že na tomhle muži není jediné místo nedotčené, je pokryt jizvami. Většina z nich je uzdravená, některé jsou docela nové. Jak by si řekl o suvenýr z každého boje, kterým kdy prošel. A jelikož jeho mlčení začínalo být protivné a dětinské, rozhodla jsem se promluvit: "Generále Danilove? Jak je možné získat tolik jizev?"
Má otázka v něm vzbudila pro mě nepochopitelnou pýchu.
"Ani nevím. Možná bojuji i když nemusím. Ale aspoň mám na co vzpomínat. Každá z těch jizev má vlastní příběh."
"Každá?"
"Ano."
Z nějakého důvodu vypadal nesmírně spokojený sám se sebou, když to říkal. Byla jsem v pokušení mu říct, že mám také jizvu, a nejsem na ni ani trochu pyšná, jelikož jediná věc, kterou mi připomíná, je má vlastní hloupost, ale pak jsem přejela prstem po jedné dlouhé, staré jizvě na jeho paži a řekla jsem: "Tak mi řekněte o téhle."
Se zadostiučiněním jsem si všimla, že trochu schlípl a veškerá jeho pýcha zmizela.
"Ehm....zrovna ten příběh slyše nechcete."
"Ale ano," usmála jsem se sladce, zatímco jsem si sedla na zem, abych mu omyla lýtka a chodidla. "Musí to být opravdu hrdinská historka."
Chvilku si mě zkoumavě prohlížel, pak ale přeci jen začal: "Řekněme, že jsem byl hodně mladý a hodně okouzlený jednou krásnou dámou..... A bylo mi, že musím umřít při pohledu na ni. A můj mladický obdiv byl tak hluboký, že jsem jedné noci musel prchat z její ložnice napůl nahý a plot byl trochu ostrý...."
Na tak troufalé prohlášení jsem na něj nevěřícně pohlédla. "To jste neudělal."
Jen pokrčil rameny. "Ptala jste se."

Zřejmě čekal, že se urazím a odejdu, ale v tu chvíli mi to celé připadalo tak neskutečné, že jsem nedokázala potlačit smích. Teprve po chvíli se mi podařilo se ovládnout.
"Jsem rád, že se mi podařilo alespoň vám přinést trochu radosti," poznamenal pobaveně. Pomohla jsem mu obléknout se a uložila ho do postele, jelikož přes ten úsměv byl bledý.
"Ráda si poslechnu i další příběhy vašich jizev," poškádlila jsem ho. "Dobře se vyspěte, generále," dodala jsem ještě a chtěla odejít, když mne chytil za ruku.
"Děkuji."
"Není zač, generále."
Stále mne nepouštěl.
"Vaše Výsosti, mám jméno, víte?" řekl tiše.
"Vím," ujistila jsem ho a poodešla. Jenže mi to nedalo a vrátila jsem se. "Michaile Alexejeviči, i já mám jméno."

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Olga R. Olga R. | 18. března 2010 v 10:03 | Reagovat

Krasne jako vždycky a nemam slov

2 Ally Ally | 18. března 2010 v 11:12 | Reagovat

Díky. Měla jsem obavy, jakého přijetí se tomuhle dostane!

3 wox24 wox24 | 18. března 2010 v 14:11 | Reagovat

Nebolo by možné zrýchliť preklad, keďźe v angličtine si uź ďalej? ;)

Mimochodom, kedy idete pokračovať v príbehoch?

4 Ally Ally | 18. března 2010 v 14:20 | Reagovat

[3]: Překlad zrychlit můžu, ale chci tady vést dějovou linku trochu jinak, a taky nechci zahltit blog jen tímhle příběhem :)

Pokračujeme pomalu vpřed, do konce příštího týdne chystám další záznam :)

5 Soňa Soňa | 18. března 2010 v 17:20 | Reagovat

To je dobře,už se moc těším,jen si říkám kdyby to tak bylo doopravdy.

6 Dominikvales Dominikvales | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 6:08 | Reagovat

Tady se mi líbí... ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist