Car Nikolaj II. Alexandrovič (část II.)

29. ledna 2010 v 19:44 | Ally |  Nikolaj a Alexandra
Všichni mužští příslušníci rodiny museli tradičně podstoupit vojenský výcvik, a když přišla řada na Nikolaje, byl více než šťastný. Znamenalo to pro něj únik z uzavřeného prostředí, kde sice vládla rodinná pohoda, byl tam ovšem ve stínu svého dominantního otce. Od dětství miloval armádu a dobu, kterou strávil výcvikem u několika regimentů (včetně husarského a dělostřeleckého) považoval za nejbezstarostnější období svého života. Vzdálen přísnému otcovu oku a snad až přehnané mateřské péči Nikolaj navázal mnoho přátelství s důstojníky, která vydržela po celý jeho život. Vojsko pro něj představovalo zcela nový svět - kde mohl pít a vést všemožné řeči, aniž by si ničil pověst. Dny trávil výcvikem (a byl náležitě pyšný, když jej jeho otec jmenoval plukovníkem), večery pak trávil bujarými oslavami v kruhu přátel, na nichž téměř nikdy nechyběla hudba a krásné ženy. Nikolaj však v tomto ohledu zůstával dlouho nesmělý hlavně ze dvou důvodů. Prvním bylo příkladné manželství jeho rodičů a silné náboženské cítění, druhým vzpomínka na princeznu Alix Hessenskou. Ačkoliv byla ještě dítě, Nikolaj na ni neustále myslel a od samotného počátku hýčkal naději, že právě s ní se jednou ožení.

On sám mezitím pomalu dospíval - a to opravdu pomalu. Jeho otec byl muž v plné síle a stále poměrně mlád, a nevěřil, že by hrozilo akutní nebezpečí synova náhlého nástupu na trůn. Podle něj měl Nikolaj spoustu času naučit se roli budoucího panovníka. Z tohoto důvodu mu nedovoloval účastnit se schůzek s ministry ani jejich zasedání, Nikolaj nevyřizoval žádné listiny a otec mu ani nic nevysvětlovat. Ne, že by Nickymu nějak vadilo. Pokud se k nějakému jednání nachomítnul, myšlenky mu během několika minut odlétly někam jinam a on se zoufale nudil. Někteří kolem cara však obavy měli - těm ale Alexander III. říkal: "Vždyť je ještě úplné dítě!" Nikolajovi bylo v té době 24 let.... Přesto se car nechal nakonec přesvědčit a jmenoval syna alespoň předsedou komise pro stavbu transsibiřské železnice. A účastníci se shodují, že Nikolaj projevil nečekanou pečlivost a zájem.

V roce 1890 si carevič napsal do deníku: "Dnes jsem zcela a navždy ukončil své lekce." Byl opravdu šťastný, že nudné hodiny a učení jsou už navždy minulostí a on se může dívat zase vpřed. Předchozího roku se opět setkal s Alix, nyní již dospělou a rozkvetlou do nevšední krásy, a po jejím odjezdu už věděl, že ona je navěky ta jediná. To přirozeně neušlo jeho rodičům, kteří z jeho volby nebyli příliš nadšení. Hessenský vévodský dům sice již v minulosti několikrát poskytl ruské carevny, ovšem Alexander III. se snažil ze všech sil vybudovat pevnou spojeneckou alianci s Francií. Německá princezna byla v tomto ohledu zcela nevhodná. Jakmile Nikolaj začal mluvit o Alix, rodiče pro něj měli v záloze jiné nevěsty - a nejvíce prosazovali princeznu Helenu d´Orléans. Její rodina sice byla dávno bez trůnu, ovšem stále považována za vládnoucí a tedy dostatečně vznešenou. "Když jsem dnes ráno mluvil s Mamá," napsal se jednou Nikolaj do deníku, "udělala několik narážek na Helenu, dceru Comta de Paris, které mne zahnaly do rozpačité pozice. Jsem na křižovatce dvou cest, já sám chci jít jednou, zatímco Mamá očividně chce, abych si vybral druhou! Co se jen stane?"


Aby syna dostatečně rozptýlili, rozhodli se rodiče poslat syna na několikaměsíční cestu na východ. Společníky mu měli dělat jeho mladší bratr Georgij, pak řecký princ téhož jména, knížata Barjatinský a Obolenský a dvorní lékař Rombach. Cesta začala v říjnu roku 1890 v Petrohradě a itinerář dále zahrnoval Rakousko, Řecko, Egypt, Indii, Siam, Čínu a Japonsko. V Indii se s skupiny oddělil velkokníže Georgij ze zdravotních důvodů, Nikolaj s ostatními pokračovali dál. Cesta se však míjela požadovaným účinkem a žádný ze zážitků nebyl tak silný, aby Nickymu znemožnil myslet na Alix kdesi daleko v Darmstadtu. "Je to nesmyslný výlet," svěřil se svému příteli. "Paláce s generálové všude po světě jsou stejní, a to je všechno, co mi dovolí vidět. Stejně tak jsem mohl zůstat doma."
Cesta nakonec málem skončila tragédií. Při prohlídce japonského města Otsu Nikolaj s bratrancem Jiřím pošli tržiště, kde si princ Jiří zakoupil bambusovou hůlku. Pak společně nastoupili do přistavené rikši a rozjeli se ulicemi, když náhle přiběhl bez varování japonský policista a bez vysvětlení ťal po Nikolajovi mečem. Careviče zasáhl po hlavy, ovšem rána byla zeslabena tvrdým kloboukem. "Co je? Co chceš?!" vyjekl Nikolaj. Policista se napřáhl podruhé - a v tu chvíli zasáhl rychle princ Jiří, který nově zakoupenou holí zablokoval druhý úder a pak několika údery útočníka zneškodnil. Nikolaj byl v šoku, nicméně jeho zranění nebylo příliš vážné, ačkoliv mu do konce života zůstala jizva a od té doby také trpěl občasnými bolestmi hlavy. "Vůbec se nezlobím na hodné Japonce," napsal. "Byli tak vyděšení, že se něco takového mohlo stát. Klekali si podél cesty a plakali." Nicméně Nikolajovi rodiče byli vyděšení a okamžitě syna zavolali zpátky do Ruska. Cesta nesplnila svůj účel. Ještě jednou mu navrhli sňatek s princeznou Helenou, ale ani ta na nic nečekala a jasně se dala slyšet, že nikdy nehodlá opustit katolickou církev, a tak definitivně vypadla ze hry. Ze zoufalství pak Nickymu navrhli ještě princeznu Margaret Pruskou, ale carevič se bez okolků nechal slyšet: "Než se oženit s tím bydlem, raději budu mnichem!"

Nikolajův milostný život byl v té době značně komplikovaný. Miloval německou princeznu, ale zároveň udržoval vztah s balerínou Matyldou Krzesinskou. Seznámil se s ní v době svého armádního výcviku a co začalo jako tichý obdiv se postupně přeměnilo v něžnou náklonnost. Jejich vztah nikdo neřešil. Vhledem k jejich rozdílným postavením byl jakýkoliv sňatek nemožný a ovzduší doby bylo značně benevolentní k dámám, které pomáhaly při prvních fyzických sblíženích chlapcům z dobrých rodin. Bylo to stále bezpečnější, než kdyby mladí muži chodili do vykřičených domů. Matyldu tedy tiše a trpělivě přehlíželi i Nikolajovi rodiče. I ona byla vítanou možností, že v Nickym zaplaší lásku k Alix. Té navíc nebyla v ničem podobná. Byla tmavovlasá, tmavooká, společenská a podmanivá. A Nikolaj jí propadl. "Jak zvláštní věc je lidské srdce," zapsal si Nikolaj do deníku. "Nikdy jsem netušil, že v něm můžou být dvě lásky současně." Ovšem touha po nevinné, zlatovlasé Alix byla vždy silnější než náklonnost k půvabné baleríně. Jakoby se celý svět proti němu spiknul a nikdo nechtěl, aby si vzal Alix. Tolik překážek! Rodiče, Matylda, Alixini angličtí příbuzní - a dokonce sama Alix, která odmítala zavrhnout svou luteránskou víru. Rodiče nakonec povolili, královna Viktorie také, s Matyldou se rozloučil s tím, že navždy zůstane nejkrásnější vzpomínkou na jeho mládí.

Konečně však rok 1894. Spolu se strýci Vladimírem a Pavlem se Nicky rozjel do Coburgu na svatbu Ernsta Hessenského a své sestřenice Viktorie Melity. Konečně se mohl vyslovit a začal Alix systematicky přesvědčovat, aby přeci jen svolila ke konverzi. Drásalo mu srdce, že ji svým naléháním nutí k slzám, ovšem ještě více ho mučila představa, že by ho přeci jen mohla s naprostou určitostí a navždy odmítnout. A tak se nevzdával. Poprosil svou tetu Marii Pavlovnu a také švagrovou Ellu (obě byly německé princezny, které konvertovaly k pravoslaví) aby s Alix promluvily, vyvíjel na ni něžný, ale pevný nátlak, až konečně 8. dubna 1894 se v jeho deníku objevil tento zápis: "Nádherný, nezapomenutelný den mého života - den zasnoubení s drahou, milovanou Alix. Po desáté zašla za tetou Miechen a po rozhovoru s ní jsme si promluvili. Bože, jaká tíha se mi zvedla z ramenou,... Celý den jsem chodil jako ve snách, vůbec mi nedocházelo, co se to stalo..."
Svatba byla dojednána na jaro následujícího roku. Příliš brzy se museli mladí snoubenci rozloučit, bylo jim dáno pouhých dvanáct dní, které strávili procházkami pod kvetoucími stromy, společnými posloucháním hudby a tichými rozhovory. Pak se Nikolaj vrátil domů do Ruska a Alix jela k babičce Viktorii do Anglie. V den jejich rozloučení se začal psát dlouhý román jejich lásky v dopisech.

"PALAIS EDINBURGH, COBURG
V tu smutnou středu 20. dubna 1894

Má sladká, drahá, milovaná Alix! Ach, jak hrozné bylo loučit se s tebou, když se na nás dívalo ze všech stran tolik lidí. Nikdy nezapomenu na ten smutný, a přece sladký výraz tvé andělské tváře, jak vyhlížela z okna, když se vlak dal do pohybu!"

Znovu se setkali po dvou měsících, kdy směl Nicky přijet do Anglie. Bylo to v podstatě "testovací" setkání s královnou Viktorií, která se nakonec rozhodla, že Nikolaj je velmi hodný chlapec, který má jedinou chybu - je ruským carevičem. Babička Viktorie Nickyho také překvapila - vůbec totiž netrvala na tom, aby se její vnučka se svým snoubencem stýkala pouze v přítomnosti třetí osoby, a mladí lidé si tak mohli užít sladké samoty. A opět přišlo bolestné loučení, usnadněné jen vyhlídkou na další setkání, tentokrát v Darmstadtu. Z něj byl ale Nicky spěšným telegramem náhle odvolán. Jeho otec, dosud tak robustní a kypící zdravím, byl těžce nemocen a jeho stav se rapidně zhoršoval. Přecházejíce nervózně po paláci v Livadii, kde pomalu umíral jeho otec, cítil se Nikolaj na kraji paniky. Děsilo ho pomyšlení na budoucí události, jelikož jeho nástup na trůn, ona nejhorší noční můra, se měla už brzy naplnit. Když mu bylo lépe, Alexander III. syna zahrnoval radami. Příliš pozdě si uvědomoval, jak fatální chybu udělal ve výchově svého syna. Nikolaj dostal vzdělání, ale neměl žádnou praxi. Tíha povinností ho mohla snadno zdrtit. Potřeboval tedy někoho, aby jej podepřel. Alexander III. vzkázal princezně Alix, aby co nejrychleji přijela do Livadie. Byl to šťastný tah. "Jaká radost setkat se s ní v mé zemi a mít ji nablízku," napsal si 10. října Nicky do deníku, když se jeho nevěsta konečně objevila. "Polovina mých starostí z´jako by zmizela."

O deset dní později však přišel největší zlom v jeho životě. Nicky byl u toho, stejně jako jeho matka a sourozenci, když je k sobě Alexander po své poslední zpovědi přivolal. Díval se, jak carevna podpírá umírajícího manžela, srdce se mu jistě svíralo a věděl, že už není naděje. Když jeho otec naposledy vydechl, Nikolaj jako ve snu políbil nejprve jeho tvář, pak matku a pak mu ona i jeho sourozenci políbili ruku. Stal se carem. Vypotácel se z místnosti a nastalém zmatku a shonu narazil na svého švagra, tehdy ještě milého přítele, velkoknížete Alexandera "Sandra" Michajloviče. "Poprvé jsem v jeho modrých očích viděl slzy," napsal Sandro. "Vzal mne za paži a vedl po schodech dolů do svého pokoje. Objali jsme se a plakali společně. Nedokázal se vzpamatovat. Věděl, že je nyní carem, a váha toho faktu jej drtila. "Sandro, co budu dělat?... Co se stane se mnou, s tebou, s Xenií, s Alix, s matkou a celým Ruskem? Nejsem připraven být carem. Nikdy jsem jím nechtěl být. Nevím nic o záležitostech panování. Ani netuším, jak mluvit s ministry!"

Sandro ve svém popisu nepřeháněl. Hrůza a děs se stejnou měrou odráží i v Nikolajově deníkovém zápisu: "Můj Bože, můj Bože, jaký to den! Pán k sobě povolal našeho obdivovaného, drahého, milovaného Papá. Hlava se mi točí. Nechci tomu uvěřit - tak se to zdá nemožné, strašlivá skutečnost..."
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Adéla Adéla | Web | 30. ledna 2010 v 15:07 | Reagovat

Ahoj Ally, předpokládám, že tuto stránku http://www.flickr.com/photos/mrsfujita/3334538009/ asi znáš, ale kdyby náhodu ne, tak ti ji můžu vřele doporučit. Nenajdeš tam fotky Romanovců, já sama narazila tak na 4 a to možná přeháním, ale najdeš tam hodně fotografii z pruského dvoru, rumunského atd. NO prostě fotografie, které by se ti možná mohly hodit to galerie k příbuzným Romanovců.

2 Ally Ally | Web | 30. ledna 2010 v 15:22 | Reagovat

Ano, "paní Fujitovou" znám a občasně jí vybrakuju galerii :) Má několik opravdu překrásných fotografií, které jsem jinde neviděla. Důvod, proč většina ne-OTMA galerií dosud zeje prázdnotou je, že obrázky budu přidávat spolu s životopisy.

3 wox24 wox24 | 30. ledna 2010 v 19:23 | Reagovat

Veľmi sa mi páči jeho fotka, ktorú máš tu: http://nd02.blog.cz/157/178/753f18941b_54105782_o2.jpg .;)

4 wox24 wox24 | 30. ledna 2010 v 19:24 | Reagovat

Škoda, že sa skutočná Sissi viac nepodobala Romy Schneider. ;)

5 Ally Ally | Web | 30. ledna 2010 v 19:45 | Reagovat

[4]: To jistě.... Sisi na mne působí poněkud tuctově, Romy byla nádherná... Ale moc nechápu, jak jsme se k tomu dostali :)

6 wox24 wox24 | 30. ledna 2010 v 20:52 | Reagovat

Možno práve pre "napadnú podbnosť":D Nikolaja a Romy Schneider, prípadne Sissi.:D

7 Ally Ally | Web | 30. ledna 2010 v 20:58 | Reagovat

[6]: No jo... hlavně ten knírek sedí :)

8 wox24 wox24 | 30. ledna 2010 v 21:00 | Reagovat

Keď sa na Sissi a Romy pozrieš pomocou Photoshopu, fúziky nájdeš.:D

9 Keira Fey Keira Fey | E-mail | Web | 4. února 2012 v 20:39 | Reagovat

Výborné. Jediné, co mi tu chybí, jsou přesná data. Ale ten text samotný to skvěle kompenzuje, je to parádní čtení :)

10 louis vuitton uk louis vuitton uk | E-mail | Web | 7. dubna 2012 v 8:02 | Reagovat

outavě napsané články,kupa informací o Romanovcích co jsem nikde jinde česky nenašla.prostě jedním slovem: výborné!

11 coach outlet online coach outlet online | E-mail | Web | 7. dubna 2012 v 8:02 | Reagovat

utavě napsané články,kupa informací o Romanovcích co jsem nikde jinde česky nenašla.prostě jedním slovem: výborné!

12 [coach outlet] [coach outlet] | E-mail | Web | 7. dubna 2012 v 8:03 | Reagovat

blog je krasny potrebovala som o Otma nieco vediet do skoly a hned som to nasla na tvojom blogu

13 coach factory outlet coach factory outlet | E-mail | Web | 7. dubna 2012 v 8:03 | Reagovat

a som si prave zacala pripravovat svoj a chcem sa opytat ci by si mi prosim nemohla pomoct s designom?

14 Vlasta Vlasta | Web | 2. října 2012 v 17:33 | Reagovat

Tvá práce je velmi dobrá.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist