20. listopadu 1918

29. ledna 2010 v 13:02 | Ally |  Příběh ruského děvčete
Dnes jsem zažila opravdu otřesný šok. Od chvíle, kdy jsem začala pracovat v nemocnici, jsem neměla příliš mnoho možností seznamovat se s ostatními děvčaty, hlavně ne po tom, co přivezli Gen. D. a já mu věnovala možná až příliš mnoho času. A tak spoustu nových děvčat vlastně neví, kdo jsem. Mohly mne vidět tak možná na pohlednicích, a ty poslední jsou víc než čtyři roky staré... Navíc ve své sesterské uniformě vypadám stejně obyčejně jako ony. Zřejmě jen proto jsem se dnes ocitla v kroužku dívek, které se po práci sesedly v šatně a bezstarostně se rozhovořily o svých myšlenkách. Ale jakmile jsem začala poslouchat, udeřilo mne téma - mluvily o Anastázii! A ne hezky.

"Viděly jste jí dneska? Jak se tváří? Jeden by řekl, že to nemá v hlavě v pořádku s těmi svými nechutnými žerty a otravnými obličeji! Ale není z nich ještě nejhorší. Nějak jsem ještě neviděla tu třetí. Asi je slečinka moc líná na nějakou práci. A ty dvě starší? Ta pyšná - jak se jmenuje - Taťána! Myslí si, že jen projde kolem postelí a všichni se do ní zblázní! Říkají, že je krásné, ale já na ní nic krásného nevidím. Je hubená, kostnatá a šikmooká!" Následoval hysterický smích několika dívek, ostatní se alespoň usmívaly.


Byla jsem chvíli v šoku. Tohle bych nikdy nečekala! Už jsem se setkala a lidmi, kteří nás nenáviděli, ale ti se to alespoň nesnažili skrývat - a někteří snad měli i důvod. Ale tohle bylo nezasloužené. "Nechte toho!" řekla jsem rázně. "Jak o ní takhle můžete mluvit?" Ale ony se pořád jen smály. Byla jsem naprosto znechucená a cítila jsem, že v každé chvilce vybuchnu, když jsem náhle uslyšela své jméno. Otočila jsem se a uviděla jedinou osobu, která tam opravdu neměla být. Taťána stála ve dveřích, navenek zcela klidná, ale bledší než obvykle.
Dívky okamžitě zmlkly a oči se jim rozšířily hrůzou, když si uvědomily svůj omyl, ovšem nebyl čas na žádnou pomstu, kterou mi v tu chvíli mohl můj titul dát. Taťána se totiž otočila zmizela v chodbě, a já jsem spěchala za ní. Zastavila se až v zahradě, kde klesla na lavičku a rozplakala se. Netušila jsem, jak bych ji mohla utěšit a proklínala jsem se, že jsem těm dívkám nezabránila v jejich pomlouvání.

"Jaké ponížení," řekla zdušeným hlasem, tvář schovanou v dlaních. "Copak tak opravdu působím? Bezcitně? Bez srdce?"
Chvilku jsem přemýšlela a pak mě něco napadlo.
"Ty už jsi je někdy slyšela takhle mluvit, že?"
Beze slova přikývla.
"Mají za to, že svádím Dmitrije," ušklíbla se hořce. "Tak jsem se mu začala vyhýbat. A on si teď taky musí myslet, že jsem pyšná a chladná."
"Jen žárlí," řekla jsem a myslela to vážně. "Žárlí na tebe, protože jsi krásná, protože máš vznešeného otce, protože máš pozornost jednoho z nejlepších mužů na světě! Malama tě miluje. Vím, že tě miluje! A narozdíl od tebe ony to vidí. A jestli ty miluješ jeho, tak by tě nemělo trápit, co si myslí ostatní."
Mírně se usmála. "To je tvé nové životní krédo?"
"Rozhodně," vrátila jsem jí úsměv. "V zajetí jsme ztratili příliš mnoho času. Už si nemůžeme dovolit jím dále plýtvat."

Otočila se ke mně a vzala mé ruce do svých dlaní.
"Víš,já a Olga jsme tě nenáviděly, když ses narodila," přiznala. "Byla jsi břemeno, které jsme za sebou musely vláčet. Nenáviděly jsme tě za všechnu pozornost, kterou jsi měla od Mamá a Papá, a bylo nám jedno, že jsi ještě děťátko. Nejraději bychom tě utopily jako kotě. Ale teprve teď vidím, jak vděčná jsem, že jsi součástí téhle rodiny. Děkuji."
Políbila mne na čelo a pak odešla. Zůstala jsem v zahradě ještě chvíli sama. Snad ještě nikdy jsme si my dvě nebyly tak blízko.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Olga R. Olga R. | E-mail | Web | 29. ledna 2010 v 14:33 | Reagovat

Já být Marii tak těm dívkám ukroutit krkem, sama nesnasim když se neco říká o mích sestrách.

2 Ally Ally | Web | 29. ledna 2010 v 15:15 | Reagovat

No, taky měla co dělat :)

3 wox24 wox24 | 30. ledna 2010 v 10:07 | Reagovat

Povedať to predo mnou, zháňali by plastického chirurga. A ani ten by im nepomohol.;)

4 Kateřina Kateřina | Web | 9. února 2010 v 16:42 | Reagovat

Asi bych nedokázala zachovat chladnou hlavu, kdyby takhle někdo mluvil o mých sestrách ....
mimochodem skvělé, vždycky netrpělivě čekám na další pokračování :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist