Princezna Irena Pruská (1866-1953)

29. prosince 2009 v 12:25 | Ally |  Hessenští
V létě 1866, kdy nejplamenněji hořel konflikt mezi Rakouskem a Pruskem, byla princezna Alice potřetí těhotná. Dvě starší dcery Viktorii a Elisabeth odeslala pro všechny případy ke své matce do Anglie a sama se navzdory jinému stavu usilovně věnovala ošetřování raněných a zásobování vojáků malého hessenského vévodství, které bylo do války vtaženo na rakouské straně. Princeznin manžel Ludwig se přímo účastnil bojů a princezna o měl měla velké obavy. Naštěstí se mu podařilo na několik dní zajet domů do Darmstadtu, a právě v té době se v Novém paláci narodilo jeho třetí dítě. Bylo 11. července 1866 a byla to třetí holčička. 19. července psala princezna Alice své matce: "Čím jsem si prošla během těch osmi dní od narození dítěte! Nejprve musím poděkovat Všemohoucímu, že zachoval mého drahého a milovaného manžela... Po třech dnech se musel vrátit do boje... a jen Bůh ví, kdy jej znovu uvidím... Jak jen se modlím za ukončení tohoto krveprolití! Mně samotné je dobře, ačkoliv starost o Louise (Ludwiga) mne nenechává v klidu. Dítě je zdravé a velmi pěkné. Doba, v níž se narodilo, zabránila všem myšlenkám na zklamání z toho, že je to děvče. Jen vděčnost k Nejvyššímu naplnila naše srdce za to, že já i dítě jsme v pořádku a drahý Louis a já jsme na chvíli spolu."

Ludwig se vrátil k vojákům, kterým předtím slíbil, že svého nejmladšího potomka pojmenuje dle jejich přání. K jeho i Alicině velké radosti bylo vybráno jméno Irena - "Mír". Ovšem na křtiny se čekalo až do konce války, aby jméno skutečně vystihovalo význam. Celé jméno holčičky pak bylo Irena Louise Marie Anna. Ačkoliv nejprve se zdála hezká, brzy princezna Alice s jistou dávkou rozmrzelosti přiznala, že Irena mnoho krásy nepobrala, zvláště ve srovnání se sestrou Elisabeth. Ze všech dětí byla princezna Irena nejvíce "domácká", prostá a dobrosrdečná. Netrápila se složitými věcmi a nerada se přela. Její bratr Ernst ji charakterizoval následovně: "Moje sestra Irena zdědila po otci naprostou dobrotu srdce a po babičce upejpavost. Už jako dítě vždycky chtěla urovnávat všechny rozepře mezi sourozenci a dbala na to, abychom dělali to, co je správné, a na nic nezapomněli. Protože měla sangvinickou povahu, často to přeháněla, takže jsme jí přezdívali "Aunt fuss" (rýpavá tetička). velmi dobře jezdila na koni a tančila s velkou vášní stejně jako já. Často jsme si prozpěvovali melodii a tančili k tomu spolu v prázdných sálech." Irena byla vyučována spolu se dvěma staršími sestrami, jelikož od mladší ji dělilo celých šest let.



Irena prožívala stejně bolestně jako její sourozenci smutné události, které v letech 1873 - 1878 postihly velkovévodskou rodinu. Smrt bratříčka Frittieho, pak sestřičky May i samotné princezny Alice ji hluboce zasáhly, nicméně nepoznamenaly tak, jako například princeznu Alix. Po těchto událostech plynul Irenin život klidně a bez vzruchu, jedinými opravdu velkými událostmi se staly svatby sester. Po sňatku Elly s velkoknížetem Sergejem se stala hlavní kandidátkou na vdávání právě Irena, a královna Viktorie se rychle rozhlížela po vhodném ženichovi. Hessenské princezny očividně přitahovaly pozornost ruských velkoknížat, neboť brzy do Darmstadtu přijel na námluvy Michail Michajlovič, bratranec Alexandera III. Po několika dnech byl hluboce přesvědčen, že je do Ireny zamilován a požádal ji o ruku. A princezna Irena mu dala košem. Narozdíl od Elly a později Alix ji Rusko nikdy nelákalo, toužila zůstat co nejblíže domovu, navíc Michail se svou pověstí proutníka jí nepřipadal atraktivní. Královna Viktorie za toto rozhodnutí vnučku pochválila.

Ovšem vzorná a poslušná Irena měla pánovitou babičku také zklamat. Potajmu a v soukromí udržovala zamilovanou korespondenci s jedním ze svých bratranců, princem Heinrichem Pruským, mladším bratrem budoucího císaře Viléma II. Toto dvoření bylo veřejnosti oznámeno společně s již dohodnutým datem sňatku. Královna Viktorie se to ke svému velkému rozhořčení dozvěděla až z novin. I přes její protesty a peskování se svatba konala 24. května 1888. Jejich manželství bylo šťastné a v rodině se jim říkalo "Ti hodní", jelikož oba měli tendenci urovnávat spory. Irena, ačkoliv postrádající oslnivou krásu svých sester, byla hezká a její příjemný charakter působil na ostatní blahodárným vlivem. Princezna si zcela získala svou tchyni, pruskou císařovnu (a svou tetu) Viktorii, přestože byly obě diametrálně odlišné. Císařovna Viktorie nedokázala pochopit lhostejnost snachy i syna k politickému dění (ani jeden z nich nečetl noviny) a také přistup k mateřství měla Irena jiný. Oproti dobovým zvyklostem své těhotenství neskrývala, a popuzovala svou tchyni tím, že ve společnosti se nezahalovala do šátků, které by skryly její stav.


Je zajímavé, že Irena byla jediná z hessenských princezen, která si uchovala původní luteránskou víru, v níž byla vychována, zatímco Ella a Alix konvertovaly k pravoslaví a z nejstarší Viktorie se postupem času stala neoficiální Anglikánka. Princezna se sklonem pečlivě následovat pravidla viděla rozhodnutí Elly a Alix ke konverzi jako něco téměř nemorálního. Když v roce 1891 konvertovala Ella, napsala Irena svému otci, že nad sestřiným rozhodnutím "strašlivě plakala." I přes tento rozpor Irena zůstala se svými sestrami v úzkém kontaktu.

Irena a Heinrich měli tři syny. Jako první přišel na svět už rok po svatbě Waldemar, po dlouhé přestávce pak v roce 1896 princ Vilém a nakonec v roce 1900 ještě princ Heinrich. Nicméně toto rodinné štěstí mělo k dokonalosti daleko. Tak jako její sestra Alix byla totiž i Irena přenašečkou hemofilie, a tu předala hned dvěma svým synům - Waldemarovi a Heinrichovi. O oba měla velké obavy, které se naplnily 26. února 1905, kdy nejmladší Heinrich po pádu a úderu do hlavy zemřel. Díky této osobní bolesti Irena nejvíce dokázala pochopit zoufalství své sestry Alix, a byla to také ona, kdo za ní spěchal v roce 1912 do polské Spaly, aby s ní byla ve chvílích Alexejova nejhoršího záchvatu. Mnohem menší soucit však měla s lidmi, kteří jí byli cizí. Velkou měrou se podílela na dohodnutí sňatku velkokněžny Marie Pavlovny, schovanky své sestry Elly, se švédským princem Vilémem. Marie si nebyla tímto sňatkem jistá (právem) a rozzlobená Irena ji do něj psychicky donutila pohrůžkou, že Ellu by jistě její odmítnutí zabilo.

Po vypuknutí světové války však veškerý kontakt se sestrami ztratila, byla koneckonců pruskou princeznou. Teprve po skončení konfliktu se k ní donesly zprávy o tragickém konci Alix a Elly. V té době se však i Irenin svět hroutil. Její švagr císař abdikoval a německá říše přestala existovat. Jako jedněm z mála byl Ireně a jejímu manželovi povolen pobyt na německém území, takže zůstali na panství Hemmelmark. I pro ni bylo bolestivé setkání s Annou Andersson na počátku dvacátých let. Sice naposledy viděla Anastázii v roce 1913, avšak naprosto odmítla jakoukoliv Anninu podobnost s kteroukoliv ze svých neteří. Od té doby před Irenou nikdo nesměl Annu zmínit, aniž by ji nerozčílil.

V roce 1929 zemřel Irenin manžel, což ji téměř zlomilo. Útěchu našla ve své vnučce Barbaře, dceři druhorozeného syna, kterou adoptovala jako svou dědičku po synově přesídleni do Kostariky ve třicátých letech. Poslední těžkou ranou pro ni byla smrt syna Waldemara v roce 1945. Sama Irena zemřela 11. listopadu 1953, poslední žijící dítě vévody Ludwiga a princezny Alice, a zanechala své sídlo vnučce.

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 wox24 wox24 | 29. prosince 2009 v 17:11 | Reagovat

Pekný článok, díky Ally.

2 Ally Ally | Web | 29. prosince 2009 v 17:21 | Reagovat

Díky! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist