Královna Viktorie (1819-1901) - část I.

16. prosince 2009 v 17:04 | Ally |  Anglie
"Z Boží milosti královna spojeného království Velké Británie a Irska, obránkyně víry, císařovna indická." Tento vznešený titul měl jednoho dne připadnout dítěti, které se narodilo 24. května 1819 v Kensingtonském paláci. Otcem byl princ Edward, vévoda z Kentu a Strathearnu, její matkou pak princezna Viktorie Sasko-kobursko-saalfeldská. Dítě se mělo jmenovat Alexandrina Viktorie - po své matce a na počest svého kmotra cara Alexandra I. Mezi její další kmotry patřil princ regent - pozdější Jiří IV., královna Charlotte z Würrtembergu a kněžna Augusta, její babička z matčiny strany. Křest byl jen tichou rodinnou událostí, provedl jej arcibiskup z Cantenbury a uskutečnil se 24. června. Holčička byla jedináček, jelikož její otec brzy zemřel.

V době jejího narození vládl Anglii její dědeček, král Jiří III. z Hannoverské dynastie, ovšem ani jeden z jeho tří starších synů neměl legitimního dědice. Od počátku bylo tedy jasné, na komu nakonec připadne vláda. "Dobře se na ni podívejte," prohlašoval vévoda z Kentu a pyšně ukazoval svou maličkou dcerku hostům, "neboť to je vaše příští královna." Viktorii byl teprve rok, když zemřel a ona zůstala se svou matkou, která si s ní nikdy nerozuměla. V roce 1830, jelikož Viktoriino nástupnictví se neustále upevňovalo, byl vydán Regentský zákon. Podle něj v případě, že Viktorie nastoupí na trůn před dovršením osmnácti let, bude ve vládě zastupována předem určeným regentem. Tímto regentstvím byla pověřena právě její matka, vévodkyně z Kentu, nesmírně neoblíbená u dvora. Viktoriin strýc Vilém otevřeně vyjádřil naději, že zemře až po tom, co Viktorie dospěje, jen aby nemusel ani na jediný den svěřit vládu právě vévodkyni.

Samotná Viktorie vzpomínala na své dětství jako na "poněkud smutné". Až do tří let na ni hovořili pouze německy, teprve pak přišla francouzština a angličtina. Viktorie díky svému intelektu bravurně ovládala všechny tři jazyky. Její matka si uvědomovala dceřinu důležitost a byla proto extrémně opatrná ohledně jejího bezpečí. Dívka nesměla být ani minutu sama, vždy v doprovodu vychovatelky, pokud scházela ze schodů, musel ji někdo držet za ruku, spala v pokoji své matky. Vévodkyně, kdysi nesmírně zahanbená sexuálními skandály svého švagra, vštěpovala své dceři, že se musí zcela vyhýbat jakýmkoliv podobným aférám. Tento vliv si Viktorii podmanil a v budoucnosti se projevil později tolik ve společnosti prosazovanou "Viktoriánskou morálkou".


Princezna byla naprosto izolovaná od vnějšího světa na základě "Kensingtonského systému", souboru pravidel sestavených vévodkyní a jejím nejvěrnějším přítelem - a snad i milencem, Sirem Johnem Conroyem. Tato pravidla měla sice navenek chránit Viktorii, ve skutečnosti ji činila naprosto bezbrannou loutkou v rukou Conroye a matky. Oni oba doufali, že pokud se nedočkají touženého regentství, budou vládnout právě díky svému vlivu na Viktorii. Jelikož se nesměla stýkat s jinými dětmi, nejmilejším přítelem jí byl její kokršpaněl Dash. Radu a spojenectví princezna hledala u své vychovatelky baronky Lehzenové. Spoléhala na ni, nekriticky ji zbožňovala a bez ostychu dávala najevo, že právě ji a ne vévodkyni považuje za svoji pravou matku. Jejich vztah vzal za své teprve s Viktoriiným manželstvím, kdy její muž rozpoznal sílící ambice Lehzenové Viktorii ovlivňovat ve svůj prospěch. Rovněž se obával, že její "nekompetence k péči o domácnost" by mohla dokonce ohrozit zdraví prvorozené dcery. Nakonec Viktorii přesvědčil, aby byla baronka propuštěna.

V době dospívání se začala projevovat silná Viktoriina osobnost. Odmítala podřizovat se Kensingtonskému systému, často se s matkou hádala, ovšem až do doby své dospělosti byla zcela bezmocná. Světlými chvilkami se stávaly dny, kdy ji k sobě pozval strýček král, brával ji na vyjížďku a hostiny. Měl ji rád a ona jeho také. Přesto neměla čas truchlit, když ji 20. června 1837 vzbudila v šest hodin ráno její matka a oznámila jí, že s ní okamžitě chtějí mluvit arcibiskup z Cantenbury a Lord Conyngham. "Vstala jsem z postele a šla do přijímací místnosti (jenom v županu), sama a uviděla jsem je," svěřila svému deníku. "Lord Conyngham mi pak sdělil, že můj ubohý strýček král již nežije a zemřel 12 minut po druhé hodině dnes ráno a já jsem se tak stala královnou...." Kromě tohoto titulu a budoucího titulu císařovny indické měla Viktorie jako vnučka krále hannoverského po mužské linii rovněž titul Princezna hannoverská a Vévodkyně brunšvická a lünenburská. Po svém sňatku se stala také princeznou sasko-kobursko-gothajskou a vévodkyní saskou.

Na oficiálních dokumentech připravených v první den její vlády byla označena jako Alexandrina Victoria, ovšem hned na prvním setkání Tajné rady se podepsala prostě jako Viktorie a na její přání bylo jméno Alexandrina nadále ignorováno. Viktorie se nastěhovala do Buckinghamského paláce - jako první vládnoucí monarcha - a první věcí, kterou udělala, bylo, že se vypořádala s nenáviděným Conroyem. Propustila ho ze svých služeb, kam mu předtím nemohla zakázat přístup, a jen ji mrzelo, že nemá pravomoc vykázat jej i z matčiny domácnosti. Vévodkyni z Kentu přidělila pokoje na opačné straně svého paláce a někdy ji po celé dny odmítala přijmout či navštívit.

Korunovace nové královny se uskutečnila ve Wesminster Abbey v Londýně 28. června 1837 a vedl ji arcibiskup z Cantebury William Howley. Dle přihlížejícího politika byla "naše malá královnička tou nejlíbeznější dívkou". Viktorie nebyla krásná. Měla popelavé vlasy, malou postavu se sklony k tloušťce, trochu dlouhý nos a mírný předkus, přesto v mládí dokázala být velice půvabná, pokud chtěla. Pokud se jí zdálo v pokojích příliš horko, naskákaly jí na tvářích ošklivé červené skvrny a špatně se jí dýchalo, takže ve výsledku byly královniny pokoje neustále větrány a bylo v nich nesmírně chladno. Neměla žádný cit pro módu a libovala si hlavně v pozdějších letech v neforemných čepcích a krinolínách, v nichž ze všeho nejvíce připomínala selku. Stejné oblečení vybírala i svým dětem. Když o několik let později navštívila Paříž, které v té době udávala tón císařovna Evženie, slitovala se tato slavná kráska nad korunní princeznou a věnovala jí několik překrásných toalet, což dívku, do té doby uvyklou okázalé prostotě, rozplakaly dojetím. Viktorie však byla obdařena jinými dary - inteligencí a zručností v ručních pracích i umění. Její kresby a malby byly oceňované i umělci a skladatel Felix Mendelsshon zase prohlásil, že Viktorie má co se týče zpěvu ten nejlepší neškolený hlas jaký kdy slyšel. Psala také poezii a vydala dvě sbírky - v roce 1868 "Listy z našeho deníku života na Vysočině" a o šest let později ještě "Další listy z našeho deníku života na Vysočině".
V době Viktoriina nástupu na trůn již bylo Spojené království konstituční monarchií, v níž se o moc přetahovaly dvě politické strany - Whigové a Toryové. Právě Whigové měli v rukou moc v roce 1838 a jejich předseda vlády Lord Melbourne se stal na mnoho let Viktoriiným hlavním rádcem a "milovaným přítelem". Dokonce i druhá královnina dcera byla pojmenována Alice proto, že Lord Melbourne toto jméno preferoval nad všechna ostatní. Jejich přátelství v prvních letech bylo tak silné a návštěvy tak časté, že se královně postranně říkalo "Paní Melbournová". Díky němu Viktorie stranila Whigům a kdykoliv se během její vlády k moci dostali Toryové, neskrývala své rozhořčení a často to velice nediplomaticky dávala najevo. Když se to stalo poprvé, Viktorie nejprve odmítla nového ministerského předsedu vůbec přijmout, a teprve na radu samotného Melbourna si to rozmyslela. Když však předseda žádal, aby byly dámy v královnině doprovodu (většinou manželky Whigů) nahrazeny manželkami Toryů, tvrdě narazil. Dle tradice vládní kabinet sestavoval královskou domácnost, ovšem Viktorie se nehodlala kvůli tomuto zvyku zbavovat žen, s nimiž často navázala důvěrné přátelství. Kromě Melbourna se nezkušená Viktorie obracela o radu hlavně na svého strýce, krále Leopolda I. Belgického. Vzájemně korespondovali téměř každý den.

Ačkoliv to nechtěla, musela neprovdaná Viktorie mít svou matku neustále pod jednou střechou. Vévodkyně často nedbala dceřina příkazu, že o každou návštěvu musí nejprve předem požádat, a vstupovala do Viktoriiných pokojů v době, kdy hovořila s ministry a vyřizovala státní záležitosti. Tato antipatie se postupně rozšířila i na matčiny dvorní dámy a tím Viktorie nakonec značně utrpěla. Při nástupu na trůn byla nesmírně oblíbená. Koruna měla po procesí mrzutých starců spočinout na skráních mladé dívky, která se netajila svým zájmem o problémy obyvatelstva. V roce 1939 se nicméně u dvora rozmohla fáma o tom, že Lady Flora Hastingsová, dvorní dáma vévodkyně z Kentu, je těhotná a otcem bastarda není nikdo jiný než John Conroy - rovněž považovaný za milence vévodkyně! Viktorie, která nenáviděla Conroye, tomu rychle uvěřila. Začala tuto víru dávat okatě najevo a Lady Flora tak byla v očích celé země zneuctěna. Když se odmítla podrobit lékařské zkoušce, Viktorie už neměla nejmenší pochybnosti. Lady Flora věřila, že její nevinna se prokáže jinak, ale když už nebylo jiného východiska, přeci jen navštívila lékaře. Ten stanovil diagnózu. Nikoliv nemanželské těhotenství, ale břišní tumor. Na tento tumor ubohá Lady Flora zemřela v červnu toho samého roku. Viktorie se styděla, tím více, že v očích mnoha to byla právě ona, kdo rozšiřoval falešné a urážlivé pomluvy o Lady Floře.

Vztahy s matkou tento incident také nezlepšil. Jejich soužití bylo čím dál napjatější a byl to opět Lord Melbourno, který si rychle věděl rady. Chce-li Viktorie vystěhovat matku z Buckinghamského paláce zpět do Kensingtonu, měla by se vdát! Viktorie pochopitelně věděla, že časem bude muset uzavřít manželství a mít dítě, nicméně nechtěla nic uspěchat. Krátce a letmo se zamilovala do ruského careviče, budoucího Alexandra II., který anglický dvůr navštívil během své cesty po Evropě, kdy rovněž hledal nevěstu. Protančil s Viktorií celý večer a královna se netajila nadšením. Nicméně bylo nemyslitelné, aby se vzdala vlády kvůli ruskému trůnu a stejně tak nemožné bylo pro careviče stát se pouhým královniným manželem. Nejhustším sítem nápadníků nakonec nejlépe prošel její vlastní bratranec, princ Albert Sasko-kobursko-gothajský. Znali se už od roku 1836 a zprvu na ni nijak nezapůsobil. Připadal jí sice jako milý společník a líbil se jí, ovšem zalíbení dosud nepřerostlo v lásku. "Je nesmírně hezký," zapsala si, "vlasy má stejné jako já, jeho oči jsou velké a modré, a má hezký nos a velmi sladká ústa s pěknými zuby, ale korunou jeho zjevu je jeho výraz, který je nesmírně milý." Čím více nápadníků měla, tím častěji její myšlenky prodlévaly u Alberta. Nakonec i svému strýci Leopoldovi děkovala za "možnost velkého štěstí, které jsi mi nastínil v osobě drahého Alberta.... Má všechny vlastnosti, které bych mne mohly učinit šťastnou."

Když se setkali podruhé v říjnu 1839, Viktorie již byla královnou. Původní zalíbení se značně prohloubilo. "Drahý Albert...je tak rozumný, citlivý a dobrý, a také obdivuhodný. Kromě toho je nesmírně krásný!" Albert měl Viktorii upřímně rád a netrvalo dlouho, aby se také cítil zamilován. Jelikož ona byla královna, bylo na ní, aby mu jako první nabídla svoji ruku. To udělala už po pěti dnech co přijel do Windsoru, 15. října 1839. Albert k její nesmírně radosti přijal. Svatba se uskutečnila 10. února 1840 v královské kapli Svatojakubského paláce v Londýně a Viktorie si pro tuto příležitost oblékla bílé šaty zdobené květinami, závoj byl připojen ke květinovému věnci spočívajícímu na její hlavě.
Po svatbě byla vévodkyně z Kentu rychle vystěhována z paláce. Albert byl nejprve zcela odstaven od jakékoliv důležité činnosti v řízení země, postupně si ale tato práva vymohl, získal si důvěru a Viktorie s ním konzultovala veškeré rozhodnutí. Stal se jejím "jediným na celém světě". A i přes přísnou "viktoriánskou" morálku spolu měli i vášnivý fyzický vztah. Pro Viktorii neexistovalo nic krásnějšího, než když mohla večer ležet na pohovce a Albert ji líbal. Následky fyzické stránky manželství ji však zdaleka netěšily tak jako to, co jim předcházelo. Uplynulo sotva několik týdnů a Viktorie zjistila, že je těhotná. Ani trochu ji to nepotěšila.

Často opakovala, že si v takovém stavu připadá spíše jako kráva či kobyla, mateřské city se v ní probouzely jen velmi pomalu, snad kvůli jejímu vlastnímu dětství, v němž matka měla pouze negativní roli. Navíc jí těhotenství znemožnilo oblíbené něžnosti s manželem. Jednoho dne si tehdy vyjela s Albertem v kočáře, když se ozvaly dva výstřely. Oba ji minuly, nicméně tento první přímý útok na její život jí nesmírně otřásl. Atentátníkem byl osmnáctiletý Edward Oxford, který byl následně souzen za velezradu, ovšem byl osvobozen pod omluvou "šílenství".Objevily se obavy, zda způsobený šok nebude mít vliv na nenarozené dítě, nicméně když se 21. listopadu 1840 narodila dcera pojmenovaná po matce Viktorie, byla velká a zdravá. "Ach, Veličenstvo! Je to princezna," oznámil lékař po porodu královně. "Nevadí," byla její reakce. "Příště to bude princ."
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ljubov Ljubov | 16. prosince 2009 v 18:10 | Reagovat

Úžasný článek o neméně úžasné královně, těším se na další díly. :-)

2 Ally Ally | 16. prosince 2009 v 19:10 | Reagovat

[1]: Milá Ljubov - díky za krásná slova :) Snad se budou další díly líbit stejně jako tenhle, který vznikl během hodin Americké literatury a Metodiky angličtiny :)

3 Ljubov Ljubov | 16. prosince 2009 v 20:09 | Reagovat

Jj, psaní článků při přednáškách, to znám. Alespoň k něčemu jsou dobré. Já během nich obvykle spím a kamarádka zvlášť při karsologii soustavně vyšívá :)

4 wox24 wox24 | 16. prosince 2009 v 22:54 | Reagovat

My sme si na angličtine s americkým lektorom robili domáce úlohy, prípadne čitali.... On ten lektor bol síce povahovo zlatý, ale ako učiteľ dosť zlý, nič sme z toho nemali.

5 lumila lumila | E-mail | 14. února 2010 v 1:56 | Reagovat

Kdy se dočkáme 2. části?

6 Ally Ally | Web | 14. února 2010 v 10:35 | Reagovat

[5]: Celý životopis už je dávno hotov a na blogu. Stačí se podívat do složky "Anglie"-odkaz je hned pod názvem článku.

7 issis issis | 16. února 2010 v 19:15 | Reagovat

prostě úžasný článek. pomohl mi udělat referát. konečně nějaké obsáhlé info a ne nějakých pár řádků keců z wikipedie. mimochodem máš úžasný blog.

8 Ally Ally | 16. února 2010 v 22:33 | Reagovat

[7]: Děkuji moc za pochvalu. Jsem ráda, že to bylo k něčemu užitečné :)

9 Hanka Hanka | E-mail | 18. července 2010 v 13:13 | Reagovat

Ahoj,začala jsem až ve svých 53 letech číst o anglických a francouzských panovnících a díky vám mladým a vzdělaným se dozvídám podrobnosti,které zatím nevím.Moc chválím a děkuji. Hančí

10 Hanele Hanele | E-mail | 11. května 2011 v 18:33 | Reagovat

Vážně skvělá práce, moc obdivuji.

11 Janka Janka | E-mail | 14. ledna 2012 v 14:43 | Reagovat

Výjimečnost královny Viktorie je zpracována velmi dobře i čtivě. Děkuji.

12 louis vuitton uk louis vuitton uk | E-mail | Web | 7. dubna 2012 v 7:44 | Reagovat

outavě napsané články,kupa informací o Romanovcích co jsem nikde jinde česky nenašla.prostě jedním slovem: výborné!

13 coach outlet online coach outlet online | E-mail | Web | 7. dubna 2012 v 7:44 | Reagovat

utavě napsané články,kupa informací o Romanovcích co jsem nikde jinde česky nenašla.prostě jedním slovem: výborné!

14 [coach outlet] [coach outlet] | E-mail | Web | 7. dubna 2012 v 7:44 | Reagovat

blog je krasny potrebovala som o Otma nieco vediet do skoly a hned som to nasla na tvojom blogu

15 coach factory outlet coach factory outlet | E-mail | Web | 7. dubna 2012 v 7:44 | Reagovat

a som si prave zacala pripravovat svoj a chcem sa opytat ci by si mi prosim nemohla pomoct s designom?

16 studentka studentka | 20. března 2014 v 15:03 | Reagovat

přidám se a také pochválím tento skvělí článek...ne,vlastě celý blog!!!;) obsáhlé, pestré a plné zajimavostí. Též mi tento krásný članek pomohl....ikdyž vidím že postední koment je starší doufám že si ten to všimneš:) děkuju za pomoc

17 Eliška Eliška | 8. února 2015 v 9:02 | Reagovat

Úžásný článek! Pomohl mi dodělat dlouho odkládáný referát. Tyto informace jsou k nezaplacení děkuji!!!  :))) Hezký vzhled blogu, ocenila jsem že odstavce jsou výrazně odděleny :)

18 Ally Ally | Web | 8. února 2015 v 17:11 | Reagovat

[17]: Jsem ráda, že to, co je pro mne zábavou, může být druhému pomocí! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist