Carská svatba (část I.)

21. prosince 2009 v 12:23 | Ally |  Nikolaj a Alexandra

Při zasnoubení Nikolaje a princezny Alix v roce1894 bylo stanoveno, že svatba se bude konat dalšího roku na jaře. Nicméně těžká nemoc a následná smrt cara Alexandera III. to všechno změnily. Nikolaj, kterého drtila váha nově nabyté moci, naprosto odmítl čekat tak dlouho. Alix, která přicestovala do Livadie na přání umírajícího cara, už nechtěl nechat odjet zpátky do rodného Darmstadtu. Potřeboval ji mít u sebe, byla pro něj v těch chvílích jedinou útěchou. Den po úmrtí cara přijala Alix pravoslavnou víru a jméno Alexandra Fjodorovna - to na přání Nikolaje, který chtěl navázat na prvního Nikolaje a Alexandru na trůně - své praprarodiče, ačkoliv Alix sama původně chtěla být pojmenována Jekatěrina Fjodorovna. Je možné, že ji k tomu inspirovala Kateřina Veliká, původem také z Německa. Nikolaj, Alix a také zdrcená carevna vdova Marie chtěli, aby se sňatek uskutečnil hned v Livadii, jen v rodinném kruhu a tichosti. Proti tomu se ale postavili Nikolajovi strýcové. Byli toho názoru, že svatba nového cara je událostí veřejnou a nesluší se, aby byla takto "odbyta". Nakonec pod jejich nátlakem Nikolaj - jako obvykle - ustoupil a souhlasil s velkou svatbou v Petrohradě.

Svatební den byl stanoven na 14. listopadu, den narozenin carevny matky, kdy tedy bylo možné na chvíli opustit od státního smutku za zemřelého cara. Samotný obřad v kapli Zimního paláce měl proběhnout v "soukromí", tedy za přítomnosti rodiny a příbuzných, ovšem jinak každý krok ženicha a nevěsty pronásledovala oslnivá pompa. Svatba byla ohlášena velmi narychlo a všichni, kdo měli na starosti přípravu a průběh museli všechno stihnout během několika dní. Vše bylo o to "horší", že od doby carevny Alžběty byl Nikolaj prvním vládcem, který nastoupil na trůn svobodný, a neexistoval tak žádný precedent, jak by měla vypadat svatba vládnoucího cara. Do té doby se vždy Romanovci stačili oženit ještě jako následníci trůnu. Nebyly připravené šaty a róba, která se jindy šila i půl roku musela být hotová za několik dní. Alexandřino věno, také nebylo připraveno, ačkoliv popravdě nebylo velké a skládalo se hlavně z darů od carské rodiny.


Už dva týdny před svatbou bylo rozesláno na tisíce pozvánek, všechny pozlacené a s vyraženým carským orlem. Pánové měli přijít v nejlepších uniformách, dámy plný dvorský šat, dámy z ciziny pak večerní róby s nejkrásnějšími šperky, tiárami a řády. V pátek 11: listopadu byla podepsána svatební smlouva. Na překrásném pergamenu, iluminovaná a zdobená zlatem, prohlašovala, že Nikolaj II. přijímá svou nevěstu a její "skvělé věno". Odstavec za odstavcem smlouva přesně vypisovala každý kousek osobních věcí, šperků a peněz, které si s sebou nevěsta měla přivézt, smlouva tak stvrzovala, že nikdo jiný na tyto věci nebude mít právo. Kdyby Nikolaj zemřel, jeho vdova a děti vzešlé z manželství, měli dostávat roční rentu po zbytek života. Za cara dokument podepsali ruský ministr zahraničí Nikolaj de Giers a hrabě Voroncov-Daškov, za nevěstu pak generál von Werden, zástupce velkovévody Ernsta Hessenského.

Týden před svatbou plynul pomalu a smutně uprostřed nekončících mší za zesnulého cara. V neděli 13. listopadu přišel Nikolaj na čaj do Sergejevského paláce, kde se svou sestrou Ellou bydlela Alix, večer si napsal do deníku: "Až do svatby už ji neuvidím." I ta jediná noc, která ho od Alix dělila, se mu zdála strašná. "Celou dobu mi připadá, že to musí být svatba někoho jiného a ne moje. Zdá se tak nepravděpodobné, že se bude konat za takových okolností. Navečeřel jsem se a strávil tichý večer s Mamá."
Před svatbou Nikolaj vydal příkaz, v němž prohlásil 14. a 15 listopadu za veřejné volno, odpustil mnoho státních dluhů, určité rozsudky byly zrušeny či zmírněny. Kromě toho mělo na čtyřicet tisíc petrohradských dělníků dostat jídlo a pití zdarma na účet cara

Hosté na carově svatbě
Když se nad Petrohradem rozbřesklo ráno, pondělí 14. listopadu 1894, bylo jasno, ale také nesmírně chladno. Během předchozí noci do města proudily tisíce zvědavců, aby bylo svědky carské nádhery v tak výjimečný den. Davy se tísnily podél celé cesty od Aničkovova k Zimnímu paláci, kudy měli svatebčané jet. V sedm hodin ráno mezi nimi začali zjednávat pořádek carští vojáci. O hodinu později zahřmělo nad městem dvacet jedna výstřelů z Petropavlovské pevnosti. V devět hodin začali přijíždět do Zimního paláce první hosté, jejich kočáry byly parkovány kolem Zimního paláce dle pokynů na pozvánce a příslušného titulu. Uvítala je pážata v uniformách zdobených zlatem a po Jordánském schodišti, obklopeném řadami Čestné stráže ve stříbrných helmicích, šavle vytažené na pozdrav, do Erbovní síně, kde měli hosté sledovat carský průvod do kaple. Hosté si šeptali a byli nesmírně vzrušení. Většina z nich dosud nikdy nespatřila princeznu Alix, která se již za chvíli měla stát jejich carevnou a týrala je nesmírná zvědavost. Dle přítomných svědků se sál stal v tu chvíli obrazem jako z jiného světa. Odlesk drahých šperků a broušených kamenů doplňovaly zlatem a stříbrem vyšívané uniformy pánů, kteří pyšně ostatním předváděli své ženy a dcery, oděné do sarafánu a s hedvábnými kokošníky na hlavách.


"Den mé svatby," napsal si pozdě večer do deníku Nikolaj. "Všichni jsme si společně dali kávu a pak jsme se šli obléknout: já jsem si vzal husarskou uniformu." V půl dvanácté car v doprovodu svého šestnáctiletého bratra Michaila opustil Aničkovův palác v otevřeném kočáře taženém čtyřmi bělouši, před i za ním klusali věrní kozáci. Jakmile se otevřela brána paláce a nový panovník vyjel na Něvský prospekt, davy jej uvítaly nadšenými výkřiky, které neustávaly po celou cestu k Zimnímu paláci, což bylo jeden a půl míle. Celá tato cesta byla zdobena prapory a transparenty, kolem sloupů se vinuly květiny, pomalu umírající v chladném vzduchu. Podél cesty stáli příslušníci Preobraženského strážního regimentu a zadržovali valící se davy, které se snažily uvidět kočár s carem. Zpravodaj zahraničního deníku Daily telegraph se sice nedostal do paláce, nicméně popsal alespoň situaci venku: "Lidský živý plot podél celé cesty byl tak neproniknutelný, že lidé, kteří mířili k Zimnímu paláci čtvrt hodiny po mně, se už na místo určení vůbec nedostali. Rolníci, podomní obchodníci, důstojníci v záloze, drobní úředníci, starci, ženy i děti, všichni byli vystaveni mrazivým poryvům, které byly s přibývajícími hodinami stále studenější. Někteří si přinesli židle, jiní žebříky, mnozí z těch nejpodnikavějších si sestrojili lešení z trámů a beden, aby alespoň letmo zahlédli historickou podívanou, ale zástupy byly mimořádně ukázněné a policie zasahovala jen velmi zřídka."
Nikolaj
Několik minut poté, co Aničkovův palác opustil kočár s carem a velkoknížetem Michailem, vyjel další, tentokrát uzavřený zlato-rudý kočár. Seděla v něm carevna matka Marie Fjodorovna. Vůz nezamířil rovnou k Zimnímu paláci, ale k nedalekému paláci Sergejevskému, kde do té doby bydlela u své sestry nevěsta. Alexandra sestoupila ze schodů a vyšla ven, zabalená do drahých kožešin, které ji měly ochránit před chladným vzduchem. Pod nimi na sobě měla jen prosté cestovní šaty, nádherná svatební róba na ni čekala až na místě. Nastoupila ke své budoucí tchyni a pod ochranou oddílu hulánů a husarů se také rozjely k Zimnímu paláci. Kočár táhlo osm bílých koní. Kromě carské koruny na vrcholu vozu a již zdáli viditelných chocholů na hlavách koní hrály barvami pouze drahé kameny zdobící carské erby po stranách kočáru, a rudě zářily také zlatem vyšívané sametové přikrývky na hřbetech koní. Stejně rudou livrej, na zádech s vyšitým dvouhlavým orlem, mělo na sobě osm štolbů. Po obou stranách kočáru seděla s tváří obrácenou dovnitř dvě pážata ve slavnostních uniformách a bílými pery na přilbách. Za kočárem nevěsty následovaly kočáry velkoknížat tažené šestispřežím, následují kočáry dvorních dam tažené čtyřmi koňmi. Alix tehdy poprvé pochopila, jak nesnadný bude její úkol získat si přízeň lidu. Když totiž přihlížející uviděli v okně kočáru carevnu vdovu, dostalo se Minnie "ještě většího jásotu než samotnému carovi. Kapesníčky a klobouky se míhaly vzduchem a bylo cítit všeobecné nadšení."

Obě ženy v kočáře měly do radostné nálady hodící se k takové příležitosti jen velmi daleko. Carevně Marii se před očima míhaly výjevy z jejího vlastního svatebního dne, a zároveň jí stále rvalo srdce pomyšlení na tak nedávno zesnulého manžela. Alix svíraly obavy. Takhle si svoji svatbu opravdu nepředstavovala. Děsil ji náročný protokol, děsila ji pompa a velikost celé události. Cítila se opuštěná a samotná uprostřed vší té nádhery, která jí byla cizí. Navíc smutné okolnosti svatby a sympatie soustředěné na politováníhodnou Minnie ještě více podtrhovaly kontrast k přenádhernému obřadu před deseti lety, kdy se vdávala její sestra Ella.


Konečně kočár dorazil na okrouhlé palácové náměstí a Alexandra i Marie vystoupily. Jedno z pážat, Boris Gerois, vzpomínal: "Alexandra Fjodorovna byla krásná a majestátní, také velmi připomínala svou sestru, přesto ji nepřekonávala. Pomohli jsme jim z kočáru. Nevěsta nám nabídla ruku k políbení, ale zdráhavým a stydlivým gestem. Tak byl pocit stísněnosti tím prvním, čeho si člověk při setkání s mladou carevnou všiml, a tento dojem se jí nikdy nepodařilo smazat. Očividně ji děsily rozhovory a ve chvíli, kdy měla ostatní bavit, nasadila rozpačitý úsměv a na tvářích jí naskákaly malé rudé skvrnky, a vypadala nesmírně vážně. Její krásné oči slibovaly něhu, ale namísto jiskry v nich byly pouze vyhaslé uhlíky a uhašený oheň. Jistě vypadala nevinně a vznešeně, ovšem vznešenost je vždy nebezpečná, je sestrou pýchy a často může vést k odcizení."
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 wox24 wox24 | 21. prosince 2009 v 17:00 | Reagovat

Chudera Alix. Pre takého introverta to muselo byť utrpenie.

2 wox24 wox24 | 21. prosince 2009 v 19:20 | Reagovat

Pre introvertku Alix to musela byť svadba "snov". ;)

3 wox24 wox24 | 21. prosince 2009 v 19:22 | Reagovat

Prepáč Ally za zdublovanie príspevku, ale na hlavnej stránke ti komentáre neukazuje, tak ako mi ich neukázalo pri predchádzajúcom písaní .

4 Ally Ally | Web | 21. prosince 2009 v 19:48 | Reagovat

[3]: To je v pořádku. Taky jsem si všimla, že blog m poslední dobou trochu problémy s komentáři.

5 Soňa Soňa | 26. prosince 2009 v 21:08 | Reagovat

I v galerii jsou problémy,když se chci vrátit zpět,tak musím jít přes všechny fotky a jindy mi to nejde vůbec.

6 Ally Ally | 27. prosince 2009 v 11:33 | Reagovat

[5]: To bohužel neovlivním :(

7 louis vuitton uk louis vuitton uk | E-mail | Web | 7. dubna 2012 v 7:35 | Reagovat

outavě napsané články,kupa informací o Romanovcích co jsem nikde jinde česky nenašla.prostě jedním slovem: výborné!

8 coach outlet online coach outlet online | E-mail | Web | 7. dubna 2012 v 7:36 | Reagovat

utavě napsané články,kupa informací o Romanovcích co jsem nikde jinde česky nenašla.prostě jedním slovem: výborné!

9 [coach outlet] [coach outlet] | E-mail | Web | 7. dubna 2012 v 7:36 | Reagovat

blog je krasny potrebovala som o Otma nieco vediet do skoly a hned som to nasla na tvojom blogu

10 coach factory outlet coach factory outlet | E-mail | Web | 7. dubna 2012 v 7:36 | Reagovat

a som si prave zacala pripravovat svoj a chcem sa opytat ci by si mi prosim nemohla pomoct s designom?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist