Velkokněžna Xenia Alexandrovna (1875-1960), část 2.

2. listopadu 2009 v 10:26 | Ally |  Xenia Alexandrovna
Xenia se narozdíl od své elegantní matky příliš dobře necítila ve společnosti. Její manžel jí musel čas od času zašeptat: "No tak! Podej jim tlapičku!" Příliš velkou oblibu také nezísakala kvůli své lásce k drbům a někteří ji otevřeně označovali za pomlouvačnou a závistivou. Její přátelství s bratrovou ženou Alix také po několika letech vzalo za své a nahradila ho zdvořilá formálnost. Těsně po obou sňatcích se Xenia, Nikolaj, Sandro a Alix rádi scházeli v soukromých komnatách zimního paláce a po narození Iriny a velkokněžny Olgy si také obě mladé matky měly o čem povídat. Ale jak léta běžela, a Xenia rodila jednoho chlapce za druhým, Alix byla ta, která záviděla, a po tom, co Xenia otevřeně vyjádřila svůj nesouhlas s Rasputinem, veškerá bývalá blízkost byla ta tam. Navíc kvůli politickým neshodám mezi Nickym a Sandrem trávila velkoknížecí rodina velkou část roku na jihu Francie.
Xenia, dcera Alexandera III. "Mírotvorce", v zimě 1903 ujišťovala ministra války Kuropatkina, že její bratr je zcela proti jakékoliv válce. Již o měsíc později, 25. ledna 1904 si musela do deníku zapsat vyhlášení rusko-japonské války. Celá tato ostudná záležitost ji pobuřovala a po "Krvavé neděli" a zavraždění velkoknížete Sergeje byla ještě více podrážděná. Když byla konečně válka skončena, zapsala si, že "konec byl ještě hloupější než začátek!" Když se pak do Ai-Todoru, kde právě pobývala s rodinou, dostaly první zprávy o povstání černomořské flotily, bylo na její ochranu povoláno deset tisíc vojáků. Ačkoliv se situace nakonec uklidnila, Xenia se rozhodla strávit Vánoce mimo hlavní město, kde ještě všechno vřelo. Dokonce i Vánoční mše se konala v domě a kněz byl přivezen v uzavřeném kočáře pod vojenskou ochranou.

Během války se Xenia začala účastnit charitativních prací. Byla členkou "Ženské vlastenecké organizace" a od roku 1903 byla patronkou společnosti, která se starala o děti chudých pracujících tříd. Především se zajímala o nemocnice pro pacienty trpící tuberkulózou, nezapomínajíce nikdy na svého bratra Georgije, který na tuto nemoc zemřel v roce 1899. Také byla patronkou Společnosti pro dobrý život námořníků, která pečovala o vdovy a sirotky námořníků. Její osobní život však už tolik úspěšný nebyl....

Když byla v roce 1907 naposledy těhotná, zjistila, že ji její manžel podvádí s jistou madam Biarizzovou. Už dlouho to tušila, a když se jí to po narození syna Vasilije potvrdilo, byla nešťastná. Snad aby se manželovi pomstila, začala si vlastní aférku s Angličanem označovaným jako "F.". Nevíme, kdo přesně to byl, ale Xenia s ním nakonec navázala dlouhý a vášnivý vztah. Jenže ani ona ani Sandro se neuměli příliš přetvařovat a nakonec si navzájem své nevěry přiznali. Oba si odpustili, ale jejich manželství se tím začalo rozpadat. Ačkoliv se stále milovali, začali spát v oddělených ložnicích. Kvůli svým dětem však vydrželi spolu a žádné z dětí nikdy namohlo říci, že by něco mezi jejich rodiči bylo v nepořádku. Když v roce 1913 jejich dcera Irina začala uvažovat o sňatku s princem Felixem Jusupovem, ani jeden z nich nebyl příliš nadšen kvůli neblahé Felixově pověsti, ale nechtěli dceru trápit a tak dali souhlas k svatbě.

Xenia a její milenec právě pobývali ve Francii, když byla vyhlášena válka. Museli se rozdělit, F. odjel do Anglie a to bylo naposledy, co se viděli. Po revoluci se Xenia uchýlila se svou rodinou v Ai-Todor na Krymu. Ale jelikož dům byl zcela plný, Xenia a Sandro museli společně spát v jedné ložnici. To jejich vztahu neprospělo. Výbuchy nahromaděné žárlivosti a neshod se projevovaly bouřlivými hádkami před ostatními - a jejich děti poprvé zjišťovaly, že je něco špatně.

V listopadu 1917 psala svému bratrovi do Tobolska: "Krvácí mi srdce, když pomyslím na to, čím sis už prošel a čím procházíš! Na každém kroku nezasloužené hrůzy a ponížení. Ale neboj se, Pán všechno vidí. Jen když jsi živý a zdravý. Občas se to zdá jako hrozná noční můra, z níž se vzbudím a všichni budeme spolu. Ubohé Rusko! Co se s ním stane?" Na konci roku 1918 se Xenia dozvěděla, že její bratr už nežije. Bez zbytku naděje uprchla bývalá velkokněžna se svou rodinou v roce 1919 do Anglie. Když se nalodili na křižník Marlborough, bylo tolik pasažérů, že námořníci byly ve zmatku, kam je uložit. Xenia nabádla svou organizační pomoc,čímž zapůsobila na poručíka Pridhama, který si ji pamatoval jako "nesmírně okouzlující a schopnou ženu, která věděla přesně co je třeba a měla jasnou ideu jak by se věci měly uspořádat." Takže zatímco se její synové hádal, kdo bude spát v houpacích sítích, Xenia dohlížela na rozdělení kajut i pro posledního sluhu. Její vnější klid byl ale jen zdánlivý... "Naprostý děs a hrůza! Odvážejí nás v podstatě násilím. Nic nechápu a nemyslím, že pochopím..... strašné! Ráno do Jalty dorazila Marlborough a bylo nám řečeno, ať se sbalíme a nalodíme... bolest a zoufalství... zlost - to jsou moje pocity - a strašlivý pocit, že nejsem upřímná k lidem, které tu necháváme a skrýváme se s hanbou v očích za záda cizinců... ani nedokáži vystihnout lítost, kterou cítím při opouštění domova, vlasti, všech a všeho."

Xenia se s dětmi uchýlila do Anglie, kde se k ní ale nemohl připojit Sandro, kterému jako velkoknížeti nebyl povolen vstup. Xenia při každé příležitosti cestovala do Dánska za svou matkou a sestrou, a byla po matčině boku, když umírala. V exilu však Xenia, bez jakýchkoliv zkušeností s penězi, měla velké finanční problémy. V prosinci 1921 jí jistý finanční poradce slíbil, že co nejvýhodněji prodá její šperky, ovšem peněz se nikdy nedočkala. V dubnu 1923 kvůli tomu podala žalobu, soud nakonec vyčíslil její ztrátu na 10 000 liber. V roce 1925 už byla její situace tak zoufalá, že jí její bratranec král Jiří V. dovolil usadit se ve Frogmore Cottage v parku hradu Windsor. Ten ale pro početnou rodinu byl v roce 1937 dosti malý a tak jí byl poskytnut větší dům: Wildreness house na pozemcích paláce Hampton.

Stejně jako její sestře Olze jí život ztrpčovaly nároky Anny Andersson. Rozhořčil ji dopis od Annina zastánce Gleba Botkina, který ji obvinil, že se snaží svou "neteř" okrást. Xenia argumentovala tím, že kdyby měla ona nebo její matka nějaké peníze, jen sotva by jí královská rodina přidělila důchod. Byla to jedna z posledních příležitostí, kdy Xenii spojil jeden zájem se Snadrem, který se své ženy zastal a označil Botkina za "zlého neřáda". V roce 1933 Sandro zemřel a Xenia byla přítomna na jeho pohřbu. Zemřela 20. dubna 1960.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 wox24 wox24 | 5. dubna 2010 v 14:40 | Reagovat

Ally, neviem, čo si mala na mysli tvrdením, źe Sandrovi nebol povolený vstup, lebo bol veľkoknieža. Vari Xénia veľkokňažná nebola?

2 Ally Ally | Web | 5. dubna 2010 v 16:22 | Reagovat

[1]: Ano. A podle zákonů nebyla v žádném případě potencionální dědičkou ruského trůnu.

3 wox24 wox24 | 5. dubna 2010 v 17:06 | Reagovat

Ja Ally viem, že bola, ale narážam na to, čo si napísala. Dôvod, prečo Sandra nepustili do Británie, musel byť iný.

Len tak na okraj, nevieš, koľký v poradí bol Sandro v nástupníctve?

4 Ally Ally | Web | 5. dubna 2010 v 18:27 | Reagovat

Pokud byl jiný důvod, nebyl udán. To, co jsem uvedla, není můj názor, ale věc, kterou jsem se dočetla - v Sandrových memoárech. Narozdíl od Xenie taky nebyl přímým příbuzným anglické královské rodiny.

Před revolucí byl Sandro jako syn Michaila Nikolajeviče v nástupnictví hodně vzdálen, po revoluci, vzhledem ke smrti některých velkoknížat a neplatnosti nároku kteréhokoliv z Vladimirovičů docela blízko. Před ním byli jen Dmitrij Pavlovič, Nikolaj Nikolajevič a Petr Nikolajevič.

5 Kamil Rodan Kamil Rodan | E-mail | 9. července 2016 v 23:20 | Reagovat

Dobrý den, dovoluji si reagovat na část textu. Milenka Xeniina manžela Sandra nebyla paní Biarritzová. V knize o velkokněžně Xenii jméno dámy není vůbec zmíněno, ale píše se tam, že vztah mezi danou paní a Sandrem byl navázán během pobytu rodinu v letovisku Biarritz.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist