Olga Nikolajevna (část II.)

8. listopadu 2009 v 16:43 | Ally |  Olga Nikolajevna

Jakkoliv byla roztomilá, Olga musela do skutečné krásy teprve vyrůst. Jak napsala Lily Dehnová: "Velkokněžna Olga byla nejstarší z půvabných sester. Byla to milá dívka a lidé ji milovali od okamžiku, kdy na ni poprvé pohlédli. Jako dítě byla nevýrazná, v patnácti byla krásná. Byla na horní hranici střední výšky, s čistou pletí, hlubokýma modrýma očima, bohatstvím světle hnědých vlasů, s krásnýma rukama a chodidly. Brala život vážně a byla to chytrá dívka se sladkou povahou."

Nicméně takto se jevila pouze blízkým rodinným přátelům. Už jako dítě uměla být tvrdohlavá, lenošivá a nedělalo jí problém vztekat se. Zatímco její sestry rády pomáhaly služkám s úklidem pokojů, Olga se snažila tomu všemožně vyhnout. V pozdějších letech už i Alexandra musela uznat, že Olga "je vždycky velmi neochotná udělat cokoliv, o co ji požádám, ačkoliv nakonec to většinou udělá. A když jsem přísná - hádá se." Zatímco její sestry byly zvyklé o vše zdvořile požádat, Olga ráda dávala rozkazy. Jednou si tak mezi prastarými dvorními kočáry vybrala ten nejdražší, usadila se a prohlásila: "Tenhle chci." Nařídila, aby byl druhý den přistaven před palácem, což samozřejmě nebylo splněno. V dětství si Olga skutečně nebrala servítky a neschopná se přetvařovat často dávala ostatním najevo, co si o nich myslí. Když nechala carevna v roce 1899 své děti portrétovat, trval malíř nejen na pořízení stovek fotografií pro předlohu, ale také chtěl, aby děti každý den několik hodin seděly modelem. Po několika dnech to Olga už nevydržela, vyskočila ze sedátka a vychrlila: "Jsi škaredý chlap i trochu se mi nelíbíš!" Malíř se rozzlobil a odpověděl: "Jste první dáma, která mi řekla, že jsem škaredý, a co víc - nejsem chlap, jsem gentleman!" Chůva se mohla potrhat smíchy....

V dospívání matka Olze často připomínala, že by měla být pro své mladší sourozence příkladem, a také ji hubovala za její prostořekost a nevhodné chování. "Už jsi velká - tak nebuď tak divoká, nevykopávej nohy při chůzi, ukazuješ nohy a to není hezké. Když jsem byla v tvém věku, nikdy jsem se tak nechovala, ani když jsem byla mladší." Občas Alexandra vyzkoušela raději něžnou domluvu: "Mamá něžně líbá svou holčičku a modlí se, aby jí Bůh pomáhal být VŽDY dobrým křesťanským dítětem. Všem prokazuj laskavost, buď něžná a laskavá, pak tě všichni budou milovat.... Umíš být tak sladká a milá ke mně, buď taková i ke svým sestrám."
Olga s matkou a Annou
Olga měla vždy lepší vztah se svým otcem než s matkou. Neustálé Alexandřiny nemoci ji sice trápily, ale také rozčilovaly, často si na ně stěžovala. V dopise babičce Marii Fjodorovně napsala: "Jako obvykle ji bolí u srdce. Je to tak nepříjemné." Byla to ale královna Marie Rumunská, kdo okomentoval chování velkokněžen v přítomnosti jejich matky. Když byla pryč, byly všechny přirozené a sebejisté, ovšem jakmile se objevila, dávaly pozor na každé své slovo či výraz, aby si byly jisté, že se chovají přesně dle jejích představ.

S přibývajícími léty však Olga postupně získávala takt a dokázala být nesmírně okouzlující, pokud to chtěla. Její milé vlastnosti se projevovaly ale hlavně v kruhu rodiny a přátel. Gleb Botkin, syn dvorního lékaře, si pamatoval,že byla "pilná čtenářka a básnířka značného talentu. Navzdory věkovému rozdílu byla Olga velkou přítelkyní mého otce, s nímž ráda hovořila o všem, co ji zajímalo nebo trápilo. Vždy říkala, že můj otec je "hluboká studna skvělých nápadů" a dokonce ho v dopisech oslovovala "Drahá studnice". Olga a já jsme vážně pracovali na poezii a velkokněžna se zajímala o mé verše. Její zájem přirozeně prohloubil mé odhodlání a od té doby jsem každou novou báseň dával jí, aby ji pečlivě prošla a často mi pak dala cenou radu, vyměnili jsme si názory o rytmu, rýmech a dalších problémech, které trápí básníky. Tak jsem poznal a plně ocenil milou, citlivou povahu velkokněžny Olgy... Byla od přírody zamyšlená a zdálo se mi, že později lépe chápala situaci než kterýkoliv jiný člen rodiny, její rodiče nevyjímaje. Nakonec jsem měl dojem, že si nedělala žádné iluze o tom, co pro ně uchystala budoucnost, a následkem toho byla často smutná a utrápená. Ale měla v sobě laskavost, která jí zabránila nakazit kohokoliv depresí, i když ona sama byla deprimovaná."

Také můžeme přidat výpověď A.A. Mordvinova: "Olga byla v sedmnácti letech již mladá dáma, ale stále se chovala jako holčička. Měla krásné světlé vlasy, její tvář - široce oválná - byla čistě ruská, ne příliš pravidelná, ale její nápadná, něžná barva a milý úsměv, který odhaloval pozoruhodně bílé zuby, jí dávaly velký půvab... Olžin charakter byl vyvážený, s téměř andělskou laskavostí."


Olga skutečně byla velmi citlivá a empatická. Když konečně dostávala větší obnos peněz měsíčně od rodičů, většinu z tohoto příjmu obětovala k podpoře chudých - a to vše v soukromí, jelikož si na sebe nepřála poutat pozornost. Když pak ve dvaceti letech dostala zcela vlastní příjem, první věc, co udělala, bylo, že zaplatila léčbu v sanatoriu zmrzačenému dítěti, které často vídala v parku o berlích. Už věděla, že jeho rodiče jsou příliš chudí a nemohou si dovolit dlouhou a náročnou léčbu. Když ji za tento čin chtěl někdo pochválit, Olga jen zakroutila hlavou. "Ach, člověk musí vždy pomáhat chudým. I já nějak musím."

Ze všech svých žáků měl Pierre Gilliard Olgu nejraději. Hned od počátku si povšiml její bystrosti a zvídavosti, které ho zaujaly více než nápadná krása její sestry Taťány. "Prohlédla si mě pohledem, který od prvního okamžiku hledal slabé místo v brnění, ale něco na tom dítěti bylo tak čistého a upřímného, že si je člověk ihned zamiloval." Gilliard a jeho kolegové brzy poznali, že z carských dětí je Olga nejchytřejší. Jako jediná se ráda učila a hodně četla i mimo hodiny. Nakonec vždy, když do paláce přišly nové knihy pro carevnu, Olga probrala knihovnu a pak prohlásila: "Musím se ujistit, že tuhle knihu můžeš číst, Mamá." Tak přečetla většinu knih ještě před svou matkou. Měla ráda historické romány, ačkoliv historie sama ji moc nebavila. Její sečtělost i inteligence jí umožnily být v konverzaci originální a překvapivá, přesto nakonec jako žačka své učitele zklamala. "Olga Nikolajevna nesplnila naděje, které jsem do ní vkládal. Její intelekt nenašel prvky nutné k rozvoji. Místo aby dělala pokroky, začala se vracet zpátky."

Jak již bylo zmíněno, Olga měla zřejmě největší přehled o politické situaci v zemi, v čemž překonávala i svého otce. Bylo to díky draze ceněným přátelstvím s lidmi mimo palác a tím, že četla noviny. Dokázala si dát dvě a dvě dohromady, a tato její schopnost uvažovat byla v pozdějších letech velmi oceňovaná samotným carem, který se se svou nejstarší dcerou rád procházel nebo s ní vedl dlouhé hovory ve své pracovně. Svého otce Olga naprosto zbožňovala a za svého patrona si dokonce vybrala jeho jmenovce sv. Nikolaje, jehož ikonu pak nosila vždy při sobě, narozdíl od něj měla ale Olga silnou vůli a nebylo snadné změnit její názor, když už si nějaký udělala.

Když Olga dovršila šestnáct let, byla považována za dospělou. Dosažení dospělosti jakéhokoliv člena carské rodiny bylo samozřejmě považováno za velikou událost. Pro velkokněžnu byl uspořádán ples v letním paláci Livadia na Krymu. Od rodičů dostala tradiční dva náhrdelníky - jeden z perel a druhý z diamantů, stejně jako krásný diamantový prsten. Její první plesové šaty byly růžové a nesmírně jí slušely. Když se objevila v sále, s plavými vlasy poprvé vyčesanými nahoru, stala se okamžitě hlavní osobou v místnosti a svou úlohu zvládala skvěle. Protančila celý večer a všechny okouzlila, což pochopitelně její rodiče naplnilo pýchou. K šestnáctým narozeninám jí přišli slavnostně poblahopřát i zástupci 3. husarského jelizavetogradského pluku, jehož byla čestnou velitelkou.
Olga s husary v Livadii
 

16 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist