Velkokněžna Xenia Alexandrovna (1875-1960), část 1.

29. října 2009 v 23:27 | Ally |  Xenia Alexandrovna
Když se 6. dubna 1875 ve čtyři hodiny ráno v petrohradském Aničkvově paláci poprvé rozlehl křik novorozeného dítěte, byl carevič Alexander nadšený. Jeho žena Marie jej už obdařila třemi syny (druhý bohužel zemřel, když mu ještě nebyl celý rok), a proto byl rád, že tentokrát přišla na svět holčička. V té době byly dcery u Romanovců ještě vysoce ceněné a rozmazlované, jelikož se jich rodilo tak málo. Všem příbuzným byly toho samého dne zaslány telegramy - jeden z nich se dostal i k tetě novorozeného dítěte, anglické korunní princezně Alexandře. Právě ona dítěti prokazovala velkou pozornost a měla je nesmírně ráda, protože shodou okolností přišlo na svět ve stejný den, jako její vlastní malý synek o čtyři roky dříve. Jmenoval se John a zemřel do čtyřiadvaceti hodin. V Rusku se však nad touto podivnou shodou nikdo nepozastavoval, všichni zdravou a hezkou holčičku uvítali s radostí.
Pokřtěna byla na narozeniny svého dědečka 17. dubna 1875 v kapli Zimního paláce. Malá velkokněžna byla při této příležitosti oblečena do měkké bavlny a krajek, kterou vyrobila její matka. K šatičkám patřil bryndáček s vyšitým dvouhlavým orlem a carskou korunou. Dívence bylo dáno jméno Xenia a mezi její kmotry patřili velkokníže Vladimír a princezna Thyra Dánská.

Jako dítě byla Xenia plachá, a jelikož až do sedmi let byla v rodině jedinou dcerou, hrávala si se svými bratry chlapecké hry v rozsáhlém gatčinském parku nebo také ve wigwamu, který měla Xenia postavený na svém balkoně. Carské děti měli společníky v dětech velkoknížat a společně utvořili tajný spolek, který podle jednoho soukromého žertu nazvali "Bramborová společnost". Stejně jako všichni sourozenci i ona prožila šťastné dětství, které kalil pouze atentát na Alexandera II. v roce 1881, po němž se její otec stal carem Alexandrem III.

Xeniino vzdělání bylo jiného zaměření než u jejích bratrů, nicméně bylo stejně tak důkladné. Zvláštní důraz byl kladen na cizí jazyky, takže Xenia nakonec dokázala kromě rodné ruštiny hovořit plynně i anglicky, francouzsky a německy. Narozdíl od dalších sourozenců se však nikdy ani trochu nenaučila dánsky. Učila se vařit, vyšívat a pro vlastní divadlo vyráběla loutky a kostýmy. Ráda jezdila na koni a rybařila, kreslila, tančila, hrála na klavír a byla zdatná v gymnastice. Když jako osmiletá v roce 1883 šla ke svému prvnímu přijímání, poznamenala si její matka do deníku, že dívka byla velmi zamyšlená a zdálo se "že o všem hluboce uvažuje". Později toho samého roku se Xenia zúčastnila korunovace svých rodičů v Moskvě. Při příležitosti jejich vjezdu do města směla jet v překrásném zlatém kočáře spolu se svou matkou.

Tak jako celá její rodina se velkokněžny těšila na každoroční návštěvu Dánska, kde se potkávala s mnoha bratranci a sestřenicemi, s nimiž potom jezdili na kolečkových bruslích ve velkých slavnostních sálech. Hezká, tmavovlasá Xenia byla v Dánsku známá a oblíbená. Skladatel Valdemar Vater pro ni dokonce složil polku a mazurku, které nesly její jméno. Její nejmilejší přítelkyní v dětství a i pozdějších letech jí byla sestřenice Marie Řecká. V roce 1884 se potkala s další svou přítelkyní, která se nakonec měla stát její švagrovou. Princeznu Alix Hessenskou, tehdy dvanáctiletou, plavou holčičku se oblíbila ona i její bratr Nicky, a Xenia si s Alix začala pravidelně dopisovat. Alix škádlivě nazývala Xenii "kuřetem" a na oplátku se jí dostalo pojmenování "stará slípka".

Obklopená početnými příbuznými z romanovské rodiny, Xenia se dobře znala i s velkoknížetem Alexandrem Michajlovičem. I on byl jejím přítelem. Když sloužil v armádě v roce 1886, jedenáctiletá Xenia mu poslala dopis "Všechno dobré a rychlý návrat! Tvoje námořnice Xenia." Dospívající dívka se ale nakonec do tohoto o devět let staršího mladíka zamilovala. V roce 1889 si toho on sám všiml. "Je jí čtrnáct. Myslím, že se jí líbím." I ona se mu velmi líbila. Sotva jí bylo patnáct, požádala rodiče, aby se směla za "Sandra" vdát. Jejich odpověď byla jednoznačná. V žádném případě. Nejenže považovali svoji dceru za příliš mladou, také si nebyli jistí, že Sandrovy úmysly s ní jsou upřímné. Nechce pouze posílit své postavení ve společnosti a těžit ze sňatku s carskou dcerou? Sandro i Xenia jim však nedali pokoj, a čím déle prosili, tím zatvrzelejší rodiče byli. Když v roce 1893 car řekl rozhodné "ne", Xenia s ním přestala mluvit. Bylo jí přeci už sedmnáct! Dívky v jejím věku se vdávaly běžně.
Teprve po dlouhém rozhovoru se Sandrovým otcem se Alexander III. rozhodl zasnoubení povolit, i když on i Marie měli stále výhrady vůči ženichovu chování. Vadila jim jeho arogance a neotesanost. Novopečení snoubenci se směli setkat až dlouho odpoledne. Když ta chvíle konečně přišla, poprvé se skutečně políbili. Ale jejich radost byla krátká. Obvykle sňatek proběhl několik týdnů po zasnoubení, ovšem nevěstini rodiče nechtěli stanovit datum. Kdykoliv na to přišla řeč, začali hovořit o něčem jiném. Jen její bratr Nikolaj chápal, jak se musí cítit. I on právě procházel bitvou s rodiči, aby se mohl zasnoubit s princeznou Alix. Xeniino zoufalství je jasně viditelné v dopisech, které mu posílala:
14. dubna 1894

"Sandro a já jsme nešťastní, že se o naší svatbě ještě nic nerozhodlo. Musíš chápat, Nicky, že je to hrozná nuda a "téměř nesnesitelné". Prosím, můžeš se zmínit Mamá i Papá, až se vrátíš, jelikož s tebou přirozeně budou mluvit o tvé vlastní svatbě. Jsi nově zasnouben, ale uplynou tři měsíce a také z toho už budeš unavený jako já, a pocítíš, že zkrátka není možné to dál zadržovat, hlavně když se o mé svatbě nikdo ani slůvkem nezmíní...."

Nakonec se přeci jen dočkala. 6. srpna 1894 v paláci v Petrodvorci se stala Sandrovou ženou. Navzdory veškerým výhradám byl její otec nesmírně dojat, když ji viděl tak nadšenou. Jeho mladší sestra Olga si poznamenala, že car "byl tak šťastný. Bylo to naposledy, co jsem ho tak viděla...."
Novomanželé měli strávit svatební noc v paláci Ropša, severně od Petrodvorce. Když ale vjeli do města, byl kočí náhle oslněn jasným světlem, minul most a vjel přímo do nehluboké říčky. Xenia vyjekla bolestí, když se na ni její manžel neelegantně svalil, byl koneckonců o hodně větší než ona. Nakonec byly oba promočení a měli šaty od bahna a nezbylo jim než čekat na druhý kočár se služebnictvem, kteří jim pomohli. V mnohem méně honosném kočáře tak konečně dojeli do paláce, kde je uvítal generál Wiazemský, který ani mrknutím oka nedal najevo, že by ho jejich zjev nějak překvapil. Sandro později poznamenal, že si možná myslel, že "je to nová móda pro novomanžele z carské rodiny, aby si šli oblečení zaplavat." Líbánky strávil mladý pár v Sandrově krymském sídle Ai-Todor, byly ale žalostně krátké. K vyděšené Xenii se brzy dostala zpráva o špatném zdravotním stavu jejího otce, který nakonec po několika týdnech zemřel. V nastalém sledu pohřebních ceremonií a smutného nástupu Nikolaje II. na trůn Xenia navíc trpěla nevolnostmi a při větším vypětí jí začaly naskakovat červené skrvny na kůži. Brzy našla útěchu ve zjištění, že je těhotná.

Své první dítě přivedla na svět v červenci 1895 v Petrodvorci. Při porodu byl Xenii dán chloroform, který, jak později poznamenal její manžel, který byl přítomen, ji přinutil se smát a žertovat. Dítě - Irina - bylo krásné a zdravé a v následujících letech dostala celkem šest bratrů: Andreje (1897), Fjodora (1898), Nikitu (1900), Dmitrije (1901), Rostislava (1902) a Vasilije (1907).
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist