Carské Selo a Alexandrovský palác očima cizince

23. září 2009 v 8:59 | Ally |  Alexandrovský palác
Nedávno jsem v knihovně narazila na kníhu německého novináře E.E. Kische "Caři, popi, bolševici". Je to útlá publikace, a ačkoliv u nás spatřila světlo světa až v roce 1966, autorova návštěva a popis Carského sela pochází z dvacátých let, kdy byl zmiňovaný objekt využíván jako muzeum. Myslím, že rozhodně stojí za to uvést zde pasáž vztahující se k Alexandrovskému paláci, který carská rodina vnímala jako útulný domov, a na cizince, který nic nevěděl o jejím soukromém životě, působil naprosto jinak....


Kapitola druhá: Kdysi Carskoje Selo

Kdysi: Carskoje Selo. Spíš Carskoje než Selo. S ostatními ruskými vesnicemi nemá tato carská vesnice nic společného. Tady nežili tupí mužici s vodkou a čajem, nebyla tu nuzně obdělaná pole, rozbité sáně a rezavá radlice, tady nevládl pop nad mužíčkem a ženuškou. Tady sídlili carové a všichni, kdo se chtěli slunit v carském lesku nebo se aspoň trochu nadechnout vzduchu, který vydechoval dvůr, stavěli v Carském letoviska, jestliže ovšem k tomu dostali povolení. To byl ruský Ischl. Tady už svítilo elektrické světlo, když i ve velkých ruských městech ještě blikal olejový kahan, tady už byla kanalizace, když sedláci v Rusku vozili ještě na pole močůvku v sudech od piva, tady už byly splachovací záchody, když v ostatním Rusku ještě ani plot nemaskoval toto zařízení.

Nyní: Dětskoje Selo. Dětem patří krásné dače, krásné kamenné stavby, krásné zahrady. Jsou tu dětské komuny, dětská sanatoria, školy práce, a zástupci dětí zasedají v místním výboru. Kde se kdysi za rokoka procházela knížata s manželkami a milenkami, skotačí nyní potomci nevolníků, dělají kotrmelce na trávníku a v jeskyni lásky stojí bradla, na kterých cvičí.

Jen palác carevny Marie Pavlovny byl uvolněn pro úřad dospělých, pro výkonný výbor vesnického sovětu, a v paláci velkoknížete Borise Vladimiroviče je ústřední pokusná stanice pro botaniku a selekci. Z obou carských zámků, které za posledních dvě stě let sehrály v dějinách Ruska stejnou úlohu jako Versailles v dějinách Francie, jsou muzea.

Jako Versailles? Ubohoučké Versailles: jestliže je Louvre proti Ermitáži - s jejími 49 Rembrandty, 30 Rubensy, se sálem Sasánovců a tisícem jiných unikátů - "komorou s harampádím", je versailleský zámek psí boudou proti Kateřinině zámku v Carském Selu. Oč bohatší byl každý ruský samovládce než všechna knížata Francie a Evropy dohromady - jemu patřila nejen daleko největší a nejbohatší říše, jemu patřili i všichni lidé a jejich majetek, v Asii i v Evropě, všechna umělecká díla, jež se našla nebo vytvořila, putovala do rukou božího zástupce na zemi a daně se odváděly tak vysoké, že stačily vykoupit země.
................
Naproti je nový zámek, Alexandrův palác, neosobní vila šosákovy rodiny bez osobního vkusu, bez charakteru. Zde bydlil poslední car s rodinou. Kdo nevěří, s jakou špetkou rozumu byl ovládán svět a s jak malým kulturním citem se dovede vydat mnoho peněz, najde o tom spoustu neklamných důkazů v domě Mikuláše II. Nikdo, kdo má rozum a vkus, by nechtěl žít v této snůšce sádrových panen, šablonovitých alpských krajin, secesních ozdob na lustrech a kalamářích. V některém pokoji visí na stěně padesát až šedesát obrazů moře (jediné umění, které se na nich projevuje, je umění nudně znázorňovat mořskou bouři) a žánrové obrázky ze života bojarů, dvě stě litografií Gibson girls s jedněmi ústy, k blití oblíbenou třešňovou pusinkou, zdobí tento domov, a v intimních komnatách trčí v rámečku na sta fotografií, všichni muži a všechny ženy ve stejných uniformách a se stejnými obličeji, na všech je inkoustem stejný text: "Meinem lieben Niki zum freundlichem Andenken, Valérie von Hessen", "Meinem lieben Niki zum freundlichem Andenken, Hermine von Hessen, "Meinem lieben Niki zum freundlichem Andenken, Ernst Ludwig von Hessen." Je to přímo osvěžení, když pod podobiznou takového hessenského prince, kterého jsme tu viděli na obrazech až do omrzení, můžeme číst, že to není princ Hessenský, ale Dánský.

MOJE POZNÁMKA: Jakkoliv je možné, že lidé na fotografiích "vypadali stejně", značně pochybuji o tom, že by kdokoliv z nich věnoval Nikolajovi fotografii s německým nápisem. Nikolaj se s příbuznými své ženy a zahraničními přáteli bavil zásadně anglicky. Navíc jména Valérie a Hermine se v Alixině rodině, která se jako jediná mohla titulovat "von Hessen" vůbec nevyskytovala. A Nickyho oblíbený švagr Ernie by se sotva podepisoval plným jménem a titulem.

Avšak Nikimu a jeho ženě nestačily tyto fotografie milé rodiny. Na všech stolech, a je jich tu mnoho, leží alba s podobiznami prince Hessenského, Koburského, Dánského, Hessenského, Pruského, Hessenského. Asi ve třiceti tlustých albech jsou pečlivě nalepeny snímky Mikuláše II., jeho ženy a dětí, hned ho vidíme v plavkách, hned v kolesce, hned se skoleným kancem, hned při vojenské přehlídce, hned na tenisu, hned na lodi - probůh, což neměl dost toho na tom, že to všechno musel dělat, těšil se kromě toho ještě vzpomínkami?

Vrtíme hlavou při pohledu na ložnici, kde spali na jedné matraci car a carevna (oficiální milenka posledního cara balerína Kšešinská měla ve svém nádherném paláci na Petrohradském ostrově nádhernou ložnici), ne proto, že je postel tak úzká, nýbrž proto, že pro širší nebylo místa. Neboť pokoj je přecpán ikonami: celý prostor a všechny stěny odshora dolů vyplňují obrazy svatých, medailóny, kříže, řetězy, relikvie, věčné lampy. A v postranní komůrce, kterou by diskrétně přešel povrchní návštěvník, je oltář, u něhož se konávala ranní modlitba, rovněž ověšený několika sty svatých obrazů. Elektrický zvonek se vůbec nehodí k této drapérii. Ale ještě méně se sem hodí podkova upevněná nad zvonkem na rozkaz carův, který pevně věřil, že přináší štěstí... Tak jsou tu v malém pokojíku vedle sebe víra a pověra. Všude, kde Mikuláš pracoval, musila se přibít na práh podkova a do levého rohu pověsit ikona a na stěnu obrázek Gibson girl. (Ikony ložnice byly to jediné, co si vzala s sebou carevna po zatčení do vazby, zabalila jich sama tři těžké bedny. Teprve po její smrti byly sem opět vráceny a jedna historička umění dostala spíše historický než umělecký úkol zavěsit podle zvětšené fotografie pokoje obrazy a kříže opět tak, jak visely. Téměř tři měsíce pracovala na tomto hlavolamu.)

Nahoře v prvním patře bydlily carovy dcery s vychovatelkami, a ve velkém dětském pokoji je celý dřevěný vrch, po němž mohly lézt, klouzat se a sáňkovat. Jenom carevič měl vlastní dětský pokoj, jak se slušelo na budoucího vládce všech Rusů. Stojí v něm nádherné kolébky, jedna z Tuly, jiná od ukrajinských řezbářů, a spousta hraček. Devět skutečných vojenských pušek, každá jiné velikosti, s jednou si asi hrál, když mu byla tři léta, s další, když mu byly čtyři roky, a tak dále, za války však dostal opravdový kulomet s pásem kapsli, postavil si ho k oknu, snad aby střílel na zlé Němce, kdyby pronikli až k Carskému Selu. Vedle postýlky zdobené ikonami byla komora námořníka Andreje Iremejiče, "strýčka Děrevenky". Měl jakožto robustný anděl strážný nemocného prince pěkné místečko, byl "zástupce lidu" na carském dvoře, od roku 1917 je nezvěstný. Kde asi bojoval, na straně bílých nebo rudých?

V carově pracovně leží na jednom stole rozložené mapy, na nichž je červenou čárou zaznamenána fronta rakouská a německá, žlutou čárou ruská. Stojí zde knihy, almanachy a seznamy, a také beletrie, většinou anglické a francouzské romány, jistě však četl také německy a dal jenom za války tuto četbu odstranit. Nebo byla snad "Jőrn Uhl" vskutku jediná kniha, kterou měl z německé literatury?

MOJE POZNÁMKA: I po tolika letech a i přes přísné vyšetřování, které naprosto popřelo jakékoliv Nikolajovy proněmecké sklony, přetrvával předsudek, že car byl "poněmčen". Jedná se o stejnou situaci jako o zmíněných nápisech na fotografiích. A ještě jednou falešnou pověstí kapitolu zakončíme.

V přijímacím pokoji carevny visí na stěně příbuzenstvo v pastelu a carevnin portrét a portrét jedné ze sester od Kaulbacha. Jenom jeden obraz se nehodí do této novodobé galerie: je to kopie obrazu Vigée-Lebrunové, zobrazující Marii Antoinettu s jejími dětmi, o níž Alexandra věřila, že se jí podobá svým osudem. Bála se, že ji postihne stejná smrt jako její vzor. Slovo "popraviště" se nesmělo před ní vyslovit. Každá kniha, kterou četla, musila být předtím prozkoumána, není-li v ní zmínka o popravě.

Strach před smrtí z rukou revoluce a kata se u ní vystupňoval v psychózu náboženského šílenství, přivedl ji ke kultu obrázků a poddanství zázračnému knězi Rasputinovi. Pod portrétem Marie Antoinetty byla zatčena a odvedena do vazby a na smrt.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Very Kate Very Kate | Web | 23. září 2009 v 17:32 | Reagovat

Mně osobně se tam strašně líbilo. Ale hodně mě zklamalo, že naše ruské průvodkyně vůbec nechápaly, proč se chceme jít podívat právě na Alexandrovký palác. Když jsem ho pak viděla zblízka, došlo mi, proč se tak divili. Obyčejným Rusům na jejich historii a pokladech totiž záleží pramálo, a tak palác celkem chátrá.

2 Ally Ally | 23. září 2009 v 17:35 | Reagovat

strašně ti tu návštěvu závidím, ale nemohu souhlasit. Rusové si svých památek váží - jinak by se nezachovalo tolik nádherných paláců, chrámů, a už vůbec ne taková fotoalba carské rodiny :) Alexandrovský palác v současné době prochází pomalou rekonstrukcí. Byla položena nová střecha a jedná se opravách druhého podlaží.

3 rio rio | 23. září 2009 v 18:02 | Reagovat

nechápem ako mohol autor len po prehliadke paláca povedať že cárska rodina bola bez charakteru...

4 Ally Ally | 23. září 2009 v 19:01 | Reagovat

Za to spíš mohl silně zakořeněný předsudek proti Nikolajovi a Alexandře, který ve dvacátých letech stále ještě převládal. teprve od sedmdesátých let začala carská rodina dostávat novou tvář...

5 Soňa Soňa | 23. září 2009 v 19:53 | Reagovat

Určitě jste všichni četli,jak Carské Selo a okolí vypadalo za války,památkářům dalo hodně práce dát většinu památek do pořádku.
Chci se zeptat,jestli je pravda to o oficiální milence posledního cara,jak je tu napsáno?

6 Ally Ally | 24. září 2009 v 8:49 | Reagovat

Matylda byla Nikolajova první a jediná milenka, a obecně se to vědělo. Ovšem už se tady nezmiňuje, že vztah s ní podporovali hlavně Nikolajovi rodiče, aby ho odv rátili od touhy vzít si německou princeznu, a Nikolaj se s Matyldou nadobro rozešel ještě před zsanoubením s alix. Té také o své aféře řekl a ona mu odpustila.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist