Boření mýtu Anny Andersson (část 3.)

4. září 2009 v 11:01 | Ally |  Podvodníci
Jak si však vysvětlit, že mnozí z těch, kteří znali skutečnou Anastázii, uvěřili Anně? Někteří dokonce natolik, že za její věc bojovali po zbytek života? Nejznámějšími Anninými zastánci byli sourozenci Gleb a Taťána Botkinovi, dvě nejmladší děti doktora Botkina, který zahynul spolu s carskou rodinou. Jak se mohli nechat právě oni zmást? Pravdou je, že ačkoliv jejich otec byl lékařem carské rodiny a Gleb i Taťána sdíleli jeho vyhnanství v Tobolsku, carským dětem příliš blízcí nebyli. Jako děti si občas společně hráli - hlavně Gleb s Alexejem, a přicházeli poměrně pravidelně do kontaktu, ovšem v době revoluce a následného zajetí jim žádný osobní kontakt povolen nebyl. Existují však dvě možnosti, jak si vysvětlit jejich oddanost Anně. Buďto právě tento nedostatek kontaktu se skutečnou Anastázií v době, kdy dospívala, jim znemožnil objektivně Annu posoudit, anebo to byli právě oni, kdo jí pomáhali získávat informace o životě carské rodiny. Pravdou je, že ačkoliv obviňovali velkokněžny v exilu z chamtivosti, oni byli jediní, kteří mohli něco získat v případě, že "Anastázie" by se dostala ke svému dědictví.
Dalším, kdo Annu uznal za Anastázii, byl bratranec jejího otce velkokníže Andrej Vladimirovič. Jenže Vladimiroviči vedli po celá léta vzdornou tichou válku proti Nikolajovi a Alexandře a v důsledku těchto rodinných třenic se velkokníže Andrej mohl setkat s Anastázií a jejími sestrami nanejvýš při význačných oficiálních událostech. Proč tedy Annu uznal? Velkokněžna Olga Alexandrovna napsala v dopise své přítelkyni v roce 1928: "Tak jako my chápeš absurditu tohoto příběhu! Stále více je jasné, že je to vše o očerňování a penězích... Říkám otevřeně, že můj bratranec André musí mít proti nám nějaké zlé úmysly..." Skutečně to nedávalo mnoho smyslu - vždyť Andrejův starší bratr Kyril se prohlásil za cara v exilu, proč by tedy kdokoliv ze ctižádostivých Vladimirovičů chtěl Anastázii zpět? Když ovšem Gleb Botkin započal útočnou a urážlivou kampaň proti zbytku panovnické rodiny, Andrej se rozhněval a dal od Anny ruce pryč. Navíc poslal Glebovi vzkaz, v němž mu prostě sděluje: "Nevíš, že jsi všechno zničil?"
Tak jako Andrej uznala Annu i jeho manželka Matilda Krzessinská. Tato dáma bývala slavnou balerínou carského divadla a před svatbou s Alix také jedinou Nikolajovou milenkou. Když se v roce 1968 setkala s Annou Andersson, prohlásila, že "ta žena má jeho oči." "Vy jste ty oči znala?" zeptal se jí kdosi. "Ach ano, dobře jsem je znala," zašeptala dojatě Matilda. V jejím případě jde však o výpověď ještě nepravděpodobnější než u Andreje. Matilda nikdy nepotkala velkokněžnu Anastázii a neviděla ji jinde než na fotografiích. Navíc v šedesátých letech už jí bylo přes devadesát let. S největší pravděpodobností ji zkrátka přepadla nostalgie a touha po pojítku se světem, který tolik milovala, ale byl dávno minulostí.

Stejný případ platí i pro Lily Dehnovou. Lily byla jednou z největších carevniných přítelkyň po dlouhá léta a všechny velkokněžny důvěrně znala. V době revoluce dokonce zůstávala v paláci, stejně tak několik prvních týdnů zajetí. Lily uznala Annu za Anastázii v padesátých letech. V té době uběhla již pěkná řádka let a Lily byla stará dáma, která žila tak jako mnozí jí podobní vzpomínkami na zářivou minulost. Když ji Anna opouštěla, prý "zamávala jako moje carevna", ovšem nebyla zmíněná jediná přímá podobnost přímo s Anastázií. Bylo to však jen chvilkové pohnutí. Dcera Lily Dehnové později potvrdila, že její matka Annu odmítala jako podvodnici a nepochybovala, že lže.

Až do roku 1953 Annin nárok podporovala pruská korunní princezna Cecílie. Její matkou byla velkokněžna Anastázie Michajlovna, sestřenice cara Alexandra III. a sestra Alexandra Michajloviče, který se oženil s Nikolajovou sestrou Xenií. Cecílie byla o patnáct let starší než Anastázie a tak není pravděpodobné, že by se někdy důvěrně znaly, nebo i často setkávaly. Při rodinných diners totiž Anastázie seděla s dětmi, mezi něž už se Cecílie nepočítala. Už v roce 1904 odjela Cecílie do Pruska - Anastázii byly sotva tři roky. Po roce 1914 se už Cecílie navíc nikdy nedostala do Ruska a Anastázie nevycestovala. Navíc po skončení války a svržení pruského trůnu se Cecílie i její manžel poněkud "zbláznili" a jejich chování bylo více než excentrické. Ani svědectví korunní princezny proto nemůže být bráno v potaz.
Již bylo také zmíněno jméno Zinaidy Tolsté. Znala carskou rodinu, ovšem Annu prohlásila a "Taťánu, jelikož má carovy oči". Podle barona Von Kleista si Zinaida později uvědomila svůj omyl a identifikovala ženu jako Anastázii. Nechám na uvážení každého hodnotu této výpovědi...

Horlivou zastánkyní Annina případu se stala spisovatelka Harriet von Rathlef, ruská emigrantka žijící v Berlíně. Od roku 1925 psala články na její obranu. Nazývala ji "děvčátkem" a neustále ji litovala pro její slabé zdraví a "ztrátu paměti". Zemřela v roce 1944, když jí prasklo slepé střevo, ovšem Anna tehdy obvinila své odpůrce, že spisovatelku otrávili. Problém je, že Harriet se nikdy nesetkala s carskou rodinou....

Z hlavních Anniných podporovatelů zbývá zmínit ještě dva. Oba ji znali a patřili do rodiny. Prvním je princezna Xenia Georgijevna, provdaná Leedsová, dcera velkoknížete Georgije Michajloviče - a tak Anastáziina sestřenice z druhého kolena. Xenia a její sestra Nina se do kontaktu s velkokněžnami dostaly. Jako děti si občas společně hrávaly. Hlavním poznávacím rysem byla pro Xenii malá příhoda. Když se s Annou poprvé setkala, Anna jí nabídla ruku k políbení "důvěrně známým pohybem". Princeznu Xenii omlouvá hlavně to, že ačkoliv si jako děti hrály, s Anastázií si nikdy nebyly obě malé Georgijevny moc blízké (hlavně mladší Nina ji neměla ráda. Narodila se den po ní, ovšem o hlavu ji převyšovala a to Anastázie nesla tak špatně, že ji terorizovala svými kousky). Xenia nechala Annu několik měsíců bydlet ve svém domě na Long Islandu, když přijela do Ameriky, ovšem přestala se jí zastávat a podporovat ji, když její manžel rozhodl, že Anna musí odejít. Oba na ni zanevřeli za její neustálé záštiplné útoky na všechny ostatní ze zbylých Romanovců.

Druhým příbuzným, který v Anně poznal Anastázii, byl její bratranec princ Sigismund Pruský, syn Alexandřiny sestry Ireny. Tak jako Xenia si s Anastázií několikrát v dětství hrál. Svůj názor na Annu získal po tom, co jí zaslal seznam otázek, na něž podle všeho správně odpověděla. Nikdy nebylo zveřejněno, o jaké dotazy šlo. Nicméně s Annou se nikdy nesetkal. Jeho matka ano, a nepřijala ji za svou neteř. Tím se dostáváme od zastánců k odpůrcům...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 wox24 wox24 | 16. listopadu 2009 v 14:13 | Reagovat

Ally, Botkinove deti skutočne v exile obviňovali z chamtivosti? Tomu sa mi nechce ani veriť.

2 Ally Ally | 16. listopadu 2009 v 16:46 | Reagovat

Ano, je to pravda. Hlavně Gleb Botkin dokázal být opravdu krutý...

3 wox24 wox24 | 16. listopadu 2009 v 18:37 | Reagovat

Čo z toho mali? To im tak dobre padlo kydať na mŕtvych, ktorí sa nemôžu brániť? Ich otec bol skvelý človek, ale oni sprostí primitívi.

4 wox24 wox24 | 16. listopadu 2009 v 18:38 | Reagovat

Mimochodom, nemôžeš sem postnúť nejaké "duchaplné" citáty tohto podareného páriku?

5 wox24 wox24 | 16. listopadu 2009 v 18:43 | Reagovat

Prepáč, sekla som sa, teraz mi došlo, źe nadávali na Oľgu s Xéniou a nie mŕtve deti. :) Ale to, že boli sprostí primitívi platí.

6 Ally Ally | 16. listopadu 2009 v 21:14 | Reagovat

Dostalse ke mně Glebův dopis velkokněžně Olze a je nesmírně nechutný... Určitě ho brzy zveřejním.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist