Anna Alexandrovna Tanějevová - Vyrubová

10. září 2009 v 17:18 | Ally |  Přátelé
Anna byla dcerou Alexandra Sergejeviče Tanějeva, slavného hudebního skladatele a také vysoce postaveného úředníka dvorské kanceláře, a její matka Naděžda Tolstá byla potomkem slavného generála Kutuzova. Anna se narodila 16. července 1884. Měla dva mladší sourozence: bratra Sergeje a sestru Alexandru a společně žili typickým životem aristokratických dětí. Léta trávili na rodinném sídle poblíž Moskvy, které sousedilo s Iljinským - a to patřilo velkoknížeti Sergeji a velkokněžně Jelizavetě Fjodorovně. Velkoknížecí pár neměl žádné vlastní děti a tak Jelizaveta Fjodorovna často zvala děti z okolí na malé dýchánky. Anna bývala častým hostem těchto dýchánků a při jednom z nich se také poprvé setkala s carevnou Alexandrou. Carevna ji naprosto uchvátila, připadal jí spíše jako stvoření z pohádky než skutečná lidská bytost. V budoucích letech o ní hodně slyšela od svého otce, kterému se carevna naučila důvěřovat a svěřovala mu mnohé úkoly.


Není bez zajímavosti, že jako malá si Anna občas hrávala s princem Felixem Jusupovem, pozdějším vrahem Rasputina. Felix později napsal: "Anna, nejstarší Tanějevova dcera, byla vysoká a robustní s odulou, lesklou tváří a naprosto bez půvabu. Ačkoliv vůbec nebyla chytrá, byla nesmírně zručná a poněkud lstivá. Nikdo nemohl předvídat, že tato nehezká dívka se jednoho dne stane blízkou přítelkyní a zlým našeptávačem carevny. Hlavně jí Rasputin vděčil za svůj bleskový vzestup."

V sedmnácti letech byla Anna, buclatá, a navzdory slovům prince Felixe, pohledná, modrooká dívka s tmavě plavými vlasy, podle zvyklosti představena na plese carevně vdově. Tento vstup do společnosti byl pro ni jako mladou dívku pochopitelně nesmírně důležitý a zahrnoval nesmírný počet plesů, recepcí a večírků, které musela navštívit. Vír společenských událostí Annu unavoval a nakonec její oslabený organizmus natolik utrpěl, že onemocněla tyfem. Ležela tři měsíce a nakonec se zdálo, že už pro ni není záchrany, když měla vizi o svatém Ioannu Kronštadtském, který jí řekl, že bude žít. Když o tom řekla rodičům, okamžitě pro Ioanna poslali. Přišel a pokropil ji svěcenou vodou, a ona se zázračně za kratičkou dobu uzdravila.

V roce 1903 byla Anně předána diamantová brož dvorní dámy a zúčastnila se velké maškarního plesu v Zimním paláci. Společně s osmnácti dalšími šlechtičnami a šlechtici zahajovala ples tradičním ruským tancem. V létě ale opět onemocněla. Když se o tom dozvěděla carevna, bylo jí mladé dívky líto a navštívila ji. V roce 1905 byla Anna povolána do Carského Sela, aby částečně nahradila služby princezny Oberlianiové. Tak začal její život u dvora.
Anna Vyrubovová s její sestra Alexandra
Role dvorní dámy nebyla trvalá. Jakmile Anna ukončila daný měsíc, byla poslána domů. Přesto už tehdy na carevnu zapůsobila svou upřímností a netajeným obdivem. Dalšího léta byla již jako rodinná přítelkyně pozvána, aby se spolu s carskou rodinou plavila na jachtě Polární hvězda ve finských vodách, a zde se natrvalo zrodilo ono známé, důvěrné přátelství s carevnou. Co vlastně měla tato mladá žena, co Alexandru tolik okouzlilo? Hlavně si na ní cenila prostoty a jednoduchosti, s jakou se Anna vyjadřovala, i otevřeného chování - ve vysoké ruské společnosti to byla věc naprosto ojedinělá. Anna se navíc ve svém zbožňování Alexandry byla ochotná vzdát vlastního života a brzy skutečně dýchala pouze pro svoji vládkyni. Carevna toto přátelství plně oplácela, vyprahlá po věrné duši, které by mohla věřit a Anna tuto důvěru nikdy nezklamala. Narozdíl od jiných dvorských oblíbenců rodinu nezradila, neodešla od ní v době největších zkoušek a neodřekla se jí ani když byla sama zajata. Pro Alexandru navíc v pozdějších letech byla i zpravodajem o vnějším dění, její informace však byly často zkreslené a neúplné. Rozhodně nebyla hloupá, nicméně její úsudek nebyl dostatečně zralý.

Aby mohla mít Annu neustále u sebe, zorganizovala Alexandra její sňatek s vojenským vysloužilcem, námořním důstojníkem Alexandrem Vasiljevičem Vyrubovem. Poskytla jim k bydlení malý domek v Carském Selu, z nějž mohla Anna každodenně docházet do paláce. Nejprve nikdo netušil, že Annin manžel je po tvrdých bojích v rusko-japonské válce duševně nemocen. Hodně pil a začal být násilnický, navíc nebyl schopen (nebo nechtěl) naplnit manželství i fyzicky. Po krátkém a bouřlivém období se rozešli a manželství bylo anulováno. Jak o mnoho let později vypověděla Annina matka, Vyrubov "se ukázal být zcela impotentní, s naprosto perverzními sexuálními choutkami, které se projevovaly různými sadistickými výstřelky, v nichž ji duševně týral a naprosto znechucoval."

Alexandra se za tuto pohromu cítila osobně zodpovědná a tak se ještě více začala o Annu starat, jak už to měla v povaze. Nakonec ji viděla spíše jako další dceru a podle toho se k ní i chovala. Alexandra, v mládí úchvatně krásná, si stále i po pěti dětech hlídala postavu. A nejenom svoji. Dlouho ji trápila Mariina baculatost a později se strachovala o Anastáziin pas. Annu proto viděla jako zbytečně obtloustlou. Anna skutečně neodpovídala tehdejším přísným měřítkům krásy a společnost ji za to tvrdě trestala. Posmívali se jí, parodovali a hlavně jí záviděli její postavení. Ačkoliv totiž oficiálně nikdy žádnou funkci u dvora neměla (tedy od doby svého sňatku), požívala nejvyšší možné přízně panovníků. Narozdíl od nich však Anna této blízkosti nikdy vědomě nezneužila.
Anna se svou starou matkou
Annino jméno bude už navždy spojeno se jménem mužika Rasputina, jemuž byla zcela oddaná a upřímně věřila v jeho posvátnou moc. To ona se čile starala o jeho kontakt s carskou rodinou, ačkoliv to ve svých memoárech popírá, a v jejím domečku se carská rodina s Rasputinem občas scházela, protože tam mohl přijít nepozorovaně narozdíl od paláce, kam se všechny návštěvy pečlivě zapisovaly. Přesto se o její angažovanosti v celé věci všeobecně vědělo a čím více rostla nenávist k Rasputinovi, tím hůř na tom byla i Anna. I tím však carevně vlastně posloužila, jelikož jinak by veškeré výtky a nenávist zamířily rovnou na Alexandru.

Za první světové války Anna společně s carevnou ajejími dcerami absolvovala kurz a začala pracovat jako zdravotní sestra, dokonce sponzorovala vlastní nemocnici a ambulantní vlak. V roce 1915 však byl těžce zraněná při železničním neštěstí mezi Carským Selem a Petrohradem. Měla rozdrcené nohy a jiná vážná poranění a nikdo jí nedával šanci. Když se o tom dozvěděla carevna, okamžitě poslala pro Rasputina, který udělal nemožné - Annu přivedl k vědomí a brzy se začala uzdravovat. Nyní už její víru ve Starce nemohl nikdo a nic podkopat, i když už navždy zůstala zmrzačená a nemohla chodit bez berlí.

Když byl Rasputin v prosinci 1916 zavražděn, Alexandra nechala okamžitě přestěhovat Annu k sobě do paláce ve strachu, že by se jí také mohlo něco stát. Zde Anna onemocněla spalničkami, stejně jako carské děti, a místo aby byla carevně k užitku, stala se další zátěží. Po revoluci netrvalo dlouho a v paláci se objevil Alexander Kerenský, který nařídil okamžité Annino uvěznění v Petropavlosvké pevnosti. Nedbal na nářky carevny, zeptal se raději doktora Botkina, který po pravdě řekl, že Anna sice není zcela zdravá, ale její stav není nijak vážný. Trvalo dlouho, než mu carevna tuto větu odpustila. Anna byla neprodleně eskortována do petropavlovské pevnosti a několik měsíců strávila v tamní cele. Byla podrobena mnoha výslechům ohledně Rasputinovy aféry i údajné carské velezrady. Byla obviněna z vměšování se do politiky a kolaboraci s Němci, ovšem nic z toho nebylo prokázáno. Anna využila svou mazanost a odpovídala tak naivně a dětsky, že nakonec byla uznána za neschopnou jakékoliv složitější myšlenky. Tvrzení, že byla Rasputinovou a carovou milenkou se také neprokázalo - Anna totiž trvala na lékařské prohlídce a ta potvrdila její panenství. Byla propuštěna a pokusila se na dálku organizovat záchranu carské rodiny. Podařilo se jí shromáždit velký obnos peněz, které však neprozřetelně svěřila jistému Solovjevovi (získal si její důvěru, protože se oženil s Rasputinovou dcerou), ten však s penězi prostě utekl.

Nakonec v prosinci 1920 uprchla do Finska. Zde uposlechla radu Maxe Gorkého, s nímž se krátce předtím spřátelila, a začala sepisoval své vzpomínky. Po druhé světové válce, kdy opět musela prchat před Sověty, se nakonec usadila v Helsinkách. Stala se jeptiškou, ovšem bylo jí dovoleno zůstat ve vlastním bytě s ohledem na její zdravotní stav. Až do smrti pyšně nosila stuhu dvorní dámy a nikdy se nezpronevěřila Alexandřině památce aby se sama zviditelnila nebo na tom vydělala. Zemřela v Helsinkách 20. července 1964, jen několik dní po svých osmdesátých narozeninách. Její hrob je v pravoslavné části hřbitova Heitaniemi.
Hrob Anny Tanějevové
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 wox24 wox24 | 25. ledna 2010 v 14:12 | Reagovat

Či sa v jej domčeku mohli nepozorovane s Rasputinom schádzať je otázne, keďže cárska rodina bola strážená tajnou políciou na každom kroku. To platilo aj o takýchto návštevách, či už to boli súkromné, alebo nie.

2 Ally Ally | Web | 25. ledna 2010 v 15:14 | Reagovat

Ano, ale Rasputinovo jméno se tak neobjevilo v palácové návštěvní knize.

3 wox24 wox24 | 25. ledna 2010 v 18:54 | Reagovat

Ale objavovalo sa v záznamoch tajnej polície. Z toho je možné vyvodiť frekventovanosť "dýchankov". ;) Nadôvažok, Špeciálna komisia Dočasnej vlády proti cárovnej, cárovi, Vyrubovovej, dokonca ani proti Rasputinovi nič nenašla. Je isté, že téma Rasputin bola rozohratá nepriateľmi Nikolaja II a jeho rodiny s cieľom sdiskeditovať ju v očiach Rusov. Dôvod je ľahký, prevrat bol generálmi pripravovaný už v r. 1915. Pád Romanovcov ešte skôr, viď kniha Antonnyho Suttona (na túto tému sú aj knihy v ruštine, a nie je ich málo, sú to knihy historikov, ktoré sa ruskou históriou zaoberajú nejaké tie desaťročia, ktorí majú neobmedzený prístup do ruských archívov, určite väčší, ako západní historici).

Čo sa týka Derevenka, tiež sa mi to zdá divné. Na jednej strane si mal s Aľošu urobiť, dobreže nie, sluhu a na druhej mal záujem ísť s Romanovcami do Toboľska (čomu zabránil plk. Kobylinskij, poukázaním na Derevenkove požiadavky).

4 Ally Ally | Web | 25. ledna 2010 v 20:55 | Reagovat

Ano, Derevěnko však mohl mít výhrady k Anně - a ona se mu pomstila. Zajímavé je, že podobnou výpověď podala i Lily Dehnová...

Rasputin se nedobrovolně stal propagandistickým nástrojem k zdiskreditování carské rodiny, a bohužel jeho životní styl byl k tomu perfektní... A davy se dají ovládat tak snadno...

5 wox24 wox24 | 25. ledna 2010 v 21:21 | Reagovat

O Rasputinovi bolo vymyslené mnoho lží, všetkému by som neverila. Tak napríklad fámam o jeho nesmiernom bohatstve (vyvrátila ju správa Špeciálnej komisie). To isté platí aj o iných, chúlostivejších veciach. Samozrejme tým nechcem tvrdiť, že Rasputin bol anjel.

Ak to Anna skutočne brala ako pomstu - myslím, źe Derevenkovi to bolo úplne šuma fuk. ;)

6 Ally Ally | Web | 25. ledna 2010 v 21:31 | Reagovat

To ano, ale jí se možná ulevilo... :)

Rasputin se o peníze vůbec nestaral, nezajímaly ho. Jeho slabostí ale rozhodně byl alkohol a v posledních letech pak i ženské...a nějaké ty hlučnější večírky.

7 wox24 wox24 | 25. ledna 2010 v 23:19 | Reagovat

Rasputin mal náchylnosť k alkoholu. Čo sa týka žien a večierkov, myslím že to nepriatelia Cárskej rodiny úmyselne preháňali.

8 Ally Ally | Web | 26. ledna 2010 v 11:07 | Reagovat

No, minimálně skandál v Jaru se na 80% smyšlený... ale Rasputin i tak vedl opravdu bohatý společenský život.

9 wox24 wox24 | 26. ledna 2010 v 11:22 | Reagovat

To záleží na tom, čo si predstavuješ pod pojmom "spoločenský" život. ;)

10 Ally Ally | Web | 26. ledna 2010 v 15:00 | Reagovat

Inu, po zkouškovém budu psát o Rozpustinovi článek, tak uvidíš :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist