Kapitola XXII: Vhled do zločinu

24. srpna 2009 v 11:02 | Ally |  Třináct let u ruského dvora
Na následujících stránkách popíši okolnosti vraždy carské rodiny tak, jak vyplývají z výpovědí svědků a z důkazů prověřených vyšetřováním. Ze šesti tlustých rukopisů, v nichž je vše zaznamenáno jsem vybral nejdůležitější fakta tohoto dramatu, o němž již bohužel nelze dále míti žádnou pochybnost. Dojem, který jsem získal při čtení těchto dokumentů, byl temnou noční můrou, ale nepřipadá mi správné upínat se jen k té hrůze.

Asi v polovině května 1918 poslal Jakov Sverdlov, předseda Centrální výkonné komise v Moskvě, pod tlakem Německa, komisaře Jakovleva do Tobolska, aby připravil přesun carské rodiny. Dostal rozkaz vzít je do Moskvy nebo Petrohradu. Při výkonu úkolu narazil na odpor, který se snažil překonat, jak potvrdilo vyšetřování. Tento odpor byl organizován místní vládou na Uralu, jejíž sídlo bylo v Jekatěrinburgu. Byli to oni, kdo připravili bez Jakovlevova vědomí past, která jim umožnila zmocnit se po cestě cara. Ale zdá se, že tento plán byl tajně schválen Moskvou. Je více než pravděpodobné, že Sverdlov hrál dvojitou hru a že zatímco předstíral podvolení se generál baronu von Mirbachovi v Moskvě, dohodl se s jekatěrinburskými komisaři nenechat cara uniknout. Jakkoliv to bylo, umístění cara v Jekatěrinburgu bylo činem jediného okamžiku. Během dvou dní byl ze svého domu vystěhován obchodník Ipaťjev a začala stavba silného dřevěného plotu sahajícího až k oknům na druhou podlaží.

GILLIARDOVA POZNÁMKA: Německý cíl bylo obnovení monarchie ve prospěch cara nebo careviče, za podmínky, že brestlitevský mír bude uznán a Rusko se stane německým spojencem. Tento plán selhal kvůli odporu cara Nikolaje II., který byl tak s největší pravděpodobností obětí věrnosti svým spojencům.

Na toto místo byl car, carevna, velkokněžna Marie Nikolajevna, doktor Botkin a tři sluhové s nimi přivezení 30. dubna. Také Anna Děmidová, carevnina komorná, Čemodurov, carův komorník a Sedněv, lokaj velkokněžen.

Nejprve se stráže skládaly z vojáků vybraných náhodně a často byla střídána. Později se skládala výhradně z dělníků Sysertského závodu a továrny Bratrů Zlokazovových. Byli pod vedením komisaře Avdějeva, velitele "domu zvláštního určení", jak se říkalo Ipaťjevovu domu.

Podmínky uvěznění byly mnohem horší než v Tobolsku. Avdějev byl nenapravitelný pijan, který vládl dle svých náhodných pohnutek a s asistencí svých podřízených, prokazoval v denních dávkách své úmysly novým ponižováním těch, které měl v péči. Nebylo jiné volby než se podřídit a čelit urážkám a ústrkům těch nízkých, sprostých vandalů.

Po příjezdu do Jekatěrinburgu 23. května byl carevič a jeho sestry okamžitě odvezeni do Ipaťjevova domu, kde na ně čekali rodiče. Po agónii odloučení bylo toto setkání nesmírnou radostí i navzdory smutné přítomnosti a nejisté budoucnosti.

O několik hodin později byli přivedeni také Charitonov (kuchař), starý Trupp (lokaj) a malý Leonid Sedněv (kuchtík). Generál Tatiščev, hraběnka Hendriková, slečna Schneiderová a Volkov, carevnin komorník, byli odvedeni rovnou do vězení.

24. byl do vězeňské nemocnice přesunut Čemodurov, který onemocněl, tak se na něj zapomnělo a zázračně unikl smrti. O několik dní později byli odvezeni také Nagorný a Sedněv. Počet těch, kteří směli zůstat s vězni, se rapidně zmenšil. Naštěstí jim byl ponechán doktor Botkin, jehož oddanost byla nezměrná, a také několik sluhů, jejichž věrnost byla obranou proti všemu: Anna Děmidová, Charitonov, Trupp a malý Leonid Sedněv. Během těchto dní utrpení byla pro vězně přítomnost doktora Botkina velkou útěchou. Udělal pro ně vše co mohl, byl prostředníkem mezi nimi a komisařem a snažil se ze všech sil uchránit je hrubých urážek stráží.

Car, carevna a carevič bydleli v místnosti na rohu náměstí a Vozněsenské ulice, čtyři velkokněžny v přilehlé místnosti, jejíž dveře byly odstraněny. Nejprve tam nebyla žádná postel, spaly na podlaze. Doktor Botkin spal v obývacím pokoji a carevnina komorná v pokoji na rohu Vozněsenské a zahrady. Další vězni se museli uložit v kuchyni a vstupní hale.

Špatné zdraví Alexeje Nikolajeviče bylo zhoršeno náročnou cestou, většinu dní strávil v posteli, a když směli vyjít ven na vzduch, byl to car, kdo jej snášel do zahrady.

Rodina a služebnictvo jedli s komisaři, kteří bydleli na stejném patře, a tak žili v neustálé blízkosti s těmi drsnými muži, kteří byli často opilí.

Dům byl obklopen druhým plotem z prken a stal se doslova pevností. Venku i uvnitř byli hlídky, v budově i v zahradě umístili kulomety. Pokoje věznitelů - první při vstupu do domu - patřil komisaři Avdějevovi, jeho pobočníku Mochidnovi a několika dělníkům. Zbytek stráží bydlel v přízemí, ale muži často chodili nahoru a procházeli se pokoji carské rodiny jak se jim zlíbilo. Přesto byla odvaha vězňů nedotknutá, upevněná náboženstvím. Uchovali si svou nádhernou víru, která si v Tobolsku vysloužila obdiv jejich doprovodu a dala jim sílu a vznešenost v utrpení. Svým způsobem již opustili tento svět. Často bylo slyšet carevnu a velkokněžny, jak zpívají nábožné písně, které působily na strážce i proti jejich vůli.

Postupně se tito vojáci polidštili kontaktem se svými vězni. Byli ohromeni jejich prostotou, přitahováni jejich něhou, zahanbeni jejich až svatou vznešeností, a brzy zjistili, že jsou pod vlivem těch, které měli ve své moci. Sám opilý Avdějev byl odzbrojen velikostí jejich ducha a začal si uvědomovat vlastní poklesky. Prvotní hrubost těchto mužů byla nahrazena upřímnou lítostí.

Sovětské autority v Jekatěrinburgu byly:

(a) Divizní uralská rada, skládající se z asi třiceti členů pod předsednictvím komisaře Běloborodova.

(b) Prezidium, jistá výkonná komise několika členů: Běloborodova, Gološčekina, Syromolotova, Safrova, Vojkova atd.

(c) Čeka. Zvláštní komise pro potlačování proti-revoluce a spekulací s centrem v Moskvě a odděleními po celém Rusku. Tato organizace je samým základem sovětského režimu. Každá sekce dostává rozkazy přímo z Moskvy a plní je jak nejlépe může. Většinou jsou členy cizinci, hlavně rakousko-uherští zajatci, Lotyši, Číňané atd., kteří ve skutečnosti nejsou ničím jiným než dobře zaplacenými katy.

V Jekatěrinburgu byla Čeka všemocná. Jejími nejvlivnějšími členy byli komisaři Jurovský, Gološčekin atd.

Avdějev byl pod přímou kontrolou jiných komisařů Prezidia a Čeky. Netrvalo jim dlouho vidět změnu, která proběhla v citech stráží k vězňům, a rozhodli se udělat drastická opatření. Také v Moskvě panoval neklid, jak prokázal tento telegram poslaný z Jekatěrinburgu Běloborodovem Sverdlovovi a Gološčekinovi (který byl tehdy v Moskvě): "Syromolotov právě odjel do Moskvy, aby zajistil, že vše bude zorganizováno dle pokynů z centra. Obavy zbytečné. Není nutné se strachovat. Avdějev nahrazen. Močkin zatčen. Avdějeva nahradil Jurovský. Vnitřní stráž vyměněna, nahrazena jinou."

Tento telegram je datován 4. července.

V tento den byli Avdějev a jeho pobočník Močkin zatčeni a nahrazeni komisařem Jurovským, Židem, a jeho podřízeným Nikulinem. Stráž se skládala, jak již bylo zmíněno, výhradně z ruských dělníků. Byla přesunuta do sousedního Popova domu.
Jurovský s sebou přivedl deset mužů - téměř všichni byli rakousko-uherští váleční zajatci, "vybraní" z mnoha katů Čeky. Od té doby tvořili vnitřní stráž, vnější stráže byli stále ruské stráže.
"Dům zvláštního určení" se stal stanovištěm Čeky a životy vězňů se staly jedním dlouhým utrpením.

V té době již byla v Moskvě dohodnuta smrt carské rodiny. To dokazuje telegram citovaný výše po Syromolotovově odjezdu do Moskvy "aby zajistil, že vše bude zorganizováno dle pokynů". Měl se vrátit s Gološčekinem a nesl rozkazy od Sverdlova. Mezitím Jurovský dělal přípravy. Několik dní po sobě vyjížděl na koni. Lidé ho viděli obcházet okolí, jak hledal místo vhodné pro své plány, kde by se mohl zbavit těl svých obětí. A tento samý muž se s nepopsatelným cynismem po návratu do domu šel poptat na zdraví careviče!
Uplynulo několik dní. Gološčekin a Syromolotov se vrátili. Vše je připraveno.

V neděli 14. volá Jurovský kněze, otce Storojeva, a povoluje mu náboženský obřad. Vězni jsou již odsouzeni k smrti a nesmí jim být odepřena náboženská podpora.

Dalšího dne dává rozkaz k odvedení malého Leonida Sedněva do Popova domu, kde je ubytována ruská stráž.

Šestnáctého okolo sedmé hodiny večerní nařizuje Pavlu Medvěděvovi, jemuž bezvýhradně důvěřuje (Medvěděv byl velícím ruským dělníkům), aby mu přinesl dvanáct revolverů Nagan, kterými jsou Rusové ozbrojeni. Když je tento rozkaz splněn, říká mu, že té samé noci bude celá carská rodina popravena a nakazuje mu informovat ruské stráže až později. Medvěděv jim to sděluje okolo desáté hodiny.

Krátce po půlnoci Jurovský vstupuje do pokojů obývaných členy carské rodiny, budí je i jejich doprovod, a nakazuje jim, aby se připravili, že půjdou za ním. Jako důvod uvádí, že budou odvezeni, že ve městě jsou nepokoje a zatím bude bezpečněji v přízemí.

Všichni jsou brzy hotovi. Vezmou si několik malých zavazadel a několik polštářků a potom jdou dolů vnitřním schodištěm vedoucím do dvora, z něhož je vstup na první podlaží. Jurovský jde vpředu s Nikulinem, následován carem, který nese Alexeje Nikolajeviče, carevnou, velkokněžnami, doktorem Botkinem, Annou Děmidovou, Charitonovem a Truppem.

Vězni zůstávají v místnosti označené Jurovským. Jsou přesvědčeni, že se čeká na povozy nebo auta, která je odvezou, ale protože čekání může být dlouhé, požádají o židle. Jsou přineseny tři. Carevič, který nemůže stát kvůli své noze, sedí uprostřed místnosti. Car sedí po jeho levici, doktor Botkin stojí napravo. Carevna sedí u zdi (vpravo ode dveří, jimiž vstoupili), nedaleko od okna. Na židli její a Alexeje Nikolajeviče byly položeny polštářky. Za ní stojí jedna z jejích dcer, pravděpodobně Taťána. V koutě místnosti na stejné straně stojí Anna Děmidová - stále v rukou drží dva polštářky. Tři další velkokněžny stojí zády ke stěně nejdále ode dveří a v rohu po jejich pravici jsou Charitonov a starý Trup..

Čekání se prodlužuje. Náhle se Jurovský vrací se sedmi Rakušáky a dvěma ze svých přátel - komisaři Jermakovem a Vaganovem, potvrzeným popravčím Čeky. Také Medvěděv je přítomen. Jurovský předstoupí před cara a říká mu: "Vaši muži se vás pokusili zachránit, ale neuspěli, a my vás musíme popravit." Okamžitě zvedá revolver a střílí přímo na cara, který padá mrtev. To je signál pro salvu revolverů. Každý z vrahů má svou určenou oběť. Jurovský si zamluvil cara a careviče. Pro většinu vězňů je smrt okamžitá. Ale Alexej Nikolajevič slabě sténá. Jurovský jej zastřelí ránou z revolveru. Anastázie Nikolajevna je pouze zraněná a začíná křičet, když se vrahové přiblíží. Je ubodána bajonety. Také Anna Děmodová byla ušetřena díky polštářkům, které před sebou drží. Běhá okolo a konečně padá pod bajonety zabijáků.

Výpovědi svědků umožnily vyšetřovatelům rekonstruovat tu děsivou scénu masakru se všemi podrobnostmi. Těmito svědky byly Pavel Medvěděv, jeden z vrahů, Anatolij Jakimov, který byl rovněž přítomen, ačkoliv to popírá, a Fipil Proskurjatov, který popisuje zločin jako pozorovatel. Všichni tři byli strážemi v Ipaťjevově domě.

Když je vše dokonáno, komisaři obírají oběti o jejich šperky a těla jsou pomocí prostěradel a ojí jako na saních vynášena k nákladnímu vozu, který čeká na dvoře mezi dvěma dřevěnými ploty.
Musí spěchat, bojí se úsvitu. Pohřební procesí projíždí stále spící městem a míří k lesu. Komisař Vaganov jede napřed, jelikož se musí zabránit náhodným setkáním. Právě když se blíží k mýtině, vidí povoz s rolníky, který se blíží. Je to žena z vesnice Kopťaky, která se v noci se synem a snachou vypravila prodávat ryby ve městě. Přikazuje jim otočit se a jet domů. Aby se ujistil, jede s nimi, kluše vedle vozu a pod trestem smrti jim zakazuje otočit se nebo dívat se za sebe. Ale rolnická žena zahlédne obrys velkého tmavého vozu, který jede za mužem na koni. Když se vrátí do vsi, vypráví o tom, co viděla. Udivení rolníci se rozhodnout jít do lesa a narazí na stráže tam umístěné.

Nicméně po velkých potížích, jelikož cesty jsou velmi špatné, náklaďák přijíždí na mýtinu. Těla jsou vyložena na zem a částečně svlečena. Tehdy komisaři objevují šprky, které měly velkokněžny ukryté pod šaty. Okamžitě se jich zmocní, ale ve spěchu jich několik spadne na zem, kde jsou zadupány do hlíny. Pak jsou těla rozsekána na kusy a naházena na velké hranice, které jsou pro větší efekt polity benzínem. Části, které odolaly ohni jsou zničeny kyselinou sírovou. Tři dny a tři noci se vrahové pachtí pod vedením Jurovského a jeho dvou přítel Jermakova a Vaganova. Sto sedmdesát pět kilogramů kyseliny sírové a více než 300 litrů benzínu bylo přivezeno na mýtinu.

Konečně 20. července je vše hotovo. Vrahové zahlazují veškeré stopy po ohni a popel je vhozen do šachty nebo rozptýlen po okolí, takže nic nemůže prozradit, co se zde odehrávalo.
Proč si tito muži dělali takovou práci, aby zničili veškeré stopy po svém činu? Proč, když prohlašovali, že jsou služebníci spravedlnosti, se chovali jako zločinci? A před kým se schovávali?
Pavel Medvěděv to vysvětluje ve své výpovědi. Po zločinu k němu přišel Jurovský a řekl: "Drž venkovní stráže na jejich místech v případě, že by byli problémy s lidmi!" a během následujících dní stráže dále hlídali prázdný dům, jako by se nic nestalo, jako by za plotem stále byli drženi vězňové.

Ten, kdo musí být podveden, kdo nesmí vědět, je ruský lid.

To dokazuje další fakt: opatření ze 4. července, které poslalo pryč Avdějeva a ruské stráže. Komisaři již dál neměli důvěru v tyto dělníky ze Sysertského závodu a Zlokazovské továrny, ačkoliv se oddali svému úkolu a dobrovolně se nechali najmout na střežení "krvavého Nikolaje". Věděli, že nikdo jiný než najatí vrahové, odsouzenci nebo cizinci by byl ochotný provést ten hanebný úkol, který požadovali. Tito vrahové byli Jurovský (Žid), Medvěděv, Nikulin, Jermakov, Vaganov, ruští odsouzenci a několik Rakušáků.

Ano, to před ruským lidem se skrývali ti muži. To jeho se obávali, děsili se jejich pomsty.
Konečně 20. července se rozhodli promluvit a oznámit smrt cara lidu v proklamaci vydané v následující formě:

ROZHODNUTÍ PREZIDIA RADY DĚLNICTVA, ROLNICTVA A RUDÉ ARMÁDY URALU:
Vzhledem k faktu, že československé bandy ohrožují rudé uralské hlavní město Jekatěrinburg, že korunovaný kat by mohl uniknout soudu lidu (právě byl odhalen plán Bílé armády osvobodit celou carskou rodinu), se Prezidium výkonné komise pod tlakem vůle lidu uznalo bývalého cara Nikolaje Romanova vinným za nesčetné krvavé zločiny a rozhodlo se jej popravit.

Rozhodnutí Prezidia výkonné komise bylo provedeno popravou v noci z 16. na 17. července.
Rodina Romanovových byla přemístěna z Jekatěrinburgu na bezpečnější místo.

V dodatku pak Sverdlov potvrzuje schválení tohoto rozhodnutí.

Rozsudek smrti je tak přisouzen jekatěrinburskému prezidiu. To je lež! Jak víme, zločin byl rozhodnut v Moskvě Sverdlovem, jeho rozkazy přivezli Jurovskému Gološčekin a Syromolotov.
Sverdlov byl hlavou a Jurovský rukou, oba byli Židé.

MOJE POZNÁMKA: Gilliard naznačuje, že Židé nesli velkou odpovědnost za revoluci a vraždu carské rodiny. To není pravdu a pouze to poukazuje na Gilliardův antisemitismus, který byl v té době v Evropě a Americe tak rozšířený. Jurovský navíc nebyl Žid - v době vyhnanství v Německu přestoupil nejprve k protestantismu a později jakoukoliv víru v Boha opustil. Ateistou byl i Sverdlov.

Car nebyl odsouzen a dokonce ani souzen - kým by také mohl být? - byl pouze zavražděn. Ale co carevna, děti, doktor Botkin a tři služebníci, kteří zahynuli s ním? Proč na nich vrahům záleželo? Jsou přesvědčení o své nedotknutelnosti - kulka zabila, oheň zničil a zem ukryla co oheň nedokázal pohltit. Ach, jak jim bylo lehko u srdce, nikdo nebude mluvit, jelikož jeden by zradil všechny. To byl asi důvod, proč komisař Volkov prohlásil: "Svět se nikdy nedozví, co jsme s nimi udělali."

Pletli se.

Po měsících ticha započala vyšetřovací komise metodický výzkum v lese. Byla prohledána každá píď půdy. Brzy šachta, půda z mýtiny a tráva prozradily jejich tajemství. Tisíce kousků a fragmentů, většinou zadupaných do země, byly objeveny, identifikovány a zaznamenány vyšetřujícími. Mezi jinými věcmi našli toto:

Přezka carova opasku, kousek jeho čapky, malý rámeček s carevninou fotografií, který car vždy nosil u sebe - fotografie z něj zmizela.

Carevniny oblíbené náušnice (jednu zničenou), kousky jejích šatů, sklo z jejích brýlí, poznatelné díky speciálnímu tvaru.

Přezku carevičova opasku, nějaké knoflíky a kousky jeho pláště.

Mnoho malých předmětů patřících velkokněžnám: fragmenty náhrdelníků, bot, knoflíků, háčků, vlásenek....

Šest kovových korzetových kostic. "Šest" - to číslo hovoří za sebe, když si vzpomeneme na počet ženských obětí: carevna, čtyři velkokněžny a A. Děmidová, carevnina komorná.

Falešné zuby doktora Botkina, obroučky jeho brýlí, knoflíky jeho oděvu...

Nakonec poničené kosti a kousky kostí, částečně zničených kyselinou a se záseky ostrých předmětů či pily, kulky z revolverů - dozajista ty, které zůstaly v tělech - a velké množství roztaveného kovu.

Ubohý byl ten list relikvií, které bohužel nenechaly žádnou naději a ukázaly pravdu se vší brutalitou a hrůzou. Komisař Volkov se spletl. Svět nyní ví co s nimi udělali.

Mezitím začali být vrahové nervózní. Agenti, které nechali v Jekatěrinburgu, aby uvedli vyšetřovatele na špatnou stopu, je udržovali s procesem vyšetřování. Krok po kroku je sledovali. A když jim konečně došlo, že pravda bude odhalena, že celý svět se brzy dozví co se stalo, začali se bát a snažili se na někoho svalit odpovědnost. Tehdy obvinili socialistické revolucionáře jako ty, kteří dali podnět ke zločinu a tak se pokusili zdiskreditovat bolševickou stranu. V září 1919 bylo v Permu zatčeno dvacet osm lidí a byli falešně obviněni z účasti na vraždě carské rodiny a souzeni. Pět z nich bylo odsouzeno k smrti a popraveno.

Takovéto činy dále dokazují cynismus těchto mužů, kteří neváhali poslat nevinné lidi na smrt, než aby se přiznali k odpovědnosti za jeden z nejhorších zločinů v dějinách.

Zbývá zmínit tragédii v Alapajevsku, která je úzce spojena s tou v Jekatěrinburgu, a měla za následek smrt několika dalších členů carské rodiny.

Velkokněžna Jelizaveta Fjodorovna, carevnina sestra, velkokníže sergej Michajlovič, carův bratranec, princové Ioann, Konstantin a Igor, synové velkoknížete Konstantina, a princ Palej, syn velkoknížete Pavla, byli na jaře 1918 zatčeni a odvezeni do malého městečka Alapajevsk asi 150 verst severně od Jekatěrinburgu. Jejich zajetí sdíleli: jeptiška Varvara Jakovlevová, společnice velkokněžny, a S. Remez, notář velkoknížete Sergeje. Jejich vězením se stala budova školy.
V noci ze 17. na 18. července, dvacet čtyři hodin po jekatěrinbuském zločinu, byli probuzeni a pod výmluvou, že budou přesunuti do jiného města, je odvezly dvanáct verst od Alapajevska. Tam byli v lese popraveni. Jejich těla byla vhozena do šachty opuštěného dolu, kde byla nalezena v říjnu 1918, pokrytá hlínou, která je zasypala po explozi ručních granátů, které ukončily utrpení obětí.

Pitva odhalila zastřelení jako příčinu smrti pouze na těle velkoknížete Sergeje, a vyšetřovatelům se nepodařilo přesně určit jak byli zabiti jeho společníci. Je pravděpodobné, že byli ubiti pažbami pušek.

Tento nesmírně brutální zločin byl dílem komisaře Safarova, člena jekatěrinburského Prezidia, které však jednalo zcela na rozkazy Moskvy.

Několik dní po dobytí Jekatěrinburgu, když byl ve městě obnoven pořádek a mrtví byli pohřbeni, byla nedaleko od věznice nalezena dvě těla. U jednoho z nich se našla žádost o 80 000 rublů pro občana Dolgorukého a podle výpovědí svědků je jisté, že tělo patřilo princi Dolgorukému. Vše ukazuje na to, že druhé tělo byl generál Tatiščev.

Oba zemřeli, jak sami předpokládali, pro svého cara. Jednoho dne v Tobolsku mi generál Tatiščev: "Vím, že nevyváznu živý. Žádám pouze jedinou věc - nebýt odloučen od cara a smět zemříti s ním." Dokonce i tato poslední útěcha mu byla odepřena.

Hraběnka Hendriková a slečna Schneiderová bylo z Jekatěrinburgu odvezeny o několik dní po vraždě carské rodiny a vzaty do Permu. Tam byly zastřeleny v noci z 3. na 4. září 1918. Jejich těla byla nalezena a identifikována v květnu 1919.

Co se týče Nagorného, námořníka Alexeje Nikolajeviče, a lokaje Ivana Sedněva, byli popraveni poblíž Jekatěrinburgu na počátku července 1918. Jejich těla byla nalezena o dva měsíce později v místě popravy.

Všichni od generála po námořníka neváhali položit své životy a hrdinně čelili smrti. Nicméně tento námořník, prostý rolník z Ukrajiny, mohl uniknout vyslovením jediného slova. Musel jen popřít svého cara. A to neudělal.

Po dlouhý čas s prostou a upřímnou vírou obětovali své životy pro ty, které milovali, kteří dokázali povzbudit všechny okolo svou láskou, odvahou a sebeobětováním.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Na tomto místě Gilliardova kniha končí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jitka Jitka | E-mail | 24. srpna 2009 v 13:22 | Reagovat

Mohu napsat jen jednu věc...otřesné....
a když nad tím přemýšlím...někaj se s tím nemůžu vyrovnat.Možná  ti to Ally bude připadat směšný,ale tak to cítím.pořád mi nejde do hlavy.proč?

2 Adéla Adéla | Web | 24. srpna 2009 v 19:40 | Reagovat

Máš pravdu, já si také neustále kladu otázku proč? Proč proboha ty nevinné děti? Copak za to mohli? Vždyť jediné co udělali bylo to, že byli Romanovovy.

3 Ally Ally | 25. srpna 2009 v 9:29 | Reagovat

Naprosto chápu otázku proč... já samotná jsem se ale začala spíš ptát - jak? Jak mohli?
Na otázku proč lze odpovědět slovy Sverdlovovými: "Rozhodli jsme se jim (tj. monarchistům a Bílým) nenechávat žádnou naději." Pokud by děti přežily - a bylo by jedno, jestli Alexej nebo některá z děvčat, stala by se zřejmě pro monarchisti modlou a symbolem sjednocení. Byli tak zoufalí, že dokonce korunu nabídli carově sestře, která ale moudře odmítla.

4 wox24 wox24 | 3. listopadu 2009 v 14:23 | Reagovat

Na to je jednoduchá odpoveď, boľševici išli po všetkých Romanovcoch.  

5 Elena Elena | 8. října 2011 v 15:56 | Reagovat

Je to hrozné... I po těch 93 letech to nedokážu pochopit. A přesně jak píšete vy,holky: PROČ? :/

6 louis vuitton uk louis vuitton uk | E-mail | Web | 7. dubna 2012 v 5:38 | Reagovat

outavě napsané články,kupa informací o Romanovcích co jsem nikde jinde česky nenašla.prostě jedním slovem: výborné!

7 coach outlet online coach outlet online | E-mail | Web | 7. dubna 2012 v 5:39 | Reagovat

utavě napsané články,kupa informací o Romanovcích co jsem nikde jinde česky nenašla.prostě jedním slovem: výborné!

8 [coach outlet] [coach outlet] | E-mail | Web | 7. dubna 2012 v 5:39 | Reagovat

blog je krasny potrebovala som o Otma nieco vediet do skoly a hned som to nasla na tvojom blogu

9 coach factory outlet coach factory outlet | E-mail | Web | 7. dubna 2012 v 5:39 | Reagovat

a som si prave zacala pripravovat svoj a chcem sa opytat ci by si mi prosim nemohla pomoct s designom?

10 Klára Lovato Klára Lovato | E-mail | Web | 4. srpna 2012 v 14:26 | Reagovat

[2]: podle me se mozna bolsevici i tak trochu bali,ze kdyby nechali treba i jen jedno z techto deti nazivu,tak by se chtelo pomstit za svou rodinu,takze by slo vlastne o jejich zivoty...

ale je to hrozne :( tolik zivotu, nevinnych zivotu :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist