Kapitola XVIII: Pět měsíců zajetí v Carském Selu

10. srpna 2009 v 13:39 | Ally |  Třináct let u ruského dvora
Carská rodina zůstala v Carském Selu až do srpna 1917. Během těch pěti měsíců, které jsem s nimi trávil v internaci, jsem si vedl deník našeho společného života. Čtenář pochopí, že z osobních důvodů jej nemohu uveřejnit celý. Přeji si vyhnout se zmiňování lidí, kteří jsou ještě naživu, jak jen to bude možné. Nicméně toto pravidlo poruším při vysvětlování incidentů, které osvětlují povahu cara a jeho rodiny, nebo jejich pocitů během těchto dlouhých trýznivých měsíců.

Neděle, 1. dubna: Alexej Nikolajevič se cítí mnohem lépe. Ráno jsme šli do kostela, kde jsme nalezli Jejich Veličenstva, velkokněžny Olgu a Taťánu a různé členy svity, kteří sdílí naše zajetí. Když se kněz modlil za úspěch ruských a spojeneckých vojsk, car s carevnou poklekli a celé shromáždění následovalo jejich příkladu. Před několika dny, když jsem odcházel z pokoje Alexeje Nikolajeviče, jsem v chodbách potkal potulující se vojáky. Přišel jsem k nim a zeptal se co chtějí.

"Chceme vidět následníka."
"Je v posteli a nelze jej navštívit."
"A ostatní?"
"Je jich také špatně."
"A kde je car?"
"Nevím."
"Vyjde ven?"
"Nevím, ale pojďte a nestůjte tady. Děláte hluk a rušíte nemocné."
Odešli po špičkách a mluvili mezi sebou tiše. Tito vojáci nám byli představeni jako divocí revolucionáři, kteří nenávidí bývalého cara.
Úterý, 3. dubna: Dnes přišel poprvé do paláce Kerenský. Prošel všemi pokoji a zkontroloval strážní místa, jelikož si osobně přál ujistit se, že jsme dobře střeženi. Než odešel měl dlouhý rozhovor s carem a carevnou.

Středa, 4. dubna:
Alexej Nikolajevič mi dnes přiblížil včerejší rozhovor mezi Kerenským, carem a carevnou. Celá rodina se shromáždila v pokoji velkokněžen. Kerenský vstoupil a představil se slovy: "Jsem prokurátor-generál Kerenský."

Všem potřásl rukou. Otočil se k carevně a řekl: "Královna Anglie se ptá na zdraví bývalé carevny."
Její Veličenstvo prudce zrudlo. Bylo to poprvé, co byla oslovena jako bývalá carevna. Odpověděla, že je jí docela dobře, ale jako obvykle ji trápí srdce. Kerenský pokračoval: "Vše, co započnu, vedu vší svou mocí do hořkého konce. Chtěl jsem všechno vidět na vlastní oči, abych vše potvrdil a mohl podat zprávu v Petrohradě. Bude to pro vás lepší."

Potom požádal cara, aby s ním šel do vedlejší místnosti, jelikož si přál hovořit s ním v soukromí. Vešel první a car jej následoval.
Po tomto odchodu, jak nám car později řekl, když s Kerenským osaměli, řekl mu: "Víte, že se mi podařilo prosadit zrušení rozsudku smrti? Udělal jsem to navzdory tomu, že mnoho z mých soudruhů zemřelo jako mučedníci za svou víru."
Snažil se snad takto ukázat svou velkomyslnost naznačováním, že zachránil carův život, ačkoliv ten neudělal nic, pro co by si ji zasloužil?
Potom hovořil o našem odjezdu, který, jak doufá, se mu ještě podaří zajistit. Kdy? Kam? Jak? Sám nevěděl a požádal nás, abychom o tom nemluvili.
To byla tvrdá rána pro Alexeje Nikolajeviče. Ještě si plně neuvědomil své nové postavení. Bylo to poprvé, co viděl svého otce přijímat rozkazy a chovat se jako podřízený.
Je nutné poznamenat, že Kerenský přijel do paláce v jednom z carových soukromých vozů a řídil je šofér z carských garáží.

Pátek, 6. dubna: Car mi dnes řekl o problémech, které mu způsobily papíry. Je to zhouba armády, žádná hierarchie nebo disciplína. Důstojníci se bojí vlastních mužů a jsou špehováni. Člověku je jasné, že carem rozpad armády, která mu byla tak drahá, tvrdě otřásl.

Neděle, 8. dubna: Po mši Kerenský carovi oznámil, že je nucen oddělit jej od carevny. Že bude žít odděleně a vídat Její Veličenstvo pouze při jídle, a pouze za podmínky, že budou hovořit rusky. Rovněž spolu mohou trávit čaje, ale jen v přítomnosti důstojníka, jelikož tu nejsou žádní služebníci.

O něco později za mnou přišla carevna, velice rozrušená, a řekla: "Jak strašné, jak opovrženíhodné je jeho chování k carovi, jak podlé zacházet s ním po tom, co se obětoval, po tom, co abdikoval, aby zabránil občanské válce! Car by za sebe nenechal prolít ani jedinou kapku ruské krve. Vždy byl připraven všeho se vzdát, pokud věděl, že je to pro dobro Ruska."
O chvíli později pokračovala: "Ano, tato strašlivá hořkost musí být také přetrpěna."

Pondělí, 9. dubna: Dozvěděl jsem se, že Kerenský chtěl nejprve izolovat carevnu, ale někdo zmínil, že by bylo nelidské oddělit matku od nemocných dětí, proto se rozhodl izolovat cara.

Velký pátek, 13. dubna: Večer šla celá rodina ke zpovědi. Ráno v půl deváté mše a svaté přijímání. Večer v půl dvanácté šli všichni na půlnoční bohoslužbu. Plukovník Korovičenko, velitel paláce a Kerenského přítel, a tři důstojníci ze stráže byli rovněž přítomni. Bohoslužba trvala do dvou hodin, kdy jsme šli to knihovny tradičně si popřát. Car dle ruského zvyku objal všechny přítomné muže včetně velitele a důstojníků stráže, kteří s ním zůstali. Dva z mužů nedokázali skrýt své rozrušení nad tímto spontánním aktem.

Když jsme zasedli u kulatého stolu k velikonočnímu jídlu, seděla Jejich Veličenstva proti sobě. Bylo nás sedmnáct včetně dvou důstojníků. Velkokněžny Olga a Marie nebyly přítomny, ani Alexej Nikolajevič. Zdrávahý rozhovor, který jsme vedli zpočátku, brzy ustal a konverzace se zadrhla. Především Jeho Veličenstvo bylo tiché. Byl to smutek nebo vztek?

Neděle, 15. dubna, Velikonoce: Poprvé jsme s Alexejem Nikolajevičem vyšli ven na terasu před palácem. Krásný jarní den. Večer v sedm hodin náboženský obřad nahoře v dětských pokojích. Bylo nás pouze patnáct. Všiml jsem si, že car se pokorně pokřižoval, když se kněz modlil za Prozatímní vládu.

Dalšího dne, jelikož počasí bylo stále krásné, jsme šli ven do parku, kam se nyní smíme chodit nadýchat čerstvého vzduchu, provázeli nás důstojníci stráže a hlídky.
Jelikož jsme se chtěli trochu procvičit, zabavili jsme se uklízením ker ledu, který ležel na malém rybníčku. Brzy se okolo plotu vyřadilo mnoho vojáků a civilistů a dívali se, jak pracujeme. Po nějaké době k carovi přišel důstojník stráže a řekl mu, že velitel posádky Carského Sela jej právě varoval, jelikož se obával násilné demonstrace nebo dokonce pokusu o ohrožení životů carské rodiny. Žádal nás proto, abychom nezůstávali, kde jsme byli. Car odpověděl, že se nebojí, a že ti dobří lidé jej ani v nejmenším neznepokojují.

Středa, 18. dubna: Kdykoliv jdeme ven, obklopí nás vojáci ozbrojení bajonety a pod velením důstojníka s námi pochodují. Vypadáme jako usvědčení s eskortou! Denně se mění instrukce, nebo je možná důstojníci každý přizpůsobuje podle svého!
Dnes odpoledne, když jsme se po procházce vraceli do paláce, zastavili vojáci na stráži cara a řekli: "Tudy nesmíte, pane."
Důstojník s námi zasáhl. Alexej Nikolajevič prudce zrudl, když viděl vojáka zastavit svého otce.

Pátek, 20. dubna: Chodíme nyní ven dvakrát denně: ráno od jedenácti do poledne, odpoledne od půl třetí do pěti. Všichni se shromáždíme v polokruhové hale a čekáme na důstojníka velícího stráži až přijde a otevře dveře do parku. Jdeme ven - důstojník a vojáci za námi a zaujmout místa tam, kde zastavíme k práci. Carevna a velkokněžny Olga a Marie stále nemohou opustit své pokoje.
Neděle, 22. dubna: Bylo nám zakázáno chodit k rybníku, musíme se držet blízko paláce a nepřekračovat hranici nám vyznačenou. V dálce jsme viděli dav několika stovek lidí, kteří nás chtěli vidět.

Středa, 25. dubna: Kerenský se vrátil do paláce. Doktor Botkin toho využil a zeptal se, zda by bylo možné přesunout carskou rodinu do Livadie kvůli zdraví dětí. Kerenský odpověděl, že v tuto chvíli je to zhola nemožné. Potom šel navštívit Jejich Veličenstva a nějaký čas zůstal. Kerenského postoj k carovi již není takový, jaký byl zpočátku, zbavil se svého odsuzování. Jsem přesvědčena, že začíná chápat, kým je car a zpytuje svědomí jako všichni, kdo se k němu dostanou. Kerenský si vyžádal dokumenty, aby ukončil tažení proti carovi a hlavně proti carevně. Tyto ústrky jen přilévají oleje do ohně. Cítí se za zatčené odpovědný. Ale nepadlo ani slovo o našem odjezdu do zahraničí. To dokazuje, že ve skutečnosti nemá žádnou moc.

Neděle, 29. dubna: Večer dlouhý rozhovor s Jejich Veličenstvy o lekcích Alexeje Nikolajeviče. Musíme najít řešení, jelikož nemáme už žádné vychovatele. Car se ujme dějepisu a geografie, carevna převezme jeho náboženské vzdělání. Další předměty si rozdělí baronka Buxhoevedenová (angličtina), slečna Schneiderová (aritmetika), doktor Botkin (ruština) a já sám.

Pondělí, 30. dubna: Dnes ráno mě car uvítal slovy: "Dobré ráno, milý kolego." - právě dal Alexeji Nikolajeviči první hodinu. Stále ta samá vznešenost, stejná touha chovat se příjemně ke všem, kteří s ním sdílí zajetí. Je příkladem a povzbuzením nám všem.
Dal jsem Taťáně Nikolajevně článek z Journal des Debats z 18. dubna 1917, podepsaný A.G. (Auguste Gauvain), aby jej dala přečíst rodičům.
Je očividné, že režim, kterému jsou podřízeni, je stále přísnější.

Úterý, 1. května: Poprvé Rusko slaví 1. máj. Slyšíme kapely a viděli jsme průvod lidí, jak procházeli kolem parku.
Dnes večer mi car vrátil zpět článek z Journal des Debats, který psal o jeho abdikaci. Řekl mi, že carevnu velmi potěšil článek, který se snažil být k němu spravedlivý. Tónem byl velice odlišný od toho, co se psalo v anglických novinách.

Čtvrtek, 3. května: Car mi dnes večer řekl, že nové zprávy už několik dní nejsou dobré. Extrémistické strany se dožadují toho, aby Francie a Anglie vyhlásily, že jsou připraveny uzavřít mír bez anexí a požadování ústupků. Je stále více dezertérů a armáda se rozpadá. Bude Prozatímní vláda mít dostatek sil pokračovat ve válce?
Car sleduje události s nejvyšším zájmem, má obavy, ale stále doufá, že jeho země se vzchopí a zůstane věrná Spojencům.

Neděle, 13. května: Toto je druhý den, který jsme strávili budováním malé zahrádky v jednom z parků. Začali jsme rytím, odnášeli jsme půdu na nosítkách a dávali na hromady. Všichni pomáhali: rodina, my a sluhové, kteří s námi na chvíli vyšli. Dokonce i několik vojáků ze stráže nám přišlo pomoci!

Car v posledních dnech vypadá velmi zadumán. Když jsme se vraceli z procházky, řekl mi: "Zdá se, že Ruzskij rezignoval. Požádal, aby byla učiněna ofenziva. (Oni žádají! Už nedávají rozkazy!). Vojenská komise odmítla. Jestli je to pravda, přišel konec! Jaké ponížení! Zůstat v obraně a nezaútočit je sebevražda! Necháme naše spojence rozdrtit a potom přijde řada na nás!"
Pondělí, 14. května: Car se vrátil k našemu včerejšímu rozhovoru a dodal: "Co mi dává trochu naděje je naše obliba přehánět. Nemohu uvěřit, že naše armáda na frontě je tak špatná, jak říkají. Nemohla za dva měsíce tolik upadnout."

Čtvrtek, 17. května: Vypadá to, že skončila vážná vládní krize, která trvala již čtrnáct dní. Zprávy z Petrohradu již nejsou tak špatné. Nová ministerská rada, nově rozšířená o několik, zástupců vojska a dělnictva možná dokáže znovu upevnit svou autoritu. Zatím všude okolo bují anarchie.

Sobota, 19. května: Carovy narozeniny (Je mu čtyřicet devět.). Mše a gratulace.

Neděle, 27. května: Již nějaký čas máme povolen jen malý příděl dřeva a všude je hrozná zima. Mme. Naryškinová onemocněla a byla dnes poslána pryč, jelikož její zdravotní stav vyžaduje péči, kterou jí zde nemůžeme poskytnout. Byla z toho, že musí odejít, zoufalá, protože ví, že jí nebude povolen návrat do paláce.

Sobota, 2. června: Stále každý den pracujeme v kuchyňské zahradě. Zaléváme vodou z venkovní cisterny a střídáme se v nošení.

Neděle, 10. června: Před několika dny si děti hrály na svém ostrově (umělý ostrůvek uprostřed jezera). Alexej Nikolajevič se cvičil v zacházení se svou malou puškou, kterou má velmi rád, jelikož byla věnována carovi, když byl chlapec, jeho otcem. Přispěchal k nám důstojník. Řekl mi, že vojáci se rozhodli careviči zbraň vzít a přicházejí pro ni. Když to uslyšel, odložil carevič svou hračku a připojil se k carevně, která seděla v trávě několik yardů od nás. O chvíli později přiběhl strážný se dvěma vojáky a dožadoval se vydání "zbraně". Snažil jsem se zasáhnout, aby pochopili, že je to hračka a ne zbraň. Zbytečně - vzali si ji. Alexej Nikolajevič začal plakat. Jeho matka mne požádala, abych zkusil vojáky ještě jednou přesvědčit, ale nevedlo se mi o nic lépe než poprvé, a i s puškou odešli.

Za půl hodiny si mne důstojník na stráži zavolal stranou a požádal mne, abych řekl careviči, že ho mrzí, co musel udělat. Po tom, co se pokusil muže od jejich záměru odradit, šel alespoň s nimi, aby jim zabránil v jakémkoliv nevhodném chování.
Plukovník Kobylinský (krátce předtím vystřídal plukovníka Korovičenka jako velitel paláce) byl rozladěn, když se o incidentu dozvěděl a přinesl malou pušku Alexeji Nikolajeviči nazpět kousek po kousku. Od té doby si sní hrál jen ve svém pokoji.

Pátek, 15. června: Dokončili jsme naši kuchyňskou zahrádku již před nějakou dobou a je teď ve skvělém stavu. Máme všechny možné druhy zeleniny a pět set kusů zelí. Také služebnictvo si na své straně paláce udělalo zahradu, kde mohou pěstovat, co chtějí. Šli jsme jim pomoci kopat - car také.

Abychom využili čas, když už máme hotovou práci na zahradě, požádali jsme a dostali povolení pokácet mrtvé stromy v parku, takže chodíme z místa na místo, následováni stráží, který se pohybuje, když se přesouváme. Začíná nám to docela jít jako dřevorubcům. Tohle nám zajistí dostatek dřeva na příští zimu.

Pátek, 22. června: Jelikož velkokněžnám vypadávaly vlasy v důsledku své nemoci, byly jim oholeny hlavy. Když jsou ven do parku, nosí šátky upravené tak, aby tento fakt skryly. Právě když jsem je chtěl vyfotografovat, sundaly si všechny na znamení Olgy Nikolajevny tyto šátky. Protestoval jsem, ale ony na tom trvaly, velice pobavené tím, že by se takto mohly vyfotografovat, a jak nečekané překvapení to bude pro jejich rodiče. Čas od času se znovu objeví jejich radostný duch, navzdory všemu. Je jejich nespoutané mládí.

Neděle, 24. června: Dny plynou, jeden jako druhý, rozdělené mezi lekce a procházky. Dnes ráno mi car pověděl o zábavném incidentu, který protrhl jednotvárnost našeho zajetí.
Včera večer nahlas četl v červené hale carevna a velkokněžna. Najednou, asi v jedenáct hodin, vstoupil sluha, velmi rozrušený, a oznámil, že plukovník si žádá okamžitého rozhovoru s carem. Ten si myslel, že se v Petrohradě muselo stát něco velmi vážného - čekala se velká ozbrojená demonstrace Bolševiků proti Prozatímní vládě - a rozkázal, aby jej vpustili. Důstojník vstoupil spolu se dvěma neznámými důstojníky. Vysvětlil, že ho přivolal výstřel strážného, který si z parku povšiml signálů s červenými a zelenými světly z místnosti, kde seděla rodina. Všeobecné překvapení. Jaké signály? Co to všechno znamená? Carevna a velkokněžny byly velmi znepokojené. Důstojník pak dal příkaz, aby byly důkladně zataženy závěsy - bylo dusno a horko - a chtěl odejít. Velkokněžna Anastázie Nikolajevna seděla na parapetu a šila. Pokaždé, když se shýbla ke stolku pro věci, které potřebovala pro práci, zakrývala a odkrývala střídavě dvě lampy se zeleným a červeným stínítkem, při nichž car četl. Důstojník zahanbeně odešel.
Pondělí, 2. července: Zjistili jsme, že ofenziva byla nasměrována k Tarnopoli a úspěšně se vyvíjí.

Úterý, 3. července: Te Deum za vojenské úspěchy, které, jak se zdá, vedou k rychlému vítězství. Rozzářený car přinesl Alexeji Nikolajeviči večerní noviny a přečetl mu komiksy.

Čtvrtek, 12. července: Zprávy z fronty nejsou dobré. Ofenziva, která začala tak dobře, se obrací proti Rusům.

Sobota, 15. července: Nic nového v našem zajetí. Jediné rozptýlení jsou procházky. Je velmi horko a Alexej Nikolajevič se už několik dní koupe v rybníčku u Dětského ostrova. Velice ho to těší.

Středa, 25. července: Blokace je stále vážnější, ústup stále zběsilejší. Car je velmi rozladěn.

Čtvrtek, 9. srpna: Zjistil jsem, že se Prozatímní vláda rozhodla carskou rodinu přesunout. Místo určení je tajemstvím, všichni doufáme, že to bude Krym.

Sobota, 11. srpna: Bylo nám řečeno, že se musíme vybavit teplým oblečením. Takže nás nevezmou na jih. Velké zklamání.

Neděle, 12. srpna (30. července dle starého kalendáře) - Narozeniny Alexeje Nikolajeviče (je mu třináct). Na carevninu žádost byla ze Znamenského kostela přinesena zázračná ikona Svaté Panny. Náš odjezd byl stanoven na zítřek. Plukovník Kobylinský mi svěřil velké tajemství, že budeme přesunuti do Tobolska.

Pondělí, 13. srpna: Bylo nám řečeno, ať jsme připraveni na půlnoc, vlak měl přijet v jednu hodinu. Konečné přípravy. Návštěva na rozloučenou s dětským ostrovem, kuchyňskou zahrádkou atd. Krátce před jednou ráno se všichni shromáždili v polokruhové hale, plné zavazadel. Velkokníže Michail přijel s Kerenským a hovořil s carem, který byl rád, že před odjezdem ještě jednou mohl vidět bratra.

Vlak, který nás měl odvézt, dosud nepřijel, vypadá to, že byly nějaké potíže se železničáři v Petrohradě, kteří chtěli, aby právě hlavní město se stalo vězením carské rodiny. Hodiny plynuly v čekání, které bylo stále únavnější. Měli bychom se vypravovat? Začali jsme pochybovat (tento incident ukázal bezmoc vlády). Konečně okolo páté hodiny nám bylo řečeno, ať se připravíme. Rozžehnali jsme se s těmi, kteří sdíleli naše zajetí, ale nesměli odjet s námi.

GILLIARDOVA POZNÁMKA: Byli to hrabě a hraběnka Benckendorfovi, kterým jejich pokročilý věk a nejistý zdravotní stav zabránil nás následovat, baronka Buxhoevedenová, které zabránila nemoc a později se k nám připojila v Tobolsku jakmile mohla, a jisté množství služebnictva. Kerenský se zeptal, zda si car přeje, aby byl hrabě Benckendorff nahrazen. Car odpověděl, že by byl velmi vděčný, kdyby s ním mohl jet a sdílet zajetí generál Tatiščev. Když se o carově přání dozvěděl generál Tatiščev, vzal si pouze čas, aby uspořádal všechny své věci, a o několik hodin později vyrazil se zavazadlem v ruce, do Carského Selo. Před odjezdem jsme ho našli ve vlaku. Generál Tatiščev neměl žádný dvorský úřad, byl jedním z carových početných pobočníků.

Srdce jsme měli těžká, když jsme pomysleli na opuštění Carského Sela, k němuž nás vázalo mnoho vzpomínek, a tento odjezd do neznáma nás plnil smutkem. Právě když auta vyjížděla z parku, obklopil nás jezdecký oddíl, který nás eskortoval až k malému nádraží Alexandrovka. Zaujali jsme svá místa ve vagónech, které byly velmi pohodlné. Uplynulo půl hodiny a vlak se pomalu rozjel. Bylo šest minut před šestou.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist