Kapitola V: Rasputin

22. května 2009 v 10:48 | Ally |  Třináct let u ruského dvora
V předchozí kapitole jsem považoval za vhodné zmínit se o událostech před tím, než jsem se ujal svých povinností, jelikož jenom tak lze osvětlit základní důvody toho, jak se mohl na scéně objevit Rasputin a získat nad carevnou takový vliv.

Snad jsem měl zaměřit svou knihu na události, jichž jsem byl přímým účastníkem a podávat pouze osobní svědectví. Ale kdybych tak učinil, můj příběh by nebyl jasný. V této kapitole jsem nucen opět se vzdálit od toho, co jsem si chtěl předsevzít. Pokud mne čtenář má chápat, je pro mne nezbytné udat jisté detaily o životě a počátcích Rasputina a pokusit se vymotat z nespočetných legend, jichž je hrdinou, taková fakta, která se mi zdají skutečná.

Asi sto padesát verst jižně od Tobolska leží ztracená v mokřadech na březích řeky Tobol vesnička Pokrovskoje. Tam se narodil Grigorij Rasputin. Jméno jeho otce bylo Jefim. Tak jako mnoho jiných ruských mužiků v té době neměl příjmení. Obyvatelé vesnice, kam se přistěhoval, mu při příchodu dali jméno Nový.

Jeho syn Grigorij strávil své mládí stejně jako všichni mužici v té části Sibiře, kde je ubohá kvalita půdy často nutí žít různými způsoby. Tak jako oni kradl a podváděl... Nicméně brzy na sebe upozornil nestydatostí, kterou projevoval při svém konání a netrvalo dlouho, než mu jeho přečiny získaly pověst bezuzdého zpustlíka. Byl znám výhradně jako Rasputin, což je odvozenina od slova rasputnik (zhýralý), jímž se také měl stát, jako by to bylo jeho příjmení.
Sibiřští vesničané měli ve zvyku pronajímat koně cestovatelům projíždějícím krajem a nabízeli své služby jako průvodci a kočí. jednoho dne tak Rasputin narazil na kněze z verchotujského kláštera. Tento kněz s ním zapředl rozhovor, byl ohromen jeho vrozenými dary, svými otázkami jej vedl k tomu, aby vyznal svůj bouřlivý život a nabádal jej, aby zasvětil svou vitalitu, kterou vkládal do tak špatných věcí, Bohu. Toto naléhání udělalo na Grigorije takový dojem, že byl připraven vzdát se svého loupežného a zhýralého života. Po určitou dobu zůstal v klášteře ve Verchotujích a začal obcházet svatá místa v okolí.

Když se vrátil do své vesnice, zdál se být jiným člověkem, a obyvatelé sotva poznávali známého hrdinu tolika skandálních dobrodružství v muži, jehož vzezření bylo tak vážné a šaty tak prosté. Vídali ho chodit od vesnice k vesnici, šířit dobrou zvěst a recitovat všem, kteří chtěli naslouchat, dlouhé pasáže ze svatých knih, které znal nazpaměť.

Zdánlivá důvěryhodnost, kterou již nesmírně šikovně využíval, mu brzy získala pověst věštce nadaného nadpřirozenými silami, především schopností provádět zázraky. Abychom pochopily tuto rychlou proměnu, musíme si uvědomit zvláštní fascinující sílu a podbízivost, kterou Rasputin ovládal, a také lehkost, s jakou je oblíbené v Rusku soustředit pozornost na něco zajímavého.

Nicméně zdá se, že tyto nové ctnosti mu nebránily příliš dlouho v potěšení těla a ubyla je jeho zhýralost. Je pravda, že nad svými poklesky projevoval skutečné pokání, ale to mu nebránilo, aby v nich nepokračoval. Dokonce i tehdy byl směsí mysticismu a erotomanie, které jej činily nebezpečným člověkem.
A přesto se jeho pověst rozletěla široko daleko. Lidé požadovali jeho služby a posílali pro něj ze vzdálených míst, nejenom na Sibiři, ale z celého Ruska.

Nakonec ho jeho poutě zavedly do Petrohradu. Tam v roce 1905 přišel do styku s arcibiskupem Theofanem, který věřil, že v něm vidí skutečnou, upřímnou pokoru a oddané ponížení, stejně jako znaky božské inspirace. Představil Rasputina ve známých kruzích, kam jej jeho pověst předcházela. Neměl potíže zneužít důvěry těchto obdivovatelů, jejichž prostředí samotné je činilo pověrčivými a podléhajícími magnetismu jeho drsného pokání. V jeho základní hrubosti viděli pouze zábavnou stránku muže z lidu. Naplňoval je hluboký obdiv k naivitě jeho prosté duše...

Netrvalo dlouho a Rasputin získal ve svém novém stádečku nesmírnou autoritu. Stal se známou postavou salónů jistých členů vysoké petrohradské aristokracie a dokonce jej přijímali i členové panovnické rodiny, kteří jej pak vynášeli do nebe před carevnou. Nic víc nebylo potřeba k poslední a nejdůležitější fázi. Blízká přítelkyně Jejího Veličenstva Rasputina vzala ke dvoru, s osobním doporučením arcibiskupa Theofana. Tento poslední fakt musíme mít na paměti. Po dlouhá léta jej to chránilo před útoky jeho nepřátel.

Viděli jsem již, jak Rasputin vydělával na zoufalství, které ovládalo carevnu a usmyslel se spojit svůj život s carevičem a získat vzrůstající moc nad jeho matkou. Každý jeho příchod zdánlivě působil zlepšení chlapcovy choroby a takto se zvyšovala jeho prestiž a utvrzovala důvěra v moc jeho zásahu.

Nicméně po určitém čase se Rasputin tímto nenadálým vzestupem počal opíjet, považoval svou pozici za naprosto bezpečnou, zapomínal na opatrnost, s níž poprvé přišel do Petrohradu, a vrátil se ke svému zhýralému způsobu života. Dělal to ovšem tak, že jeho soukromý život zůstal po dlouhou dobu tajemstvím. Teprve časem se rozšířily a potvrdily zprávy o jeho excesech.

Nejprve se proti Starci zvedlo jen několik slabých hlasů, ale zanedlouho byly hlasité a početné. První u dvora, kdo se snažil poukázat na jeho pravou tvář, byla slečna Tuťčevová, guvernantka velkokněžen. Její snaha vyšla naprázdno proti carevnině slepé víře. Mezi obviněními, která vznesla proti Rasputinovi, bylo několik, které ve svém zápalu dostatečně neprověřila, takže jejich nepravdivost byla pro panovníky naprosto zásadní. Když si uvědomila svou bezmoc, a s přihlédnutím ke svým povinnostem, žádala, aby Rasputin nebyl v žádném případě vpouštěn do patra, kde bydlely děti.
Car tehdy zasáhl, Její Veličenstvo mlčelo, ne proto, že by její víra byla otřesena, ale pouze kvůli zachování klidu a v zájmu muže, kterého, jak věřila, zaslepovaly jeho zápal a oddanost.

Ačkoliv jsem tehdy nebyl více než učitel velkokněžen - bylo to v zimě 1910 - slečna Tutčevová sama mi řekla o tomto rozhovoru a nechuti v něm (vztahy mezi carevnou a slečnou Tutčevovou už nikdy nebyly jako předtím, a proto slečna na jaře 1912 rezignovala na svoji funkci). Ale přiznávám, že tehdy jsem byl stále dalek věřit všem extraordinérním příběhům o Rasputinovi.

V březnu 1911 byla již nenávist k Rasputinovi stále více hmatatelná a Stařec považoval za vhodné nechat bouři, ať se přežene, a na čas zmizet. Proto se vydal na pouť do Jeruzaléma.

Při návratu do Petrohradu na podzim toho samého roku ale nelibost neutichla a musel čelit útokům jednoho ze svých původních ochránců, biskupa Hermogena, který užíval strašné výhružky a nakonec od Rasputina vymohl slib, že se bude zdržovat daleko ode dvora, kde jeho přítomnost kompromitovala panovníky.

Ještě ani neodešel od biskupa, který zašel tak daleko, že jej dokonce udeřil, a už spěchal ke své mocné ochránkyni madam Vyrubové, carevniny nerozlučné společnice. Biskup byl vypovězen do kláštera.

Stejně zbytečné byly snahy arcibiskupa Theofana, který si nikdy neodpustil, že do jisté míry byl odpovědný za Starcovu dobrou pověst, o níž ujišťoval cara a carevnu osobně. Snažil se ze všech sil ukázat jeho skutečnou tvář, ale jedinou odměnou za jeho úsilí mu byl přesun do Tauriského okrsku.

Faktem bylo, že Rasputinovi se podařilo představit oba biskupy jako nízké intrikány, kteří jej chtěli zneužít jako nástroj, a potom ze žárlivosti na milost, z níž nemohli více pro sebe těžit, se pokusili připravit jeho pád.

"Prostý sibiřský mužik" se stal ve skutečnosti člověkem, v němž se naprostý nedostatek morálních skrupulí snoubil s uměním zneužívat. Jakmile uviděl na scéně nového nepřítele, chytře jej obcházel a připravoval jeho pád za pomoci skvělé inteligence a svých příznivců u dvora i na ministerstvech.
Oznamoval jako proroctví, že se stane obětí nového útoku, aniž však přesně označil své nepřátele. Takže když přišla rána, ruka, která ji mířila se řítila do záhuby. Často vlastně vystupoval ve prospěch těch, kteří jej napadli, a ujišťoval s provokativní pokorou, že takové zkoušky jsou pro dobro jeho duše nezbytné.

Další element, jež také přispěl k udržení slepé víry v něj, která trvala až do konce, byl fakt, že car a carevna byli zvyklí vidět ty, jimž dávali zvláštní přednost, stávat se obětí intrikování a pomluv. Věděli, že samotný jejich zájem byl dostatečný na to, aby je předhodil veřejnému pranýřování závistivců. Výsledkem bylo, že byli přesvědčení, že zvláštní milost, kterou projevují obskurnímu mužikovi prostě musí zvednout vlnu žárlivosti a nenávisti proti němu a učinit jej obětí mnohých nekalých plánů.

Nicméně skandál se postupně šířil z čistě církevní sféry. Zmiňoval se šeptem v politických a diplomatických kruzích, dokonce se na něj naráželo v projevech Dumy.

Na jaře 1912 se hrabě Kokovcov, tehdejší předseda ministerské rady, rozhodl, že to s carem vyřeší. Tento krok se musel provést delikátně, jelikož Rasputinův vliv se již vztahoval na církev a vnitřní kruh carské rodiny. A do těchto sfér car nesnášel jakékoliv zasahování svých ministrů.
Cara pohnutky hraběte nepřesvědčily, ale uvědomil si, že brát jistý ohled na veřejné mínění je nezbytné. Krátce po tom se jejich Veličenstva odebrala na Krym, Rasputin opustil Petrohrad a zmizel na Sibiř.

Přesto jeho vliv byl ten, který nemizí se vzdáleností. Naopak, pouze to zvyšovalo jeho prestiž.
Tak jako v dřívější nepřítomnosti udržoval čilou výměnu telegramů - přes své médium madam Vyrubovou, mezi Pokrovským a různými sídly, která carská rodina během roku 1912 vystřídala.
Nepřítomný Rasputin byl silnější než Rasputin tělesně přítomný. Jeho psychické síly byly založeny na aktu víry, jelikož neexistuje žádná hranice pro ty, kteří věří ve vlastní klam, pokud mu věří za každou cenu. Dějiny lidstva to mohou dokázat!

Ale kolik jen utrpení a jaká strašlivá neštěstí měly z této hrozné víry vyplynout!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 louis vuitton uk louis vuitton uk | E-mail | Web | 7. dubna 2012 v 5:04 | Reagovat

outavě napsané články,kupa informací o Romanovcích co jsem nikde jinde česky nenašla.prostě jedním slovem: výborné!

2 coach outlet online coach outlet online | E-mail | Web | 7. dubna 2012 v 5:04 | Reagovat

utavě napsané články,kupa informací o Romanovcích co jsem nikde jinde česky nenašla.prostě jedním slovem: výborné!

3 [coach outlet] [coach outlet] | E-mail | Web | 7. dubna 2012 v 5:04 | Reagovat

blog je krasny potrebovala som o Otma nieco vediet do skoly a hned som to nasla na tvojom blogu

4 coach factory outlet coach factory outlet | E-mail | Web | 7. dubna 2012 v 5:04 | Reagovat

a som si prave zacala pripravovat svoj a chcem sa opytat ci by si mi prosim nemohla pomoct s designom?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist