Kapitola I. - První lekce u dvora

13. května 2009 v 16:03 | Ally |  Třináct let u ruského dvora
Podzim, 1905
Na podzim 1904 jsem přijal nabídku působit jako učitel francouzštiny u knížete Sergeje z Leuchtenbergu.

Otec mého žáka, kníže Georgij Leuchtenberg, byl vnukem Jevgenije de Beauharnaise, skrze matku, velkokněžnu Marii Nikolajevnu, dceru Nikolaje I, byl bratrancem cara Nikolaje II.
V té době pobývala rodina v malém sídle na břehu Černého moře. Strávili tam celou zimu. Právě tam nás překvapily tragické události jara 1905 a minula nás neklidná hodina vzpoury černomořské flotily, bombardování pobřeží, série pogromů a násilné represe, které následovaly. Od počátku se mi Rusko jevilo jako hrozba, tušil jsem hrůzy a utrpení, které mi zde byly určeny.

Na počátku června se rodina usadila v půvabné Sergejevské dače, která knížeti patřila v Petrodvorci. Kontrast byl ohromný, jelikož jsme odjeli z holého pobřeží jižného Krymu s malými tatarskými vesničkami schoulenými v podhůří a prašnými cypřiši, a náhle nás obklopovaly úchvatné lesy a svěží vánek z pobřeží Finského zálivu.

Petrodvorec bylo oblíbené sídlo svého zakladatele Petra velikého. Tam odpočíval od únavného budování Petrohradu, města, které na jeho povel rostlo na močálech u ústí Něvy jako zázrakem - město předurčené k tomu, aby soupeřilo s velkými evropskými městy.

Všechno v Petrodvorci připomíná svého stvořitele. Jako první ze všeho je Marly, kde nějaký čas bydlel, "malé sídlo" na výběžku půdy oddělující dvě velká jezera. Potom je zde Ermitáž na březích zálivu, kam rád zval své společníky na bankety, na nichž víno teklo proudem. Je tam Monplaisir, budova v holandském stylu s terasou přímo nad mořem. To byla jeho oblíbená rezidence. Jak zvláštní, že tento "Pán země" tolik miloval moře! Nakonec přichází Velký palác, který se svými jezírky a úchvatnými exponáty v praku, měl soupeřit s nádherami Versailles. Všechny tyto budovy s výjimkou Velkého paláce dávají dojem opuštěných, prázdných domů, jejichž vzpomínky na minulost mohou být tak snadno přivedeny k životu.

Car Nikolaj II. zdědil lásku svého předka k tomuto půvabnému místu a každé léta se s rodinou usadil v malé chatě Alexandria uprostřed zalesněného parku, který je chránil před slídivýma očima.
Rodina knížete Leuchtenberga strávila celé léto 1905 v Petrodvorci. Na cestě mezi Alexandrií a Sergejevskou dačou bylo rušno, jelikož carevna a kněžna z Leuchtenberga byly blízké přítelkyně. Takto jsem občas zahlédl členy královské rodiny.
Když skončila má smlouva, bylo mi nabídnuto, abych zůstal svému žáku vychovatelem a učil francouzsky velkokněžny Olgu Nikolajevnu a Taťánu Nikolajevnu, dvě starší dcery cara Nikolaje II. Souhlasil jsem a po krátké návštěvě Švýcarska jsem se v prvních zářijových dnech vrátil do Petrodvorce. O několik týdnů později jsem se ujal svých nových povinností u carského dvora.

V den určený první lekci pro mne přijel kočár, aby mne odvezl do Alexandrijské dači, kde právě pobýval car se svou rodinou. A ačkoliv mne doprovázel olivrejovaný kočí a kočár byl ozdoben carskými insigniemi - a jistě byly vydány příkazy ohledně mého příjezdu - sám jsem se přesvědčil, že není tak lehké vstoupit do rezidence Jejich Veličenstev. Byl jsem zastaven u bran parku a tam jsme několik minut diskutovali, než jsem směl jet dále. Zanedlouho jsem uviděl dvě malé cihlové budovy, které spojoval zastřešený most. Kdyby byl kočár nezastavil, nevěděl bych, že jsem dorazil na určené místo.

Vzali mě do malého pokoje, střídmě vybaveného v anglickém stylu, na druhém podlaží. Dveře se otevřely a vešla carevna, za ruce držela své dcery Olgu a Taťánu. Po několika zdvořilých poznámkách se posadila ke stolu a pobídla mě, abych si sedl proti ní. Děti seděly po stranách.

Carevna byla tehdy stále ještě krásná žena. Byla vysoká a štíhlá a skvěle se nesla. Ale to vše jsem přestal vnímat, když jsem se jí podíval do očí - ty výmluvné šedo-modré oči, které odrážely citlivou duši.
Olga, nejstarší z velkokněžen, byla desetiletá dívka, velmi hezká a se zářivýma, uličnickýma očima a trochu prohnutým nosíkem. Prohlížela si mě s pohledem, který jako by od prvního okamžiku hledal slabé místo v mém brnění, ale na tom dítěti bylo něco tak čistého a upřímného, že se člověku ihned zalíbila. Druhé dívce, Taťáně, bylo osm a půl. Měla tmavé vlasy s rudým nádechem a byla hezčí než její sestra, ale dávala dojem, že je méně otevřená, přímá a spontánní.

Lekce začala. Byl jsem překvapen a téměř zahanben prostotou scény, která podle mých předpokladů měla vypadat zcela jinak. Carevna pozorně naslouchala všemu co jsem řekl. Výrazně jsem cítil, že ani tak nevyučuji jako že jsem zkoušen. Kontrast mezi očekáváním a realitou mne vyvedl z míry. Aby všechno dostalo ještě korunu, ukázalo se, že moje žákyně nejsou zdaleka tak pokročilé, jak jsem očekával. Připravil jsem nějaká cvičení, která se ale ukázala být příliš obtížná. Lekce, kterou jsem naplánoval, byla k ničemu, a musel jsem improvizovat. Nakonec k mé velké úlevě přece jen hodiny odbily a ukončily tak mé trápení.

V následujících týdnech byla carevna vždy přítomna na hodinách dětí, které ji očividně velice zajímaly. Poměrně pravidelně, když její dcery odešly, diskutovala se mnou o nejlepších prostředcích a metodách vyučování moderních jazyků, a vždy mne překvapil její bystré názory a pohledy.

Z těch prvních dní jsem si uchoval vzpomínku na lekci, kterou jsem vyučoval den či dva před vyhlášením říjnového manifestu 1905, který ustanovil Dumu. Carevna seděla v nízkém křesle u okna. Okamžitě jsem viděl, že je myšlenkami jinde. I když se to snažila zakrýt, její tvář prozrazovala její vnitřní stav. Očividně se snažila soustředit své myšlenky na nás, ale brzy upadla do melancholie a naprosto se v ní ztratila. Ruční práce jí vyklouzla z klína. Sepjala ruce a její oči sledující vlastní myšlenky se zdály vzdálené a lhostejné ke všemu okolo.

Měl jsem ve zvyku, když lekce skončila, zavřít knihu a počkat dokud carevna nevstala na znamení toho, že smím odejít. tentokrát nehledě na ticho, které po konci hodiny nastalo, byla ztracená v myšlenkách a nepohnula se. Minuty plynuly a děti se neklidně ošívaly. Opět jsem otevřel knihu a pokračoval ve čtení. Ještě po celou čtvrt hodinu, dokud jedna z velkokněžen nevstala a nedošla k ní, si neuvědomila čas.
Po několika měsících pověřila carevna jednu ze svých dvorních dam princeznu Obolenskou, aby ji nahradila na mých hodinách. Takto skočila ona zkouška, jíž jsem byl podroben. Musím přiznat, že tato změna byla úlevou. Byl jsem mnohem uvolněnější v přítomnosti princezny Obolenské a kromě toho mi oddaně pomáhala. Přesto jsem si z těch prvních měsíců uchoval živou připomínku hlubokého zájmu, který carevna, matka s nejvyšším smyslem pro povinnost, projevovala o vzdělání a výchovu svých dětí. Namísto chladné a odměřené carevny, o níž jsem tolik slyšel, jsem se překvapivě octl v přítomnosti ženy zcela oddané svým mateřských závazkům.

Tehdy jsem si také povšiml podle jistých znamení, že odměřenost, kterou lidé většinou vnímali a vytvořila jí tolik nepřátel, byla spíše efektem přirozené plachosti, jako by jí maskovala svou citlivost.

Uvedu jeden detail, který vykresluje carevnin vážný zájem o výchovu jejích dětí a důležitosti, kterou přikládala tomu, aby děti prokazovaly svým učitelům respekt, což je prvním znamením zdvořilosti. Když byla přítomna na mých lekcích, vždy jsem při vstupu do pokoje našel na stole úhledně urovnané knihy a sešity svých žákyň, a nikdy jsme tak neztratili ani chvilku. Stejné to zůstalo vždycky. Postupně mé první žákyně Olga a Taťána byly doplněny Marií v roce 1907 a Anastázií v roce 1909 - hned jakmile tyto dvě mladší dosáhly devátého roku.

GILLIARDOVA POZNÁMKA: Bylo to v roce 1909, kdy skončily mé povinnosti vychovatele u knížete Sergeje z Leuchtenberga. tak jsem měl více času věnovat se svým záležitostem u dvora.

Carevnino zdraví, již tak podlomené obavami z hrozby visící nad carevičovou hlavou, jí postupně znemožnilo sledovat vzdělání dcer. Tehdy jsem si neuvědomoval, co bylo příčinou její náhlé lhostejnosti, a odsuzoval jsem ji kvůli tomu, ale zanedlouho mi okolnosti ukázaly, jak moc jsem se mýlil.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist