Kapitola VIII - Cesty po Rusku i v zahraničí, 1896

13. února 2009 v 12:00 | Ally |  Život a tragédie Alexandry Fjodorovny
Toho léta uskutečnili car a carevna svou první skutečnou cestu po Rusku a zúčastnili se otevření velké Mezinárodní výstavy v Nižním Novgorodě. Tři dny, které tam strávili byly zrovna v čase výročních trhů, centra vší komerce v Rusku a na východě, a to je také velmi zajímalo. Car byl tehdy mladý a stále věřil, že bude mít čas na všechno dohlížet důkladně a osobně. V Nižním přijal carský pár deputace od rolnických starších z celé země. Carevna později stále snila o tom, že jednoho dne bude moci plout dolů po Volze, navštívit všechna města na širokých nábřežích. To se jí splnilo jen částečně v roce 1913.

Po krátkém pobytu v Carském Selu se vydali car a carevna na sérii státních návštěv na cizí dvory, což bylo zvykem po nástupu na trůn. Nejprve navštívili Vídeň, kde je hostil František Josef, přijeli tam 27. srpna 1896.

Na všech následujících cestách bylo s rodiči i děťátko, protože carevna chtěla ukázat svůj "nejdražší poklad" své babičce královně Viktorii Anglické.
Císařovna Alžběta Rakouská, která téměř zcela opustila dvůr po tragické smrti svého syna, korunního prince Rudolfa, přijela do Vídně zvláště proto, aby mohla přivítat novou carevnu a byla k ní velice milá. Bylo to jedinkrát, kdy se setkaly. Jak car, tak i carevna okamžitě propadli kouzlu romantické povahy císařovny Alžběty a nikdy nezapomněli na půvab, kterým oplývala na státní večeři v Hofburgu, který se mimochodem konal v pět hodin odpoledne, neboť císař František Josef zůstával věrný hodině svého mládí. Císařovna Alžběta si udržela svou velkou krásu. Byla celá v černém a její krásné husté vlasy stále měly temně hnědou barvu. Při rozhovoru s carem byla velmi živelná a okouzlující. Následovaly obvyklé přehlídky a představení. Car Nikolaj se s rakouským císařem vydal na lov do Lainzu, zatímco carevna navštěvovala muzea.

Carský pár se vrátil domů přes Kyjev a během cesty je velmi zaskočila náhlá smrt ministra pro zahraniční záležitosti, prince Lobanova-Rostovského, který cestoval spolu s nimi, a zemřel na zástavu srdce po procházce v jednom z oodpočinkových míst po cestě. Princ Lobanov byl důležitým státníkem a jeho ztráta byla pro stát obrovská a okradla mladého cara o jednoho z nejschopnějších ministrů, což těžce pocítil.

V Kyjevu car a carevna navštívili různé instituce a byli velmi oslavováni, neboť to byla jejich první návštěva města. Mezi jinými místy zajeli také do oslavované Lávry (jeskynního kláštera - pozn. př.) kláštera, kde byly uloženy tisíce ostatků svatých v katakombách podobným těm v Římě. Zúčastnili se také vysvěcení chrámu sv. Vladimíra, kde carevna poprvé uviděla práci malíře Vasněcova. Jemu vlastní styl - přizpůsobení byzantinského umění modernímu vkusu - se jí velice zalíbilo a od té doby byla vždy obdivovatelkou práce tohoto slavného umělce.

Po manévrech v okolí Kyjeva se pokračovalo v zahraničních cestách. Na pozvání německého císaře Viléma se carští cestovatelé zúčastnili německých manévrů. V Breslau na ně čekali německý císař a císařovna spolu s princeznou Irenou a jejím manželem Henrym Pruským. Carevna byla ráda, že oficiální návštěva Berlína byla zrušena, protože nenáviděla všechna formální setkávání a pobyt v Breslau byl velmi krátký, ačkoliv zahrnul nevyhnutelnou přehlídku a banket s obvyklým střídáním jazyků, a také gala představení v místní opeře. Další na seznamu byla Kodaň, přičemž jeden den strávili v princeznou Irenou v Kielu. V Dánsku zůstali po deset dní s carovými prarodiči, králem a královnou, a sjela se celá rozvětvená rodina, aby se setkala s carem a carevnou.

Na první panenské plavbě jejich nové jachty Standart cestovali car a carevna z Kodaně do St. Abb Head, kde je (22. září) uvítal princ z Walesu a kníže z Connaught jako zástupci královny. Z Aberdeenu, kde na jejich počest proběhla námořnická přehlídka, jejich Veličenstva pokračovala z Ballateru do Balmoralu, doprovázeni skotským regimentem, jehož byl car čestným plukovníkem, a muži z Vysočiny nesoucími pochodně.

Carevna netrpělivě čekala, kdy opět uvidí královnu Viktorii. Jejich setkání bylo vřelé a radostné a následný večírek byl přísně v rodinném duchu, ačkoliv nezbytnou známku oficiálnosti mu propůjčila přítomnost Barona de Stael, oblíbeného ruského velvyslance a kabinetních ministrů zastoupených Lordem Salisburym, knížetem z Devonshire, Lordem Lansdownem, panem Arthurem Balfourem a dalšími. Také velké množství příbuzných se sjelo, aby viděli ruské panovníky. Přijeli princ a princezna z Walesu, kníže a kněžna z Connaughtu, starý kníže z Cambridge, Princezna Viktorie, markýza z Lorne, Princezna Beatrice, a carevnina zvláštní přítelkyně princezna Helena Viktorie. Po prvním skromném banketu bylo následujících deset dní zcela neformálních. Carevna se procházela jako za starých časů se svými sestřenicemi. Královna Viktorie byla šťastná, když viděla, jak vyrostla do krásné a kvetoucí ženy, protože dříve během poslední návštěvy byla velmi hubená a bledá a trpěla bolestmi zad. Královna také konečně ocenila vnuččinu volbu manžela a osobnost cara se jí zamlouvala čím dál více. To ji nicméně neovlivnilo v politickém názoru na Rusko. Její úhel pohledu se ozývá v dopise carevny Alexandry sestře, princezně Viktorii z Battenbergu, kde píše, že "vazby květinových vějířů se v politice nepočítají" (3. března 1897).

Carevniny pocity při opouštění Balmoralu vidíme v dopise slečně Jacksonové:

ZÁMEK BALMORAL, 3. října 1896

Nejdražší Madgie - Ještě než odjedeme, spěchám, abych ti poslala několik slov vděčných díků za tvůj milý dopis. Jelikož neznám tvou adresu v Eastbournu, pošlu tento list do Londýna. Ač jsem ti nenapsala hned dvacátého, moje myšlenky a přání všeho dobrého byly s tebou. Doufám, že ti můj Harrogate a krásný Yorkshireský vzduch udělaly dobře. Tady jsme neměli to nejlepší počasí. Můj manžel nestřelil ani jednoho jelena, pouze párek bažantů.

Pobyli jsme tu jen tak krátce a opouštím drahou babičku s těžkým srdcem. Kdo ví, kdy se znovu uvidíme a kde? Teď jsem přijala Lorda Pembroka, o něm a jeho sestrách jsi mi vyprávěla. Je šarmantní a velmi pohledný. Mám dobré zprávy od Ireny, ale bohužel ji neuvidíme.

Z Dánska jsme měli dobrou cestu. Příští sobotu ráno, pokud tomu Bůh dá, budeme v drahém Darmstadtu. Sbohem drahoušku a Bůh ti žehnej. Tvá stará Ž. čís. III. ALIX


Car a carevna se nalodili v Pourtsmouthu a jeli do Francie. Této návštěvě se přikládala velká politická důležitost jak v Rusku tak ve Francii. Žádný ruský car nebyl ve Francii od francouzsko-ruského konfliktu a návštěva Nikolaje II. vypadala jako prohlášení světu, že pokračuje v politice svého otce. V důsledku toho udělala francouzská vláda všechno, co bylo v její moci, aby poskytla svům carským hostům to nejskvělejší uvítání. Kromě politických důvodů, které návštěvu nakazovaly, se carevna těšila, až uvidí Paříž, kde nikdy předtím nebyla. Dokonce snad uvažovala o tom, že by si vyšla ven soukromě, aby viděla nádheru města císařovny Evženie, o níž toho tolik slyšela právě od královny. Ruští panovníci, od okamžiku, kdy vstoupili na francouzskou půdu, byli předmětem neustálých ovací. Když dojeli do Paříže, vše jakoby se úplně zbláznilo. Nadšená pařížská veřejnost jásala při každé příležitosti. Dokonce i maličká velkokněžna - bylo jí tehdy deset měsíců a přijela v poklidu na jiné nádraží a vezli ji pak v náručí chůvy - měla své vlastní přivítání, když lidé volali "Vive le bébé et la nounou!"

Tisk nemluvil o ničem jiném než o hostech ve Francii. Každý detail jejich života byl zaznamenán. Psaly se oslavné básně. Město bylo překrásně vyzdobeno. Aby se Paříž ukázala v tom nejlepším světle, i když příroda nebyla zrovna povolná, byly všechny kaštany pokryty umělými květy, což bylo velmi působivé, ačkoliv nebyl jejich čas. Veřejné mínění toho času, které se odráželo v novinách, tvrdilo, že "la dame du Tsar est bien belle". Program oficiálních akcí a prohlížení památek byl mnohem náročnější než se mohlo do vyměřeného času vtěsnat. Mohli pouze pospíchat okolo zajímavých míst, která tolik toužila navštívit. Proběhli Louvrem, nemohla si prohlédnout jedinou galerii ani muzeum, a co se týkalo nakupování, které by si jako pravá žena jistě neodpustila, to bylo naprosto mimo diskuzi.

Noviny informovaly, že v úchvatné toaletě z modrého saténu byla přítomna s prezidentem Faurem a carem při pokládání základního kamene pro Most Alexandra III., že doprovázela cara do Notre Dame, kde je klér uvítal obřadem a varhany hrály ruskou hymnu, že navštívili Pantheon a také Invalidovnu, kde postáli před hrobkou moskevského vetřelce, velkého Napoleona. Šli do Mint a Sevres navštívili na cestě do Versailles, a v čínské dílně jim byl darován velmi vhodný dárek - busta carevny Kateřiny Veliké. Pro carevnu byl nejzajímavějším dnem ten ve Versailles, kde ji nadchl palác svými uměleckými krásami a historickými připomínkami. Pokoje, které jí byly poskytnuty, patřívaly královně Marii Antoinettě - k potlačovanému děsu jejího pověrčivého doprovodu, který to viděl jako špatné znamení. Po státní večeři bylo připraveno skvělé divadelní představení v Salonu d´Hercule. Během tohoto představení úžasná Sarah Bernhardtová recitovala verše Sully Prudhommové - carevniny oblíbené básnířky. Zde "Božská Sarah" v kostýmu lesní nymfy Versailles uvítala carský pár a věnovala několik zvláště vybraných vět carevně. V Sous-préfet aux Champs následoval Coquelin, další malá ukázka z Réjane. Nejlepší zpěváci té doby se objevili ve "Čtyřech ročních obdobích", malém baletu uzavírajícím skutečně nádherné představení. Poslední událostí pobytu byla přehlídka v Chalons 9. října.

Z Versailles cestovali v soukromém vlaku Napoleona III., použitého poprvé od pádu Impéria. Býval to symbol pohodlí a luxusu, když jej používal francouzský císař, ovšem v roce 1896 vypadal podivně nemístně ve své staromódní eleganci a ve srovnání s moderními Pullmanovými vagóny byl malý.

Pobyt ve Francii a vřelé uvítání, jehož se jim dostalo, zůstalo jak pro cara tak i carevnu nezapomenutelnou vzpomínkou a v pozdějších letech carevna s potěšením často vyprávěla malým velkokněžnám příběhy z Paříže a Versailles. Z Francie zamířili car a carevna do Darmstadtu. To byla jen krátká návštěva, ale pro carevnu velmi vítaná, protože už dlouho toužila znovu vidět bratra po tak dlouhé době. Opustila Darmstadt, aniž věděla, co pro ni osud uchystal, a vrátila se jako ruská carevna. Procházela se jen málo, jelikož chtěla strávit všechen možný čas se svou rodinou, ale přesto Hessensko svou princeznu přivítalo s jásotem.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist