Kapitola VII. - Korunovace, 1896

23. ledna 2009 v 11:15 | Ally |  Život a tragédie Alexandry Fjodorovny
Při korunovaci se ukázala celá starosvětská pompa ruského dvora. Kromě důležitosti, kterou měl náboženský rituál, skutečný nástup panovníka na trůn, to byla to skvělá podívaná pro celou zemi. Tento pocit byl podporován ve všech lidech, kteří přišli do Moskvy na oslavy z každé oblasti rozlehlého ruského impéria. Car uděloval amnestie vězňům a byl štědrý ke všem svým poddaným: pokuty byly odpuštěny a stejně tak některé daně.

Během dní před vlastní korunovací pobývali car a carevna v Petrovském paláci blízko Moskvy, připravovali se v soukromí a půstem k obřadu.

Do Moskvy se sjeli princové zastupující téměř všechny panovníky Evropy, ovšem žádný vládnoucí panovník se nedostavil (s výjimkou řecké královny Olgy, původně ruské velkokněžny), aby při této příležitosti byli car a carevna těmi skutečně hlavními a nemuseli nikomu dávat v ničem přednost. Do starého hlavního města se přesunuli všichni velvyslanci a byli ubytováni v různých domech patřících tamním šlechtickým rodinám. V den korunovace byl na hlavní bránu Kremlu překrásný pohled. Nesčetné davy lemovaly ulice a byli mezi nimi lidé všech vrstev. Bok po boku krásně oděným dámám stáli rolníci v nedělním oblečení a nadšení všech bylo nepopsatelné, všichni se křižovali když je míjel průvod. Car jel sám úplně vpředu, obklopen velkoknížaty a cizími princi. Carevny ho následovaly v krásných pozlacených kočárech, skutečných skvostech z 18. století, jejichž dveře pomaloval Boucher. Carevna vdova jela první a jelikož již byla korunována, její kočár byl ozdoben korunou. Carevna Alexandra Fjodorovna jela sama a žádná koruna nezdobila její kočár. Jízda přes město trvala několik hodin. Když průvod dorazil k Iverské bráně, všichni sesedli z koní a carevny vystoupily z kočárů, aby mohly vstoupit do kostela Naší Paní, kde byla uložena oslavovaná iverská ikona. Kdokoliv ji míjel, obnažil hlavu.
Průvod vstoupil do Kremlu Nikolskou bránou a tak zmizel z očí lidí, kteří stálo a zírali jako ve snu za nimi, jakoby doufali, že se ta úchvatná vize znovu objeví.
Druhého dne heroldi ve středověkých šatech četli proklamaci oznamující "dobrým lidem našeho prvního hlavního města", že korunovace byla ustanovena na 26. května a bude se konat v Chrámu Zvěstování, "Uspensky Sobor". To bylo vhodné místo pro působivý obřad. Ačkoliv katedrála mnoho utrpěla v době francouzské invaze v roce 1812, když zde Napoleonovi vojáci ustájili své koně, její prastará nádhera byla od té doby obnovena. Všechny její stěny a sloupy byly pokryty freskami z patnáctého století, znázorňující umučení svatých a obrazy ze Starého i Nového zákona. Toto úchvatné pozadí podtrhávalo krásu uniforem a rób. Šperky byly překrásné - slavné smaragdy velkokněžny Elly a safíry staré velkokněžny Alexandry Josifovny, každý bezchybný kámen větší než dva palce, přitahoval pozornost všech. Ikonostář se leskl zlatem a stříbrem a za ním se skrývaly některé velmi staré a uctívané ikony. Ceremonie začala brzy ráno a trvala několik hodin. Car a carevna přišli do katedrály pěšky v průvodu z Kremlu. První šla carevna vdova, samotná, bledá a vážná, se smutnýma očima, které připomínaly přihlížejícím, že její vlastní korunovace se konala před nemnoha lety. Po ní, každý pod vlastní plátěnou střechou, přišel Nikolaj II. a carevna Alexandra Fjodorovna, doprovázeni mnoha vysokými důstojníky v úchvatných uniformách. Narozdíl od carevny vdovy, kterou zdobily diamanty a na hlavě jí spočívala carská koruna, neměla mladá carevna žádné šperky kromě šňůrky perel kolem krku. Měla opět stříbrný dvorský šat, vlasy upravené do dvou dlouhých "milostných loken" a na hlavě, kde měla spočinout koruna, neměla žádné ozdoby. Vypadala překrásně. Zprvu byla trochu zpocená a nervózní, ale jak obřad pokračoval, znovu získala kontrolu sama nad sebou. Car měl uniformu Preobraženského regimentu, nejstaršího regimentu v Rusku. Zprvu si přál, aby mohl obléct šaty starých carů a jejich "monomašskou" korunu, protože novější "Imperátorská" koruna byla velmi těžká (9 liber) a od doby, kdy byl zraněn na hlavě japonským fanatikem v Otsu trpěl častými bolestmi hlavy. Železná etiketa však tuto změnu nepovolila a car byl nucen trpět bolestí pod těžkou korunou.

Celý pětihodinový obřad vzbuzoval v carevně Alexandře silné citové vzrušení. Nebyla vůbec unavená, jak řekla později svým sestrám, všechno bylo tak krásné. Připadalo jí to jako mystický sňatek s Ruskem. Splynula se zemí v jedno, navždy už Ruskou v srdci i duši, a taková i zůstala až do konce života. Dlouhá mše, oblékání cara, jeho pověření carskými insigniemi, vše viděla jako ve snu. Je snadné si představit, jak upřímné byly její modlitby za cara a jak jej milovala, když poklekl, tentokrát zcela sám zatímco ostatní stáli, a modlil se za Rusko a svůj lid. Potom jejich Veličenstva přijala svaté přijímání a metropolita pomazal cara svatými oleji. V tento jediný den, jen jedinkrát za celý život, smí ruský car vstoupit do svatyně a přijmout Požehnanou oběť jako kněz. Když Nikolaj II. kráčel nahoru po schodech k oltáři, spadl mu řetěz s řádem sv. Ondřeje - pro pověrčivé lidi špatné znamení. Ale carevna se tím neznepokojovala. Viděla pouze sluneční paprsek, který v ten okamžik dopadl na jeho hlavu a chvíli tak car vypadal, že má svatozář. Car se sám korunoval, přičemž metropolita mu korunu podal. Poté přistoupila carevna a poklekla před ním. Car si sňal korunu a lehce se jí dotkl carevnina čela. Potom vzal menší korunu a s největší něhou ji vložil na její hlavu. Její dámy ji připevnily. Car ji políbil, vzal ji za ruku a ona vstala a oba kráčeli ke svým trůnům. Obřad v kostele se zakončil tím, že carevna Marie a všichni princové a přítomní složili slib poslušnosti korunovanému a pomazanému vládci. Když se přiblížila jeho matka, zbledlá pohnutím, zdálo se každému, že carovo objetí není obětím panovníka jeho poddané, ale vděčného syna s matkou.

Celý průvod opustil katedrálu pěšky a navrátil se do Kremlu. Tentokrát jeli car a carevna Alexandra Fjodorovna obklopeni vší nádherou. Ve všech čtyřiceti moskevských chrámech zvony zazvonily čtyřicetkrát, ozývalo se hřmění děl a nespočetné davy v ulicích křičely do ochraptění. Carský pár se na vrcholu slavného Rudého schodiště otočil a třikrát se poklonil davům. To symbolizovalo jejich vítání národa.
V paláci minuli své muslimské poddané, jejichž náboženství jim nepovolovalo vstoupit do křesťanského kostela. Rozhodně vypadali nejvíce fantasticky ze všech hostů. Na vylíčení nádhery jejich šatů samotných by nestačilo několik stran. V té samé místnosti stála o samotě skupinka lidí v prostých šatech. Cizí princové se podivovali, kdo to je, a bylo jim řečeno, že jde o potomky lidí, kteří v různých dobách zachránili život ruským panovníkům. Byli tam potomci Ivana Susanina, který obětoval vlastní život, aby zachránil prvního Romanovce z rukou Poláků, jiní, kteří zachránili před zavražděním Alexandra II. Jejich přítomnost vyjadřovala stálou vděčnost carské rodiny, ale zároveň sloužila jako varování a připomenutí.

Korunovační banket se konal toho samého dne. Bylo to ve starém Granovitajském paláci, původním sídle carů. Stěny byly pomalovány freskami stejně jako v Chrámu Zvěstování. Pro cara a carevnu byl připraven zvláštní stůl pod byldachýnem. Tam večeřeli o samotě, oblečeni ve svých róbách a s korunami na hlavách. Obsluhovali je vysocí dvorští hodnostáři. Vrchní stolník jim podával pokrmy, "grand échanson" poháry. Vstoupili cizí velvyslanci a s každým pil car na zdraví. Cizí princové pozorovali tuto scénu z oken horní galerie (tainiku), odkud se dávné carevny dívaly dolů nepozorovány na bankety a recepce, protože pouze Rusové se směli zúčastnit banketu v tomto sále.

Večer proměnila světla Moskvu v pohádkové město. Toto osvětlení spustila mladá carevna v Kremlu stisknutím knoflíku skrytého v kytici růží. Vypadala "radostně a zářila", napsala její sestra princezna Irena královně Viktorii v dlouhém listě popisujícím celou událost. Carovi bratři a sestry byli přítomni, také velkokněžna Ella, vypadající obvzlášť překrásně v úchvatném dvorském šatě ze smetanového sametu vyšívaného zlatými fuchsiemi, královnu Anglie zastupoval vévoda z Connaughtu s manželkou. Potěšením pro oči byly krásná korunní rumunská princezna a její sestra, kněžna Viktorie Melita Hessenská, obě ve zlatých šatech, jeden s výšivkou podzimního listí, druhý s fialovými kosatci. Nesmírně vousatý emír z Bochary v orientálním rouchu, na němž měl připevněny ruské generálské epolety, vzbuzoval v ulicích mezi lidmi značný rozruch spolu s vyslancem čínského císaře, oslavovaného Li-Hung-Changa, nezapomenutelný zjev v žlutém mandarínském rouchu zdobeném pavími pery.

Carevna jako nedávná nevěsta, se velmi zajímala o zasnoubení, ke kterému na korunovaci došlo. Neapolský princ (současný král Itálie), který reprezentoval na oslavách Itálii, potkal princeznu Heleu z Černé Hory a tajně se zasnoubili v domě velkokněžny Elly.

První dny slavností nenarušily žádné indicenty. Velké lidové slavnosti byly naplánovány po náboženských obřadech, ale pouze jediný ples v Kremlu a jedno koncertní představení v opeře se uskutečnily před strašlivým neštěstím, které na všechno vrhlo temný stín. Pro mnohé to bylo předzvěstí a takoví lidé to přirovnávali ke katastrofě, která poznamenala svatební obřad francouzského krále Ludvíka XVI. Na Chodynském poli mimo město byla připravena oblíbená hostina, kde se samozřejmě měly rozdávat malé dárky a suvenýry. Kvůli tomu přijelo do Moskvy mnoho rolníků. Správa počítala s podobným množstvím lidí, kteří se shromáždili na poslední korunovaci, ale ve skutečnosti byl jejich počet tentokrát mnohonásobně větší. V důsledku nezvládnutí situace místními autoritami, které nezajistily dostatečnou bezpečnost, skončila tato slavnost katastrofou. Byl to dav "velký jako návštěníci třídenního Derby" píše ve svém dopise Sir Francis Grenfell. Dav se pokoušel dostat ke kárám, na nichž byly připraveny dárky, hned brzy ráno, před tím než přijela policie nebo kdokoliv schopný udržet pořádek, a vznikla panika. Celá obrovská masa lidí do sebe narážela. Tisíce lidí byly zabity a zraněny celé hodiny před začátkem plánovaným začátkem hostiny. Rozsah neštěstí byl odhalen pouze postupně. Zprvu nikdo nedokázal ani odhadnout kolik lidí utrpělo škodu. Celá pravda pak samozřejmě nebyla carovi sdělena. Byl informován, že se stalo neštěstí, ale nevyložili mu skutečné následky. Stále ještě tu byly tisíce lidí, kteří přicestovali z neskutečných dálek, aby viděly svého panovníka, pravděpodobně jedinkrát v životě. Ministři mysleli, že zrušení oslav by zklamalo všechny, kteří neviděly neštěstí a v důsledku toho se car a všichni jeho hosté účastnili oslav odpoledne. Carova hrůza neznala mezí, když se později doeslechl o té strašlivé pohromě, která se stala. Oba s carevnou chtělo zrušit účast na večerním plese na francouzské ambasádě. Řekli jim, že je to nemožné, protože francouzská vláda vložila do příprav příliš mnoho. Byly zaslány krásné tapiserie a talíře až z Garde-Mauble National v Paříži, což nebylo zrovna levné. Car se musel podvolit a jít. Carevna musela zadržovat slzy, ale zábavu markýze Montebella trávila s tváří plnou utrpení. Pohybovala se jako stroj a všechny její myšlenky patřily mrtvým a umírajícím. Když carský pár navštívil nemocnice, kde ležely oběti, pohled, který se jim naskytl otřásl carevniným srdcem. Na místě by se vzdala všech oslav a začala ošetřovat raněné sama, ale oficiální povinnosti musely být splněny. Soukromé pocity nebyly důležité. Car uvolnil velké obnosy pro příbuzné obětí, ale panovnický pár musel pokračovat v plesech a oslavách, ať je to stálo cokoliv.
Carevna nikdy nezapomněla, jak se cítila na státním obědě, který byl hned poté, co se vrátili z nemocnice, během něhož si neustále otírala oči kapesníčkem, protože nemohla zapomenout na hrozné věci, které zrovna viděla.

Tento tragický incident vrhl stín na všechny zbývající oslavy. Nicméně všechno na programu se uskutečnilo. Plesy, přehlídky, recepce, všeho bylo příliš mnoho k vypovězení, až do 7. června, kdy cizí princové odjeli a car s carevnou soukromě navštívili velkoknížete Segeje. Carevna stále kojila své děťátko a otřesy a emoce na ní začínaly být vidět. V Iljinském se konalo velké setkání. Carevniny sestry a bratr se svou ženu byli přítomni i se členy svých doprovodů a mnoha starými přáteli velkoknížecího páru. Atmosféra byla uvolněná a příjemná a carevna si svůj pobyt tam velmi užila. Velkokníže Sergej zajistil pro pobavení koncerty a divadelní představení. Carevna a její sestry znovu navštívily sousedy, které poznaly v roce 1889. Mezi nimi i prince a princeznu Jusupovovy, kteří uspořádali kouzelné divadelní představení na počest jejich Veličenstev ve svém vlastním soukromém divadle v Achrangelsku, kam se dostavilo i mnoho hostů z Moskvy. Tohoto představení se zúčastnili ti nejlepší zpěváci a tanečníci a scéna byla dechberoucí, hosté byli usazeni ve svých lóžích, zatímco celé spodní auditorium bylo přeměněno v obrovskou postel plnou krásných růží. Byla to podívaná ve starém, přepychovém ruském stylu a důstojné zakončení korunovačních slavností.

Ačkoliv neštěstí na Chodynce zastřelo její jas, samotná korunovace zůstala pro carevnu úchvatnou a posvátnou vzpomínkou.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 louis vuitton uk louis vuitton uk | E-mail | Web | 7. dubna 2012 v 4:12 | Reagovat

outavě napsané články,kupa informací o Romanovcích co jsem nikde jinde česky nenašla.prostě jedním slovem: výborné!

2 coach outlet online coach outlet online | E-mail | Web | 7. dubna 2012 v 4:12 | Reagovat

utavě napsané články,kupa informací o Romanovcích co jsem nikde jinde česky nenašla.prostě jedním slovem: výborné!

3 [coach outlet] [coach outlet] | E-mail | Web | 7. dubna 2012 v 4:12 | Reagovat

blog je krasny potrebovala som o Otma nieco vediet do skoly a hned som to nasla na tvojom blogu

4 coach factory outlet coach factory outlet | E-mail | Web | 7. dubna 2012 v 4:13 | Reagovat

a som si prave zacala pripravovat svoj a chcem sa opytat ci by si mi prosim nemohla pomoct s designom?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist