Kapitola VI. - Carevna v novém domově,1895

19. ledna 2009 v 21:44 | Ally |  Život a tragédie Alexandry Fjodorovny
Zimu roku 1895 strávil carský pár dlouhým odpočinkem. O Vánocích smutek nebyl tak přísně dodržován. Pro kozáky z carova doprovodu se tradičně připravil vánoční stromek a na Nový rok pořádala carevna svůj první večírek, který se konal odpoledne v přijímacím pokoji. Po krásné mši v kapli Zimního paláce, kam se všichni členové carské rodiny a dvora odebrali ve slavnostních šatech, byly carevně postupně představovány dámy z Petrohradu, a ona toto popsala v dopise princezně z Battenbergu 4. února 1895:

"Včera bylo setkání pro všechny dámy. Bylo to docela veselé, hlavně to, že jsem viděla i ty, které jsem poznala v roce 1889, pouze když došlo na Madame Nariškinovou, tatínkovu přítelkyni, s níž jsem se setkala i v Iljinském a která se tam s námi fotografovala, musela jsem polykat slzy, tolik mi ho to připomnělo. Deputace z celé země přišly minulý týden hned dvakrát a vypadaly zajímavě ve svých malebných krojích. Přinesli velmi krásné talíře a obrazy. Jindy přišli tři tatarské ženy a přinesli mi svůj kroj. Bylo to poprvé, co jim jejich manželé dovolili opustit Orenburg. Je zvláštní, že se před ruskými muži nemusely zahalovat.

V současnosti jsou mé dvě dámy princezna Galitzinová, sestra Madame Ozerovové z Frankfortu (která zřejmě vystřídá v Darmstadtu O. Sackenovou), a potom hraběnka Lamsdorfová, sestra stuttgartského Lamsdorffa. Obě jsou okouzlující a mám je moc ráda. Vidím je jen zřídka, žijí totiž v Zimním paláci, "Schneiderlein" - moje lektorka, teď prosím také. Nedávno jí bylo 38 nebo 39. Přichází každé ráno, aby mi dala hodinu, a čte mi tak hodinu před večeří, zatímco Nicky má práci s papíry. Má toho tolik co zařizovat, takže se málokdy máme jen pro sebe.

Zprávy od Georgieho jsou jako vždy dobré, i když měl ten hrozný kašel. Na konci února nebo na začátku března, podle zdejšího kalendáře, pravděpodobně uskuteční plavbu na Děrjavě nebo Polárce, možná se zastaví na Maltě.

Dej mi o sobě vědět zase brzy, drahoušku, vždyť tvoje milé dopisy mi dělají takovou radost. Jsem si jstá, že tlustý malý Georgie ti dělá velkou radost, když už teď umí trochu chodit. Drobné rámečky jsou pro Alici a Louise. Dnes už nic více, nebo tě těmihle dlouhými průtahy unudím."
Byla to velmi krásná a malebná scéna. Všechny dámy na sobě měly tradiční dvorský šat. Dames a portrait (Vrchní dámy) a čestné komorné musely obléknout určené barvy a čelenky. Zbytek shromážděných měl rovněž dvorké šaty, které dovolovaly fantazii nalpno se zapojit. Výsledkem byl skutečně krásný obrázek. Mladá carevna měla na svůj první večírek šaty z těžké stříbrné látky, olemované kožešinou, s překrásnými diamanty a perlami. Dlouhá ceremonie musela být velmi unavující. Stovky svatebních darů byly doručeny novému panovníkovi a jeho nevěstě a mnoho deputací je přišlo předat osobně.

Mladou carevnu zajímalo všechno ruské. Četla a překládala národní autory, studovala tamní hudbu, která se jí už dříve líbila. Kdykoliv mohli trávit večer společně, car nahlas předčítal, což byl jeho zvyk i v pozdějších letech. Zprvu se četlo jen ve francouzštině, protože carevna chtěla zlepšit svou znalost tohoto jazyka ruského dvora. Nevybírali si žádné lehké knihy! Carevna v jednom ze svých prvních dopisů své sestře zmiňuje tituly knih, které právě četla: Le Roman du Prince Eugéne; Nolhac's Duchesse d' Angouleme; Napoléon d Ste. Hélene, atd. Později, když carevna už dobře rozumněla rusky, jí car předčítal své oblíbené autory a díky tomu získala velký přehled o ruské literatuře. Právě z těchto knih se formovala její idea rukého mužika. Ačkoliv nesouhlasila s celou Tolstého filozofií, přijala jeho idealistický pohled na mužický život, aniž jej mohla posoudit sama, ani postřehnout celou komplexní ruskou povahu - její slabiny a defekty jejího charakteru. Ty viděla zřetelně v příslušnících vyšších vrstev, se kterými přišla do kontaktu, ale mužiky si představovala jinak. Připadali jí jako jednoduché, nevinné děti s neutěšeným dětstvím a dětskou vírou. Byla nenapravitelná idealistka. Ačkoliv ji potkalo tolik rozčarování, tak
jako jistě všechny prince, dál věřila v neměnné dobro lidstva. Budoucnost Ruska, jak věřila, ležela v rukou mužiků - těch vrstev, které byly stále nedotčené jedem civilizace.

Víc a více propadala vlivu ruské církve, oddávajíc se jejím náboženským praktikám se zapáleností své povahy. V tom ji car podporoval. Byl oficiální hlavou církve, s širokým rozhledem, ale od přírody velmi věřící. Ti, kteří ho viděli v kostele, mohli podle výrazu v jeho očích poznat, jak upřímná byla jeho víra.

Carevna přišla do Ruska s pocitem, že musí naplnit očekávání a splnit povinnost vůči manželově zemi. Za tuto povinnost považovala nad všechno ostatní práci pro společnost. V úplně prvním dopise sestře v lednu 1895 píše, že ještě neviděla mnoho nemocnic. Toho roku nemohla udělat příliš mnoho, protože na podzim se jí mělo narodit děťatko, a tak strávila klidné jaro a léto v malé přímořské vile v Petrodvorci. Tato naděje završila carevnino štěstí a všechny její myšlenky směřovaly k příchodu dítěte. Mateřskost byla nejvýraznějším rysem její povahy. Obětovala každou zábavu, která by snad mohla ohrozit její zdraví. Narození dítěte jí připadalo téměř posvátné a tak nádherné, že o něm nechtěla téměř s nikým hovořit, s výjimkou svých sester a staré přítelkyně Toni Beckerové. Na podzim se carský pár přestěhoval to rekonstruovaného paláce v Carském Selu a tam se 15. listopadu narodila velkokněžna Olga Nikolajevna. Velkokněžna Ella přispěchala z Moskvy, aby mohla být se svou sestrou a carevna vdova pospíchala do paláce jakmile se doslechla, že věci se daly do pohybu. Děla staré Petropavlovské pevnosti zahřměla, aby oznámila narození a lidé v Petrohradě nedočkavě počítali výstřely: 300 by jich znamenalo dědice, 101 velkokněžnu. Zdálo se, že výstřely jsou donekonečna. 99, 100, 101. Lidé začali provolávat slávu a objednávali si v barech pití, ale výstřely náhle ustaly. Po tom všem to byla jenom velkokněžna!

Mladí rodiče by byli naprosto šťastní s chlapcem i děvčetem. Pyšný otec si zapsal do deníku, že "děťátko vážilo 10 liber a je 55 centimetrů velké."

"Píše ti neskonale šťastná matka," psala carevna své sestře, princezně Viktorii 13. prosince 1895. "Dokážeš si představit naše obrovské štěstí, když teď máme naše vlastní předrahé malé stvoření, o které se budeme starat a dohlížet na ni." Kojila svou malou dcerku sama, dvorní kojná byla také povolána pro případ jakýchkoliv komplikací.

Křest v kapli Velkého (nebo Kateřinskho) paláce byl skvělou událostí. Dítě jelo do kostela ve zlatém kočáře jako princezna z pohádky. Zlatá látka pokrývala její maličké tělo a do budovy ji nesla stará princezna Galitzinová na zlatém polštáři. Carevna vdova a řecká královna Olga byly kmotrami, a byla to carevna Marie, překrásná a stále mladě vypadající na to, že byla babičkou, která dítě držela během ceremonie. Velkokněžna Olga byla hezké, tlusté dítě, ani trochu jako malá nepřipomínala dobře vypadající ženu, v níž později vyrostla. Carevna měla kolébku ve svém kabinetu, stejně jako déle u všech svých následujících miminek, a tam strávila holčička většinu dne. Královna Viktorie poslala anglickou chůvu, která pod sebou měla ještě chůvu ruskou a stará "Orchie" byla hlavní osobou, která dohlížela na dětský pokoj. Je nutné poznamenat, že často přicházela do konfliktů s ostatními a působila carevně mnohé obtíže tím, že bez ohledů odmítala její nezkušené návrhy. Carevna krmila a koupala své děťatko sama, pletla pro ni neustále kabátky a ponožtičky a užívala si ji ještě více než to se svým prvorozeným dělají mladé matky. Byla dětem oddaná a často ten první rok v Rusku zůstávala sama, protože car měl příliš mnoho práce.

Nastala první carevnina sezóna v Petrohradě od její svatby. Po Vánocích, Novoročním veselí a diplomatických návštěvách přišlo období dvorních plesů. Již mnoho bylo napsáno o nádheře těchto slavností, o úchvatných plesech v Zimním paláci, kráse uniforem a šatů. Každý strážní regiment měl speciální gala uniformu pro dvůr. Sluhové a lidé z carova osobního doprovodu nosili zlato-rudé livreje, kýčovití "Poslíčci" měli zvlášní, opeřené čapky, podobné baletním šatičkám "Roi Soleil", a černí sluhové v orientálních kostýmech tomu všemu dávali nádech východní nádhery. Vstup jejich Veličenstev byl ohlášen poklepáním hůlky Maitres des Cérémonies - dlouhé slonovinové hole zdobené pozlacenými orly. Ples zahajovala vznešená polonéza, které se účastnili car s carevnou, princové a velvyslanci. Kromě této polonézy car nikdy netančil, ačkoliv před nástupem na trůn jej znali jako dobrého tanečníka. Carevna se účastnila pouze čtverylek s partnery, které etiketa dovolovala. Během ostatních tanců seděla a byli jí představováni přítomní.

Carevna si tyto velké akce příliš neužívala. Jako děvče tanec milovala, ale právě obyčejný tanec pro ni byl nyní nemožný. Jestliže se cítila stydlivá a vystrašená na darmstadtských večírcích, kde všichni přítomní byli její přátelé, zde v neznámém prostředí, čelíce stovkám cizinců (na velký ples bylo pozváno 2000 lidí, na koncertní plesy 800) se cítila naprosto ztracená. Říkávala, že během společných tanců se chtěla propadnout do země. Její francouzština jakoby mizela a konverzace vázly, červenala se a vypadala nervózně. Během proslavených večeří pod palmami, které následovaly po koncertních plesech, byl společníkem po jejím boku téměř deset let pokaždé turecký velvyslanec a diplomat Husny Paša. Byl to obézní a nezajímavý starý gentleman, kterého, jak se říkalo, Otomanská vláda nechávala v této pozici pouze protože byl zasloužilý a protože tak byl turecký představitel vždy na prvním místě.

Kromě představování na plesech přijímala carevna denně velké skupiny dam na slyšení. Také při tom ji velmi trápil její ostych a princezna Galitzinová jí příliš nepomohla, ačkoliv jí mohla říkat, kdo jsou ti lidé a poradit, na jaké téma s nimi zavést rozhovor, který by oběma stranám vyhovoval. Princezna byla staromódní: příliš nikam nechodila a sotva znala mladší generaci. Podle jejích zastaralých ideí bylo pro dámy dostatečnou ctí, že je carevna vůbec přijala. Co záleželo na tom, co jim řekne? Proč se trápit s detaily a vysvětlováním? A tak musela carevna hovořit velmi obecným a neosobním způsobem ke každému, kdo přišel a tyto recepce jí nepomohly seznámit se s petrohradskou společností. Kdyby přišla do Ruska jako carice (moje poznámka - anglický termín je Tsarevna nebo Tsesarevna, já jsem se spolehla na staré překlady pohádek), manželka dědice, což byla pozice, kterou měla Marie Fjodorovna po čtrnáct let, bylo by to proti jednodušší. Carevna vdova, se svou znalostí světa, láskou ke společnosti a okouzlujícím způsobům, by tak mohla pomoci své mladé snaše poznat lidi přirozeným způsobem. Mohla by si pro sebe vytvořit okruh přátel, kteří by ji podporovali jako carevnu. Zahnaná do kouta, tak náhle do pozice, která neúprosně izoluje panovníky od zbytku světa, nedokázala si carevna Alexandra Fjodorovna snadno získat přátele. Neměla žádnou možnost poznat někoho lépe při velkých akcích a na ruském dvoře, kde vše předepisovala neměnná tradice, nebyla přípustná jakákoliv malá a neformální zábava. Společnost ji neznala, její zdrženlivost připisovala domýšlivosti a její odstup pýše.

V carské rodině nebyly žádné mladé ženy ve věku Alexandry Fjodorovny v době jejího sňatku, kromě velkokněžny Xenie Alexandrovny, carovy nejstarší sestry, která se také nedávno vdala. Spolu s manželem, velkoknížetem Alexandrem Michajlovičem a jejich dceruškou princeznou Irinou (nynější princeznou Jusupovou), žili dočasně v Zimním paláci. Děti byly téměř stejně staré a pořád byly spolu a mladé matky si notovaly v chválách na svá děťátka. Velkokněžna Ella, jejíž pomoc by byla pro mladší sestru neocenitelná, musela pobývat v Moskvě, kde její manžel zastával zodpovědnou funkci guvernéra - generála. Starší generace, carovi strýcové a tety, byli navenek přátelští, ale jelikož byli uvyklí na světské způsoby carevny vdovy, nesnažili se pomoci nové člence rodiny, která se jich na oplátku styděla. Jedna z tet, velkokněžna Marie Pavlovna (žena velkoknížete Vladimíra), byla výborná hostitelka, ale byla mnohem starší než carevna a povahově jí velice nepodobná. Pak zde byl kontingent veselých mladých bratranců, kteří vedli vlastní radostný život v Petrohradě a Paříži, ale nedokázali vytvořit žádný spoj mezi carevnou a společností. Alexander III. pořádal každý týden velký rodinný oběd, ale to za nové vlády nepokračovalo. Podle zvyku museli příbuzní žádat o povolení promluvit na cara nebo carevnu a běžně byli zváni na čaje a svačiny, ale nevraceli se moc často a vždy tato setkání měla nevyhnutelný nádech formality. Alexandra Fjodorovna uspěla pouze v podmanění si srdcí starších členů rodiny: skvěle vypadajícího polního maršála velkoknížete Michajla Nikolajeviče, syna Nikolaje I., a jeho stejně tak pohlednou švagrovou, velkokněžnu Alexandru Josifovnu. Chovala se k nim se všemi milými pozornostmi, které může veselá mladá žena dělat pro staré lidi. To byla ve svém živlu a její stará teta si ji tak zamilovala, že ačkoliv se už celé roky neobjevovala na veřejnosti, rozhodla se zúčastnit korunovace v Moskvě!

Pokračovalo i studium Alexandry Fjodorovny ohledně ruských dobročinných ústavů a spolu s carem navštěvovala školy a nemocnice v Petrohradě. Oficiální návštěvy ji neuspokojovaly, ačkoliv musela mnoho mnohem důkladnější inspekci posunout na později. Po celé jaro její myšlenky a čas zaměstnávaly přípravy na korunovaci, který se měla konat v Moskvě, jak velela tradice, v květnu 1896. Přes celou hektickou zimu se upíraly carevniny myšlenky k této události a k obrovské mystické a náboženské důležitosti, s níž se na ni dívali všichni Rusové. Velkokníže Sergej jí vysvětlil každý detail komplikované ceremonie a pomohl jí pochopit její hluboe náboženský význam. Samotný obřad, vznešená atmosféra Moskvy té doby, staré rituály a zvyky, to vše udělalo na carevnu nesmazatelný dojem. Obracely její myšlenky víc a více ke starým tradicím v náboženství a umění, které ji vždycky lákaly, a nepřímo to všechno mělo vliv na růst jejích politických ideí a povinností.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Monis Monis | Web | 20. ledna 2009 v 19:35 | Reagovat

Odpověď na komentář http://kaiserin-elisabeth.blog.cz/0811/uherske-korunovacni-roucho#komentare

kamarádovi vyřiď, že tu fotku může zařadit kam chce. Našla jsem ji na internetu a o žádných autorských právěch se nikdo nezmiňoval. ;) M.

P.S. Zajímavý bloG :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist