Baronka Buxhoevedenová

5. ledna 2009 v 10:23 | Ally |  Přátelé
Baronka Sofie Karlovna Buxhoevedenová se stala jednou z dvou set dvorních dam carevny Alexandry a poprvé se objevila u dvora v listopadu 1904. Později v roce 1913 jako znamení důvěry a zvláštní pocty byla jmenována oficiální dvorní dámou a zůstala po boku carevny a její rodiny až do jejich přesunu z Tobolska do Jekatěrinburgu v roce 1918. Během těchto pěti let získala přátelství a důvěru Alexandry, které se jinak dostalo už jen dvěma dalším ženám: hraběnce Anastasii Hendrikové a Anně Vyrubovové. Pro své postavení se výborně hodila, neboť mluvila plynně anglicky, byla vychována v aristokratické domácnosti a měla krásu i šarm. Jelikož byla v té době velmi mladá, nebyla ještě vtažena do politiky u dvora a její nevinna v takových věcech ji vyloučila z jakýchkoliv spojení s různými klikami, které obklopovaly trůn.

Její první návštěvy v paláci byly pro ni šok. Sofie neočekávala tak důvěrné vztahy mezi carevnou, jejím mužem a dětmi, ani jejich styl života. Okamžitě se ocitla v rodinném kruhu, když jí carevna dala pochovat tříměsíčního careviče. Jako pyšná matka byla Alexandra dychtivá ukazovat svého syna všem okolo a novou dvorní dámu značně znervóznilo držet dědice ruského trůnu v náručí sotva pár minut poté, co poprvé vstoupila do carevniných komnat. Sofie pobyla v první fázi v paláci šest týdnů. Nevrátila se do služby až do léta 1911, kdy byla přizvána, aby se připojila k rodině na plavbě carskou jachtou Standart ve finských vodách. V březnu 1912 si carevna vyžádala Sofii do nově zbudovaného paláce v Livadii, aby po jejím boku strávila dva měsíce. Carevna zaměstnávala čtyři oficiální dvorní dámy. 20. listopadu 1913 obdržela Sofie od carevny diamantovou brož ve tvaru písmene A a stala se jednou z této elitní družiny spolu s Anastasií Hendrikovou, Lily Obolenskou, Soňou Oberlianovou a Olgou Butsowovou (ta právě odcházela, aby se vdala).

Sofie strávila s rodinou mnoho času a Alexandra jí často svěřovala své dcery při vycházkách z paláce. S velkokněžnami si byly velmi blízké a byla spíše přítelkyní než osobou v oficiálním postavení. V roce 1917 se Sofie stala svědkyní strašných dní revoluce a zůstávala blízko carevny během většiny z oněch památných událostí. Následovala rodinu do sibiřského exilu v Tobolsku, ale Bolševici jí zakázali následovat ji to Jekatěrinburgu, kde byli Romanovovi brutálně zavražděni v noci z 16. na 17. července 1918. Většina z těch, kdo byli rodině blízcí - především ti, kteří pocházeli jako Sofie z aristokratických kruhů - a doprovázeli rodinu do vyhnanství, byli popraveni bolševiky. Z nějakého záhadného důvodu nebyla Sofie bolševiky zatčena a spolu s mnoha pozůstalými zaměstnanci rodiny se dostala přes Sibiř do zahraničí.

Sofie se přestěhovala do západní Evropy. Úzce spolupracovala s Alexanřinou hessenskou rodinou a účastnila se kontroverzního případu falešné Anastázie, Anny Andersonové. Její kniha následovala úspěch knihy Anny Vyrubovové "Vzpomínky na ruský dvůr", "Třináct let u ruského dvora" Pierra Gilliarda a "Pravá carevna" Lili Dehnové. Ačkoliv základní motivací pro její vlastní knihu bylo opravit to, co považovala za neadekvátní prezentaci carevnina života, finanční zisky byly také důležité - tyto knihy byly velmi úspěšné a vydělaly značné částky pro své autory. Peníze představovaly pro Sofii problém. Neměla žádné prostředky příjmů mimo Rusko a byla prakticky bez prostředků od cvhíle, kdy Rusko oputila a zcela závisela na milosrdenství ostatních.
Sofiin pečlivý výzkum činí její práci odlišnou od práce Anny Vyrubovové a Lili Dehnové, které jsou zcela osobním vyprávěním vlastních zážitků. Buxhoevedenová nastiňuje všechny události carevnina života od narození do smrti a získala svědectví z první ruky od mnoha důležitých lidí z Alexandřina raného mládí. Byl jí povolen přístup do velkoknížecích archivů v Darmstadtu a k dopisům Alexandřiny anglické chůvy, která jí pomohla získat unikátní perspektivu nahlížení na carevniny kořeny.

Musí být řečeno, že Sofiina kniha je míněna jako pokus o veřejnou obhajobu - chtěla, aby se negativní obrázek Alexandry změnil díky její prezentaci osobní stránky života.
Zcela očividně se vyhýbá přímé kritice carevniných činů a pokusům osvětlit pozadí tam, kde by to bylo možné, k vysvětlení důvodů Alexanřiných závěrů a rozhodnutí. To udělala s diskrétností, v níž byla jako dvorní dáma vycvičena. Sofie zde představuje obraz carevnina života se smyslem pro důstojnost a dekorum - vždy mající v mysli carevnino utrpení ve sklepě Ipaťjevova domu.

Nakonec se Sofie odstěhovala do Anglie a spřátelila se s Alexandřinou sestrou Viktorií na statku v Milford-Haven. Později jí byl dán do užívání byt v jednom z anglických královských paláců. Její pokoje byly naplněny předměty, které připomínaly její život a carskou rodinu, stejně jako popelníky, které jí pomáhaly usměrňovat zlozvyk kouření. Sofie zemřela v Anglii, přesně datum její smrti nemám. Mnoho z jejích věcí je dnes na Southhamptonské univerzitě.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 rio rio | 5. ledna 2009 v 13:45 | Reagovat

fakt zaujímavé...:)

2 rio rio | 14. ledna 2009 v 15:43 | Reagovat

prosím na tej fotke ktorá je ktorá?

3 Ally Ally | 17. ledna 2009 v 17:02 | Reagovat

Hraběnka Hendriková vlevo, napravo Sofie.

4 Vilen Vilen | E-mail | 30. července 2012 v 14:53 | Reagovat

--Romanovci jako všechna aristokracie -byli a jsou -plutokracie.-Spolu s církvemi neštěstí civilizace.-Povinností splečnosti je jejich zničení!!-

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist