Jaká byla Olga?

13. května 2008 v 9:10 | Ally |  Olga Nikolajevna
V dětství prý byla Olga ošklivá. Tlustá a neohrabaná. Vyrostla v půvabnou, dobře vypadající dívku. Měla modré oči a světlé vlasy, široké čelo a štíhlou postavu. Byla střední výšky - asi 166 centimetrů. Olga měla bledou pleť, což ovšem mohl být také následek jejích poměrně častých nemocí. Jako malá dostala tyfus a v pozdějších letech trpěla migrénami.
Co se týče povahy, byla velmi citlivá a empatická, upřímná a jako jediná z carských dětí měla prý sklon ke "špatným manýrám" - stála si totiž vždy za svým názorem a občas se kvůli nim ošklivě hádala s matkou. Byla trochu lenošivá, uzavřená a nade vše měla ráda četbu. Stávalo se, že Alexandře sebrala z poličku novou knihu a řekla: "Musím si zkosntrolovat tuhle knihu, Mamá, abych věděla, zda je pro tebe vhodná!"

Takto si Olgu pamatovali lidé z okolí rodiny:
"Malé velkokněžně Olze byly toho času tři roky. Byla pěkné dítě a měla velké šedomodré oči a dlouhé zlaté vlásky." - chůva Margareta Eagerová o svém příjezdu do Ruska.

"Z Olgy, světlé blondýnky mezi carovými dcerami, zářila dobrota a jednoduchost - okamžitě jsem měla pocit, že bych jí mohla svěřit všechna svoje tajemství..." Taťána Botkinová

"Velkoněžna Olga byla nejstarší ze čtyř krásných sester. Byla to laskavá dívka a lidé ji milovali od okamžiku, kdy ji poprvé uviděli. Jako dítě byla nevýrazná, v patnácti byla krásná. Byla středně vysoká, se zdravou barvou, hlubokýma modrýma očima, množstvím lehce kaštanových vlasů a krásnýma rukama a chodidly. Brala život vážně a byla to sladká dívka. Myslím, že měla neobvykle silný charakter..." - Lili Dehnová

"Olga byla zřejmě nejchytřejší z nich, její mysl byla tak rychlá v uchopení myšlenek, tak vnímavá, že se učila téměř usilovného studia. Řekla bych, že její hlavní povahové rysy byly silná vůle a přímá otevřenost, říkala, co si myslela. Obdivuhodné kvality u ženy, ale když byla Olga malá, občas se díky nim projevovala svévolně a neposlušně. Měla vznětlivou povahu, kterou se ale brzy naučila kontrolovat, a kdyby jen byla žila dál, věřím, že by se z ní stala žena značného vlivu a výborné pověsti. Byla nadobyčej hezká, s jasnýma modrýma očima a krásnou pletí, Olga připomínala v rysech svého otce, především svým jemným, lehce špičatým nosíkem" - Anna Vyrubovová

"Nejstarší, velkokněžna Olga Nikolajevna, byla půvabná a vysoká, s usměvavýma modrýma očima, a trochu krátkým nosem, kterému říkala "moje pokorná urážka", a měla krásné zuby. Měla pozoruhodně ladnou postavu a byla výborná jezdkyně a tanečnice. Byla nejchytřejší ze sester, a byla velmi muzikální, učitelé říkali, že má zcela správný sluch. Dokázala podle poslechu zahrát cokoliv slyšela, a uměla přehrát komplikované kusy, a její dotek klavíru byla příjemný. Hezky zpívala v mezzosopránu. Byla líná cvičit, ale když dostala chuť, hrála celé hodiny. Olga Nikolajevna byla velmi přímá, někdy až příliš otevřená, ale vždy srdečná. Byla velmi okouzlující a uměla být nejveselejší z veselých. Když byla menší, trápila své nešťastné učitele všemožnými žertíky. Když vyrostla, byla vždy připravena na každou legraci. Byla štědrá a když to někdo ocenil, okamžitě mu dala odpověď: "Ach, jeden musí pomáhat chudým jak může. I já to nějak musím udělat." Olga Nikolajevna byla oddaná svému otci. Hrůzy ruské revoluce ji zasáhly více než koho jiného. Zcela se změnila, a všechen její veselý duch zmizel." - Sophie Buxhoevedenová

"Olga, nejstarší velkokněžna, byla desetiletá, velmi půvabná a s jiskřivýma, uličnickýma očima, a lehce ohrnutým nosíkem. Prohlédla si mě pohledem, jako by od prvního momentu hledala slabé místo v mém brnění, ale na tom dítěti bylo něco tak upřímného, že si je jeden okamžitě oblíbil....
...Nejstarší, Olga Nikolajevna, měla velice rychlé uvažování. Měla dobré logické schopnosti stejně jako intuici, velmi nezávislou povahu, a dar pro rychlou a trefnou poznámku. Zprvu mě sice trochu potrápila, ale naše potyčky se brzy změnily v upřímně srdečný vztah. Všechno velmi rychle chápala, a vždy dokázala originálně zhodnotit, co se naučila. Dobře si pamatuji, jak jsem jí během jedné z našich prvních lekcí vysvětloval skladbu sloves a používání sloves pomocných, když mě najednou přerušila: "Už chápu, monsieure. Pomocná slovesa jsou služky sloves. Jenom ubohé "avoir" se musí obsloužit samo." - Pierre Gilliard
 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist