na Blog.cz

Zatímco car se svou rodinou se chystali na chudé Vánoce daleko v Tobolsku, jejich příbuzní uzavření v Ai-Todor správně tušili, že jejich vlastní smrt se možná blíží mílovými kroky. Jediné, co je zachránilo, byly neustálé spory sovětu v Sevastopoli a v Jaltě. Jaltský sovět navrhoval bez prodlení Romanovce v Ai-Todoru popravit, zatímco sevastopolský sovět byl zdráhavější a trval na tom, že se počká na přímé rozkazy z hlavního města. Tehdy "pro větší bezpečí" byli Romanovci narychle vystěhováni ze svého sídla a odvezeni do Dulbertu, domu připomínajícího pevnost, uprostřed lesů. Jenže bývalá velkokněžna Olga se svým manželem a synkem byli ponecháni bez dozoru v Ai-Todor, prakticky svobodní! Důvod? Pan Kulikovskij a jeho manželka byli přeci obyčejní občané! Nikolajův neurozený původ, který mu způsobil značná příkoří v uplynulých letech, byl náhle vítězstvím - jenže ne sladkým. V Ai-Todoru zůstali docela sami, zcela vydáni na pospas náhodným drancovníkům. Strach byl součástí každého dne a hodiny.

V březnu 1918 byl podepsán nechvalně známý Brest-litevský mír, v rámci jehož uzavření měly Němcům připadnout do područí velké prostory v západním Rusku - včetně Krymu. Sověti v Jaltě už nadále nehodlali čekat, až budou muset nenáviděné Romanovce vydat Němcům, jejichž císař, ironicky, se jako jediný z evropských státníků snažil zajistit jejich bezpečnost. Bývalý námořník a nyní komisař, který střežil Romanovce, Zadorožný, dostal včasné varování, že se z Jalty vydává na cestu jednotka s úkolem zlikvidovat Romanovce. Přestože kdysi sám volal po jejich smrti, za dobu jejich věznění Zadorožný, tak jako mnoho z jeho kolegů, poznal skutečné osoby pod vším okázalým pozlátkem, a nyní něco takového nehodlal dopustit. Okamžitě poslal varování do Ai-Todor, a jelikož si byl vědom, že proti jaltským vojákům nemůže vězně ubránit, vydal se narychlo do Sevastopole pro posily. Jenže do Sevastopole to bylo dál než do Jalty..... "Málem jsem omdlévala rozčilením," vzpomínala po letech Olga. "Zavinula jsem děťátko do ručníků a rychle jsme se s manželem vydali k pobřeží. Tam jsme se několik hodin schovávali mezi kameny a nakonec jsem se vypravili do Dulbertu. A tam jsem stála, já, Romanovna, a žebrala jsem komunisty, aby mne vzali do zajetí!" Olga i její muž věděli, že pod ochranou sevastopolských komunistů jim prozatím nic nehrozilo - nebo přesněji, měli větší šanci přežít. Jenže do domu nebyli vpuštěni, a tak jim nezbylo než jít dál. Po dalších několika hodinách došli do vsi, kde jim byl poskytnut útulek na noc.

Další rok je za námi a ačkoliv pro tento blog konkrétně nebyl příliš plodný, doufám, že vy jste na tom ve svých osobních životech byli mnohem lépe. A i pokud ne, dívejme se do nadcházejícího roku 2012 s optimismem.

Pro tu správnou vánoční atmosféru si můžete přečíst článek o tom, jak Vánoce slavila carská rodina a jejich nejbližší příbuzní ve starším článku ZDE, případně se můžete podívat i na zimní snímky carské rodiny v GALERII.

Nakonec bych Vám všem chtěla poděkovat, že dáváte tomuto skromému blogu tolik lásky a podpory a přeji Vám všem klidné a požehnané Vánoce.

Datum konání: 12. 12. 2011 - 4. 3. 2012
Místo konání: Císařská konírna Pražského hradu

Sbírky kremelských muzeí pocházejí převážně z historického carského pokladu a patří k nejkomplexnějším muzejním sbírkám na světě. Předměty a umělecká díla, představená na výstavě na Pražském hradě a shrnutá do katalogu, se datují především do 16. a 17. století a tvoří reprezentativní výběr exponátů se státnickou i církevní tématikou. Název výstavy odkazuje na výjimečné postavení ruských panovníků, z nichž právě slavná dynastie Romanovců, panující více než 300 let, symbolizuje vliv, bohatství či postavení vládce na Rusi a hlavy pravoslavné církve.

Impulsem pro významné politické, společenské i kulturní události ruských novověkých dějin byla vlna reforem a aktivit, podporujících hospodářský rozkvět země, intenzivní kontakty s Evropou, rozvoj vědeckých i uměleckých disciplín. Přímo v Kremlu pracovala řada špičkových architektů, umělců či řemeslníků, kteří v kombinaci s ohlasy ruské tradiční kultury vytvořili specifický styl tzv. moskevské renesance.

Výstava v Císařské konírně je koncipována do čtyř tématických a chronologických oddílů, které návštěvníka provedou:

1) historií ruského státu v 17. století a symbolikou panovnické moci, včetně významných originálních odznaků státní moci, jako jsou barmy, žezlo či zlatý řetěz zdobený rytými motlitbami;

2) dvorskými ceremoniály a jejich organizací, včetně slavnostních hostin a drahocenných darů přivážených carům zahraničními vyslanci (bohatě zdobené zlacené nádoby, např. bratiny či čerpák, stolní ozdoby apod.);

3) každodenním režimem a prostředím carského dvora s odkazem i na intimní rodinný život carevičů a careven (náušnice, knoflíky, boty, či textilie);

4) nezastupitelnou rolí pravoslavné církve, jejích nejvyšších představitelů a liturgických či svátkových slavností (bohatě obkládané ikony a předměty pojící se s liturgií).

Více než 150 nejkvalitnějších exponátů rozličných technik, zpracování, datace i rozměrů vybrali z kremelského pokladu kurátoři a správci moskevské sbírky a ve spolupráci se Správou Pražského hradu připravili jedinečnou instalaci, odpovídající nejmodernějším expozičním standardům (instalace exponátů, nasvícení výstavy, doprovodné materiály, publikace).

● Pořadatelé: Správa Pražského hradu a Státní historicko-kulturní muzeum Moskevský Kreml
● Od 12. prosince 2011 do 4. března 2012
● Císařská konírna Pražského hradu
● denně od 10.00 do 18.00 hodin

- Základní vstupné: 160,-
- Snížené vstupné: 80,-
- Rodinné vstupné: 320,-
- Vstupné pro školní skupiny: 150,-
/vstupné možné uplatnit po předložení seznamu žáků potvrzeném školou/

Nevím jak vy, ale ačkoliv se jedná pžedevším o dobu počátků dynstie, jsem si jistá, že to bude famózní výstava a vzhledem k tomu, že vstupné je víc než přijatelné, hodlám do Prahy vyrazit!

Zatímco v hlavním městě se rozpoutalo peklo, car seděl ve svém přepychovém vlaku, který ho unášel do Mogileva. Když mu dorazily zprávy o bouřích v Petrohradě, poslal dotaz Protopopovi. Je situace opravdu tak vážná? A Protopopov obratem odpověděl, že všechno je pod kontrolou a car si nemusí vůbec dělat starosti. Nikolaj pouze trval na tom, že pokud by se měly nepřístojnosti opakovat, je třeba použít vojenskou sílu k obnovení pořádku. Nemohl si dovolit válčit "doma", když válka s Německem ještě neutichla. Nikolaj seděl v klidu ve vlaku. A v hlavním městě se bouřily vojenské jednotky a přidávaly se k nespokojeným občanům. Teprve po několik dalších hodinách dorazila k carovi úpěnlivá prosba od Rodzjanka a docela s ním otřásla. Ihned nařídil posílit oddíly, ale bylo už pozdě a navíc jeho nejvěrnější již dlouhé měsíce tleli v hromadných hrobech někde v Polsku.

Veškerý pořádek v hlavním městě vzal za své a členové Dumy, dosud podléhající carovi, vytvořili urychleně takzvanou Prozatímní vládu ve snaze nastolit klid. A prvním rozhodnutím Prozatímní vlády bylo to, že car Nikolaj II. Musí bezpodmínečně abdikovat. To už se Nikolaj v Mogilevu probral a urychleně nařídil návrat do hlavního města, ovšem na všechno už bylo pozdě. Když zjistil, že cestu mu odřízly revolucionářské hordy, rozhodl vrátit se do města Pskov, v němž měl svůj hlavní stan generál Ruzskij. Ovšem vřelého přivítání se car nedočkal. Generál už přešel na stranu Prozatímní vlády, stejně jako většina ostatních vysokých i nižších důstojníků. Teď teprve se před Nikolajem rozvinula celá situace bez přikrašlování. Pokud byl zděšen, nedal to na sobě znát. Zachoval si svůj obvyklý klid, nerozčiloval se, přemýšlel. A nakonec pod naléháním generálů, zbaven věrných jednotek, s rodinou odříznutou bez pomoci poblíž bouřícího hlavního města a ve snaze zabránit občanské válce, se rozhodl vzdát trůnu. To už věděl, že k vlaku se blíží reprezentanti nového pořádku Gučkov a Šulgin, a tak raději jednal rychle, aby se nezdálo, že se sklání před revolucí. Psal se datum 2. března (dle starého kalendáře). Podle platných zákonů by vláda přešla na jeho syna, a to bylo přesně to, co Nikolaj udělal. Sepsaný manifest prohlašoval, že novým panovníkem bude Alexej Nikolajevič. Jenže to carovi na klidu nepřidalo. Poté, co vše prodiskutoval s doktorem, uvážil Alexejův zdravotní stav, a také poté, co se dověděl, že syn by byl s největší pravděpodobností odloučen od rodiny, otec převážil nad panovníkem a Nikolaj nechal sestavit nový manifest. V něm pak ve čtvrt na dvanáct večer, o samotě, jak si to přál, abdikoval za sebe i svého syna (pomineme nyní protiprávnost tohoto aktu) ve prospěch svého mladšího bratra velkoknížete Michaila. Hrabě Fredericks, jeho nejvěrnější přítel, podpis následně povtrdil a rovněž se podepsal. Na všech dokumentech ovšem zůstal čas 3:05 odpoledne, tedy doba, kdy Nikolaj podepsal první manifest, aby se zachoval dojem, že Nikolaj jednal z vlastní vůle ještě před příchodem komisařů.

Dne 16. listopadu 2011 byl slavnostně odhalen monument připomínající pět dětí posledního cara, které byly zavražděny spolu se svými rodiči a věrným služebnictvem v létě 1918. Památník stojí na pozemcích kláštěre Hanina jáma, kde byl nalezen první hrob s ostatky rodiny. Odhalení památníku bylo stanoveno na den narození velkokněžny Olgy Nikolajevny, od něhož 16. listopadu uběhlo právě 116 let.

Památník byl vysvěcen metropolitou Vincentem z Taškentu, který dříve sloužil v nedalekém Jekatěinburgu, městě, kde se vraždění událo. Sochy odlité z bronzu jsou dílem akademika Igora Akimova, který pracoval podle starých fotografií a portrétů carských dětí. Záměrem umělce bylo vytvořit sousoší vyvolávající dojem, že děti sestupují z nebe. Věřící pravoslavné církve nyní mají další důvod navštívit Haninu jámu a Jekatěrinburg, koneckonců popularity carských mučedníků rok od roku roste.

Jak se nový pomník líbí vám? Mně osobně něčím připomíná známý pomník dětem z Lidic, a zdá se, že ač menší, bude ten carský stejně působivý. Konec konců smrt neviňátek je stejně dojemná a strašná, ať jich zahyne pět nebo 82.

Dnes si můžete prohlédnou oficiální dokument, vydaný jako potvrzení velkokněžně Olze Nikolajevně o tom, že úspěšně absolvovala zdravotnický kurz pro milosrdné sestry, a byla tak kvalifikovaná pečovat o raněné i asistovat při operativních zákrocích. Kurz byl veden Červeným křížem po začátku první světové války. Stejný certifikát byl předán i carevně Alexandře a velkokněžně Taťáně Nikolajevně.

Jak píše Anna Vyrubovová: "Carevna, její dvě starší dcery a já jsme se ihned zapsali k proslulé ženské lékařsce doktorce Gedroizové jako školené zdravotní sestry a trávily jsme dvě hodiny každého odpoledne na teoretických hodinách a celá dopoledne jsme pomáhaly v nemocnicích. Pro ty, kteří si představují, že urozené zdravotní sestry více méně hrály jen svoji roli, popíši obvyklou rutinu jednoho takového dopoledne, při němž jsem měla tu čest asistovat carevně Alexandře Fjodorovně a velkokněžnám Olze a Taťáně, posledně dvěma jmenovaným bylo devatenáct a sedmnáct let. Prosím pamatujte, žetehdy jsme byly pouze sestry v zácviku. Přijely jsme do nemocnice krátce po deváté hodině ranní a ihned jsme šly do přijímacích místností, kam byly muži přiváženi ihned po poskytnutí první pomoci v zákopech a polních nemocnicích. Cestovali daleko a většinou byli nechutně špinaví stejně jako okrvavení a velmi trpěli. Naše ruce ošetřené dezinfekcí začaly omývat, čistit a obvazovat zmrzačená těla, pokřivené tváře, oslepené oči, všechna nepopsatelná zohavení, které působí takzvaná civilizovaná válka. Tyto úkony jsme prováděly pod dohledem a pokyny zkušených sester, které díky zkušenostem mohly dělat věci, které my ne.... Carevně nebylo prominuto nic, a ona sama si to nepřála. Myslím, že jsem ji nikdy neviděla šťastnější, než když po dvouměsíčním školení kráčela v čele zástupu sester, které si šly vyzvednout červený kříž a diplom certifikovaných válečných zdravotnic."

Původní název: Romanov Autumn: Stories from the Last Century of Imperial Russia

Autor: Charlotte Zeepvat

Nakladatelství: Sutton publishing

Rok vydání: 2000

Počet stran: 285 (kniha obsahuje jmenný rejstřík, bibliografii a přílohu s rodokmeny)

Moji milí.

Dlouho jsem vás zanedbávala, tak mi to odpusťte, ovšem popravdě trápily mne zdravotní i rodinné problémy, a navíc přeci jen člověk má i jiné zájmy. Nicméně chystám tady na blogu updaty a hlavně velkou revoluci v galeriích, které budou na dobu neurčitou uzavřeny, a také se prosím nelekejte, pokud z článků zmizí obrázky, časem budou všude opět doplněny.

Díky za pochopení - a věrnost, protože když vidím, že sem stále lidé chodí, ačkoliv tak málo píšu, skoro to dojímá.

Dnes v noci uběhne přesně 93 let od doby, kdy carská rodina byla odvedena do přízemí Ipaťjevova domu, v němž byla několik týdnů vězněna. Už nikdy neměl nikdo z nich vidět denní světlo. Za zavřenými dveřmi, v malé místnosti, bylo brutálně zavražděno jedenáct lidí: bývalý carský pár, jejich čtrnáctiletý syn Alexej a čtyři dcery ve věku 22, 21, 19 a 17 let. Spolu s nimi zahynuly čtyři věrní služebníci. O této děsuplné události jsem se rozepsala již před minulým výročím, a můžete si jej připomenout v TOMTO článku.

Věnujte prosím alespoň malou vzpomínku rodině, jejíž hlava jistě nebyla bez poskvrny, ovšem která se zároveň stala symbolem toho, že člověk nemá právo soudit.